Vysočinou po stopách Santiniho 11.3.2007

Santiniho cyklostezka bez jakékoli zmínky o Santinim

 

Žďár nad Sázavou (ČD) - Veselíčko - Jámy - Obyčtov - Ostrov nad Oslavou - Radešín - Bobrová - Mirošov - Žďárec - Dolní Loučky - Tišnov (ČD) => celkem 62 km

 

mapa

 

Rychlík zvládá trasu Brno, Král. Pole - Ždár nad Sázavou přes Křižanov s jednou zastávkou v Tišnově za 56 minut a peněženku jsme odlehčili o 129 Kč za zlevněné tzv. skupinové jízdné pro 2 osoby a 2x26 Kč za bicykl. Ano, opravdu 26Kč namísto 20Kč, ČD zdražily přepravu spoluzavazadel. Ale přitom pořád platí sám si nalož, sám si vylož, celou dobu si sám hlídej - jen prostě zaplať víc.

Z nádraží jsme to vzali nejkratší cestou na výpadovku na Nové Město na Moravě a nejdůležitější památku stavitelského umění barokního stavitele Jana Santiniho, poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, obdivujeme jen z dálky zásluhou vykácených stromů v jeho okolí. Známe ho již z loňského výletu a stejně se otevírá pro veřejnost až od 1. dubna. Naším dnešním cílem jsou Santiniho památky mnohem méně známé.

 

Jan Blažej Santini-Aichel (3. února 1677 Praha – 7. prosince 1723 Praha) byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika.

 

V první osadě za Žďárem, v Mělkovicích, překonáváme nejvyšší bod trasy 650 m a s příjemným pocitem, že nás po zbytek dne čeká zejména klesání, přijíždíme do Veselíčka. Vesnička je známá především hostincem, ve kterém je k vidění i slyšení pozoruhodný orchestrion zhotovený před rokem 1850 ve Vídni. A navíc prý zdejší hospoda stojí na místě evropského rozvodí - voda ze severní strany střechy teče do Staviště, Sázavy a Severního moře, z jižní do Bobrůvky, Svratky a Černého moře. Jenže neprší (naštěstí) a hospoda má otevřeno až od 16 hodin (naneštěstí). Takže foto jen zvenčí a jedeme dál.

Veselíčko

Veselíčko

Projíždíme Jámy, napojujeme se na cyklostezku zvanou na Internetu Santiniho. Ve skutečnosti je na cedulích všude uváděno pouze její číslo - 5061. Projíždíme krajinou mírně zvlněnou se spoustou rybníků a rybníčků. Od těch nejmenších vesnických po ty několikahektarové. Jejich hladiny se lesknou zejména v povodí Oslavy kamkoli se zadíváme... Ale nejvíc ze všeho jsme asi viděli křížů u cesty...

Jámy

Jámy

A je tady Obyčtov, obec s první Santiniho stavbou dnešního dne. Barokní kostel zasvěcený památce Navštívení Panny Marie je dominantou obce, ale ze Santiniho cyklostezky k němu žádná odbočka nevede. I informační ceduli jsme hledali marně. A tak pokud nevíte, jakou zvláštností místní kostel je, projedete obcí a nepoučíte se. Je totiž výjimečným dokladem architektonického zoomorfismu a symbolického přístupu v barokní architektuře jako takové. Kostel z roku 1735 dle projektu Jana Blažeje Santiniho má půdorys ve tvaru želvy, značící stálost ve víře, věrnost a trpělivost. Škoda jen, že dispozice a tvar kostela byl nevhodně narušen věží zvonice - ta byla ke kostelu přistavěna až roce 1907. Kostel je přístupný v době konání mše svaté.

 

 

Projíždíme pod železničním viaduktem přes řeku Oslavu (viadukt je most vytvořený z několika malých oblouků ;-)) ) a míříme do Ostrova.

Ostrov nad Oslavou

Ostrov nad Oslavou

V Ostrově nad Oslavou nacházíme další ze Santiniho děl - objekt bývalého klášterního hostince, panskou hospodu na půdorysu ve tvaru W (monogram opata žďárského cisterciánského kláštera Václav Vejmluvy). Jedná se o barokní, nesakrální stavbu středoevropského významu, ale zkušenosti máme opět jako v Obyčtově - Santiniho cyklotrasa k objektu nezajíždí, informační cedule opět žádná. Hostinec působí dojmem klasické vesnické zakouřené putyky, která neláká k posezení, ale už se blýská na lepší časy - nová střecha, částečně nová okna a později snad odstraní i ten děsný nefotogenický betonový elektrický sloup... Dneska máme obzvláště "štěstí" na fotogenické objekty - když objekt našeho zájmu nestíní stromy, vede kolem něj spousta drátů. Když kolem něj nevede spousta drátů, stojí kolem něj automobily nebo popelnice. A pokud před ním nestojí auta ani popelnice, rozhodně stojí přímo proti slunci...

Santiniho cyklostezka nás vede od Oslavy, říčky divoké jen zásluhou jarní vody, opět mírně nahoru za povodím Bobrůvky. Projíždíme Radešínem a fotografujeme místní tvrz přestavěnou na zámek. Objekt je to dočista zchátralý, ale střecha již naštěstí svítila novotou. I toto je pravděpodobně částečně Santiniho dílo - patrové barokní křídlo je přistavěné k objektu v roce 1720 ze severní strany.

Radešín Radešín

Radešín

Bobrová, resp. část obce zvaná Horní Bobrová (severní část) se právem pyšní dalším Santiniho dílem. Kostel sv. Petra a Pavla ze 13. stol. byl v letech 1714-1722 přestavěn podle návrhu J. B. Santiniho a zvláštní je i tím, že oproti církevním zvyklostem hlavní oltář směřuje na západ a loď na východ. Nad průčelím je umístěn emblém meče a zkřížených klíčů. Kostel je přístupný v době konání mše svaté.

Bobrová

Bobrová

Poslední Santiniho dílo na Santiniho cyklotrase si necháváme na jindy, ale popis přidávám pro úplnost - kostel sv. Václava ve Zvoli byl do dnešní podoby byl vystavěn dle projektu Jana Blažeje Santiniho a iniciátorem stavby byl opět Václav Vejmluva, jehož "W" se objevuje spolu s křížem na vrcholu průčelního štítu. Oktagon nese kopuli, jejíž zastřešení má znázorňovat tvar Svatováclavské koruny. Kostel byl vysvěcen v roce 1722, prakticky současně s chrámy na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou a v Bobrové. Kostel je běžně přístupný v době konání mše svaté, jindy lze nahlédnout do jeho interiéru předsíní s prosklenou branou.

 

Takže ač z Bobrové míří Santiniho cyklostezka ke Zvoli, my šlapeme směrem na Mirošov a Moravec. Přesněji řečeno chtěli jsme do Moravce přímo, ale nějak jsme zakufrovali. Aspoň jsme si vyzkoušeli, jak nás v takovém případě zachrání dží-pí-eska při hledání zkratky pro cestu zpátky k plánované trase. Věřte-nevěřte, měli jsme dvě!! Na displeji PDA není na přímém slunečním světle vůbec nic vidět :-(( Na displeji Legenda nějaká ta čára ovšem byla, ale je to potok nebo cesta?? Na černobílém displeji docela problém... a polňačky se kvůli bahnu stejně nedaly riskovat. Je to jasné, bude nutné zkonstruovat speciální protisluneční kryt PDA... nebo sebou vozit takovou tu černou deku, jak pod ni kdysi zalézali fotografové, když byla fotografie ještě v plenkách??

 

V obci Moravec je všechno pěkně pohromadě - kostel Nalezení a povýšení svatého Kříže, zámek a zámecký park pod správou Moravského zemského muzea v Brně i Zámecká restaurace.

Moravec Moravec

Moravec

Projíždíme přes Radkovičky, chvíli stoupáme a pak prudce klesáme k hlavní silnici od Strážku. Čeká nás průjezd lipovou alejí 680 m dlouhou tvořenou 154 lipami a 2 jasany. Ne, nepočítali jsme je - zde totiž na zvídavé a znavené cyklisty nezapomínají. Na kraji obce Krčma, ve směru cyklostezky na Mitrov, stojí turistický přístřešek doplněný mapou okolí a popisem místních zajímavostí. Jen proto teď víme, že zvonička na dřevěných nohách v zahradě je památkou a ne jen solitér na pozemku nějakého "milionáře"...

Krčma Krčma

Krčma

Za Vratislávkou se otevírají nádherné výhledy směrem k Tišnovu. Poznáváme Klucaninu v údolí před sebou a Sýkoř po levé straně za údolím říčky Loučky i Svratky. A taky začínáme ztrácet výšku.

Vratislávka

Za Vratislávkou

Stále klesáme. Žďárec, Říkonín, Újezd u Tišnova a konečně Dolní Loučky známé zejména svými dvěma viadukty. Viadukt Míru nad říčkou Libochůvkou je největším inženýrským dílem na trati Brno - Havlíčkův Brod, postavený v letech 1939 - 1953. Celková délka mostu je 300 m a výška 38 m. Velký oblouk má rozpětí 120 m a je největším železobetonovým obloukem v ČR. Blíže k Tišnovu, nad hlubokým údolím řeky Loučky, je zbudován druhý viadukt - desetiobloukový, železobetonový, 180 metrů dlouhý. Pěkný pohled na Viadukt Míru je od zdejšího kostela sv. Martina, který je zajímavý také tím, že má ve své obvodové zdi umístěn smírčí kámen s reliéfem kříže a sekery.

Dolní Loučky

Dolní Loučky

Z Dolních Louček do Předklášteří vede nádherná cyklostezka pod kratším z viaduktů po březích říčky Loučky. Nemusí se překonávat žádné převýšení, nejezdí zde auta. A u odbočky na zříceninu hradu Lúčka (pro pěšáky :-)) ) je i odpočivadlo.

Dolní Loučky

Dolní Loučky

Jízdenka z Tišnova do Králova Pole nás jako vlastníky šalinkarty stojí každého pouhých 19Kč, avšak za dvě kola opět připlácíme 2 x 26Kč.