Českosaské Švýcarsko 28.5.-7.6.2008

z Brna až do Šluknovského výběžku

 

Konečně je tady počasí, kdy lze bez problémů přespat pod stanem a z pracovního procesu jsem uvolněna na více než týden. Rychle naházet vše potřebné do naší nové Fabie a hurá někam pryč z města!! No příště raději pomaleji a myslet hlavou - zapomněla jsem v obýváku propan-butanový vařič :-( Cíl? Z Brna po D1 do Prahy a nejprve zdolat Říp. A pak se uvidí - České středohoří x Českosaské Švýcarsko x Lužické hory. Poprvé vyrážím sama tak daleko a na tak dlouho :-)

 

Den první + druhý

Z Brna vyrážím pozdě odpoledne - ještě mi platí týdenní dálniční známka, takže po D1 přes Prahu do Doksan. Byla to má D1 i pražská premiéra, ač sedám za volant rodinného vozítka cca 13 let. No, všechno je jednou poprvé!!!

 

Za přenocování v kempu v Brozanech, který se vůči Řípu jevil nejblíže, mi napočítali neuvěřitelných 200Kč/noc. Sociálky měly svá nejlepší léta dávno za sebou a za sprchu se muselo platit zvlášť. Jediné plus - kuchyňka s vařičem, když ten můj zůstal v obýváku. Brrr, stan byl po ránu celý uslintaný množstvím slimáků a celou noc byl z dáli na hranici slyšitelnosti slyšet hluk dálnice.

 

Říp

Obrozenecky buditelské heslo „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“ dnes již vyvolává u našince jen úsměv, ale přesto je kopec u Roudnice nad Labem místem, které je alespoň jednou za život třeba navštívit. Hora, vysoká 456 m nad mořem, vystupující náhle z roviny, opředená pověstí o praotci Čechovi, se stala symbolem našeho národa.

Říp

Říp, pohled ze Ctiněvsi

Základ pověsti zná snad každý Čech. Z bájné pravlasti se vydává vladyka Čech v čele svého kmene, aby vyhledal zemi zaslíbenou. Putuje přes hvozdy, hory a bažiny, až dorazí do krajiny rádlem nedotčené, dojde k hoře Říp uprostřed roviny, vyleze na vrchol a zaplesá: "To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!" Praotec oznámí svému kmeni, že došel svého cíle a dál už se trmácet nemusí, načež vznese případnou otázku po tom, jakže by se ona nově objevená země měla jmenovat. Dlouhou cestou znavený lid se zaraduje a v nadšení, že je konec útrapám, zvolá: "Tvým, tvým jménem nechť sluje." A od té doby se tomu tady říká Čechy.

Říp, rotunda

Říp, rotunda

Jarně svěže zelený Říp je porostlý listnatým lesem - když na Říp kráčel praotec Čech, byl bezlesý a panelovka tam ještě nevedla... Na vrcholu stojí románská rotunda zasvěcená sv.Jiří a sv.Vojtěchu a odtud byl vyzvednut a do Prahy slavnostně dopraven jeden ze základních kamenů Národního divadla. Vrchol je zalesněný a bez rozhledu, dílčí pohledy do širokého okolí se však nabízejí z několika skalních vyhlídek na úbočích hory. Obcházím všechny tři - na Středohoří, k Mělníku i k Praze. Škoda - dnešní rozhled do krajiny je zacloněn oparem.

Říp

Říp, Pražská vyhlídka

Říp

Říp, Roudnická vyhlídka

Našlapala jsem téměř 6 km - obcházela jsem tuto horu kolem dokola na způsob posvátné obchůzky - pradakšiny, kdy objekt uctívání je po pravé ruce :-)

 

 

Terezín

Terezín, město nedaleko soutoku Labe s Ohří, byl vybudován v letech 1780 - 1790 jako pevnost střežící severní přístupy do vnitrozemí Čech. Malá pevnost, tvořící součást terezínského pevnostního systému, proslula v dobách habsburské monarchie jako věznice a trestnice pro vojenské i politické vězně. Krásné stavby, které však zásluhou 2. světové války, připomínají jen tragédii a smrt.

Terezín, Malá pevnost Terezín, Malá pevnost Terezín, Malá pevnost Terezín, Malá pevnost

Terezín, Malá pevnost

Němci nejprve v červnu 1940 zřídili v Malé pevnosti policejní věznici pražského gestapa a poté 24. listopadu 1941 ve městě samotném ghetto. Terezín se tak stal největším koncentračním táborem na území českých zemí. Tento sběrný a průchozí tábor byl určen nejprve pro Židy z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, později také z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a Slovenska do doby, než byli transportováni do vyhlazovacích táborů na východě. Od října 1942 směřovaly téměř všechny do Osvětimi - Birkenau. Celkem terezínským ghettem prošlo asi 155000 mužů, žen a dětí. Na 35000 z nich nalezlo smrt přímo v Terezíně, dalších 83000 vězňů po deportaci z Terezína zahynulo ve vyhlazovacích táborech, v pracovních táborech a za pochodů smrti v závěru války.

 

Na hřbitově umístěném mimo město se nejprve pohřbívalo do jednotlivých, později do masových hrobů. Stoupající úmrtnost si však vynutila urychlení výstavby krematoria, jež zahájilo plný provoz od října 1942. Spalovalo mrtvé nejen z ghetta, ale i z policejní věznice gestapa v Malé pevnosti a později i z litoměřického koncentračního tábora. Urny s popelem byly ukládány do vězňům nepřístupného kolumbária, zřízeného v další části pevnostních kasemat naproti ústřední márnici. S blížícím se koncem války se však nacisté snažili likvidovat stopy svých zločinů. Popel mnoha tisíců obětí proto musel zmizet - zčásti byl vysypán do řeky Ohře nedaleko ghetta, zčásti zakopán do jámy v blízkosti koncentračního tábora v nedalekých Litoměřicích.

Terezín, hřbitov

Terezín, hřbitov

Národní hřbitov vznikl uměle až po osvobození v roce 1945. V současné době se na něm nachází přes 2 tisíce jednotlivých hrobů (urnových nebo kosterních) - další tisíce zemřelých z Malé pevnosti, terezínského ghetta, koncentračního tábora v Litoměřicích, ale i těch, kteří do Terezína přišli na konci války pochody a transporty smrti, jsou pochovány ve společných hrobech označených pěti pylony. Celkem se na Národním hřbitově nacházejí ostatky asi 10 000 obětí.

Terezín, Národní hřbitov

Terezín, Národní hřbitov

Lovoš

Jako přístupovou cestu jsem využila modrou značku z Oparna. Hora s chatou na vrcholu je vysoká 570 m a stojí na hranici Českého Středohoří a Polabí nad Lovosicemi. A právě Labe a celé Lovosice jsou z vyhlídkové plošiny chaty nádherně vidět. Tedy samozřejmě pouze tehdy, když se krajina kolem neschovává v oparu...

Lovoš, pohled na Milešovku

Lovoš, pohled na Milešovku

Lovoš, pohled na Lovosice

Lovoš, pohled na Lovosice

Počítala jsem s tím, že v této oblasti ještě jednu noc zůstanu a zdolám Milešovku, ale marně jsem hledala nějaký kemp. Ten jediný v této oblasti je asi v Lovosicích a to na opačném břehu Labe a vracet se mi zrovna nechtělo. Takže jsem nakonec projela i Ústím nad Labem a dojela až do Tisé.

 

 

Den třetí + čtvrtý

Kousíček od centra obce a kousíček od skal funguje kemp Tisá. Vybírají 50Kč za osobu, stan i auto tj. 150Kč/noc, sociálky byly nově zrekonstruované a teplá voda byla v ceně - každý dostane po přihlášení v recepci klíče a moc se mi tam líbilo.

 

Tiské stěny

Na severním okraji obce Tisá, v okrese Ústí n. Labem, v nadmořské výšce 533 - 615 m je k vidění jedna z nejstarších turistických oblastí Labských pískovců - jedno z nejkrásnějších skalních měst u nás. Pískovcový masiv spadá k jihu téměř jednolitou svislou hradbou a na severní straně je erozivními denudačními procesy rozrušen do četných sloupů, věží, stěn, roklí, soutěsek, převisů, jeskyň, náměstí a skalních hřibů. Tzv. Malé stěny jsou přístupné volně, okruh tzv. Velkých stěn je zpoplatněn částkou 30Kč.

Tiské stěny Tiské stěny Tiské stěny

Tiské stěny

Tiské stěny

Tiské stěny, pohled k Děčínskému Sněžníku

Děčínský Sněžník

Kamenná rozhledna z roku 1864, jedna z nejstarších rozhleden na našem území, stojí na nejvyšší stolové hoře u nás, v nadmořské výšce 723 metrů. Samotná věž měří 33 metrů a na otevřenou vyhlídkovou plošinu vede 153 schodů. Z vrcholu je nádherný kruhový výhled zejména na Lužické hory a Českosaské Švýcarsko. Nechybí zde ani litinové tabule popisující výhled včetně kilometrické vzdálenosti. Nádherný je i pohled z okrajů cca 30 metrů vysoké hradby skalních stěn lemujících stolovou horu. K nejznámějším patří Drážďanská vyhlídka (přístupná z asfaltové cesty) či na východním okraji Koňská hlava.

Děčínský Sněžník Děčínský Sněžník Děčínský Sněžník Děčínský Sněžník Děčínský Sněžník

Děčínský Sněžník

Den pátý až desátý

Konečně Česko-Saské Švýcarsko! Jetřichovický kemp moc lákavě nevypadal (a teplou vodu tam nemají), areál RS SPOBYT Jetřichovice nabízel v rozumné cestě chatky - ale platilo se za celou :-(( a místo pro stany bylo hned u silnice a přístupné pro kohokoli kdykoli a hlavně - bez jediného stanu. Nejlepší nabídku (a nejméně negativních reakcí) na Internetu měl kemp Mosquito u Vysoké Lípy. Nad vyvěšeným ceníkem jsem chvíli kroutila hlavou - stan 80, osoba 35, auto nic tj. 115Kč/noc a proti tomu ubytování pro 1 osobu na 2 a více nocí v chatce s příslušenstvím (lůžkoviny, el.zásuvka) za 110Kč!!! Vyhrála samozřejmě chatička a za takovouhle láci na celý zbývající pobyt v této oblasti! Lůžkovinami se myslelo prostěradlo, spacák a vložka do něj a areál asi dříve sloužil coby pionýrský tábor s minichatičkami vecpanými jedna k druhé bez možnosti dostat se k ní autem. Ale tekla zde horká voda, byla k dispozici restaurace, kuchyňka, ohniště, takže v pohodě.

 

Růžový hřeben

Růžový hřeben - to jsou skalní stěny s pískovcovými věžemi po pravém břehu Labe na sever od Děčína. S nádhernými výhledy do údolí Labe a na protější Sněžnickou vrchovinu. Většina skalních věží je přístupna pouze pro horolezce, ale několik vyhlídek je upraveno i pro běžné turisty.

Růžový hřeben, Růžová vyhlídka

Růžový hřeben, Růžová vyhlídka

Patří k nim Růžová vyhlídka - skála o nadmořské výšce 432 m asi 4 km severně od Děčína, z Bynovce sem vede zelená a pak červená turistická značka. Známější je však vyhlídka Belvedér - upravená skalní terasa s pěknou vyhlídkou do údolí Labe u obce Labská Stráň asi 3 km jižně od Hřenska. Terasa byla zbudována již v letech 1701-1711 a doplněna později o umělý skalní otvor ve skále, vyzdobený vysokým obloukem.

Růžový hřeben, Belvedér Růžový hřeben, Belvedér

Růžový hřeben, Belvedér

Nádherné vyhlídky nabízí i Stoličná hora - Sněžnická vyhlídka a vyhlídka Labská stráž, ale tam jsem se z časových důvodů nedostala.

 

Jetřichovické skály

Nádherný pískovcový hřeben severně od Jetřichovic nabízí túru členitým skalnatým terénem a daleké výhledy. Mariina vyhlídka (428 m) je symbolem Jetřichovic - původně požární pozorovatelna byla turisticky zpřístupněna v roce 1856 knížetem Ferdinandem Kinským. V roce 2005 shořela nedbalostí turistů a obnovena byla roku 2006. Strmý výšlap a 240 schodů - panorama od vrcholového útulku sahá až po Lužické hory a České středohoří.

Jetřichovické skály, Mariina vyhlídka Jetřichovické skály, Mariina vyhlídka

Jetřichovické skály, Mariina vyhlídka

Na Vilemínině stěně (439 m) vrcholový útulek není, ale je k ní mnohem snazší přístup. Nejnáročnější je výstup na Rudolfův kámen (484 m) - kamenné schody by potřebovaly prohloubit či doplnit řetězem. Ale těm, co schody a žebříky zvládnou, se nabídne nádherný kruhový rozhled.

Jetřichovické skály, Vilemínina vyhlídka Jetřichovické skály, Vilemínina vyhlídka

Jetřichovické skály, Vilemínina vyhlídka

Jetřichovické skály, Rudolfův kámen Jetřichovické skály, Rudolfův kámen

Jetřichovické skály, Rudolfův kámen

Hřensko, soutěsky a Pravčická brána

Do malebné obce popisované v turistických prospektech má Hřensko zásluhou všudepřítomného asijského tržiště plného ponožek, boxerek a CD hóóódně daleko. Našinec zvyklý na vietnamské obchody s textilem jen zírá, protože zde Ťamani prodávají i potraviny. PET láhve vystavené možná celé dny (či týdny??) na slunci mne odpuzovaly a ani zbývající sortiment nevypadal lépe. Co nadělám - budu pojídat rohlíky. Tedy jestli tu něco takového mají. A samozřejmě problém s parkováním - na placeném chtějí 100Kč/den a jinde to prostě nejde.

 

Soutěsky jsem nakonec vynechala, ale Pravčickou bránu, nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska jsem si ujít nenechala. Je největší přirozenou skalní branou na našem kontinentu - pískovcový most je vysoký 21 m a široký cca 27 m a z Hřenska je to k ní dlouhý a namáhavý výstup (z toho 3 km nezáživný úsek po silnici z Hřenska k rozcestí Tři Prameny právě kvůli zákazu parkování mimo placená parkoviště) a v mém případě nebyl korunován úchvatnou podívanou. Areál se totiž v 18 hod. uzavírá, takže pokud si podobně jako já pomyslíte, že nejkrásnější bude ve večerním slunci, ušetříte sice 75Kč za vstup, ale neužijete si to. Já na to dostala od správce 10 minut s tím, že o půl sedmé se zamyká. Pod Pravčickou bránou mezi skalami stojí výletní zámeček Sokolí hnízdo - kdysi hotel, dnes restaurace a ke kochání je zde několik skalních vyhlídek. Jen matně si vzpomínám, že když jsem zde byla jako dítko, mohlo se ještě vstupovat na vlastní skalní most, jež byl v roce 1980 uzavřen, protože velká návštěvnost útvar ohrožovala.

Pravčická brána Pravčická brána

Pravčická brána

Saské Švýcarsko

Zásluhou "šengenu" není nic jednodušššího než prozkoumat i saskou část oblasti. Za 20 Kč resp. 1 euro vás prostě převeze přes Labe přívoz. Z nikterak vábného Hřenska jste za pár minut na levé, mnohem malebnější německé straně Labe a musíte se jen rozhodnout, zda-li začnete výšlapem na Kaiserkrone nebo Zirkelstein.

Hřensko, přívoz

Hřensko, přívoz

U mne "vyhrál" Kaiserkrone (Císařská koruna) - silně rozeklaná stolová hora (355 m) nad obcí Schöna. Svým tvarem skutečně připomíná korunu. Výstup je po značené cestě mezi skalami, kolem pomníku padlých z 1. sv. války a z vrcholu je vynikající rozhled.

Kaiserkrone Kaiserkrone Kaiserkrone

Kaiserkrone

Zirkelstein (Okrouhlý kámen) leží od Schöny na JV. Je to výrazná skála zvedající se 42 m nad suťový kužel (385 m). V roce 1842 byla na vrchol vybudovaná exponovaná cesta po skalních schodech a žebřících a výhled je opět vynikající.

Zirkelstein Zirkelstein Zirkelstein Zirkelstein

Zirkelstein

Na dalším přívozu od nádraží ve Schmilce do Schmilky, takže z Německa do Německa, se dalo platit již jen eury, takže za 1 euro jsem se převezla zpět na pravou stranu Labe. Žádné tržiště, žádní ťamani. Na hraniční přechod je to jen pár kroků a pak už je to zase tady. Příšerné... Free shopy, boxerky, trpaslíci...

Schöna

Schöna

Kamenné varhany

Zásluhou Pyšné princezny zná Panskou skálu u Kamenického Šenova snad každý. A čedičová skála s jezírkem na rozhraní Lužických hor a Českého středohoří rozhodně stojí za návštěvu. Ale podobných míst je zde víc - nádherný, ale méně známý je Zlatý vrch - lom zde odkryl až 30 metrů vysoké a velmi pravidelné sloupce olivnického čediče.

Panská skála u Kamenického Šenova Panská skála u Kamenického Šenova Panská skála u Kamenického Šenova

Panská skála u Kamenického Šenova

Zlatý vrch Zlatý vrch

Zlatý vrch

 

a taky ...

Dalo by se pokračovat ještě dlouho. Tajuplný Dolský mlýn, Křinická soutěska s lodičkami přístupmá z německé strany, Malá Pravčická brána, chaty Na Tokáni v alpském stylu, zříceniny skalních hrádků - Chřibský, Šaunštejn, Falkenštejn či Vlčí, skalní kaple ve Všemilech, Kyjovské údolí s jeskyní víl a Vinným sklepem, rozhledny na Vlčí hoře či Tanečnici (ta na Studeném vrchu byla stržena a o stavbě nové se jedná), zázračný pramen ve Vilémově, Mikulášovice... Všude tam jsou uloženy kešky :-)

 

Informace si lze vygúglit na Internetu, takže přikládám jen pár fotek.

Šaunštejn

Šaunštejn

mezi Zlatým a Studeným vrchem

mezi Zlatým a Studeným vrchem

Studenec

Studenec

Vlčí hora, rozhledna

Vlčí hora, rozhledna

Trojboká kaple

Trojboká kaple

Tanečnice

Tanečnice

Trpasličí skála u Jetřichovic

Trpasličí skála u Jetřichovic

Křinická soutěska, Saské Švýcarsko

Křinická soutěska, Saské Švýcarsko

Dolský mlýn z pohádky o Pyšné princezně

Dolský mlýn z pohádky o Pyšné princezně

 

Den jedenáctý

Cesta z Hřenska do Brna je hodně dlouhá a je nutno si ji zpříjemnit. Tou první zastávkou bylo Jestřebí u České Lípy - zřícenina hrádku s pěkným výhledem stojí na skalním bloku se základnou užší, než byla horní plocha.

Jestřebí

Jestřebí

A jenom pár kilometrů dál stojí na vysokém kopci královský hrad Bezděz - se svou charakteristickou siluetou dvou věží na vyšší ze dvou znělcových homolí (604 a 577 m. n.m.), které výrazně převyšují okolní krajinu, je nepřehlédnutelnou dominantou kraje kolem Máchova jezera. A vyšplhat nahoru dává opravdu zabrat!!

Bezděz Bezděz

Bezděz

Další zastávkou je Chlum u Hradce Králové - přesněji řečeno památník prusko-rakouské bitvy u Chlumu z 3. července 1866. Už jsme tady byli v roce 2006 při cestě z Českého Ráje, ale tehdy jsme ani náhodou nestihli všechno. Takže tentokráte to byla i procházka lesem Svíb s Alejí mrtvých.

Chlum u Hradce Králové Chlum u Hradce Králové

Chlum u Hradce Králové

A opět Brno - za deset dní najeto 969 km, tři noci pod stanem (1x200Kč + 2x150Kč) + sedm nocí v chatičce (7x110Kč).