Další lázeňský výlet - muž přijel na poslední týden za mnou, takže vyrážíme ve dvou a tentokráte míříme z Mariánských lázní směrem na Aš, nejzápadnější město v Čechách. Smrčiny (německy Fichtelgebirge) jsou členitá hornatina až pahorkatina, rozkládající se v severovýchodním Bavorsku a také v západních Čechách na Chebsku. Ze západní strany je do oblasti dobrý přístup směrem od Bayreuthu; z východní strany Smrčin je komunikací méně kvůli železné oponě, která tudy kdysi probíhala. Nejvyšší horou Smrčin je Schneeberg s nadmořskou výškou 1053 m a na českém území je nejvyšší Háj (758 m). A právě ten je naším prvním cílem.
Háj, německy Hainberg, byl původně holý a nevzhledný kopec, na kterém se ašští nadšenci rozhodli vybudovat odpočinkovou zónu s lesním parkem, což se jim opravdu povedlo. Rozhledna, pojmenována po uctívaném německém kancléři, Otto von Bismarckovi, zde stojí od roku 1903 a je nejzápadnější rozhlednou celé naší republiky. Je 34 m vysoká a její základna má čtvercový půdorys o rozměru 6,7 × 6,7 m. K ochozu ve výšce 24 m vede cesta přes kruhové schodiště uvnitř věže o 122 schodech a dalším kovovým schodištěm se lze dostat až do horní části věže s osmi okenními otvory. Nakonec jsme vyzkoušeli i hospůdku pod rozhlednou - měli výbornou polévku.
Háj / Hainberg (srpen 2008)
Pokračujeme přes Krásnou a Štítary dokud to naší Fabii jede a pak vyrážíme po svých. Vesnice Újezd (něm. Mähring) ležela v cípu našeho území asi 7 km sz od Aše, v plochém odlesněném údolí. V roce 1930 tu žilo necelých 200 obyvatel. V roce 1946 bylo německé obyvatelstvo odsunuto, poslední člověk odešel z obce v srpnu 1946 a konec vsi nastal v 50. letech, kdy ji obklopily ze tří stran příhraniční zátarasy - v roce 1953 byly všechny domy v obci odstřeleny. V roce 1990 byl nalezen povalený válečný pomník - ten byl v letech 1992-94 s pomocí českých úřadů postaven bývalými rodáky z Újezdu a v říjnu 2000 zrestaurován. Pomník byl znovu slavnostně vysvěcen a zůstal tak posledním svědkem existence bývalé obce.
Újezd / Mähring (srpen 2008)
Ale na vesnici se dnes nezapomíná - na turistické stezce mezi Újezdem na české straně a Rehau na německé straně byl postaven na starých základech přes potok nový most (a je dobře hlídaný :-) ) a osudy obce popisuje informační tabule.
Most Evropy (srpen 2008)
Po loukách a okrajem lesa, po překročení několika potůčků a opatrném obejití podmáčených míst jsme se konečně dostali na nejzápadnější místo České republiky.
nejzápadnější místo ČR (srpen 2008)
Zpátky šlapeme stejnou cestou, ale o cestě rozhodně nelze místy mluvit a o cyklostezce už vůbec ne. Ta původní zarostla už před léty a dnes rozhodně tato místa nepatří k těm nejnavštěvovanějším. Cyklisti z Bavorska nám rozhodně záviděli, jak si to šineme přes louku, protože jim se šlapalo hóódně špatně.
krajina kolem Újezdu (srpen 2008)
Kousek se přemisťujeme zase autem. Přes Kamennou, Hranice, přes německý Ebmath do místa zvaného Dreiländereck resp. Trojmezí - zemské trojmezí Čech, Bavorska a Saska, na přechodnou dobu též ČSSR-NSR-NDR. Na naší straně lze nalézt zbytky Kaiserova hamru a Dolního mlýna, protože po 2. světové válce objekty zanikly - místo bylo nepřístupně uzavřeno hluboko v hraničním pásmu a dnes jsou patrny jen základy domů a náhony vody k mlýnům. Přímo u trojmezního bodu na potoce Rokytnice (Regnitz) je dnes v místě přechodu hranice postavená nová lávka a do vzniku Schengenu zde fungoval hraniční přechod. Vedle sebe zde stojí tři hraniční kameny. Na našem území je to hraniční kámen č. 1/1 a dále dva vyšší hraniční kameny - první označuje území Saska a je označen D/S (Deutschland - Sachsen) a druhý na území Bavorska s označením D/B (Deutschland - Bayern). Na obou kamenech je rok 1844 a šipka označující přesnou hranici uprostřed potoka, kde by měly oba kameny správně stát. Za hranicí, na bavorské straně míjíme udržovaný pomníček neznámého vojáka a vracíme se k autu - po krátké cestě Saskem nás čeká trochu delší cesta Bavorskem přes Selb a Hohenberg do Chebu - čeká nás ještě jedna Bismarckova věž, tentokráte na Zelené hoře u Chebu.
trojmezí Čech, Bavorska a Saska (srpen 2008)
I tato stavba měla svou dřevěnou předchůdkyni (14 m) - tu zde postavili v roce 1891. Osmnáctimetrová kamenná věž zde stojí od roku 1909 - pokřtěna byla jménem sjednotitele německé říše a jejího prvního kancléře, Otto von Bismarcka, tak jako mnoho a mnoho dalších objektů. V roce 1945 se však rozhledna dostala do zakázaného pohraničního pásma a pro svět přestala existovat, zmizela z map i průvodců. Jeden čas se o ní mluvilo jako o zbořené, ale naštěstí to byla fáma. V roce 2005 ji zrekonstruovalo město Cheb a částečně vykácelo i les okolo ní, aby opět sloužila svému původnímu účelu. Je volně přístupná od dubna do září denně od 9 do 18 hodin.
Zelená hora u Chebu (srpen 2008)
Cestou zpátky si prohlížíme zbytky dalšího z mnoha zničených kostelů v této zakázané oblasti - poutní kostel sv. Anny byl postaven v r. 1518 původně jako pozdně gotická kaple a postupně došlo k jejímu rozšíření. Důvod zániku? Hraniční pásmo...
kostel sv. Anny / Horní Pelhřimov (srpen 2008)