Údolím Oslavy a Chvojnice II.- 31.1.2009

...aneb z kopce na kopec, ze skály na skálu...

Údolí Oslavy a Chvojnice patří ke trampské klasice. Já se sice k opravdovému trampingu nikdy nedostala, ale moc mi nechybělo. "Tele" jsem někdy před 35 lety získala v turisťáku, ale po roce z našeho dětského turistického oddílu při ODPM udělali více "pionýrský" oddíl orientačního běhu, což byl samozřejmě začátek konce. Ale možná právě pan Doupal, tehdejší vedoucí kroužku, v mé desetileté duši probudil lásku k přírodě.

Z Brna do Ketkovic je to cca 40 km, takže těsně před desátou odstavuji před obecním úřadem auto, nuluji počitadlo GPS a s pořádnou svačinou a termoskou horkého čaje vyrážím na celodenní zimní výšlap - terén je sice bez souvislé sněhové pokrývky, ale na odpoledne předpovídají rosničky konečně nějaké ty sněhové vločky a teplota se pohybuje kolem nuly. Už jsem v těchto místech před sedmi lety jednou byla, ale dneska toho míním stihnout mnohem více.

MAPY.CZ - Google maps + gpx

To první, co vidím, jsou samozřejmě obrovské chladící věže jaderné elektrárny.

Ketkovice (leden 2009)

Malou odbočkou přes pole oseté do čtverečků mířím nad Čučice, kde se napojuji na zelenou značku. Ta mne posléze zavede po horním okraji Plánice na vyhlídku zvanou Zavřelovo panorama. Lavičky na temeni Plánice lákají ke krátkému spočinutí s rozhledem na mohutný oblouk Oslavky okolo Čertova jazyka, ale řeku lze hluboko pod sebou zahlédnout jen zásluhou stromů bez listí. Potřebovalo by to zde trošku prořezat...

Zavřelovo panoráma (leden 2009)

Po červeno-zelené pokračuji dál ke značené odbočce na Levnov. Všude kolem je sucho, jen na cestě, kde byl sníh ušlapán a změnil se po oblevě v led, to nebezpečně klouže. V podstatě po vrstevnici mne cesta přivedla k zřícenině hradu Levnov. Z hradu tu toho sice moc nezůstalo, ale skalnatý vrchol nabízí opravdu nádherné výhledy

na zřícenině hradu Levnov (leden 2009)

Možnost slézt po skalním hřbetu mezi Chvojnicí a Oslavou dneska zavrhuji - ledové klouzačky pod listím v kombinaci s liduprázdným terénem nejsou pro samotného turistu tou nejbezpečnější volbou. Vida, zkratka - neznačená pěšinka mne dovede zcela bezpečně přímo dolů do údolí ke Ketkovickému mlýnu a starodávnému mostu.

most přes Oslavu u Ketkovického mlýna, v pozadí zříceniny Levnova (leden 2009)

Pohled vzhůru je úchvatný - ale stejné převýšení teď musím zdolat na druhém břehu. Čeká mne Malá skála o nadmořské výšce 401 m, tj. převýšení nějakých 140 metrů, což je o 20 metrů více, než jsem zrovna slezla z Levnova. Výšlap však rozhodně stojí za to. Nádherný výhled nestíněný stromy na řeku Oslavu hluboko pod sebou s Ketkovickým mlýnem je jak z letadla. Po levé straně na druhém břehu řeky jsou nádherně vidět skály a zbytky zdí Levnova a homolovitý kopec se zříceninou hradu Kraví hora. Na pravé straně je to Zavřelovo panoráma a meandr kolem Čertova jazyka. To nejvzdálenější, co lze dnes zahlédnout, je rozhledna Babylon na Zeleném kopci a vesnička Kladeruby. Celkem tu fouká a vhod přicházejí rukavice i horký čaj. Fotím, ale s výhledy to je dneska slabší, chtělo by to modrou oblohu a trošku zeleně k té nekonečné hnědé.

pohled z Malé skály do údolí Oslavy (leden 2009)

Stejnou cestou se vracím zpátky dolů zpět mezi chaty. Uzounká cestička mne pak vede vysoko nad hladinou řeky, která je v této části zamrzlá natolik, že se zde několik chatařů prohání na bruslích. Před sebou brzy vidím soutok Oslavy a Chvojnice a Senoradský mlýn.

Senoradský mlýn (leden 2009)

most pro pěší u Senoradského mlýna (leden 2009)

U Senoradského mlýna, hlídaného vodníkem, opět překračuji řeku na druhý břeh, ale tentokráte je to jen lávka pro pěší a mířím proti proudu Chvojnice po modré značce. Po pravé straně suťoviska od hradu Levnov, po levé zřícenina hradu Kraví hora, přede mnou úzké údolí se zamrzlou říčkou. Ta zamrzlá říčka byla vlastně mou záchranou. Nemusela jsem se zdržovat hledáním lávek, protože brodů zde bylo povícero - na jednom z míst modrá značka překračovala potok bez lávky v dohledu a většina z lávek nevypadala moc pevně.

údolím Chvojnice (leden 2009)

Míjím skály s pamětními deskami a s krásnými názvy - Vlčí, Výří, totemy a krásné louky - jedna z nich se může pyšnit pamětní deskou - v roce 1940 zde tábořil Jaroslav Foglar. Vyplňuje se předpověď rosniček a začíná chumelit, což mi trochu kazí fotky, ale na druhou stranu trocha sněhu na přelomu ledna a února neuškodí.

osada SPAYK (leden 2009)

další z lávek přes Chvojnici (leden 2009)

Údolí opouštím u chaty Wyoming - přes Kozí hřbety velice opatrně stoupám po namrzlé stezce a hledám nejkratší a nejpohodlnější cestu k autu.

chata Wyoming z Kozích hřbetů (leden 2009)

Kozí hřbety (leden 2009)

Již na hřebeni mne na zledovatělé cestě dohání čiperný postarší turista a dáváme se do řeči - taky procházel údolím Chvojnice, ale opačným směrem od severu a nepotkal ani človíčka. Já se mohla pochlubit, že jsem potkala tři. On míří do Sudic, já zpátky do Ketkovic - k autu dorazím pár minut po západu slunce, GPSka ukazuje 19 našlapaných kilometrů a téměř na minutu přesně sedmihodinový výšlap a konto nalezených keší mi po dnešku naroste o dalších šest kousků :-).

Ketkovice (leden 2009)

A přidávám odkaz na web se spoustou krásných fotografií - Oslávky, Chvojnice i Jihlávky.

FOTOGALERIE

Odkazy do našeho archivu :

Údolím Oslavy a Chvojnice I. (únor 2002)
Údolím Oslavy a Chvojnice III. (leden 2010)