Řeka Labe (české území) 18.-26.7.2009

od pramene k soutoku II.

 

Tak tenhle výlet od pramene Labe do Hřenska nám dal z našich toulek organizačně nejvíce zabrat (a vlastně ještě jednou dá, protože plánujeme i pokračování z Hřenska do Hamburku). Nejprve bylo třeba spočítat celkový počet kilometrů, rozdělit ho na cca 60km etapy, zajistit si podle těchto etap ubytování v rozumné ceně, vygooglit zajímavosti a nakonec zakoupit v předprodeji jízdenky s místenkou pro jízdní kolo pro vlak EC z Děčína zpět do Brna.

 

A počasí nepočasí, je nutno dodržovat každý den itinerář... Naštěstí balení je docela jednoduché, všechny noci budeme spát v posteli pod střechou, je červenec a budeme se pohybovat v blízkosti hospod, hospůdek a především supermarketů!!

Labe

 

 

Den první - Brno / Špindlerův Mlýn

Kunčice nad Labem, ČD - Vrchlabí - Špindlerův Mlýn, penzion Fontána

Celkem 20 km

 

Železniční zastávka nejbližší pramenům Labe je ve Vrchlabí, což pro nás, Brňáky, znamená dvojí přestup - v Kolíně a v Kunčicích nad Labem. Ale z Kunčic jsou to do Vrchlabí jen 4 km, takže přesun vlakem končíme po 5 a půl hodinách v Kunčicích a dále pokračujeme již v sedle.

kola ve vlaku

Obloha nevypadá nejlíp, blíží se poledne, ale do Vrchlabí je to opravdu kousek. Na náměstíčku zrovna probíhá jakýsi jarmark, takže k obědu si kupujeme voňavé pečené maso a dešťové kapky nás zahání do úkrytu. Bavíme se aspoň fotografováním Krakonoše v infocentru:-)

 

Mrak se přehnal, bez dalšího zdržování se pokračujeme směrem na Špindlerův Mlýn, protože asi bude hůř. A taky že bylo, posledních 500 metrů z dnešních 20 km dojíždíme k penzionu Fontána na levém břehu vodní nádrže Labská za deště. Zbytek dne propršel - ale pokoj (580Kč/1 noc/2 osoby) byl naštěstí s televizí :-) a s možností dokoupit si večeře a snídaně přímo v objektu.

 

Den druhý - prameny Labe

Špindlerův Mlýn, penzion Fontána - Špindlerův Mlýn - Labský důl - Labská bouda - pramen Labe - Česká budka - Sněžné jámy - Medvědín - Špindlerův Mlýn - Špindlerův Mlýn, penzion Fontána
celkem pěšky 27km

 

Ranní pohled z okna - sice šedivo, chladno, vlhko, ale neprší!! Pláštěnky do batohu a můžeme vyrazit - kola zůstávají pěkně v suchu, protože nahoru k pramenům se na kole nesmí.

 

Nezbytné foto u nejznámějšího mostu přes Labe ve Špindlu a pak po modré do Labského dolu. Paní v infodomečku nám hlásí, že nahoře na Labské boudě bylo ráno 6°C, ale to nás nemůže odradit. Dokonce i ta mlha se začíná trošku protrhávat, takže snad vodopády Labe i uvidíme a nejen uslyšíme.

 

Prvním vodopádem po trase je Malý Labský vodopád. Má sice jen 5 m na výšku, ale obsahuje v sobě vodu všech tří výše ležících vodopádů - Pančavského, Labského i Pudlavského a po včerejším dešti je opravdu vodnatý a všudypřítomná vodní tříšť brání nějakému extra fotografování.

Malý Labský vodopád

Malý Labský vodopád

Dalším vodopádem v pořadí je Pudlavský, se svou výškou 33m, jeden z nejvyšších u nás. Prohlédnout si jej však je možno jen z dálky a zásluhou vykáceného lesa. Turistická odbočka k němu nevede a v I. a II. zóně Krkonošského národního parku je zakázáno pohybovat se mimo turistické a lyžařské trasy.

 

Stále stoupáme. Labský důl, skalnatá rokle, kterou vyhloubilo Labe na prvních kilometrech svého toku se konečně předvádí v plné kráse. Nepřehlédnutelný je Pančavský vodopád, vytvořený na boční stěně ledovcového údolí, se svou výškou 145 metrů náš nejvyšší vodopád. Nepřehlédnutelná je i Labská bouda, jedna z nejznámějších a nejvýše položených horských chat v Krkonoších (nadmořská výška 1340 m). Jedním prvenstvím se však rozhodně nechlubí - devítipodlažní železobetonový kolos se 79 pokoji, halami, kancelářemi, kuchyní, jídelnou a restaurací s výhledem do Labského dolu i na okolní krkonošské vrcholy krajinu hyzdí namísto zkrášlování. A protože navíc stojí v I. zóně národního parku, správa KRNAPu usiluje o její demolici.

 

Ale pěkně popořadě - čeká nás náročné stoupání a šestnáct serpentin a poté Labský vodopád s výškou 30 metrů a vyhlídkovou plošinou.

 

Je čas na něco menšího k jídlu - objednáváme si v Labské boudě dvě nudlové polévky a něco k pití. Nebyl to dobrý nápád. Mizerná obsluha, ještě mizernější kuchař. Ty nudle, přechovávané v polévce, už držely svůj tvar jen nějakým zázrakem a v ústech se nechutně rozplývaly. Odpornější pokrm jsem snad ještě nejedla...

Labská bouda

Labská bouda

Další přeháňka nás zahání pod střechu boudy - aspoň k něčemu je dobrá :-). Po chvíli naštěstí hrozivá mračna zase rychle mizí v dálce, rychle k prameni!

 

K prameni Labe to není z Labské boudy daleko. Tedy k místu, které je jako pramen Labe pro turisty upraveno, protože skutečné prameniště o cca 200m západně je z důvodu ochrany přírody nepřístupné.

Místo patří k nejvyhledávanějším cílům výletů na české straně Krkonoš a i v dnešní nepovedený den je tady spousta lidí. Vítá nás skruž s přítokem a odtokem vody, vydlážděné okolí a kamenná stěna se znaky 26 významných měst, jimiž Labe na své cestě k moři protéká.

 

Stojíme na Labské louce v nadmořské výšce 1386 m a v rašeliništi před námi pramení nejmohutnější řeka Čech, Labe.

pramen Labe

Modlitba za vodu:

Skloňte se poutníci nad hladinou
a napijte se z dlaní
voda si na to vzpomíná
voda je krásná, voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte, aby osleplo prastaré
zrcadlo hvězd.

u pramene Labe

Labe je 1094 km dlouhé (v Česku 368 km) a je jedinou českou řekou, jejíž název není ženského rodu. Jméno této řece dali Keltové ve starověku a jejich zásluhou je dnes také Vltava považována za přítok Labe, a ne obráceně, ačkoli Vltava je od pramenů k soutoku zřetelně delší a u soutoku má i vyšší průtok.

 

Počasí nám dovoluje ještě krátkou procházku po hřebeni - přes Českou Budku, Violík (1472 m) a Sněžné jámy se vracíme zpět k Labské boudě. Začíná zase pršet - Ambrožovu vyhlídku na hraně Labského dolu s výhledem na meandrující tok Labe a panoráma východních Krkonoš si rozhodně neužijeme. Ani z vyhlídky nad Pančavským vodopádem toho moc nevidíme, přesto zkouším udělat nějaké fotografie vodopádu seshora aspoň pod pláštěnkou.

Pančavský vodopád Pančavský vodopád

Pančavský vodopád (červenec 2009)

Před Hančovým pomníkem se noříme do mraků. Ani u mohyly Hanče a Vrbaty to není lepší. Směr kontrolujeme GPSkou, protože zcela ztrácíme představu kdeže to jsme. Autobusová zastávka plná lidí?! Tady??? A dokonce zrovna přijíždí autobus. Kam odsud vlastně jede??? Do Špindlu ne, takže pokračujeme po červené i nadále po svých a neflákáme se - musíme stihnout poslední odjezd lanovky z Medvědína, protože jinak by nás čekala dlouhá cesta dolů napříč vrstevnicemi po svých a to našim kolenním kloubům přece jen před týdenním putováním na kolech s bagáží nemůžeme udělat.

Mohyla Hanče a Vrbaty Lanovka na Medvědín

mohyla Hanče a Vrbaty - lanovka z Medvědína

O pět minut nám utekla předposlední jízda, ale je to v pohodě - ještě ji spustí za půl hodiny jednou. Pro nás dva a nějakou maminu s klukem, to se vyplatí :-))

 

No, tyhle lyžařské lanovky mi vždycky dělají problémy. Už nikdy se nebudu pokoušet cestovat na lanovce v pláštěnkovém ponču... Lanovka se po dosednutí zhoupla, pončo vylétlo přes hlavu a zcela zakrylo výhled... V jedné ruce samozřejmě foťák, na zádech batoh... Ani jsme ještě nestačili dát dolů madla...

 

Den třetí - Špindlerův Mlýn / Lochenice

Špindlerův Mlýn, penzion Fontána- Vrchlabí - Kunčice - Hostinné - Nemojov - přehrada Les Království - Dvůr Králové n/L - Kuks - Jaroměř - Josefov - Vlkov - Lochenice ubytovna MS-STAV HK

Celkem 81 km

 

Od polovypuštěné Labské přehrady to kolem Labe po proudu pěkně sviští. Cyklostezka zde sice není, silnice je docela úzká a provoz je velký, ale není důvod se zde dlouho zdržovat. Labská cyklotras začíná až ve Vrchlabí. Čekali byste stezku kolem Labe? Kdepak, značená je po silnicích nižších tříd a nejen zde, ale po většinu cesty kolem Labe jsou asfaltové cyklostezky pouze v nejbližším okolí velkých měst.

 

A právě kolem Hostinného jedna taková je. Pěkný hlaďoučký asfalt kopírující řeku má jedno velké mínus - tím nejzajímavějším z tohoto městečka, tj. náměstíčkem, samozřejmě neprojíždí.

Hostinné

Hostinné

Před Nemojovem se silnice od Labe odklání a protože je tudy značená i cyklotrasa, nedokážeme odhadnout, zda by to podél přehrady Les Království po turistické stezce nebylo zajímavější. Asi bylo, stejně se na úroveň řeky při cestě přes přehradní hráz vracíme, ale my šlapali po silnici mezi auty a docela nadávali.

 

Les Království, údolní přehradní nádrž na řece Labi, patří xvým provedením i svým umístěním v zalesněném údolí k těm nejkrásnějším přehradám u nás. Zároveň patří také k nejstarším - pro zadržování vody z Krkonoš byla postavena v letech 1910-1919.

Les Království

Les království

Další plánovaná zastávka je kousíček před Kuksem. Východočeský Kuks je známý především uměleckými díly Matyáše Brauna (Braunův betlém, Ctnosti a neřesti), ale v roce 2008 zdy byly ve volné přírodě instalovány zvláštní sochy - metafora putování současného člověka. Novodobá křížová cesta na Kuksu neboli projekt nazvaný Příběh naděje a utrpení člověka, je umístěna na zvlněné louce podél lesa s pěknou vyhlídkou do kraje - umístěno je zde celkem 15 pískovcových soch - s křížovou cestou však mají minimum společného.

Krajina kříže Slza Slza Zvěstování

Novodobá křížová cesta u Kuksu

Další zastavení je samozřejmě v Kuksu - barokní Hospital s unikátní sochařskou výzdobou. Jenže času je málo a před sebou máme ještě spoustu kilometrů...

Kuks

Kuks (červenec 2009)

V Jaroměři se do Labe zleva vlévá řeka Úpa a u Josefova řeka Metuje. Údolí řeky se začíná rozšiřovat, vjíždíme do Polabí.

 

Rozsáhlé podzemní prostory unikátní pozdně barokní pevnosti z let 1780-87 a vojenského města Josefov, založeného císařem Josefem II. nám zůstanou tentokráte utajeny - čas na prohlídku nám chybí a navíc je dnes pondělí, zavírací den...

 

A konečně Lochenice a ubytovna M-STAV HK - sakra podle popisu na webu to vypadalo líp a cena 500Kč/2osoby/1noc rozhodně neodpovídá kvalitě služeb. Společné sociálky mně nevadí, ale společné ve stylu pro muže i ženy jedna sprcha dohromady v jedné místnůstce se záchodem v baráku plném dělníků mužského pohlaví mi vadí hodně. Kola jsme si mohli naštěstí uschovat přímo na pokoji - stačilo je vynést po točitém železném schodišti :-))

 

Den čtvrtý - Lochenice / Semín

Lochenice ubytovna, M-STAV HK - Hradec Králové - Kunětická hora - Pardubice - Srnojedy - Opočínek - Mělice - Semín ATC

Celkem 61 km

 

Pár kilometrů se vezeme po stezičce kolem Labe, ale průjezd Hradce Králového i Pardubic kolem řeky je vyasfaltován. Po silnicích nás Labská cyklotrasa vede téměř celý den - řeku zahlídneme tak jedině z mostu, když ji křížíme.

 

Kousek před Pardubicemi vyrůstá z roviny kolem Labe kopeček, ale titulují jej honosně "hora" - okolní terén převyšuje o více než 80 metrů, takže i s nadmořskou výškou pouhých 305 m nabízí Kunětická hora krásný výhled široko daleko. Siluetu hory dotváří hrad a počasí nám dneska zatím přeje - na obzoru identifikujeme Železné hory, Českomoravskou vysočinu, Orlické hory i Krkonoše.

Kunětická hora Kunětická hora

Kunětická hora (červenec 2009)

V Hradci se do Labe vlévá Orlice a v Pardubicích Chrudimka. Řeka, která až k Pardubicím teče obecně jižním směrem, se začíná stáčet k západu.

 

V areálu autokempu v Semíně si zbudovali rybník, takže neodolám a ze dna tašky vytahuji plavky. Vyhřátá písečná pláž a chladivá voda je ideální dvojkombinací po náročném dni. Ale ještě si nenecháme dnes ujít jednu zajímavost - Semínský akvadukt, mimoúrovňové křížení Opatovického kanálu s místním Sopřečským potokem. Akvadukt čili vodní most zde stojí již od středověku, ale do současné podoby byl rekonstruován v roce 2003.

Semínský akvadukt

Semínský akvadukt

Ale to nejlepší nás teprve čekalo - s podvečerem vylezli na pastvu divocí králíci. Kam se člověk podíval, tam králík :-)

Semín, autokemp

Semín, autokemp

Nocovali jsme tentokráte v minikaravanu - za 250Kč/2osoby/1noc - kola jsme sice museli nechat přivázaná venku, protože karavan to byl opravdu prťavý, ale spalo se výborně.

 

Den pátý - Semín / Nymburk

Semín ATC - Kladruby nad Labem - Týnec nad Labem - Kolín - Veltruby - Velký Osek - Libice nad Cidlinou - Podebrady - Nymburk, hotel BENE

Celkem 63 km

 

Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem je nejstarším velkým hřebčínem na světě a dnes se zaměřuje především na chov starokladrubskéhp bělouše. Toto unikátní plemeno je určeno především pro zápřah do kočáru a k ceremoniální a reprezentativní službě.

Kladruby

Kladruby nad Labem

Před Týncem nás cyklotrasa vede konečně pryč ze silnice k Labi přes přírodní rezervaci Týnecké mokřiny. Místo to není až tak zvláštní, ale já si jej zásluhou pádu do smradlavé kaluže budu pamatovat dlouho - ono se při průjezdu blátem opravdu chová kolo s brašnama trochu jinak než normálně :-(( A naštěstí je k dispozici k očistě Labe...

 

Míjíme Chvaletice, městečko s elektrárnou s vysokánským komínem, s výškou 305 m nejvyšším komínem České republiky. Od Chvaletic, kde přístav sloužil pro převoz uhlí pro místní uhelnou elektrárnu, je řeka výrazně regulovaná a splavná pro velké lodě a za Týncem je konečně trasa značena převážně kolem řeky. Moc jsme se na to těšili, ale jsme zklamáni. Podklad se měnil, ale pro cyklisty vždycky děs - ať už 20 cm uzounká pěšinka či náplavka skládaná z kamení...

 

Kolínská restaurace poblíž náměstí nás zachraňuje před smrtí hladem a zejména žízní - teploty nad třicítkou vystřídaly pro změnu tu zimu v Krkonoších.

 

V Kolíně řeka opět mění směr - ze západního na severozápadní. Na výjezd z Kolína volíme raději cyklostezku přes Veltruby než tu příšernou náplavku. Občas jedene po zvláštním pruh asfaltu vedle silnice, občas jen po rozšířené krajnici, ale pěkně to odsejpá a kilometry přibývají.

 

Na místě bývalého slovanského hradisko Slavníkovců poblíž Libice nad Cidlinou se dnes nachází památník se základy paláce a kostela z poloviny 10. století a socha sv. Vojtěcha a sv. Radima z rodu Slavníkovců, misionářů střední Evropy. Máme štěstí, zrovna ji opravují - vždycky se najde někdo, kdo berlu v rukou sochy zalomí...

Libice nad Cidlinou Libice nad Cidlinou

Libice nad Cidlinou

Soutok Cidliny a Labe je vyhledávaným turistickým cílem. Lužní les, asfaltová cyklostezka, výletní restaurace, přístaviště pro výletní loď, nic nechybí - kromě kofoly :-)) a Cidlina je vlastně prvním významným pravostranným přítokem Labe.

Soutok Labe s Cidlinou

Soutok Labe s Cidlinou

V Poděbradech samozřejmě ochutnáváme poděbradku a poprvé vidíme loď proplouvající plavební komorou - zatím všude bylo pusto a prázdno a s výjimkou výletní lodě - restaurace v Hradci Královém, jsme loď neviděli. Báječný je i spirálový cyklomost přes řeku a našli jsme nejen obrovskou sochu Jiřího z Poděbrad na náměstí, ale i první zřídlo - místo, kde byl pomocí proutku objeven v roce 1904 první pramen v zakoutí poděbradského zámku.

Poděbrady

Poděbrady

Z Poděbrad do Nymburka vede asfaltová cyklostezka po obou březích - volíme tu pravostrannou a vlastně se po pravé straně Labe pohybujeme mnohem častěji než na levé. Vítají nás cihlové hradby s hranolovými baštami, gotický cihlový kostel svatého Jiljí a Turecká věž, někdejší městská vodárna. Máme toho za sebou dost - směřujeme rovnou k hotelu BENE, kde máme rezervován nocleh. Jeho umístění nás zprvu trošku vyděsilo, o další ubytovnu jsme nestáli, ale nakonec se nám tam moc líbilo - hotelový pokoj s vlastní sociálkou byl za 600Kč/2osoby/1noc.

 

 

Den šestý - Nymburk / Lochenice

Nymburk, hotel BENE - Byšičky - Čelákovice - Brandýs n/L - Kostelec n/L - Neratovice - Mělník ATC

Celkem 72 km

 

V ranním sluníčku jsou hradby Nymburka ještě hezčí než včera a my se těšíme na stezku podél řeky. Opět zbytečně, opět hopsáme po kamenech, vyhýbáme se loužím nebo se snažíme udržet směr na úzké pěšině. Docela problém při těch vzdálenostech, které jsme si naplánovali neznalí terénu a rozmazlení stezkami kolem rakouských řek.

 

Míjíme historickou vesnici Botanicus, ale nic z ní vlastně nevidíme a ani žádné upoutávky jsme si nevšimli. Zato v Byšičkách ceduli mají. Obec totiž byla obnovena zásluhou hraběte Šporka počátkem 18. století do kruhu - starobyle udržovanou náves dnes dokreslují čtyři mohutné lípy a kaple sv. Václava.

 

Nedaleko odsud stojí další ze staveb knížete Šporka - eremitáž (poustevna). Z celého rozsáhlého areálu se zachovala pouze kaple sv. Václava a vedle ní dvě sochy andělů nesoucí svítilny a na nich lidské lebky, kteří představují smrt blaženou a smrt žalostnou.

eremitáž sv. Václav

eremitáž sv. Václav

A jsme opět zpátky u řeky. Jeden ze zdrojů pitné vody pro hlavní město Prahu, vodárenský komplex Káraný, je v provozu od roku 1911. Přes lávku v Káraném musíme sice po schodech, ale nevadí. Míjíme nedaleký soutok s Jizerou a před námi je Brandýs nad Labem a čas na oběd. Hospůdku jsme našli, ale kola musela zůstat na sluníčku, takže snad to vydrží :-))

 

Po náplavce jsme se dokodrcali do Neratovic - sakra, už toho dláždění máme opravdu dost, ale pokud to nechceme vzít mezi kamiony, nic jiného nám nezbývá.

 

A konečně Mělník - ale přichází bouřka. Moc možností k rozumnému úkrytu není, takže se snažíme dojet před deštěm až do kempu. Ale kdyby to byl jenom déšť... Začíná to to obrovským poryvem větru, který nás shazuje z kola, ze stromů shazuje uschlé větve, ze střech špatně upevněné plechy a všude lítají obrovské tabule z pěnového polystyrenu, které měly sloužit k zateplení jednoho z panelových domů. Tak tyhle už rozhodně nepoužijí... Je nutno se schovat, ale opravdu není kam. Celé to řádění živlů končí naštěstí tak rychle jako přišlo. Nakonec dojedeme až do kempu - a už jen leje. Původně jsme měli domluvený pro přenocování sud, ale do něj by se kola v dešti těžko vešla, takže si nakonec připlácíme za pokoj v ubytovně (dvoulůžkový sud by stál 250kč, dvoulůžkový pokoj nás stojí 390Kč). Sociálky neoznačené, takže v dámských chlapi, okna v přízemí přímo na hlavní silnici, červená barva stěn to dotváří - prostě děs.

Mělník, soutok Labe s Vltavou

Mělník, soutok Labe s Vltavou

Ale naštěstí nepršelo dlouho - vzduch se vyčistil a my zvládáme ještě pěší procházku městem - přes vyhlídku k soutoku Labe s Vltavou. Ale pozor - soutoky jsou zde dva a ten, co je lépe vidět, není soutok Labe s Vltavou ale Labe s Vraňansko-Hořínským plavebním kanálem!

Mělník Mělník

Mělník

 

Den sedmý - Mělník / Ústí nad Labem

Mělník, ATC - elektrárna Mělník - Račice - Roudnice n/L - Litoměřice - Lovosice - Libochovany - Brná - Střekov - Ústí n/L , ubytovna Stříbrníky

Celkem 79 km

 

Opouštíme Mělník, poslední pohled dozadu na siluetu mělnického zámku nad soutokem Vltavy a Labe a je před námi elektrárna Mělník, další tepelná elektrárna na hnědé uhlí ze severočeských uhelných pánví, kdysi přepravovaného po Labi na lodích, dnes přiváženého po železnici.

 

Veslařská dráha v Račicích vznikla na místě bývalé pískovny v roce 1986. Kanál je dlouhý 2350 m, široký 130 m a kolem celého kanálu je silnice ideální pro cykloprojížďku. Areál svými parametry splňuje podmínky pro pořádání světových soutěží a také dnes se zde vesluje ostošest.

Račice

Račice

Roudnice nad Labem je město na levém břehu řeky nedaleko hory Říp. Silueta této hory nás vlastně provází již od rána, ale vyjížďku na Říp nemáme v plánu, protože by to byl výlet na celý půlden a navíc jsem na Řípu byla v červnu 2008. Roudnice je jedním z nejstarších českých měst a má opravdu bohatou historii. Kamenný most přes Labe z roku 1333-1340 byl třetím nejstarším v Čechách (starší než Karlův) a prvním mostem přes Labe. Na jeho místě dnes stojí most železný - původní most se stal obětí třicetileté války a do dnešní doby se z něj dochoval pouze kamenný znak biskupa Jana IV. z Dražic. Originál je uložen v muzeu a kopie je osazena na zdi mostního nájezdu před zámkem, dominantou města. A zvláštností Roudnice je i Kratochvílova rozhledna - ač stojí v nadmořské výšce pouhých 230 metrů, nabízí moc hezký pohled na panorama Českého středohoří i město.

Roudnice n/L

Roudnice n/L

Kostel svaté Kateřiny stojí v Libotenicích přímo na břehu Labe. Jenže na levém a my jsme na pravém... Ale na tom našem břehu je skvělá hospůdka - dokonce s WIFI připojením!!

 

Královské město Litoměřice leží na jižním úpatí Českého středohoří na soutoku Labe a Ohře. Přirozenou dominantu města tvoří vrch Radobýl - spojitost s K. H. Máchou je romantická, ale vybudování rozsáhlé podzemní továrny Richard nacisty během 2. svět. války a zřízení menšího koncentračního tabora rozhodně ne.

 

Výhled na Radobýl (399 m) i Lovoš (570 m) nás provází při trase na Velké Žernoseky. Stáčíme se na sever a nekonečné roviny Polabí střídá nádherné České středohoří. Od Lovosic se Labe noří do hlubokého kaňonu, zvaného Česká brána (Porta Bohemica). Nádherné panorama údolí lze vychutnat z vrcholu Varhoště (639 m) na pravém břehu řeky nebo z Labské vyhlídky od kostela sv. Barbory v Dubicích. Čas a energie na výjezd nahoru nám tentokráte chybí - údolí si vychutnáváme pouze od řeky. Jen Střekov si nenecháváme ujít a k hradní zřícenině nad pravým břehm Labe na 100 m vysoké znělcové skále nějak ta kola dotlačíme :-))

 

Už je po uzavírací hodině, ale z terasy od restaurace je překrásný výhled na město a do labského údolí.

Střekov

Střekov(červenec 2009)

Ještě "průjezd" zdymadlem (jsou tam schody) - v době vzniku (1923-1935) patřilo k největším zdymadlům v republice a k nejmodernějším v Evropě. Střekovský jez, jak se také zdymadlu Střekov říká, je předposlední umělou přehradou na Labi na její cestě do Severního moře.

 

Zleva se nám předvádí Větruše, vyhlídkový zámeček, dominanta a symbol Ústí nad Labem, před námi Mariánská skála a čeká nás pořádný kopec - ubytování jsme si zarezervovali ve Sportovní hale Stříbrníky na náhorní plošině na rozhraní ústeckých sídlišť Severní Terasa a Stříbrníky v nadmořské výšce 285 m (tj. 155 m nad hladinou Labe). Dole kolem řeky se nám žádný penzion nepodařilo mailem nakontaktovat, ale nakonec vůbec nelitujeme. Cena 580Kč/2lůžkový pokoj/1noc se nám zdála za tu námahu vysoká, ale jen do té doby než jsme dorazili na pokoj. Všechno nové a tak čisto, že by se na i schodišti dalo jíst :-). Tedy jen do té doby, než jsem tam prošla já se svými outdoorovými podrážkami plnými bahna po průchodu Bertiným údolím. Muž se uvelebil před LCD televizí a já šla své stopy likvidovat :-))

Ústí n/L, Bertino údolí

Ústí n/L, Bertino údolí

 

Den osmý - Ústí nad Labem / Hřensko

Ústí n/L , ubytovna Stříbrníky - Velké Březno - Děčín - Dolní Žleb - Schöna - Schmilka, přívoz - Hřensko - Hřensko, penzion Blesk

Celkem 52 km

 

Počasí opět předvádí, co všechno umí. Prší :-((. Naštěstí jsou to přeháňky - v pauze vyrážíme přes vyhlídku z Mariánské skály zase dolů k Labi.

Ústí n/L, Labe z Mariánské skály

Ústí n/L, Labe z Mariánské skály

Z levé strany jsme přibrali Bílinu, z pravé následně v Děčíně Ploučnici. Mezitím nás před dešťovými přeháňkami zachraňovala autobusová zastávka, ale vůbec jsme netušili, co nás čeká ohledně počasí mezi Děčínem a Hřenskem - interval mezi přeháňkama se zkrátil a naší záchranou byla ta spousta mostků pod železniční tratí. Úzké a sevřené údolí pokračuje až ke státní hranici s Německem. Chtěli jsme původně dojet po svých až k mostu v Bad Schandau, ale v tom dešti to nemělo cenu. Využili jsme tedy přívozu do Schmilky a tou nejrychlejší a nejkratší cestou, tj. po hlavní, zamířili k penzionu Blesk.

Dolní Žleb

Dolní Žleb

Schmilka

Schmilka, přívoz

Tentokráte je v ceně ubytování (600Kč/2 osoby/1 noc) i snídaně, ale z ubytování moc nadšeni nejsme. Všechno působilo strašně zašle, zatuchle a vlhce....

K ústí Suché Kamenice vyrážíme pěšky až večer. Sytě červená barva potůčku daná železitým zbarvením vlivem železitého podloží vytváří nádhernou scenérii. Ale pozor - všechno tady po tom dnešním dešti příšerně klouže :-(( a tentokráte končí v blátě Vašek a jeho fotoaparát.

ústí Suché Kamenice

Hřensko, ústí Suché Kamenice

Den devátý - Hřensko / Děčín

Hřensko, penzion Blesk - Hřensko - Schmilka - Bad Schandau - Dolní Žleb - Děčín, ČD

Celkem 42 km

 

Před námi je poslední půlden v sedle - přes Internet máme zakoupené jízdenky s místenkami pro kola na přímý EC vlak, vzdálenost 381 km zvládne cca za 4,5 hod.

Projíždíme Hřensko, nejníže položený bod Čech (115 m nad mořem) a zajíždíme podél Labe až do Bad Schandau, kde přejíždíme na levý břeh po mostě. Bad Schandau je největším příhraničním městečkem v Saském Švýcarsku a nejstarším lázeňským městem v Sasku. K zajímavostem patří nejen lázně, kostel či muzeum, ale i volně stojící elektrický výtah. A po Labi jezdí výletní lodě a fungují zde i přívozy - na naší straně jsme lodí viděli minimum a přívozy nejezdily.

Bad Schandau

Bad Schandau

Po hladkém asfaltu to jede samo. Po všech těch stezkách a stezičkách si to zasloužíme. Cyklisti i bruslaři využívají tuto trasu opravdu hodně a netrvá dlouho, jsme zpátky v Děčíně. Místa jako Belvedér, Růžová vyhlídka či Labská stráž nejsou zrovna pro cyklisty, ale jednu z vyhlídek si nenecháváme ujít. Před odjezdem vlaku už času moc není - kolem židovské synagogy nahoru na Pastýřskou stěnu naštěstí vede silnička a pohledem do Labského údolí se loučíme s Labem - ale neříkáme sbohem, protože některou další dovolenou věnujeme německé části řeky a vydáme se až k ústí Labe do Severního moře, do Hamburku.

Děčín, Pastýřská stěna

Labe z Pastýřské stěny