Strážovské vrchy 5.-6.7.2009

za výhledy na východomoravské hory

 

Po dvou dnech v Lúčanské Malé Fatře mne čekají po další dva dny pro změnu Strážovské vrchy.

 

Strážovské vrchy nejsou u nás příliš známé, přestože leží hned za údolím Váhu naproti našim Bílým Karpatům. Krásný zapomenutý kraj. Jen škoda, že nemají celistvý hřeben - ostré vápencové útesy, homole a kopce jsou zde rozházeny jakoby bez ladu a skladu a o velká převýšení není nouze. Právě ze Strážovských vrchů se odkrývá velmi neobvyklý a široký pohled na téměř všechny východomoravské hory. Nejvyšším vrcholem je Strážov ( 1213 m), ale tím nejkrásnějším, nejnavštěvovanějším a nejznámějším je bezesporu Vápeč (956 m).

 

 

Výlet první - vesnička Čičmany

Čičmany, to je nejvýše položená vesnička žilinského okresu (655 m) se starobylou a unikátní architekturou - s malovanými dřevěnicemi. Ornamentální výzdoba domů má své kořeny ve funkční ochraně dřeva vápenným nátěrem a motivy jsou inspirovány ornamenty místní výšivky. Je zde i muzeum v tzv. Radenovom a Gregorovom domě.

Čičmany

Čičmany

 

Výlet druhý - Strážov

Zliechov, Strážov (1213 m) a zpět, celkem cca 8,5 km, 2:10 hod nahoru + 1:30 hod dolů

 

Na Strážov vedou dvě základní cesty - červená značka z Čičman vede přes vrchol a pokračuje do Zliechova. A protože se musím vrátit k autu, musím si vybrat jednu polovinu. Volím nakonec výstup ze Zliechova - kratší, ale nekonečný strmý výstup nahoru. Cestou míjím dvě studánky a nepotkávám ani nohu. Raději se nerozhlížet, co kdybych zahlídla medvěda :-(( , ale plaším naštěstí pouze stádo srnek. Vrcholová louka s odbočkou k vrcholu a konečně nějací človíčci - zdá se, že používanější je přístup od Čičman.

 

Stojím nad propastí u vrcholového kříže a kochám se téměř leteckým pohledem na dole se rozprostírající vesničku Zliechov. Škoda, dohlednost není zrovna ideální a nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd za hradbou Javorníků spíše tuším než opravdu poznávám - útlou Lysou horu, rozložitý Smrk a plochý Radhošť. Hostýnské vrchy se rýsují v mezeře mezi Javorníky a Bílými Karpaty. A nezklame ani pohled na slovenské hory - Velký Manín, Súlovské skály, Malá i Velká fatra, Povážský Inovec a prý i Babí hora daleko na severu Oravy.

Strážov

na vrcholu Strážova

Cestou dolů se nestačím divit. Proti mne stoupá nahoru lidský zástup velikosti cca dvou autobusů a jeden z účastníků sebou vláčí stůl! Mé obavy z medvědů mně teď připadají směšné.

Strážov

 

Výlet třetí - Vápeč

chata Homolka (780 m) , Vápeč (956 m) a zpět, celkem cca 10,5 km, 1:20 hod nahoru + 1:10 hod dolů

 

Vrchol Vápeče je sice se Strážovem propojen červenou turistickou značkou, ale trasa je to dlouhá cca 6 hodin střídavě nahoru a dolů. Popojíždím tedy autem - na parkoviště u chaty Homôlka nedaleko obce Valaská Belá. Při pohledu na displej mé GPSky se mi to totiž jeví, jako nejsnazší varianta výstupu.

Ale není to tak docela pravda, výstup z Horné Poruby by mířil převážně vzhůru, ale zde pěšina hřebínkem mezi Homolkou a Vápečem střídavě stoupá a klesá než je zakončena finálním strmým výstupem k vrcholu, takže mám nastoupáno mnohem víc než činí převýšení. Bouřka s deštěm na tom hřebínku ve mně nevyvolávala zrovna dobrý pocit, ale naštěstí to práskalo hodně daleko a typicky letní přeháňka trvala jen krátce.

Vápeč

Vápeč směrem od Homolky

Rajeckolesnianska dolina

na vrcholu Vápeče

Strážov

 

Výlet čtvrtý - Sokol

K vrcholům s nádherným rozhledem se řadí také Sokol (652 m) a Vlčinec (682 m). Času mi moc nezbývá (a taky bolí nohy) - opět si musím vybrat pouze jeden z nich. Vyhrává to Sokol a z osady Háj po žluté to není na vrcholek daleko. Jen samozřejmě strmě do kopce. Z vrcholových skal se nabízí krásný výhled na Vápeč (jenže přímo proti slunci, takže naprosto nefotogenicky), vesničku Horná Poruba a samozřejmě Vlčinec.

Slovenský betlehem

vrch Sokol od osady Háj

Strážov

 

Výlet pátý - městečka podél Váhu

Nejznámějšími a největšími sídly v oblasti jsou Trenčianské Teplice, Dubnica nad Váhom a Iľava. Začínám Ilavou - původní ranně gotický hrad z 12. stol. byl r.1674 přestavěný na klášter a v r. 1856 na vězení. Ze zrušeného kláštera se dochoval pouze barokní dvouvěžový kostel s kryptou. Kombinace kostela a ostnatých drátů věznice působí rozhodně velice nezvykle. Po procházce náměstím a nakouknutím na židovský hřbitov, jak jinak než přes plot, ještě výborné kuře ve stánku a může se pokračovat.

 

Klobušice - městská část Ilavy, skrývají na hřbitově hrobku Gábora Barossa, ministra za vlády Rakouska-Uherska. Byla postavená po jeho smrti v roce 1892, ale pro veřejnost je otevřená pouze na památku zesnulých.

Ilava

Ilava

Ilava

Klobušice, hrobka

Následuje další městečko - krátká zastávka v Dubnici nad Váhom s renesančním klášterem s anglickou zahradou, ve městě dříve známém závody těžkého strojírenství. Za zmínku stojí barokní kostel sv.Jakuba, rokokové sousoší sv. Jana Nepomuckého či sloup hanby. Smůla - z fotografií mi zůstal pouze kostel :-(

Dubnica nad Váhom

Dubnica nad Váhom, kostel sv. Jakuba

Po krátkém osvěžení u Kubranské kyselky parkuji v Trenčíně a pěšky procházím městem. Lidí jako máku, téměř si není se zmrzlinou kam sednout. A co mne nejvíc zaujalo? Trenčiansky hrad je známý, ale kašnu s vodníkem hned tak někde nemají!!

Trenčín

Trenčín, nejznámější fontána zvaná vodník

Pozdní odpoledne, pondělí 6.července - pro Čechy sváteční, pro Slováky pracovní - je čas na cestu domů, do Brna.