Expedice Karpaty 9.-22.8.2009

8. část (den desátý až dvanáctý), Vysoké Tatry

 

Honzu odvážím ráno na rychlík do Bratislavy, kde přesedne na další do Brna. A co dál?? Připlácím v kempu v Tatranské Štrbě další dvě noci - cena je příznivá, kuchyň místní restaurace výborná, voda sice jen vlažná, ale je tady v noci báječný klid.

 

Rysy (2499 m)

Den desátý - Tatranská Štrba ATC - Štrbské Pleso parkoviště (1 250 m), Štrbské pleso (1 347 m), Pod Triganom (1499 m), Popradské pleso (1 494 m), Nad Žabím potokom, Chata pod Rysmi (2 250m), sedlo Váha (2 337 m), Rysy (2 499 m), sedlo Váha (2 337 m), Chata pod Rysmi (2 250 m), Nad Žabím potokom, Popradské pleso (1494 m), symbolický cintorín, Popradské pleso zast., Štrbské Pleso parkoviště (1 250 m) - Tatranská Štrba ATC

Celkem autem: 8 km + 8 km

Celkem pěšky: 27 km (cca 9 hod.)

Nerada platím za parkoviště, takže odstavuji auto hned na malém parkovišti přímo na odbočce na Štrbské Pleso. Je to odsud k plesu sice 100 výškových metrů a vzdálenostně skoro jeden kilometr, ale neplatí se zde.

 

Míjím Nové Štrbské pleso a už stojím na břehu toho nejznámějšího morénové jezera na Slovensku, které je zároveň druhým největším plesem na slovenské straně Tater. Všude spousty lidí, všude se ve velkém budují další hotely. No, kvůli mně se tedy hotely s cenou vyšší než 500Kč/osoba/noc stavět rozhodně nemusí. Já jim tu kšeft rozhodně neudělám.

Mým dnešnám cílem jsou Rysy, takže Štrbské pleso opouštímpo červené směrem na Popradské pleso. Zároveň s červenou vede i naučná stezka, takže případné odpočinkové pauzy se dají lehce maskovat touhou po sebevzdělání :-). Hmm, jenom těch lidí, kdyby tady tolik nebylo (a to zatím netuším, co mne čeká nahoře a v příštích dnech).

 

Keď máš vystúpiť do hôr, do oblakov,

do sveta krásot božích a zázrakov,

zlož bremä hriechu horám na podnožia,

bo kade kráčaš, svätyňa je božia.

 

Samo Bohdan Hroboň

Spev strážnych duchov nad slovenským horstvom

 

Rozcestí se jmenuje Popradské pleso, ale z plesa toho moc vidět není. Nevadí, na zpáteční cestě bude víc času - teď odbočuji přímo do Mengusovské doliny. Hromada polen nachystaná pro vynesení k chatě se asi dneska moc nezmenší a nepomůže ani slibovaný čaj. Na rozcestí Nad Žabím potokem snad část té hromady turistů odbočí na Koprovský štít... Neodbočila... A jsem opět na červené - po překonání Wachterky, skalního prahu Mengusovské doliny, se kochám nádherou Žabích ples a pořád stoupám. Cesta vede ke hladké skalní plotně, přes kterou je nutno opatrně přelézt, ale jsou zde naštěstí k dispozici řetězy a lana.

Chata pod Rysmi byla postavena v roce 1933 v suťovisku pod sedlem Váha a tím pádem byla již několikrát poškozená kamennou či sněhovou lavinou. A co to kousek od ní stojí za domeček? Panoramatické WC! Nejvýše položené WC ve střední Evropě! A co ty červené stopy? Kdepak yeti, Lenin! A nejen stopy nohou, ale rudě je označen i otisk zadní části těla, v místě kde seděl.

Zatímco jinde jsou stopy Lenina a jiných bolševických vůdců dokonale odstraněny, zde se k nim "hrdě" hlásí. Traduje se, že V.I.Lenin vystoupal z polské strany na tento vrchol v roce 1913, ale důkazy o pravdivosti tohoto tvrzení neexistují. Na počest tohoto bolševického vůdce se zde od roku 1956 konal každoročně mezinárodní výstup mládeže na Rysy ( a koná se dosud!).

 

Mládežnického výstupu jsem se nikdy neměla příležitost zúčastnit, ale v roce 1988 jsme s mým tehdejším mužem trávili týden v odborářské zotavovně na Štrbském Plese a při té příležitosti vyšplhali až sem k chatě pod Rysy. Pokračovat dál jsme tehdy už neměli sílu, ale dneska si vrchol rozhodně nenechám ujít.

 

Sedlo Váha jsou dnes takovým předělem dvou světů - sluníčka na straně slovenské a šedobílé mlhy na straně polské. Takže fantastický pohled do Ťažké doliny (dříve omylem nazývané České od slova ciesky, což je polsky náročný, těžký či obtížný) mi zůstane tentokrát utajen.

Ale kde se tu bere tolik lidí? No, čemu se divím, Rysy jsou nejvyšší volně přístupnou dvoutisícovkou na Slovensku a jejich západní vrchol tím nejvyšším vrcholem Polska. Ty davy sem vyšly po stezce od Morskiego Oka a Czarneho Stawu z polské strany.

Rysy jsou štít s nejkrásnějším výhledem do všech světových stran a vrcholky jsou samozřejmě obsypány lidmi. Panoramata se zásluhou převalující se oblačnosti stále mění a pořád je na co se dívat. A navíc se mi podařilo zahlédnout gloriolu - slabé soustředné barevné prstence kolem mého stínu vrženého do vrstvy oblačnosti vzniklé zpětným ohybem světelných paprsků.

A poté již cesta dolů - až k Popradskému plesu po stejné trase a pak po žluté k symbolickému cintorínu. Na starších mapách vede žlutá zprava, ale v současnosti je značena zleva, po směru hodinových ručiček kolem plesa.

Míjím Chatu pro Popradskom plese, dříve známou jako Chata kpt.Morávku na počesť Štefana Morávku, padlého velitele partyzánské hlídky. Chata patří k nejnavštěvovanějším chatám a je otevřena celoročně.

 

K cintorínu je to cca 30 minut (pozor od 1.1. do 31.5. je uzavřen). Pod západním strmým svahem Ostrvy dřevěné kříže, kaplička a pamětní desky připomínají ty, kterí přišli do Tater za jejich krásou, ale domů už se nevrátili. Mŕtvym na pamiatku - živým na výstrahu je mottem symbolického hřbitova obětí Vysokých Tater. Vyřezávané barevné detvanské kříže, kterých je zde 56, mně spíš připomínaly indiánské totémy než křesťanské kříže, ale množství cedulí a cedulek mne překvapilo - jejich počet každým rokem stoupá a na jaře roku 2006 jich zde bylo 278 s 412 jmény.

 

Unikátní hřbitov byl vysvěcen 11. srpna 1940 a mše za duše tragických zemřelých se slouží jednou za rok, na Památku zesnulých.

Ale pokračování po modré značce po asfaltové silničce zpět na parkoviště je v podstatě celkem fádní a nudné.

 

Malá a Velká Studená dolina

Den jedenáctý - Tatranská Štrba ATC - Starý Smokovec parkoviště (1025 m), Hrebienok horní stanice lanovky (1250 m), Bilíkova chata (1 255 m), Vodopády Studeného potoka, Rainerova chata, Zamkovského chata (1475 m), Téryho chata (2 015 m), Priečne sedlo (2352 m), Zbojnícka chata (1960 m), Bilíkova chata (1255 m), Hrebienok horní stanice lanovky (1250 m), Starý Smokovec parkoviště (1025 m) - Tatranská Štrba ATC

Celkem autem: 22 km + 22 km

Celkem pěšky: 26 km (cca 8,5 hod)

Ve Starém Smokovci parkuji samozřejmě za poplatek ( 5,4€), ale za lanovku se mi podařilo ušetřit. Takovou frontu jsem totiž nečekala a rozhodně jsem byla nahoře rychleji po svých než po kolejích za 4,9€ (což stojí jízda nahoru) - trvalo mi to 30 minut a mezitím kolem projela lanovka jen jedinkrát. A vždyť to ani není lanovka, když to jezdí po zemi...

 

Bilíkova chata (1255 m) se nachází kousek pod střediskem Hrebienok na jihovýchodním úbočí Slavkovského štítu a turistům na tomto místě chata slouží již od roku 1875. Ta dnešní je pojmenována na počest Pavla Bilíka (1916-1944), zajatém a popraveném Němci za 2. světové války.

Vodopády Studeného potoka jsou obsypány turisty a těžce se hledá místečko k fotografování. Obrovský terénní zlom zde vytváří krásné kaskády s názvy Dlhý, Velký a Malý ve směru zespoda nahoru.

Od vodopádů není daleko na Rainerovu chatu, nejstarší turistickou chatu ve Vysokých Tatrách. Ta původní byla totiž postavena již v roce 1863. V dnešní podobě funguje od roku 1998.

 

A je tady další vodopád, tentokráte Malého Studeného potoka - nazývá se Obrovský a je vysoký přibližně 15 m a vodní mlha komplikuje fotografování.

Zamkovského chata leží v nadmořské výšce 1 475 m v ústí Malé Studené doliny a zde konečně počet lidí trošku řídne. Po znárodnění se nazývala chatou Jána Nálepky, ale po restituci se v roce 1993 vrátila ke svému původnímu názvu.

Malou Studenou dolinou pokračuji po zelené. Je dlouhá cca 4,5 km a charakterizuje ji mohutná skalní terasa (Velký a Malý svah). Nad dolinou se tyčí tyto známé vrcholy: Lomnický štít, Pyšný štít, Baranie rohy, Ľadový štít, Malý Ľadový štít, Široká veža a Prostredný hrot.

Po překonání skalní terasy se objevuje Téryho chata jako hrad na kopci. Je to nejvýše položená chata v Tatrách s celoročním provozem a byla postavená v roce 1899 v blízkosti pěti Spišských ples a od té doby stále nese jméno Edmunda Téryho, banskoštiavnického lékaře, který se zasloužil o rozvoj turistiky nejen ve Vysokých Tatrách, ale také v domácích Štiavnických vrších.

Žlutá značka přes Priečne sedlo (2352 m) je naštěstí pouze jednosměrná, ale přesto se na exponovaných místech s řetězy tvoří zácpa. Jedná se totiž o jednu z vůbec nejnáročnějších turisticky značených tras ve Vysokých Tatrách. Závěrečných cca 70 m výstupu je jištěno řetězy, u kterých je vždy doporučeno zkontrolovat pevnost jejich uchycení ve skále, protože zde projdou desítky lidí denně a může dojít k jejich uvolnění.

Výhledem se kochám jen chviličku, abych nezdržovala, protože nejhůř jsou na tom ti, co se jim v takovém místě zachce na záchod :-). Vpravo Široká veža (2462 m) , vllevo Prostredný hrot (2441 m), vzadu Lomnický štít (2634 m), vepředu Východní Vysoká, Bradavica a především Gerlach, se svými 2654 m hora nejvyšší.

Překonáním sedla jsem se ocitla ve Velké Studené dolině, se svými 7 km jedné z největších dolin na jižní straně Tater

Lemují ji tyto štíty: Prostredný hrot, Široká veža, Ostrý štít, Javorový štít, Malý Javorový štít, Svišťový štít, Východná Vysoká, Bradavica a Slavkovský štít. Taky je v ní nejvíc ples, 22, ale poměrně malých. V dolní části je poměrně úzká, ale směrem nahoru se rozšiřuje. V horní části doliny, na jednom ze skalních prahů stojí Zbojnícka chata (1960 m), která mne svou čočkovou polévkou a džusem zachraňuje od vyčerpání hladem a žízní. Ještě návštěva suchého WC, která se dá zvládat jen s ucpaným nosem a jde se dál - čas běží a slunko už je nízko. Název chaty připomíná její pytláckou minulost a turistům chata na tomto místě slouží od roku 1910.

Po dvou hodinách jsem zpátky u Rainerovy chaty a volím mezi přímou cestou na Hrebienok a opětovné prohlídce vodopádů. Kolem vodopádů je to asi jen o 15 minut delší, takže vodopády se kochám ještě jednou a tentokráte bez lidí (však hodinky ukazují 19:45)

Lanovka už samozřejmě nejezdí a už se nepůjčují ani koloběžky, takže opět ušetřím :-(

 

Parkoviště opouštím už za tmy, ale do Tatranské Štrby, zpět do kempu, je to jen 22 km.

 

Kriváň (2494 m)

Den dvanáctý - Tatranská Štrba ATC - Tri studničky parkoviště - Malý Kriváň (2335 m) - Kriváň (2494 m) - Malý Kriváň (2335 m) - Jamské pleso - Tri studničky parkoviště - Podbanské - Pribylina - Račkova dolina ATC

Celkem autem: 16 km + 17 km

Celkem pěšky: 15 km (cca 6 hod.)

S Vysokými Tatrami bych se chtěla rozloučit výstupem na Kriváň (2494 m), charakteristický impozantní vrch v západní části Tater. V letech 1960 až 1990 byl Kriváň vyobrazen spolu s vatrou i na státním znaku ČSSR a dnes je vyobrazen na slovenských euromincích jako symbol svrchovanosti slovenského národa.

Po zaplacení nezbytného parkovného ve výši 4,7€ mohu vyrazit - ale ještě se rozmýšlím, kterou ze dvou možností zvolím pro výstup a kterou pro sestup. Po chvíli však zjišťuji, že vyšší moc rozhodla za mne, protože jsem nějak nezaregistrovala rozcestí zelené a červené k Jamskému plesu a jsem už na Třech studničkách, takže by bylo škoda se vracet.

Zelená značka mizí v lese a prudce stoupá. Slunko pálí a spotřeby vody bude dnes rozhodně hodně vysoká. Odbočku k partyzánským bunkrům míjím, protože je třeba šetřit síly - výstup až na vrchol trvá cca 3 hodiny.

A pořád vzhůru! Po levé straně se odkrývá nádherné panorama hřebene Liptovských kop, které jsou součástí Západních Tater (a pro turisty jsou uzavřené) a více na jihu pro změnu Tater Nízkých.

Chodník vede hustými porosty kosodřeviny v četných serpentinách než se dostane nad Kriváňský žlab. Zde se dá naštěstí doplnit zásoba vody, ale chodník začíná prudce stoupat částečně po žulových plotnách, částečně sutí na Malý Kriváň a poté přes Daxnerovo sedlo přímo na vrchol Kriváně. Za mokra nebo námrazy je to nebezpečné místo, protože zde nejsou žádné zabezpečovací pomůcky, ale v dnešní krásný den je to naprosto v pohodě.

Vrcholek je obsypaný lidičkami a před vrcholovým křížem je třeba vystát frontu pro získání vrcholové fotografie.

Dolů mířím po modré přes Jamské pleso, u kterého střídám modrou za červenou. K plesu je to cca 2 hodiny a po červené magistrále následně asi hodinu než se dostanu zpět na parkoviště.

 

1. část (den první) - Osvětim, Krakov, Vělička
2. část (den druhý + třetí) - Biesczady, Bukovské vrchy (Mala a Wielka Rawka, Kremenec)
3. část (den čtvrtý) - Ondavská vrchovina (Dukelský průsmyk, dřevěné kostelíky, Domaša)
4. část (den pátý + šestý) -Zemplínská Šírava, Vihorlat (Mořské oko, Sninský kameň)
5. část (den sedmý) - Užhorod
6. část (den osmý) - Slanské vrchy, Slovenský kras, Slovenský Ráj (Zejmarská roklina)
7. část (den devátý) - Nízké Tatry (Kráľova hoľa)
8. část (den desátý až dvanáctý) Vysoké Tatry (Rysy, Priečne sedlo, Kriváň) - tato stránka
9. část (den třináctý) - Západní Tatry (Otrhanci)