Mariánské údolí - 13.9.2009

...aneb jedno z nejhezčích míst Brna leží kousek za Líšní...

MAPY.CZ

Mariánské údolí se nachází na východním okraji katastrálního území brněnské městské části Brno-Líšeň a částečně na území obce Mokrá-Horákov a Ochoz u Brna. V časech naštěstí již minulých se údolí jmenovalo Gottwaldovo a byly zde pořádány mírové slavnosti - ještě dnes jsou po obou stranách údolí vidět zbytky schodišť a laviček.

K nejznámějším místům bezesporu patří 5 údolních vodních nádrží vybudovaných v letech 1953-1967 na říčce Říčka: Pod Hádkem, Pod Hornekem, U Kadlecova mlýna, Pod hrádkem a U Muchovy boudy. V létě jsou využívány ke koupání, v zimě k bruslení. Celým údolím lze projet na kole a k občerstvení využít několik výletních restaurací, z nichž nejznámější je "Muška" (Muchova bouda).

Ze zajímavostí, nacházejících se v Mariánském údolí nebo jeho blízkém okolí, lze jmenovat hradiště Staré zámky, vyhlídku Hornek, ponory a vývěry Říčky, Hostěnické propadání, několik mlýnů, jeskyni Pekárnu, Ochozskou či Švédův stůl, zbytky Horákovského hradu, Mokerskou či Horákovskou myslivnu, Pacherův kříž... Jeden den prostě nestačí!! A navíc - krásně je zde v každém ročním období.

Lesy v Mariánském údolí (září 2009)

Roku 1628 nechala na zalesněném vrchu nad Líšní baronka Eliška Bergrová, tehdejší majitelka Líšeňského panství, postavit kapli zasvěcenou Panně Marii. Původně dřevěná, později zděná kaple byla zbořena v roce 1784 za vlády císaře Josefa II. a znovu byla obnovena až v roce 1914. Stojí na vrchu zvaném Kostelíček a škoda, že k ní často nacházejí cestu i vandalové - sprejeři tak jako všude po Brně. Z kopce je pěkný výhled - na Starou Líšeň se zámkem i Novou Líšeň s barevnou panelákovou zástavbou.

Kostelíček (leden 2008)

Kousíček od Kadlecova mlýna pramení v rokli studánka s názvem "U Kadlecova mlýna". Pěšinky k ní jsou docela prošlapány, ale jinak působí zcela zapomenutě a s výjimkou veverek nepotkávám živou duši. Zato po asfaltové cyklostezce údolím je pohyb pěších problematický - cyklistů je zde moc a jezdí strašně rychle.

studánka U Kadlecova mlýna (září 2009)

Ale Staré Zámky jsou liduprázdné. Ono tu taky k vidění nic vlastně není. Toto dávnověké hradiště bylo osídleno již od mladší doby kamenné a v době velkomoravské plnilo funkci významného střediska celé brněnské oblasti.

nádrž U Kadlecova mlýna, v pozadí Staré Zámky (leden 2008)

Chráněný přírodní výtvor Hornek je částí vápencové plošiny Hádů na jižním okraji Moravského krasu. Turisticky atraktivní je vyhlídkové místo - přístupné po žluté značce z Velké Klajdovky - údolí je zalesněné, takže vidět lze především lesy, ale na jihu lze dohlédnout až na Pálavu, na opačnou stranu do lesů Drahanské vrchoviny.

Hornek (leden 2008 + září 2009)

Horákovský hrad stál na dlouhé zalesněné ostrožně ze tří stran chráněn příkrými svahy na levém břehu Říčky, ale již od 15. století se popisuje jako pustý. Do dnešní doby z něj zůstaly v podstatě jen terénní vlny, prohlubně, nepatrné zříceniny zdi a dvě hluboké jámy. Nevede k němu značená stezka, ale je přístupný nejsnáze z odbočky asi 500 m od rozcestí Muchova bouda po modré směrem do Líšně.

Na skalním ostrohu nad soutokem Říčky a Ochozského potoka se nachází známá archeologická lokalita - jeskyně Pekárna. Jeskyně byla osídlena od starého paleolitu (cca. 600 000 – 250 000 př. n. l.) až do doby bronzové (cca. 2000 – 750 př. n. l.). Z doby paleolitu zde našli spoustu předmětů - nejznámějšími jsou rytiny na kostech - pasoucí se koně a zápolící zubři. Vchod do jeskyně je obrovský; široký plných 23 metrů a vysoký 6. Jeskyně je dlouhá 64 metrů a právě díky širokému vchodu a své výšce 2–3 m je téměř celá osvětlena denním světlem. Ale nejhezčí je v zimě - když sem dorazíte ve správném období zimy, můžete obdivovat kouzelnou ledovou výzdobu.

jeskyně Pekárna (září 2009)

Kousek dál proti toku Říčky je Ochozská jeskyně, která bývala přístupná veřejnosti, ale z důvodu častých záplav byl provoz pro veřejnost ukončen. Zpřístupněna však občas bývá - s vlastní baterkou a pořádnými botami se do ní můžete podívat jako my v roce 2002.

Ochozská jeskyně (duben 2002)

Naproti Ochozské jeskyni, na pravém břehu Říčky jsou další volně přístupné jeskyně - Netopýrka a průchozí jeskyně Švédův stůl (tato lokalita je proslulá nálezem čelisti neandrtálského člověka).

jeskyně Švédův stůl(duben 2002)

Nad Horním (Kaprálovým) mlýnem, který dnes slouží jako skautská základna, se klikatý tok Říčky střídavě ztrácí v podzemí a chvílemi zase vyvěrá na povrch. V suchých částech roku se ztrácí Říčka v podzemí celá a v povrchovém korytě je možno vidět vodu jen při jarním tání nebo po větších deštích.

Nejvýznamnější je Vývěr Říčky I. - malá jeskyně je změněna průzkumnýmí pracemi z roku 1967. Ve vývěru byla ražena štola, která ve vzdálenosti 20 m narazila na asi 18 m hlubolý sifon. V 18. století byl dokonce výtok zatrubněn a sveden do vodního náhonu jako nezamrzající pohon Horního mlýna.

Vývěr Říčky II. vyvěrá cca 150 m blíže Kaprálovu mlýnu a ještě blíže mlýnu o několik desítek metrů dál je další krasový pramen - Kaprálova studánka.

Na opačnou stranu, směrem k rybníku Pod Hádkem je další zajímavé místo zvané Hádecká estavela - podle výšky vodní hladiny se chová někdy jako vývěr, někdy jako propadání. Hukot mizející vody působí tajemně a člověk má dojem, že se taky může kamsi do podzemí propadnout.

Kaprálova studánka(září 2009)

Nejnavštěvovanější je stezka přímo údolím kolem vody, ale i vysoko v levém břehu vede cesta sjízdná na kole - stačí odbočit u restaurace U raka po červené a vystoupat kopec k Horákovské myslivně.

Kapličky, kříže a boží muka patří k české a moravské krajině po dlouhá staletí. Stavěly se na místech nějak významných, historicky, geograficky či jako připomínka osudů rodu nebo jednotlivců. Krajinu tyto malé stavby zvýrazňují, zdobí, slouží však i jako místo k odpočinku, modlitbě, zamyšlení. V polovině 30.let 20. století nechal hrabě Hubert Vladimír Mitrovský po smrti svého jediného syna postavit dřevěnou kapličku poblíž Horákovské myslivny - ta však začala poměrně brzy chátrat a nakonec musela být v polovině 70. let stržena. Zásluhou obce Mokrá-Horákov byla kaplička, známá pod názvem Kaple Mitrovských, v roce 2006 na původním místě a vzhledově co možná nejpodobnější (ale trvanlivější) znovu postavena.

Kaple Mitrovských (červenec 2007)

Nedaleko odsud, pár set kroků podél cesty leží pro laika již dnes neznatelné archeologické naleziště Hlasnica (nález bohatě vybaveného hrobu z doby halštatské).

Kousek za Mokerskou myslivnou visí na stromě cedulka, která míří k Pacherovu kříži. Mohutný dřevěný kříž na skále v lese nad Říčkou nechal postavit v roce 1935 Arnošt Pacher jako díkůvzdání za své mnohaleté úspěšné působení v místním kraji. Kříž byl posvěcen 5.10.1935. Současný kříž je jeho replikou - byl vztyčen na podzim roku 1995 a vysvěcen 2.6.1996. Osud stavitele tohoto kříže včetně jeho konce při „vyvedení“ Němců z Brna je podrobně rozveden na informační tabuli - foto v originálním rozlišení, před mou návštěvou v červenci 2006 ji ještě naštěstí neobjevili sprejeři :-((

S jeho jménem je totiž spojen ještě jeden kříž - Arnošt Pacher (v té době třiaosmdesátiletý) je jednou z obětí tzv. pochodu smrti brněnských Němců 30. května 1945. Památku více než 1700 obětí, jednoho z nejtragičtějších dozvuků druhé světové války, připomíná kovový kříž u hromadného hrobu u Pohořelic. Silná německá komunita a neuspořádané poměry po skončení 2. světové války daly tehdy v Brně prostor pro samozvané české mstitele válečných utrpení a bezbranné civilní obyvatelstvo bylo vybráno jako kolektivní objekt „trestu“ za viny německého národa. Spoustu informací ohledně tohoto divokého odsunu Němců po ukončení 2. světové války lze získat v knize "němci ven! die deutschen raus! -- brněnský pochod smrti 1945", autoři: Hertl Hanns, Pillwein Erich, Schneider Helmut, Ziegler Karl Walter (ukázky z knihy viz CS magazín) nebo na stránkách sdružení z Brna vyhnaných Němců BRUNA

Postůj poutníče a zaměř kroky své k místu památnému. Stojí tam kříž nad údolím Říčky. Tam se zamysli nad pomíjivostí života a věčnou krásou přírody. Kroků k tomuto místu nešetři, není jich mnoho...

Mokrá L.P. 1995

Pacherův kříž (červenec 2006)