Súľovské vrchy 16.-18.4.2010

nohy v "luftu"

 

Při pohledu do kalendáře nelze než konstatovat, jak ten čas letí... 10 let existence těchto stránek je potřeba nějak oslavit... Neuvěřitelné, už je to opravdu 10 let, co jsem se vydala na první výlet s digitálním fotoaparátem jen tak sama. A samozřejmě je tady ještě jedno "výročí" - tři roky od chvíle, co zazněla diagnóza: rakovina prsu. A jak to všechno oslavit? Samozřejmě venku - jaro je na Súlově nejkrásnějším ročním obdobím a do nebe je tam opravdu blízko!!!

 

Předpověď počasí slibuje nádherný jarní víkend a je nejvyšší čas vyrazit, pokud chci stihnout nějaké ty kvetoucí koniklece. Loni, v termínu 24.-26.4.2009 na mne nepočkaly a odkvetly, letos byla zima delší, takže šance by tu byla... S ubytováním neváhám, zkušenosti s ubytováním v rodinném domku Juraja Maslíka byly loni výborné a cena 7 eur/osoba/noc je víc než přijatelná.

 

MAPY.CZ

 

 

Výlet první - hřebenovka Súľovských skal

Súlov, parkovisko - Gotická brána - Súľovský hrad (652 m)- Lúka pod hradom - sedlo pod Bradou (675 m)- Štefánikova vyhl. (739 m) - Opásaná - sedlo Roháč Čiakov (718 m) - Biela skala - Roháčské sedlo (692 m) - Pod Kečkou - Kečka (822 m)- sedlo Pastúch (621 m)- Súlov, cca 17 km

 

Súlovské skaly

Jaro sebou přináší záplavy květů. Stromy jsou sice ještě zcela bez listí, ale nevadí - naopak - zeleň neukrývá slepencové skalní město.

 

Jako první se předvádí prvosenka bezlodyžná - vždycky jsem si myslela, že tahle primule roste jen v zahrádkách, ale zde roste téměř všude.

Prvosenka bezlodyžná

prvosenka bezlodyžná - prvosienka bezbyľová

Zelená vede vzhůru směr Gotická brána a Súľovský hrad. Je 8 hodin ráno, nikde nikdo - jen blankytná obloha v kombinaci s šedobílými skalami a zvědavá veverka. Pohádka... A koniklece ještě kvetou (ale chtělo to být zde tak o 1-2 týdny dříve, sluníčko a vysoká teplota jim nesvědčí). Jsou všude a dnešní den jim samozřejmě po právu patří.

Koniklec slovenský

koniklec slovenský - poniklec slovenský

A je tady Gotická brána - nejznámější útvar Súľovských skal a první z dnešního množství vyhlídek. Symbolická brána do světa bizarních skalních měst :-)

Gotická brána

Gotická brána

K ruině středověkého hradu, "orlího hnízda" to není daleko. Súľovský hrad byl strážním hradem - vznikl v 15. století s cílem chránit nedalekou cestu. Byl postaven mezi třemi mohutnými skalnatými útvary a základy se hodně přizpůsobovaly terénu. Moc tu toho nezbylo, základy budov, zbytky zdí s otvory pro okna, do skály vytesaná cisterna na dešťovou vodu zasypaná odpadem a sutinami a malý krytý výklenek - zde blesk v roce 2008 zabil dva lidi - matku s dvouletým chlapcem. Smutnou událost zde připomíná pamětní cedulka, fotografie, křížek a spousta svíček.

 

Z horní části hradu se nabízí krásný kruhový rozhled na súľovský skalní labyrint a Strážovské vrchy. Vychutnávám si daleké výhledy - škoda, viditelnost mohla být o něco lepší...

Súľovský hrad Súľovský hrad Súľovský hrad Súľovský hrad

Súľovský hrad

Nejprve dolů na Lúku pod hradem a opět vzhůru - před námi je dominanta severní části Súľovských skal Brada, právem zařazená mezi nekrásnější vrcholy slovenských hor. Na jeho vrchol do výšky 816 m se však lze dostat pouze s horolezeckou výstrojí, škoda... Značená cesta vrchol zdaleka obchází a horolezecká činnost je na Bradě stejně už nějakou dobu zakázaná.

 

Ale krásné výhledy nabízí i Štefánikova vyhlídka - nejhezčí ve směru na skály Súľovského hradu - v pozadí Maníny. Ale nejdřív si prohlížím spousty netřesků - ty však pokvetou až v červenci a srpnu.

Štefánikova vyhliadka

Štefánikova vyhliadka

 

V podrostu listnatého lesa místy převládá fialová barva. Jaterník podléška získal své jméno dle tvaru trojlaločných listů svým tvarem připomínající játra.

Štefánikova vyhliadka

jaterník podléška - pečeňovník trojlaločný

Kde není fialovo, je pro změnu bílo zásluhou sasanek hajních - ty mají ve slovenštině moc hezký název - veternica hájna.

 

Ještě vyfotit podivné žlutozelené květy hvězdnatce (Hacquetia epipactis), který v Čechách neroste a můžeme pokračovat k další vyhlídce.

hvězdnatec zubatý

hvězdnatec zubatý - hviezdnatec čemericový

Vyhlídka pod Roháčem nabízí pohled na sněhem pokryté Martinské hoľe, ale především zpět - na vrchol Brady. Krásně se tu odpočívá, ale usnout není radno - lehce by se člověk mohl zkutálet dolů :-(

Brada z vyhlídky Brada z vyhlídky

Brada z vyhlídky

V Roháčském sedle stojí lesní oltář- končí zde křížová cesta a přidávám odkaz na stránky

Putovanie po slovenských Kalváriách XCIX - Lietavská Závadka, které obsahují spoustu krásných fotografií této křížové cesty.

Sedlo Roháč

Sedlo Roháč

Súľovské skály nedosahují nebetyčných výšek a ani zdaleka nepatří na Slovensku k nejvyšším. Brada, nejvyšší na hlavním hřebeni, měří pouhých 816 metrů a nejvyšší, Žibrid je o pouhých jedenapadesát metrů vyšší - 867 metrů.

 

Směrem dolů to už znám, volím pokračování po hřebeni, který ohraničuje Súľovskou kotlinu z východní strany. Je sice jen nějakých 6 km dlouhý, ale zásluhou členitého terénu zabere několik hodin chůze střídavě do kopce a z kopce.

 

Nejvyšší vrchol tohoto hřebenu, Kečka, dosahuje výšky 822 m a je tedy nejvyšším místem dnešního výletu. Právem je na vyhlídce umístěna schránka s vrcholovou knihou. Hluboko dole se rozprostírá Súľovská kotlina s obcemi Súľov a Hradná. Z Roháčského sedla to sem trvá cca hodinu a další dvě hodiny chůze nahoru a dolů a nahoru a dolů a pro změnu zase nahoru a opět dolů je třeba zvládnout než stezka skončí v sedle Pastúch.

Kečka

Kečka

Výhledy se otevírají především směrem na západ, ale v několika místech se otevře i pohled na východ. Vpředuse předvádí zřícenina hradu Lietava a vzadu sněhem pokryté Martinské hole. Na obzoru lze víc tušit, než opravdu vidět zasněžené vrcholy Kriváňské Malé Fatry.

pohled na východ

pohled na východ

A všude kvetou samozřejmě koniklece...

Súľovská kotlina Súľovská kotlina Súľovská kotlina

Súľovská kotlina

Konečně je tady poslední sešup - sedlo Pastúch ve výšce 621 m a pak již jen pozvolně klesající cesta okrajem lesa zpět do Súľova.

sedlo Pastúch

Pastúch

Zapadající slunce barví krajinu do žlutočervena. Poslední pohled dozadu na skalnatý vrchol Žibridu - na tenhle už opravdu nemám sílu. Dnešních 17 km trvalo 11,5 hodiny :-)

 

Ale prý se to dá uběhnout za hodinu - cestou dolů mne vylekal jeden z nadšenců, co běhají po horách do vrchu - zde trénoval a protože mne docela vyděsil, jak se mi potichu objevil za zády, chvíli si vykládal.

Žibrid

Žibrid

 

Výlet druhý - Hlboké nad Váhom

 

Raritou vesničky Hlboké je 15 m vysoký vodopád. Snadno se k němu dá dostat po zelené turistické značce - cesta vede téměř po rovině přímo pod obrovské skály.

Hlbocký vodopád

Hlbocký vodopád

Ale vodopádem krásy téhle vesničky nekončí. V obci bol v roce 1993 vysvěcený římskokatolický kostel Sedembolestnej Panny Márie - po zdolání cca 280 schodů křížové cesty se poutníkovi nabídne krásný výhled na Bytču, Hlboké a letiště v Hričově.

Hlboké, křížová cesta Hlboké, křížová cesta

Hlboké, křížová cesta

 

Výlet třetí - Veľký Manín

Manínská tiesňava, kemp - Veľký Manín (891 m) - Manínec - Záskalie - Manínská tiesňava, kemp - cca 11,5 km

Veľký Manín

Autem je třeba přemístit se z vesničky Hlboké nad Váhom do Manínské tiesňavy. Povážská Teplá je plná aut a turistů - dnes se zde koná 34. ročník turistického pochodu Jilemnického jarná 25-ka. Jejich cílem je však památník Petra Jlemnického v Kostelci a Veľký Manín v trase namají. Naštěstí - v dnešní nádhernou neděli si zde dalo sraz asi celé turistické Slovensko.

 

Vystoupit na nejvyšší vrchol Súľovských vrchů, Veľký Manín s nadmořskou výškou 891 m, lze z více směrů - volba padla na žlutou turistickou značku od Povážské Teplé.

západním svahem Veľkého Manína

západním svahem Veľkého Manína

K minerálnímu prameni s dobrou železitou vodou to jde lehce. Ale poté začíná pěšina stoupat - naštěstí v četných serpentinách traverzuje západním svahem Veľkého Manína, takže stoupání není zas až tak příkré, jak to vypadá z mapy. A konečně sedýlko - je třeba odbočit vpravo po neznačené cestičce až na vrchol.

Veľký Manín, vrchol

Veľký Manín, vrchol

Samotný vrchol s kamennou mohylou je zalesněný a nejsou z něj v podstatě žádné výhledy. Ale těch si člověk docela užije v serpentinách zásluhou vykáceného lesa a potřeby chytit druhý dech a další výhledy čekají na kótě zvaný Manínec.

 

Paraglajdisti na Manínci zrovna odpočívají a nezbývá než pokračovat dolů - pro návrat zpět k autu je třeba zkrátit si cestu přímo lesem k zelené značce do vesničky Záskalie.

 

Ještě vyfotit krásný pohled na Kostoleckou tiesňavu a pak po asfaltu skrz nejužší místo Manínské tiesňavy zpět do Povážské Teplé. Samozřejmě s krátkou zastávkou na symbolickém hřbitově a vyhlídce u Gotické stěny. Je nejvyšší čas zamířit k Brnu.

Manínská tiesňava

Kostolecká tiesňava

Manínská tiesňava Manínská tiesňava

Manínská tiesňava, vyhlídka u Gotické stěny

Manínská tiesňava

Manínská tiesňava, symbolický hřbitov

Manínská tiesňava

Manínská tiesňava, nejužší místo