Julské Alpy II. - 10.-14.6.2010

... aneb za krásou jarních hor...

 

Julské Alpy (Julijske Alpe) se právem považují za jeden z nejkrásnějších celků Evropy. Koncem září jsem se loni zúčastnila turistického zájezdu CK Kudrna do Julských Alp. Počasí bylo hodně šedivé, ale jinak to nemělo chybu - a tak tentokrát hodlám vyzkoušet, jak v těchto horách vypadá jaro - pro změnu s CK Alpina , na zájezdu zvaném Turistika v Triglavském NP.

 

Princip je obdobný - pěší túry v podstatě nalehko, protože se spí na horských chatách a něco k jídlu si lze na těchto chatách bez potíží koupit. Jak si zabalit jen tolik, kolik na zádech unesu, už mám nacvičené, takže "no problem".

 

Program je parádní - třídenní přechod se spaním na horských chatách, během kterého obejdeme nejvyšší horu Slovinska Triglav (2864 m). První den ze sedla Vršič (1611 m) na vrchol Prisojnik (2547 m), přes sedlo Planja (2349 m) na chatu Pogačnikov dom (2050 m), nocleh na chatě. Druhý den přes vrchol Bovški Gamsovec (2392 m) do sedla Luknja (1758 m), přes sedlo Dolič (2164 m) na chatu Dom Planika (2401 m), nocleh na chatě. Třetí den okolo vrcholu Triglavu na chatu Triglavski dom na Kredarici (2515 m), okolo vrcholu Rž (2538 m) na chatu Dom Valentina Staniča a sestup do doliny Kot. Část programu je společná se skupinou ferratistů - ti však vrchol nemají obejít, ale zdolat.

 

Jen počasí je takové podivné - nějak si nevšimlo, že jaro postupně přechází do léta a teplo a sluníčko pořád nikde. Dva dny před odjezdem se oficiálně mění program - aktuální sněhová situace k nám není zrovna nejpřívětivější a od výšky 2000 m nad mořem leží sněhová pokrývka, což způsobuje neprostupnost některých turistických chodníků a uzavírky některých z horských chat. S doporučením - opravdu nezapomeňte na nepromokavé oblečení, čepici, rukavice, trekové hole a návleky proti sněhu :-)

 

Triglav se svou výškou 2864 m je nejvyšším vrcholem a posvátnou horou Slovinska - hrdě se pne i na národní vlajce a státním znaku. Jedna z nejvíce žádaných a slézaných hor v Alpách své jméno získala podle starodávného slovanského božstva, jehož tři hlavy v lidové mytologii zastupovaly nebe, zemi a podzemní říši. Je opravdovým vládcem bližšího i širšího okolí - je podstatně vyšší než okolní vrcholy a Triglavský národní park je zapsán ve světovém dědictví UNESCO. Na vrcholu stojí od roku 1895 Aljažev stolp - válcovitá věž s vlajkou na jejím vrcholu, ochrana před bouřkou (celá hora působí zásluhou železných zajišťovacích pomůcek jako obrovský hromosvod).

 

Ještě vás Triglav nezlákal? Co tato profesionální panoramatická fotografie?

 

Konečně je tady čtvrtek. Odjezd je naplánován ve večerních hodinách - čeká nás cca 500 km a tedy noční přejezd přes Rakousko do Slovinska a na místě, v sedle Vršič (1611 m) budeme zrána.

 

První den - sedlo Vršič, Mala Mojstrovka, pramen Soče

Sedlo Vršič je nejvýš položeným silničním sedlem ve Slovinsku. Takže autobus nás ráno v 7:00 vyklopil v úžasné výšce - jsme 1611 m nad mořem a protože nocovat budeme přímo zde v sedle, v chatě zvané Tičarjev dom, vyrážíme dnes nalehko.

 

Mala Mojstrovka (2332 m) je asi nejsnáze dostupným vrcholem Julských Alp. Převýšení činí pouhých 721 metrů a na zdolání vrcholu stačí necelé dvě hodinky. Vyrážíme v devět - kousek doprava a poté už nalevo přes štěrk a suťovisko na hřeben Grebenec. Po hřebeni pokračujeme na vrchol - v pohodovém tempu se v 10:45 rozhlížíme na všechny strany. Na jihovýchodě obdivujeme Prisojnik a za ním Razor, na jihozápadě Jalovec. Vrchol Velka Mojstrovka je kousíček - vzdušnou čarou do jednoho kilometru, ale na ten turistické cesty nevedou. Ještě pohled na západ - do Itálie a při svačině pozor na neskutečně dotěrné černé ptáky, kteří na vrcholu žebrají.

 

Mala Mojstrovka, kavče žlutozobé (červen 2010)

 

Kavče žlutozobé je celé černé s červenými nohami a žlutým zobákem a tito pěvci žijí v horách jižní Evropy ve výškách nad 2000 metrů.

 

 

 

Pohled od chaty Tičarjev dom - Mala Mojstrovka vpravo, vlevo suťovisko na hřeben Grebenec (červen 2010)

 

Suťovisko před hřebenem Grebenec (červen 2010)

 

Po hřebeni Grebenec - uprostřed Mala Mojstrovka, vlevo Velka Mojstrovka (červen 2010)

 

Vrcholovka - Mala Mojstrovka (červen 2010)

 

Po stejné trase se následně vracíme zase zpět do sedla Vršič.

 

V turistických průvodcích se uvádí doporučený výlet na Malou Mojstrovku trošku jinak: Vršič - sedlo Vratica a ferratou střední obtížnosti (není zapotřebí úvazek, ale přilba ano) severní stěnou na vrchol a poté jižním hřebenem a následně suťoviskem dolů. Takhle zdolala vrchol skupina ferratistů, určitě to bylo mnohem zajímavější :-(

 

 

 

Po lehčím obědě z domácích zásob vyrážíme na další výšlap - k prameni Soči. Soča pramení v úbočí hory Travnik ve výšce 916 m, takže tentokráte nejdříve z kopce a teprve zpátky do kopce.

 

Stezka k chatě zvané Koča pri Izviru Soče (876 m) vede převážně lesem a výhledů cestou příliš není - potok Limarica pramení vysoko v údolí pod sedlem Vršič a jako u většiny ostatních malých potoků Julských Alp se střídavě ztrácí a zase objevuje. Po hodině a půl a zdolání 524 výškových metrů směrem dolů míjíme chatu a značně používanou stezkou pokračujeme k prameni vzdálenému asi 300 m (cca 15 minut, převýšení 124 m). Ještě krátký "horolezecký" úsek, zajištěná stezka ve skále a je zde pramen v plné kráse. Přírodní studna - vyvěračka v propadlině hluboké asi 8 metrů. Nádherná tůň s blankytnou vodou...

 

Pramen Soči - Izvir Soče (červen 2010)

 

A nezbývá než pro změnu prvních 124 metrů sklesat a následných 524 výškových metrů nastoupat, zahnat hlad nějakým tím typickým slovinským pokrmem - dala jsem goveji golaž - a dostala samozřejmě guláš a dokonce s knedlíkem :-) a dohnat spánkový deficit z předcházející noci v autobuse - ráno se autobusem přemístíme do doliny Krma a vyrazíme pod Triglav. Vypadalo to dnes jako pohoda, nikde neležel sníh, ale máme za sebou převýšení 2 x 1369 metrů...

 

Druhý den - z doliny Krma k chatě Triglavski dom na Kredarici

Dnešní výšlap už tak nalehko není - nahoru je třeba vynést nejen náhradní oblečení, ale zejména vodu, protože ta je v tomhle pohoří vzácná. Dle rady průvodců však bereme zásobu vody pouze na jeden den - prý není problém nahoře balenou vodu koupit.

 

Řidič autobusu se snaží dojet s námi co nejdál a docela se mu daří. Z Mojstrany vedou pod Triglav tři překrásné doliny - Krma, Kot a Vrata. Dolina Krma nabízí nejlehčí přístup nahoru a využijeme ji k výstupu, do doliny Vrata následující den sestoupíme.

 

Dolina Krma, spodní část (červen 2010)

 

Zpočátku přes pastviny, poté lesem, později klečí - slunce začíná pořádně pražit a ke zchlazení jsou ideální sněhová pole. Taková menší sněhová koule na hlavě dokáže v dnešním ostrém sluníčku zázraky :-)

 

Dolina Krma, střední část (červen 2010)

 

A pořád nahoru a nahoru a nahoru... Stromů ubývá, sněhových polí přibývá a před sluncem opravdu není kam se skrýt.

 

Dolina Krma, horní část (červen 2010)

 

Nalevo Malý Triglav, napravo Kredarica (červen 2010)

 

Nad sedlem Konjski preval (červen 2010)

 

Triglavski dom na Kredarici, vlevo Malý Triglav, uprostřed Triglav, (červen 2010)

 

Od autobusu jsme vyrazili před půl desátou a nahoru se dostali o půl páté (rozcestníky uvádí délku 6h) pohodovým tempem a se spoustou fotografií. Zvládli jsme na vzdálenost 10 km nastoupat směrem nahoru 1725 výškových metrů - z nadmořské výšky 890 m do výšky 2515 m. Triglavski dom na Kredarici je nejvýše položenou celoročně obsluhovanou horskou chatou ve Slovinsku. Stojí zde od roku 1896 a skromná koča se postupně rozšiřovala - dnes nabízí 300 míst ke spaní. Vedle chaty stojí kaple a větrné elektrárny a dva heliporty. Vstup do kaple však není možný - dveře jsou kryty pořádnou sněhovou závějí.

 

Zdá se, že jsme jedinými hosty - obsluhu zajišťuje službu konající pracovník meteorologické stanice. Za nocleh v turistické noclehárně platíme každý 20 € - vyfasujeme postel, chlupatou deku a jednorázové povlečení v podkroví. K hygieně po celodenním výšlapu by se hodila voda, ale ta k dispozici žádná není. Jen balená v půllitrových lahvičkách za 2 € :-( Tak drahou vodou jsem si myla zuby poprvé v životě ... Ti nejotužilejší nakonec vyzkoušejí venkovní nádrž s vodou z tajícího sněhu nebo sněhové pole před chatou. Brrr.... A WC je k dispozici sice uvnitř v budově, ale nečekejte zázrak zvaný splachovací záchod - suchý záchod a žádná voda k umytí rukou...

 

Ani s jídlem to není jednoduché - není toho tolik, aby si všichni mohli vybrat dle chuti, ale něco dostane nakonec každý. Jota obsahuje fazole a zelí, ričet pro změnu fazole a kroupy a klobasa je to, co známe pod tímto jménem i u nás. Polévka stojí 4,70€, klobasa 6,50€ a čaj 1,80€

 

Triglavski dom na Kredarici (červen 2010)

 

Všude kolem hory a hory... Ještě se pokochat západem slunce a jde se spát :-)

 

Triglavski dom na Kredarici (červen 2010)

 

 

Třetí den - sestup z chaty Triglavski dom na Kredarici do doliny Vrata

Ráno si marně protírám oči. Mlha... Tedy přesněji ne mlha, ale oblačnost a neustále jí přibývá. Žádný východ slunce a ani ranní zdolání vrcholu Triglavu pro ty s ferratovou výstrojí. Ano, několik ferratistů vyrazilo se svítáním nahoru!! Teplota je hodně nízko a k tomu fouká vítr - nezbývá než obléct větrovku s kapucí a počkat, než dojdou ferratisté a vyrazíme dolů celá skupina pohromadě - nikdo nemá chuť se na sněhových polích zásluhou mizivé viditelnosti ztratit. Dle upraveného plánu máme vyrazit okolo vrcholu Rž na chatu Dom Valentina Staniča, ale sníh a mizivá viditelnost podruhé zužuje naše možnosti. Hlavní průvodce rozhoduje - jdeme dolů nejkratší cestou do doliny Vrata.

 

Čeká nás tedy 9 kilometrů - z nadmořské výšky 2515 m do výšky 1015 m, tj. klesání 1500 výškových metrů - dle průvodce cca 5 hodin chůze.

 

Triglavski dom na Kredarici (červen 2010)

 

Brodíme se sněhem, svahy někteří sjíždějí po patách, jiní po zadní části těla. Hůlky jsou opravdu užitečnou pomůckou, ale při focení docela překážejí :-(

 

Naštěstí se celkem brzy dostáváme pod hranici oblačnosti a opět se můžeme kochat pohledy kolem sebe.

 

Ferratisti se odpojují - dolů půjdou cestou zvanou Tomniškova pot, což je ferrata. Nás čeká sestup přes Prag - nemá to nic společného s Prahou, ale jde o slovo práh. Severní stěna Triglavu je nejvyšší a nejznámější stěnou v Julských Alpách a zdá se neuvěřitelné, že se tudy dostaneme dolů po turistickém chodníku. Občas nám při sestupu vypomáhají skoby ze železa, ale nečeká nás nic náročného - jen občas řetěz nebo železný kolík a suť je zde většinou kryta sněhem.

 

Sestup z chaty Triglavski dom na Kredarici do doliny Vrata (červen 2010)

 

Ještě nezbytná fotografie památníku ve tvaru horolezecké karabiny postavenému padlým partyzánům z období druhé světové války :-)

 

 

Dolina Vrata, památník padlých partyzánů (červen 2010)

 

Hory se opět halí do šedivých mraků a a vyfotit severní stěnu Triglavu proti slunci je oříškem pro profesionály a mně se nedaří. Ale k chatě Aljažev dom a parkovišti autobusu je to již jen kousek. Za 1€ zde teče teplá voda ve sprše, takže konečně lze dokonale smýt prach, pot a únavu za uplynulé tři dny (sprcha s teplou vodou nebyla k dispozici ani v chatě Tičarjev dom v sedle Vršič). A špagety s masem byly tou pravou tečkou celého zájezdu, protože následuje už jen úmorná cesta autobusem - 500 km nočního přejezdu po rakouských dálnicích zpátky do Brna.

 

Dolina Vrata, Aljažev dom (červen 2010)

 

A hodnocení zájezdu? Těch mínusů bylo trochu moc... Za počasí nikdo nemůže, ale na druhou stranu, sníh je v těchto výškách v červnu asi docela normální, takže se s tímto mohlo při plánování zájezdu počítat. Víc mne mrzelo, že spoustu času jsme pročekali čekáním - dopravu, část programu a místa ubytování jsme měli společnou s náročnějším ferratovým zájezdem a my byli těmi, co se v podstatě stále museli přizpůsobovat. Každopádně smůla, mohli jsme toho vidět mnohem více...

 

Málem bych zapomněla na jarně rozkvetlé hory. Ano, všechno opravdu kvetlo :-)

 

 

 

Aktuální informace ohledně chat lze získat na stránkách, které obhospodařuje Planinska zveza Slovenija a na Kredarici je umístěna webkamera.