Kriváňská Malá Fatra - 11.3.-14.3.2011

... za ledovou nádherou ...

A jaro je opět tady a s ním i jarní prázdniny - co takhle prodloužený víkend ve Vrátné dolině? Zpočátku to sice vypadá, že z tohoto trošku ulítlého nápadu nic nebude, ale nakonec se všechno daří. I předpověď počasí vypadá dobře - sluníčkovo a teploty nad +10°C.

Po hledání možností ubytování tentokráte musím pochválit stránku www.terchova-info.sk, kde je nabídka přehledná a obsáhlá.

Nemíníme utrácet za nějaký luxus a nabídka penziónu Mária s cenou 10 € za osobu a noc by měla být tak akorát.

Z Brna vyjíždíme v pátek odpoledne. Plánovač map na Googlu nám to napočítal po dálnicích na 232 km a 3 hodiny 8 minut, respektive o půl hodiny navíc pokud se bez slovenské dálniční známky budeme muset dálnici vyhnout. My si ji ale na benzínce u česko/slovenských hranic za Starým Hrozenkovem koupili - za týdenní jsme zaplatili 200Kč a tuto naši premiéru na slovenské dálnici si moc pochvalovali.

Penzión Mária těžko přehlédnout, když má nápis přes půlku fasády. Paráda, tentokráte si nemáme nač stěžovat - paní domácí už nás čekala, parkování bylo možné ve dvoře a pokoj byl úžasný - s kuchyňkou, koupelnou, televizí i varnou konvicí. Dokonce i přes wifi jsme se připojili, ale to vlastně nebyla zásluha našeho ubytovatele, ale nezaheslovaného některého ze sousedů :-)

SOBOTA

Horné Diery cykloatlas on-line

Přes Tiesňavy přejíždíme autem na parkoviště ve Štefanové (625 m) a pak už samozřejmě pokračujeme po svých.

Ze sedla Vrch Podžiar (745 m) je krásně vidět část hlavního hřebene - nádhera, ale tam bychom se chtěli podívat až následující den. Dneska máme v plánu oblast Jánošíkových dier - především Horné, ale program budeme přizpůsobovat podmínkám.

Hřeben Malé Fatry ze sedla Vrch Podžiar(březen 2011)

Malá Fatra, salaš Podžiar (březen 2011)

Jakmile vstoupíme z louky do lesa, ocitáme se v ledovém království... Sněhem letos zima šetří, ale ledem zdá se ne - ten je úplně všude. Nádherné ledové stěny a několikametrové ledové krápníky - úplná pohádka.

Malá Fatra, Horné Diery (březen 2011)

Horné Diery vytváří roklina mezi Velkým a Malým Rozsutcem. Stezka tudy vede v hlubokém zářezu - je zde spousta skalních útvarů, ale především nádherné vodopády přístupné po žebřících, lávkách a za pomocí řetězů. Tedy vodopády v létě, v tuhle roční dobu je to zde plné naprosto úžasných ledopádů. V létě už jsem zde byla několikrát, ale nikdy bych neřekla, že zde vyvěrá voda z tolika míst. A občas teče tak nějak odněkud nikam.

Malá Fatra, Horné Diery (březen 2011)

Ale bez zimní turistické výzbroje tenhle výlet rozhodně nedoporučujeme - po zledovatělé nakloněné rovině byl pohyb v běžných turistických botách naprosto nemožný a bez železných hrotů bychom se museli vrátit.

Malá Fatra, Horné Diery (březen 2011)

Horné diery s šestnácti vodopády o výšce od 1 do 5 metrů máme za sebou, ale před námi je ještě jedna soutěska. Jmenuje se Tesná Rizňa a také zde nás čeká několik žebříků a pět vodopádů s výškou od 1 do 3 metrů.

Malá Fatra, Tesna Rizňa (březen 2011)

Část jednoho z žebříků kouzelně mizí pod vrstvou ledu :-) A taky řetěz se ztrácí pod vrstvou ledu :-)

Malá Fatra, Tesna Rizňa (březen 2011)

A ten další zmizel pod ledem úplně - nezbývá než se vyškrábat nahoru bokem.

Malá Fatra, Tesna Rizňa (březen 2011)

Jsme nahoře, na horské louce pod sedlem Medzirozsutce s nádherným výhledem na Malý i Velký Rozsutec. Škoda, zrovna ten menší je dnes fotogeničtější, protože větší je přímo proti slunci.

Malá Fatra, Malý Rozsutec ze sedla Medzirozsutce (březen 2011)

Je čas se posilnit a rozhodnout, kam dál. Nejhezčí by byla varianta s výstupem na Velký Rozsutec (1609 m), rozeklaný masiv, který je právem považován za jednu z nejhezčích hor na Slovensku. Je zde však jedno "ale" - úsek sedlo Medzirozsutce - Velký Rozsutec - sedlo Medziholie je v období od 1.3. do 15.6. uzavřený pro ochranu přírody, zejména z důvodu hnízdění ptáků. Někde se uvádí od 1.10. do 30.6., ale to pravděpodobně platilo dříve - v aktuálním Návštěvním řádu je uvedeno 1.3-15.6., ale ať tak nebo tak, dnešek stejně spadá do obou těchto uzávěr. A taky nemáme mnoho zkušeností s pohybem v zimním horském terénu - hodně fouká a nahoře bude sníh určitě zledovatělý. Nemáme cepíny ani pořádné mačky :-( Louka v sedle je téměř bez sněhu, z jižní strany sníh v podstatě taky nebude, ale severní strana je docela bílá... A hora je to pořádná, zasluhuje si náš respekt.

Abychom o pěkný výhled nepřišli - vyšplháme na Malý Rozsutec (1344 m). Kousek po louce, serpentinami přes řídký les a suťovými svahy skoro kolmo nahoru. A musím konstatovat, že v létě je šplhání s pomocí řetězů rozhodně mnohem jednodušší...

Malá Fatra, Malý Rozsutec ze sedla Medzirozsutce (březen 2011)

Vlastní vrchol je úzký a porostlý kosodřevinou a nabízí krásný rozhled na okolní vrchy a doliny. Jen před větrem se zde není kam skrýt. A sníh je ale jen v těch "vysokohorských" nadmořských výškách. Na jihu bíle svítí Velká Fatra, na východě Tatry, ale na sever a západ je všude jen nekonečná hněď.

Malá Fatra, pohledy z Malého Rozsutce, v pozadí Veľký Choč (březen 2011)

A pohled na Velký Rozsutec - tak tohle je opravdu nádherná hora...

Malá Fatra, Velký Rozsutec z Malého Rozsutce (březen 2011)

Vracíme se zpátky do sedla Medzirozsutce (1200 m) a vrchol Velkého Rozsutce obcházíme po modré. Pěšinka vede téměř po vrstevnici a po hodině jsme v sedle Medziholie (1185 m). I tady stojí přístřešek uprostřed jezírka bláta a vody :-)

Malá Fatra, sedlo Medziholie a pohled zpět na Zázrivou (březen 2011)

Malá Fatra, sedlo Medziholie a Stoh (březen 2011)

Ještě pohled na Velký Rozsutec osvětlený zapadajícím sluncem a je nejvyšší čas vydat se dolů.

Malá Fatra, Velký Rozsutec ze sedla Medziholie (březen 2011)

Ze sedla Medziholie klesáme po zelené zpět do Štefanové. Nejprve přímo pod stěnami Velkého Rozsutce poměrně pohodlně a mírně, ale poté přes oblast zvanou Šlahorka (950 m) celkem strmě. Stezka je zledovatělá a nekonečná... Kde není led, tam je bláto... Zamatlaní bahnem jsme nakonec natolik, že nezbývá zastavit cestou u potoka - takhle by nás paní domácí asi dovnitř nepustila :-(

NEDĚLE

Nové Diery a Dolné Diery cykloatlas on-line

Sobotní výlet nám dal opravdu zabrat - dneska bychom odpočinkově chtěli nahoru na hřeben za pomocí lanovky, která by měla jezdit mezi 9:00 a 15:30 o víkendech za 8,5 € za jednu jízdu.

Jsme však nepříjemně překvapeni - že kabinková lanovka jezdit dneska nebude (protože nahoře hodně fouká) a v pondělí jezdit taky nebude (protože jezdí jen o víkendu) je informace pro běžného turistu velmi těžko zjistitelná. Byl by takový problém vyvěsit takovou informaci na pokladně??? Aspoň kus papíru, ač lepší by byla nějaká ta elektronická informativní cedule... Peněz se v tomto lyžařském středisku točí v zimě rozhodně dost. Na stránkách je navíc naprosto matoucí informace o celoročním provozu - ve skutečnosti jezdí tahle lanovka jen od května do října (a to od května do půlky června a v říjnu jen o víkendech a pouze od půli června, v červenci, srpnu a září po celý týden). Pokud máte zájem o jiný termín, jezdí samozřejmě na objednávku, ale v tom případě je to asi drahé :-(

Co se dá dělat, s větrem máme smůlu - je třeba vymyslet náhradní program. Po svých nahoru rozhodně nepolezeme a v tom větru by to stejně nestálo za to.

Tou první zastávkou dnešního náhradního programu je tedy obora s divočáky u hotelu Boboty. Hezky je odsud vidět hlavní hřeben, na který se tentokráte nedostaneme.

Malá Fatra, hřeben od hotelu Boboty (březen 2011)

Zpočátku se zdá, že zde nic zajímavého neuvidíme, ale je třeba chovat se tiše a pořádně se dívat. Je to takový zvláštní pocit sledovat divoká prasata ze dvou metrů bez pořádného vysokého plotu. Obora je pouze obtažena elektrickým ohradníkem a mezi námi a divočáky jsou pouze dva nízko zavěšené dráty - fotografům zde rozhodně žádné mříže či ploty nepřekážejí.

Malá Fatra, divočáci v oboře u hotelu Boboty (březen 2011)

Tou druhou zastávkou je megasocha Juraja Jánošíka v Terchové. Socha odhalená při příležitosti 300. výročí jeho narození v roce 1988 je z ocelového plechu a měří 7,5 metru.

Malá Fatra, Terchová (březen 2011)

Jen škoda, že areál působí docela zanedbaně, podstavec je posprejovaný a chodník nahoru je rozbitý.

A ještě jedna otázka se zde nabízí - kdepak má Jánošík své vrkoče?? Slovensko je evropská výjimka, kde běžní lidé měli právo vlasů a až do 20. století zde chlapi nosili dlouhé vlasy, ať už navolno nebo spletené na bocích hlavy anebo podle potřeby do čtyř či více vrkočů svázané :-)

Malá Fatra, Terchová (březen 2011)

Zastávkou číslo tři bude okruh přes Nové a Dolné Diery. Teplota je oproti včerejšku ještě o nějaký ten stupeň výš a především - ani v noci nemrzlo. Sníh a led mizí téměř před očima a bez pořádných turistických bot bychom měli brzy mokré ponožky :-(

Vyrážíme z části Terchové zvané Biely Potok po modré turistické značce, po cestě plné bláta, ledu a vody. Ale jakmile se přiblížíme do údolí, strmost stěn narůstá a led začíná převažovat. Potok je skryt pod ledovým příkrovem a pod ledovým příkrovem se skrývá i turistický chodník.

Malá Fatra, Nové a Dolné Diery (březen 2011)

S našimi hroty to není problém, ale ti, co mají obyčejné boty se bez pomoci jen tak jednoduše dál nedostanou. Několika z nich podáváme pomocnou ruku :-)

Malá Fatra, Nové a Dolné Diery (březen 2011)

Úzká soutěska se opět rozevírá - doprava Dolné diery, vlevo pokračuje žlutá přes Nové diery a taky my. Další rampouchy, další zledovatělé žlábky, kterými během dne stéká voda z rozpuštěného sněhu a tady dole se mění na ledopád.

Malá Fatra, Nové a Dolné Diery (březen 2011)

Hukot padající vody ve vodopádech střídá ticho v místech, kde je potok skryt pod silným příkrovem ledu. Ale to více se zde naopak rozléhá praskání ledu pod našimi botami. Míst s pevným ledem při této teplotě rychle ubývá. Naše alpinky jsou opět v několika místech naprosto nepostradatelné.

Vodopády jsou zde celkem čtyři - s výškou od 1 do 2 metrů a po žluté značce lze celkem snadno přejít na Podžiar s krátkou zastávkou na vyhlídce do údolí.

A jsme opět na Podžiaru, ale vypadá to zde úplně jinak než včera ráno. Po sněhu a ledu v řečišti potoka ani památka...

Malá Fatra, Podžiar (březen 2011)

Přes Dolné Diery se vracíme - se vzpomínkou na to, jak jsme se zde v létě v roce 2000 brodili vodou v tom tehdy nepovedeném deštivém létě. Vodopády jsou zde však jen dva - Dolný dolnodierový (1 m) a Horný dolnodierový (3,5 m) :-)

Malá Fatra, Nové a Dolné Diery (březen 2011)

Ze stěn visí rampouchy ledu a tu a tam je vidět i souvislý ledový splaz. Na jednom z nich trénuje jedna skupinka ledolezení. Na nohách mačky, v každé ruce jeden cepín - tak tohle by nebylo nic pro mne...

Malá Fatra, Nové a Dolné Diery (březen 2011)

PONDĚLÍ

Šútovská dolina cykloatlas on-line

Přes Zázrivou jsme chtěli do Párnice a poté do Kraľovan. Jenže v Párnici nás přivítala šipka objížďky - namísto 8 km to je do Kraľovan přes Ružomberok kilometrů 40 :-(

Na chvíli zastavujeme v Kraľovanech u soutoku Oravy a Váhu. Váh je nejdelší řekou v zemi a pyšní se délkou 403 km. Vzniká na soutoku Bílého (pramení na svazích Kriváně ve Vysokých Tatrách) a Černého Váhu (pramení pod Kraľovou hoľou v Nízkých Tatrách) teče od Tater směrem na západ a u Žiliny se otáčí k jihu. Tok Váhu budeme kopírovat při zpáteční cestě domů až k Trenčínu, ale z dálnice jej moc často vidět není. Řeka Orava vzniká soutokem Bílé Oravy (pramení v Oravské Maguře) a Černé Oravy (přitéká z Polska) a do Kraľovan, k soutoku s Váhem to má 60 kilometrů.

Pohoří táhnoucí se podél pravého břehu Váhu od Ružomberka po Kraľovany se nazývá Šípská Fatra (dříve se řadila do Chočských vrchů, ale dnes je přiřazena pod Velkou Fatru). Její horní hranicí je údolí Oravy a zásluhou objížďky jsme ji vlastně celou objeli. Mezi nejkrásnější túry v této oblasti patří přechod hřebene Šípu, nejvyššího vrcholu Šípské Fatry a musím si ji přidat do plánovacího deníčku - zejména poté, co jsem si o Šípské Fatře početla v Sharkanově deníčku :-)

Další naší zastávkou je starý Kraľovanský tunel. Ten byl postavený v roce 1871 na trati Žilina - Poprad pod masívem Sokola. Sloužil až do roku 1950. kdy byl nahrazen novým, dvojkolejným. Přístup k němu je nejjednodušší ze směru Kraľovany - Martin, protože takhle je parkoviště přímo u tunelu na pravé straně silnice. Se spolehlivou baterkou je možno vyrazit na průzkum - tunel měří 400 metrů. Připomíná spíš jeskyni, protože je vyražen ve skále a obezděna je pouze malá část - a tma je zde opravdu pořádná, protože tunel se kousek za portálem stáčí doprava. Dojít lze až k závalu - Krpeľanský portál se dnes nachází pod úrovní silnice. Jen fotografování bylo zásluhou vlhkosti téměř nemožné... A taky by to chtělo externí blesk... A kdo se bojí, může se aspoň pokochat krásami ledových krápníků kousek za vchodem :-)

Malá Fatra, Starý Kraľovanský tunel (březen 2011)

Při hledání informací o tomto tunelu jsem narazila na nádherný článek o opuštěných tunelech - na serveru cestovatel.cz - až příště zase vyrazíme na Slovensko, rozhodně si staré tunely plné sazí nenecháme ujít :-)

A ještě třešnička na dortu dnešního toulání - Šútovská dolina zakončená Šútovským vodopádem vysokým 38 metrů.

Auto parkujeme u uzavřené chaty Fatranka (v sezóně se zde za parkování vybírá) a poté nezbývá než šlapat po svých, protože k chatě Vodopád platí zákaz vjezdu (s výjimkou ubytovaných).

Malá Fatra, Šútovský vodopád (březen 2011)

Lesní asfaltka se u chaty Vodopád mění v kamenitou cestu, kamenitá cesta je místy pokrytá sněhem a místy se mění v ledovou klouzačku. Moc pohodlná taková chůze tedy rozhodně není a rychlá taky ne, takže příslušné 4 kilometry trvají déle, než jsme počítali. A vůbec se netěšíme na cestu zpátky - směrem z kopce to bude klouzat ještě více...

Malá Fatra, Šútovský vodopád (březen 2011)

Konečně jsme se dostali k vodopádu - jsme v nadmořské výšce 830 metrů a rozhodně to za tu námahu stálo, ačkoli před touto jarní oblevou to muselo být určitě lepší. Tenhle vodopád je v Malé Fatře nejvyšší a rozhodně také nejhezčí.

Malá Fatra, Šútovský vodopád (březen 2011)

Původně jsem do dnešního plánu zahrnula i návštěvu Mojžíšových pramenů. Jenže ty se nacházejí ještě o pěkných pár výškových metrů výše, v nadmořské výšce 1140 metrů a na tohle už nám nezbývá čas (směrovka říká hodinu) a vlastně ani síla. Jeho vody napájejí právě Šútovský vodopád - pramen je velice silný a vytéká z malé skalní stěny uprostřed travnatého svahu. Ale mnohem snazší je dostat se k němu z druhé strany, od chaty pod Chlebom, která je snadno přístupná ze Snilovského sedla, tj. z horní stanice kabinkové lanovky z Vrátne doliny.

Při psaní těchto stránek nacházím zprávičku, které se mi nechce ani věřit. Právě v neděli 13.března zahynul v Horných Dierach český horolezec při slézání ledopádu. O neštěstí informuje na své stránce i Horská služba a právě stránku s aktuálními výstrahami horské služby je dobré si při plánování výletu prohlédnout. Trošku smutný dozvuk krásného výletu. Další do dlouhé řady obětí hor... Upřímnou soustrast.

A poznámka nakonec - ještě tu časem přibude fotogalerie :-) Až proprší nějaký víkend :-)