Bílé Karpaty, Čertoryje 29.5.2011

za krásou kvetoucích luk v oblasti Čertoryje podruhé

 

V oblasti Čertoryje, což jsou louky mezí obcí Radějov a hranicí se Slovenskem jsme se ocitli již vícekrát - v roce 2008 koncem srpna a v roce 2010 koncem června. Ani v jednom případě jsme neviděli orchideje, ale tentokráte jsem se předem důkladně poučila co a kde hledat. Jen je problém s počasím - celou tuhle sobotu míní pršet. Ale naštěstí z Brna je to k přehradě Lučina nejrychlejší trasou po D2 a poté přes Hodonín a Tvarožnou Lhotu cca 100 km a v neděli má být letně krásně :-)

 

Nejsem zrovna ranní ptáče, ale chvíli po šesté ranní už mám vše potřebné v autě. Brno je liduprázdné, dálnice taky a výhledy zatím veškeré žádné - mlha přede mnou, mlha za mnou, ale vypadá to na opravdu nádherný letní den. Hřející slunce už jemnou mlhu začíná pomaloučku rozptylovat.

 

Čertoryje + obora v Radějově

Na parkovišti ještě obsluha nevybírá a místo si můžu vybrat - jsem zde první. Obloha již je čistá, i ranní mlha nad hladinou přehrady se pomalu rozplývá.

přehrada Lučina

Lučina u Radějova

Jenže až tak jednoduché to dneska mít nebudu - tráva je plná ranní rosy a včerejšího deště.

přehrada Lučina přehrada Lučina

Lučina u Radějova

Ale za tu ranní krásu mně ty kalhoty, mokré téměř až do pasu, rozhodně stály :-)

přehrada Lučina

Lučina u Radějova

Čertoryje, to je směs solitérních dubů, lip a oskeruší a květnaté louky, botanicky jedno z nejcennějších území u nás. A ta nejmokřejší část je za mnou - uzounká pěšinka vysokou trávou se napojuje na polní cestu a já naštěstí na sluníčku rychle osychám.

Čertoryje

Čertoryje

Ale co to tady tak hučí? Sakra, jen kousek ode mne visí na keři včelí roj. Raději couvám, za takové riziko žádná fotka nestojí.

Čertoryje

Čertoryje

Žlutý kosatec předvádí svou krásu hned vedle cesty.

Čertoryje, kosatec různobarevný

Čertoryje, kosatec různobarevný

Z motýlů nacházím jen ty maličké - a navíc odmítají pózovat :-(

Čertoryje, motýli

Čertoryje

A konečně objevuji první orchidej - po dodatečném zkoumání v knize Orchideje České republiky bych ji nazvala vstavačem mužským znamenaným :-)

Čertoryje, vstavač mužský znamenaný

Čertoryje, vstavač mužský znamenaný

Po hraničním hřebeni se Slovenskem mířím střídavě po loukách a listnatým lesem na Žalostinou, se svými 621 m nadmořské výšky v této oblasti kopec nejvyšší.

pod rozcestím Biela studňa

pod rozcestím Biela studňa

Výhledy směrem na Čertoryji, rozhlednu nad Travičnou Lhotou a Košárník střídají pohledy na slovenskou stranu. Nepřehlédnutelné vrtule nad obcí Vrbovce a zásluhou vysílače nezaměnitelná silueta Velké Javoriny.

Žalostiná, pohled na velkou Javorinu

Žalostiná, pohled k Velké Javorině

Žalostiná, rozhlednička

Žalostiná, rozhlednička

Je čas k svačině a prolistování vrcholové knihy. Nádherně začíná: Buď pozdravený a vítaný každý, kto s dobrým úmyslom prichádzaš. Narodila som sa v mesiaci máj - jún 2009 ... Takže teď už konečně vím, že to není vietor, co zde zavíja, ale že jméno dostal kopec podle pověsti o žalostně naříkající máti, která dcerku proklela. Úvodní strana taky nádherně končí: Neničte vzácny chrám prírody, ktorá sa sem znovu vracia v svojej jedinečnej a neopakovateľnej podobe po nie práve najšťastnejšom a najšetrnejšom gazdovaní rokov minulých.

 

Točím se dokola. Bradlo s mohylou M.R.Štefánika, Velká Javorina, Povážský Inovec, Blatnici se svatým Antonínkem, Uherské Hradiště, Hodonín, daleko na obzoru na západě Buchlovský hrad, na jihu kopce malých Karpat. Fouká...

 

Vracím se na červenou turistickou značku do místa zvaného U Chalupov a přes Bukovinu (583 m) se dostávám k radějovské oboře. V místě zvaném Kněžské hory přelézám hodně vachrlatý žebřík přes plot obory. Snad se konečně zbavím bahnité cesty rozježděné motorkami a rozšlapané koňskými kopyty. Mokré nohavice jsou už dávno suché, ale pro změnu jsem po kotníky od bláta.

Radějov, obora

Radějov, obora

Mám totiž tentokráte štěstí, v měsíci červnu bude obora zavřena z důvodu ochrany mláďat (a zákaz platí taky od poloviny září do poloviny listopadu v období říje). Šlapu si to oborou, kamenitou cestu brzy střídá asfalt a neustále se rozhlížím - moc bych si přála zahlédnout daňky či jeleny.

 

Obora Radějov se řadí mezi největší obory v ČR se svou rozlohou 1565 ha a součástí obory je přírodní rezervace Kútky - louky s rozptýlenými duby, meandry potoka Mandát, prameniště a vzácné mokřady s cennou květenou.

Radějov, obora

Radějov, obora

Prvního daňka jsem zaregistrovala až poté, co jsem ho samozřejmě vyplašila. Že bych vyzkoušela některý z posedů? Za svítání či se setměním, v době, kdy se srnčí a daňčí zvěř chodí pást, by to byla určitě paráda, ale takhle po poledni se ta zvířata nejspíš někde válí, přežvykují a podřimují :-(

Radějov, obora Radějov, obora

Radějov, obora

Ale nakonec se mi nepozorovaně jedno stádo v rozumné vzdálenosti kvůli fotografování objevit podařilo :-)

Radějov, obora Radějov, obora

Radějov, obora

A taky další orchidej - okrotici dlouholistou. Škoda jen, že žádný z květů nebyl otevřený.

Radějovská obora, okrotice dlouholistá

Radějovská obora, okrotice dlouholistá

Procházka oborou byla moc příjemná, ale návrat z Radějova k autu zaparkovanému u přehrady Lučina nikterak zábavný nebyl. Podél Radějovky po asfaltu mně ty necelé 4 km připadaly naprosto nekonečné a popoháněla mne pouze myšlenka na plnou láhev minerálky a pohodlnější botky k přezutí v kufru auta - kvůli mokra a bláta jsem si obula řádně promazané kožené kotníkové boty. Nohy v suchu vydržely, ale ještě je nemám pořádně prošláplé a končí to puchýřem. A žízeň je veliká - studánek v téhle oblasti tedy moc není...

 

Mou další zastávkou bude Velká nad Veličkou, konkrétně přírodní rezervace Zahrady pod Hájem, další místo výskytu orchidejí.

 

Velká nad Veličkou, NPR Zahrady pod Hájem

Ve Velké nad Veličkou parkuji u kostela - není to daleko, rezervace se rozkládá hned za humny a je tvořena květnatými loukami, starými sady a remízky. Zahradami prochází zelená turistická značka a u vstupu je umístěn panel popisující místní flóru i faunu.

 

V dolní části sadů objevuji fialový vstavač vojenský, jak stoupám do svahu kochám se krásou růžové pětiprstky žežulníku.

Velká nad Veličkou, PR Zahrady pod Hájem - vstavač vojenský

PR Zahrady pod Hájem - vstavač vojenský

Velká nad Veličkou, PR Zahrady pod Hájem - pětiprstka žežulník

PR Zahrady pod Hájem - pětiprstka žežulník

Ale to ještě není všechno - nádherný je i bílý vemeník dvoulistý a hnědý hlístník hnízdák.

Velká nad Veličkou, PR Zahrady pod Hájem - vemeník dvoulistý

PR Zahrady pod Hájem - vemeník dvoulistý

Přehlédnout nelze kosatec různobarevný - i zásluhou pošlapané trávy kolem nich nadšenými fotografy.

Velká nad Veličkou, PR Zahrady pod Hájem - kosatec různobarevný

PR Zahrady pod Hájem - kosatec různobarevný

Zvědavá veverka nejspíš čekala na nějakou tu mlsotu, ale neměla jsem u sebe nic, co by veverce určitě neublížilo.

Velká nad Veličkou, PR Zahrady pod Hájem

PR Zahrady pod Hájem

Javorník, rozhledna Drahy

Popojíždím k rozhledně Drahy. Rozhlednu u Javorníku, honosící se titulem rozhledna bez rozhledu, přece nemůžu vynechat. A je to pravda - z evropských peněz zde vystavěli a v únoru 2010 zpřístupnili dřevěnou rozhlednu v širokém sedle v nadmořské výšce 360 m hned vedle silnice spojující Velkou nad Veličkou se slovenskou obcí Vrbovce. Vyhlídková plošina je umístěna cca 19 m vysoko, takže je nutno zdolat 106 schodů a výhled? Pouze na okolní kopce, ves Javorník a údolí Veličky :-)

rozhledna Drahy u Javorníku rozhledna Drahy u Javorníku rozhledna Drahy u Javorníku

Javorník, rozhledna Drahy

Blatnice a sv. Antonínek

Mnohem hezčí je rozhled z kopce s názvem Blatnická hora (350 m) s poutní kaplí sv. Antonína Paduánského lidově zvaného Antonínek, jednoho z nejvýznamnějších poutních míst Moravského Slovácka.

 

V okolí kaple z roku 1668, kterou nechal vystavět majitel ostrožského panství kníže Hartman z Lichtensteina jako poděkování za uzdravení svého slepého synka, se nachází křížová cesta, studánka se zdravou vodou a sochou sv. Antonína.

Blatnická hora, kaple sv. Antonínka Blatnická hora, kaple sv. Antonínka Blatnická hora, kaple sv. Antonínka

kaple sv. Antonínka

Antonínek je poutním místem, kde se setkávaly generace našich předků - chodili se sem modlit, děkovat za úrodu i prosit. A tato tradice stále trvá - první pouť v den svátku sv. Antonína 13. června a poté hlavní pouť následující neděli a poté po 2 týdnech, následuje pouť v poslední neděli v srpnu a poslední sobotu v říjnu.

 

Sluníčko klesá za Buchlovské kopce, je načase opustit tohle příjemné klidné místo a vyrazit přes Uherské Hradiště domů...

 

Co dodat na závěr? Objevila jsem dnes 5 druhů orchidejí a jedno zakousnuté klíště :-)