Kriváňská Malá Fatra 7.-9.5.2011
kolem dokola Vrátne doliny
Předpověď počasí slibuje několik slunných dnů a mně zůstalo od března nesplněné přání - vyrazit na hřeben Kriváňské Malé Fatry pokrytý sněhem. Tehdy foukalo tak, že nejen že lanovka nejezdila, ale po hřebeni opravdu nebylo možno se bezpečně pohybovat dle slov těch, co se o to pokusili po svých. Ze sněhu už sice zůstaly jen poslední fleky, ale třeba už budou nějaké kytičky :-)
Malá Fatra
Sedím ve čtvrtek večer doma před mapou a vymýšlím víkendový plán. V pátek odpoledne přejezd Brno-Terchová, sobota a neděle na hřebeni s noclehem a v pondělí na Velký Choč a přes Ružomberok domů. Varianta projít hřeben celý je trošku komplikovaná - pokud nechám auto ve Vrátne dolině a dojdu až ke Strečnu, jak se k tomu autu dostanu zpět? Autobusem? Asi by to šlo...
Na chatě Pod Chlebom si mailem domlouvám ubytování a objevuje se zásadní problém - pro nocleh ze soboty na neděli je volno už jen na povale, kde je třeba mít vlastní teplý spacák a nocleh na povale je zejména v zimě definován jako dobrodružný. Raději tedy původní program měním - v sobotu Velký Choč, neděle a pondělí po hřebeni Malé Fatry s noclehem v chatě Pod Chlebom a poté do Štefanové zpět k autu a cesta domů. Vlastně je to varianta mnohem lepší - dvě noci budu spát dole za sebou a nemusím se obávat na hřebeni návalů - v pondělí lanovka nepremáva.
Nakonec tuhle variantu přivádím k naprosté dokonalosti - sice jsem si sbalila věci tak, abych mohla přespat v autě v kempu u vesničky Nižné Kamence, ale protože ranní teploty se mají pohybovat kolem nuly a v pátek ráno seškrabávám námrazu z čelního skla dokonce i v Brně, telefonicky řeším raději ubytování pod střechou. Většina ubytovatelů má ceny spočítané za 10€/osoba/noc, ale zaplatit chtějí i to druhé prázdné lůžko - ale v penziónu Mária mi nakonec dají slevu, přespím za 2x15€ a po zkušenostech z března vím, že tomuto ubytování k dokonalosti nic nechybí.
Budím se do nádherného sobotního rána, vstávám časně a navigaci nastavuji na Valasskou Dubovou s cílem vystoupat na Velký Choč a tahle hora s ojedinělým rozhledem si rozhodně zaslouží svou vlastní stránku - více tedy zde.
V pozdním odpoledni se vydávám do Dier - zkusím udělat nějaké fotky ze stativu, protože zítra ho sebou na vrchol rozhodně vláčet nebudu.
salaš Podžiar
Horné diery
Nedělní ráno se nádherným nazvat rozhodně nedá. Opět jsem chtěla vstát časně, ale po pohledu z okna na kapičky vody raděj pokračuji ve spánku :-(
Déšť naštěstí ustává - snad to byla jen přeháňka a poslední dozvuk včerejších mračen - mraků je sice plná obloha a mizí v nich i vrcholky Malé Fatry, ale u televize sedět rozhodně nebudu, nejsem z cukru :-) Znáte tento citát Johna Ruskina, anglického spisovatele a básníka o počasí?
Slunce nás potěší, déšť nás osvěží, vítr nás povzbudí, sníh nás rozradostní. Neexistuje totiž špatné počasí, jsou jen různé druhy dobrého počasí.
hřeben Malé Fatry ze sedla Vrchpodžiar
Další přeháňka mne dohání při výšlapu ze Štefanové na Podžiar. Po cestě se promenáduje mlok a nevadí mu ani voda ani vítr, což se o mně říci nedá.
mlok skvrnitý cestou na Vrchpodžiar
Přeháňka se přehnala, ale vítr spíše nabývá na síle. Jak to bude vypadat nahoře, když to takhle nepříjemně fučí zde?? Ke slovu přichází čepice a kapuce a v kolibě dávám čaj. Srkám horkou tekutinu a poslouchám hovor skupinky turistů sedící vedle a řešící podobné dilema - co dál??
Ještě dnes se musím usmívat poté, co jsem si vyslechla jejich diskusi - jednalo se pravděpodobně o dvě dvojice a mužská část první dvojice nastolila otázku vůči ženské části dvojice druhé, fyzicky tomu nejslabšímu článku: "Vím, že se přizpůsobíš, ale jakou by sis zvolila trasu, kdybys tady byla sama?" Odpověď se ozvala okamžitě: "Já bych sama nikdy nikam nešla." A to já zas jo :-)
Vyrazím směrem Horné diery a Tesná rizňa. Říká se, že desátá rozhodne a v rokli takhle příšerně foukat nebude... Ze sedla Medzirozsutce to vždycky můžu otočit zpět k autu do Štefanové... A když na to přijde, další úniková cesta z hřebene bude v sedle Medziholie a poslední z Poludňového Grúně... Ač mám nocleh rezervován v Chatě pod Chlebem, dojít tam přece nemusím a klidně se s tím spacákem v batohu můžu jen tak projít :-)
Horné diery
Tesná rizňa
V roklích opravdu nefoukalo, sluníčko za mraky dovolilo fotit bez obrovských kontrastů mezi světly a stíny a pod sedlem Medzirozsutce se dalo v závětří jedné ze skalek chvíli spočinout. A souvislá oblačnost se začíná protrhávat :-)
Malý Rozsutec
Normálně bych vyšplhala až nahoru na Malý Rozsutec, ale v tom dnešním větru by to asi nebyl nejlepší nápad. Vynechávám i Velký Rozsutec - správně se tam od 1.3. do 15.6. nesmí, ale zdá se, že tohle pravidlo se až tak moc nedodržuje :-(
Malý Rozsutec ze sedla Medzirozsutce
Pohyb po pěšince spojující téměř po vrstevnici sedlo Medzirozsutce a sedlo Medziholie je mnohem snazší než tomu bylo v březnu za sněhové pokrývky. Les je plný medvědího česneku a u pramene na loukách s nádhernými výhledy na Zázrivou objevuji svou první orchidej. V březnu se zde draly ke sluníčku první podběly, dnes tady předvádí svou krásu jeden ze vstavačů (po dohledání gúglem je to vstavač mužský).
Pod Velkým Rozsutcem - vstavač mužský
pohledy na Zázrivou pod sedlem Medziholie
Na vrcholu Velkého Rozsutce je vidět několik teček těch, co porušili zákaz a mne čeká pořádný výstup na mohutný Stoh.
mezi Velkým Rozsutcem a Stohem - sedlo Medziholie
Zpočátku lesem a všudypřítomným blátem, poté kosodřevinou a posléze trávou a pořád nahoru a nahoru a nahoru. Cca 400 výškových metrů na vrchol krásné hory s kruhovým rozhledem - do výšky 1608 m a rozhodně se nemusím bát, že by mne vítr mohl sfouknout - hora je to rozložitá a vrchol je porostlý trávou a vypadá jako homole.
pod vrcholem Stohu
Parádní výhledy, především na nejkrásnější symbol Malé Fatry - na Velký Rozsutec, který je vyšší o pouhopouhý metr (1609 m).
na vrcholu Stohu - pohled na velký Rozsutec
na vrcholu Stohu - pohled na Steny
A po travnatém svahu zase dolů - čeká mne pochod přes Chrbát Stohu po hřebínku na Poludňový Grúň. Naštěstí počasí se trošku umoudřilo, fouká, ale pohyb po hřebeni je bezpečný a v čepici a rukavicích je docela i teplo.
květena jarní Malé Fatry
Míjím poslední možnost sejít do Štefanové přes chatu Na Grúni. Tudy jsem slézala dolů poprvé a doufám že naposledy v létě roku 2009 a tak příšerný strmý krpál si nemíním dobrovolně zopakovat.
Poludňový Grúň - pohled na Stoh
Poludňový Grúň - pohled na Steny
Už tak liduprázdný hřeben se ještě více s pozdním odpolednem vylidňuje, ale přede mnou je již jen úzký hřebínek Sten. Severní vrchol má nadmořskou výšku 1535 m, jižní 1572 m.
Steny - pohled na Stoh a Velký Rozsutec
Steny - pohled na Hromové a Chleb
V sedle za Hromovým opouštím hřeben a po žlutě značené stezce na místní poměry docela mírně sestupuji - nejprve na křižovatku s modrou a poté kolem pramene k chatě pod Chlebem.
v sedle za Hromovým
Slepičí vývar je plný masa, kofola je úžasná a pouze s foťákem a bez batohu na zádech bych možná mohla vylézt ještě do Snilovského sedla... Je třeba využít počasí - vždyť by zítra taky mohlo být vidět jen na pár kroků :-(
chata Pod Chlebom
Beru to po tzv. zimní cestě, která se na hřeben napojuje mezi Snilovským sedlem a vrcholem Chlebu a protože bez zátěže na zádech je to pohodička - vyšplhám nakonec až na vrchol Chlebu do výšky 1646 m - právě včas se západem slunce. Nádherné výhledy na Turčianskou stranu pohoří lemují vrcholky Nízkých Tater a Velké Fatry - poznávám siluetu Rakytova, Ploskej, Borišova a Ostredku. Na jihozápadě se předvádí Martinské hole s nezaměnitelným vysílačem na Krížave a Veľké lúke. Identifikuji i nezaměnitelnou siluetu Lysé hory, nejvyššího vrcholu Beskyd a tím pádem dokáži identifikovat i vrcholky nalevo od ní - Smrk, Kněhyni a Radhošť. Vítr se konečně utišil a nikde ani noha. Nejen pro tyhle okamžiky mám hory ráda. Světla ubývá a ve stínech se mění všechny barvy. Chleba chutná po celodenním toulání přímo božsky a voda je jako víno... Možná někde vyhrabu ještě kousek čokolády :-)
Chleb a Steny, v pozadí Stoh
na vrcholu Chleb
Vracím se do chaty - nejvýše položené chaty v Malé Fatře v nadmořské výšce 1415 m. První chatu v těchto místech postavili již v roce 1930, ale nacisty byla v roce 1944 vypálená. Klub slovenských turistů chatu obnovil, ale v roce 1982 chata vyhořela do základů - zachovala se jen hospodářská budova a z té vznikl dnešní objekt. O víkendech bývá plno a zájemců o nocleh je více než postelí (těch je v třech pokojích celkem 23), ale dneska je neděle, zítra pondělí, kromě mne zde bude nocovat už jen jedna skupinka turistů a tím pádem budu mít pokoj jen pro sebe a můžu si libovolně vybrat, zda-li budu nocovat ve spodním, středním nebo horním patře naprosto příšerné třípatrové postele :-) S vlastním spacákem mne nocleh stojí 6€/osoba/noc (s prádlem by to bylo za 9) a jsem ráda, že jej mám - matrace, peřiny i polštáře už rozhodně něco pamatují, ale je zde teplo, sucho a nevětrno, což je hlavní.
Pondělní ráno je naštěstí ukázkové. Snídám zásoby z batohu, popíjím z obrovského hrnku výborného místního čaje a kochám se pohledy kolem sebe.
chata Pod Chlebom
Tím prvním dnešním cílem budou Mojžíšovy prameny... Kdybych to byla bývala tušila, jaký krpál mne čeká a kolik výšky ztratím, možná bych si to rozmyslela... Ale vlastně je to jediná možnost, jak se k pramenům podívat - od Šútova je to téměř 600 výškových metrů a téměř 4 hodiny chůze, ale seshora od chaty stačí hodina.
Mojžíšovy prameny se nacházejí ve svahu Hromového v nadmořské výšce 1140 m na modře značené stezce ze Šútova k Šútovskému vodopádu a nahoru k chatě pod Chlebom. Velmi silný pramen vytéká z malé skalní stěny uprostřed travnatého svahu a jeho vody o dalších několik set metrů níže napájí Šútovský vodopád. Jakoby právě zde biblický Mojžíš, nejvýznamnější postava dějin izraelského národa a Starého zákona, uhodil holí do skály a z ní vytryskla voda :-)
Mojžíšovy prameny
Šplhám zpátky do sedla za Hromovým a přes Hromové 1636 m se dostávám na Chleb, třetí nejvyšší horu Malé Fatry. Z výšky 1646 m si prohlížím všechno kolem pro změnu za plného slunečního světla.
v sedle za Hromovým
vrchol Chlebu
Sluníčko svítí a hřeje, ale vítr je stejně studený jako včera, ale naštěstí o něco slabší. Ale větrovka, čepice a rukavice jsou opět téměř nezbytným doplňkem.
Chleb, pohled na Hromové a steny
Chleb, pohled na Snilovské sedlo a Velký Kriváň
Ve Snilovském sedle ukazuje má GPSka 1524 m a míjím horní stanici kabinkové lanovky, která v tuto roční dobu jezdí jen o víkendech a stoupám poměrně pohodlně pod Velký Kriváň.
Snilovské sedlo
Svahy Velkého Kriváně jsou většinou holé a jen místy porostlé kosodřevinou. Ocitám se na nejvyšším vrcholu mé trasy a na nejvyšším vrcholu Malé Fatry ve výšce 1709 m.
Na vrcholu Velkého Kriváně
Výhledy se otevírají na všechny strany - Malý Kriváň a Pekelník na straně jedné, Chleb, Hromové, Steny a Poludňový grún na straně druhé. Včera byla viditelnost lepší, ale i tak je vidět hodně daleko. Oravské Beskydy s Babí horou a Pilskem, Chočské vrchy s dominantním Velkým Chočem, Roháče, Nízké Tatry i Velká Fatra.
Na vrcholu Velkého Kriváně, pohled na Chleb
Na vrcholu Velkého Kriváně, pohled na Pekelník a Malý Kriváň(květen 2011)
Přes vrchol Pekelníku (1609 m) scházím do sedla Bublen (1510 m) a opouštím hlavní hřeben.
výhledy z Pekelníku - Malý Kriváň
V místě zvaném Chrapáky doplňuji zásoby vody, ale vědět, že mne čeká stoupání na Kraviarske, Žitné a Baraniarky v prudkém slunci, vypila bych té vody mnohem více :-)
Chrapáky, přede mnou Kraviarske, Žitné a Baraniarky
S poklesem nadmořské výšky roste teplota. Nejprve jde dolů větrovka, za chvíli i mikina a konečně si užívám sluneční paprsky v tričku. Bylo načase... V údolích už dávno odkvetly třešně a tady se ještě ani tráva nezelená.
Na vrcholu Kraviarske
Hřebínek je to nádherný, výhledy jsou úžasné, koberce pestrých květů čarokrásné, ale po výstupu téměř kolmo nahoru následuje sestup zase téměř kolmo dolů a když si to člověk zopakuje třikrát, dá to zabrat :-(
opravdu poslední vrchol - Baraniarky
Cesta dolů je nekonečná a za celý den jsem potkala pouze šest lidí, ale v sedle Príslop (916 m) mám tu nejhorší prudkou část konečně za sebou a dobrý mezičas - ve Starém dvoře akorát stihnu autobus a nebudu muset šlapat do Štefanové k autu po svých - je to sice už jen cca 2,5 km, ale mám toho dost. Trošku mne zaráží, že mne ten řidič ve zcela prázdném autobuse zkasíruje i o batoh (0,55€ jízdné + 0,30€ batoh za jednu zastávku), ale ušetřený čas následně výhodně proměním na zcivilizování se před 3,5 hodinovou cestou do Brna - přes Žilinu, Bytču, Bumbálku, Rožnov pod Radhoštěm, Bystřici pod Hostýnem do Hulína a poté již po nádherně prázdné dálnici D1 k Vyškovu a po přeplněné a příšerně drnčivé roletě pro změnu od Vyškova až do Brna.