Chočské vrchy - Veľký Choč - 7.5.2011

... za rozhledy na jeden z nejkrásnějších vrcholů Slovenska ...

Velký Choč, nejvyšší vrchol Chočských vrchů se svou nadmořskou výškou 1611 m kraluje dolnímu Liptovu i dolní Oravě. Jeho nápadnou a charakteristickou siluetu je vidět zdaleka a z jeho vrcholu lze zhlédnout celé severní Slovensko. Chočské vrchy oddělují Liptov a Oravu a podle nadmořské výšky jsou po Tatrách (2655 m), Nízkých Tatrách (2043 m), Oravských Beskydech (1725 m) a Malé Fatře (1709 m) pátým ve výškovém žebříčku slovenských hor. Impozantně působí zejména ze severu, z Oravy, kam spadá strmými svahy členěnými krátkými žlaby a kotli. Na jih, do Liptova, vybíhají mnohé boční hřebeny a rozsochy, které jsou často samostatnými horami. Všechny se sbíhají na vrcholu Velkého Choče - Malý Choč (1465 m), Zadní Choč (1288 m) i Predný Choč (1249 m).

Na vrcholu Velkého Choče (květen 2011)

Pro mnohé patří k místům, kde se člověk rád vrací, ale pro mne to zatím vždycky byl vrchol téměř nedostupný. Příliš daleko, příliš vysoko, příliš osamocen a složitě dopravně dostupný... Ale tentokrát by se mohlo zadařit - strávit zde jeden půlden z třídenního pobytu v Terchové bude ideální - do Valasské Dubové, ležící v půli cesty mezi Dolným Kubínem a Ružomberkem a ze které vede na vrchol nejčastěji používaná turistická trasa, je to 40 km.

cykloatlas on-line

K vrcholu mi tedy chybí téměř tisíc výškových metrů - Valasská Dubová se nachází v nadmořské výšce 649 m a vrchol Velkého Choče má 1611 m. Ale odměnou by měl být téměř letecký výhled do kraje díky osamocené a izolované poloze Velkého Choče, protože je obklopen ze všech stran mnohem menšími sousedy. A nezanedbatelná je skutečnost, že je květen - v tuto dobu je rozhodně Velký Choč nejkrásnější a nejbarevnější.

Z Valaské Dubové se jedná zpočátku o příjemnou procházku bývalými pastvinami, ale směrem do skalní rokle lemované skalní stěnou Soliská se začíná stezka poměrně strmě zvedat.

Velký Choč (květen 2011)

Velký Choč (květen 2011)

Výstup nebere konce, ale po cca hodině a půl se konečně ocitám na Stredné poľaně - les se rozestupuje a nad zvlněnou loukou ční kosodřevinou porostlý vrcholový masiv Velkého Choče. V případě nepříznivého počasí se tady lze schovat v salaši s úžasným pojmenováním Hotel Choč. Pravá salaš s nepořádkem uvnitř, ale před medvědy rozhodně lepší ochrana než plátěný stan.

Velký Choč, Stredná poľana (květen 2011)

Další výstup, cca hodinový, je mnohem příjemnější. Sice vidím, kolik výškových metrů mi ještě zbývá, ale můžu nabírat dech a kochat se výhledy do kraje :-)

Velký Choč od Strednej poľany (květen 2011)

Pěšina šplhá po jižním úbočí stále výš a výš. Nádhera...

Výstup na Velký Choč, výhledy směrem na Velkou Fatru. (květen 2011)

Vpravo i vlevo se střídají fialové šafrány, žlutá chudina vždyzelená či modrý hořec Clusiův, symbol horské flóry a hor vůbec. Co do počtu s ním soutěží prvosenka lysá na skalách či ve skalních štěrbinách či nádherně azurový hořec jarní. Na skalnatých vrcholových hranách dokvétá chlupatý koniklec, sedmikrásce sa podobá hvězdnice chudobkovitá, má však větší květy a moc hezký slovenský název - stokráska. Krásu hor si neumím představit bez pestrých květů a přestože rostliny v horách rostou v extrémních podmínkách, snaží se jim dokonale přizpůsobit. Vegetační období je krátké, v podstatě jen 3-4 měsíce, protože na mnoha místech leží sníh ještě v červnu. Naštěstí letošní zima byla na sníh skoupá a není třeba se cestou k vrcholu brodit sněhem ani blátem.

Velký Choč, květena (květen 2011)

Dřípatka karpatská se pro změnu chlubí barvou fialovou a fialovou se chlubí i fialka chočská, které bych si nevšimla, nebýt dvou květeny znalých Slovenek a poučení, že tahle drobná kytička roste jen a jen tady, na vrcholu Velkého Choče. Jenže při dodatečném hledání na Internetu mám dojem, že správně se tahle kytička jmenuje violka alpská a kdysi byla omylem považována za endemit - rostlinný druh, který je rozšířen na určitém omezeném území a nikde jinde se nevyskytuje, protože je poměrně vzácná. Ale střetnout se s ní můžeme i ve Velké Fatře a v Západních či Belianských Tatrách.

Směrem na sever a východ se svah hory láme a přechází do prudkých neschůdných žlebů a skalních stěn končících kdesi hluboko v hlubinách. Až se tají dech, když se blížím těsně k hraně. Severní strana je dokonce ještě částečně bílá posledním sněhem.

Škoda, směrem od východu se blíží vrstva oblačnosti a ač je velice zajímavé pozorovat takhle z výšky, jak se původně sluníčkové počasí neuvěřitelně rychle mění, raději bych volila slunce - teplota se pohybuje jen pár stupňů nad nulou a nepříjemně a velice studeně fouká. Je zde celkem dost lidí, ale závětrných míst k spočinutí a svačině je zde naštěstí spousta :-)

Na vrcholu Velkého Choče, pohled na Západní a Vysoké Tatry (květen 2011)

Rozhledová růžice napomáhá orientaci. Lúčanská a Kriváňská Fatra, Orava, Nízké Tatry, Velká Fatra i Západní a Vysoké Tatry, hladina Liptovské Mary a mnohé "známé" vrcholy - Babí hora, Salatín, Baníkov, Kriváň, Rozsutce, Stoh, Rakytov, Ploská, Borišov... Jen silueta Nízkých Tater je mi zatím neznámá - který z vrcholů je Chopok a Ďumbier mohu jen odhadovat podle velikosti sněhových polí. A kéž bych se sem někdy dostala za podzimní inverze...

Na vrcholu Velkého Choče, pohled na Nízké Tatry (květen 2011)

Na vrcholu Velkého Choče, v pozadí Kubínská hoľa (květen 2011)

Na vrcholu Velkého Choče, hřeben Kriváňské Malé Fatry (květen 2011)

Na vrcholu Velkého Choče, pohled na Velkou Fatru (květen 2011)

Zajímavý by byl sestup na druhou stranu, do Lúček a k Lúčanskému vodopádu, ale mně nezbývá než se vrátit zpět k autu zaparkovanému ve Valaské Dubové :-(

Valasská Dubová (květen 2011)

Studánka nad Valasskou Dubovou (květen 2011)

A poslední krátká zastávka před návratem do Terchové, kde jsem ubytovaná - Valasská Dubová se chlubí Jánošíkovou krčmou - v té původní, dřevěné, zde podle legendy polapili roku 1713 zbojníka Juraje Jánošíka.

AKTUALIZACE: Oblast jsem navštívila znovu - v listopadu 2011 a Veľký Choč zdolala z Lúček.