Haná, Velký Kosíř 13.5.2012
zdolání hanáckého Mont Blanku
Začnu trochu netradičně, poděkováním Vlastíkovi za jeho příspěvek v návštěvní knize a jeho pozvánku na výraznou dominantu a nejvyšší vrchol Hané, Velký Kosíř (442 m) vzdálený cca 10 km severně od Prostějova na okraji Hornomoravského úvalu. Zalesněný plochý vrchol je přírodním parkem s naučnou stezkou, váže se k němu řada pověstí a právem je nazýván s žertovnou nadsázkou hanáckým Mont Blankem. Ale bez Vlastíkova tipu bych se sem asi nezatoulala a to by rozhodně byla škoda - tohle místo za návštěvu stojí!!
PřP Velký Kosíř
Auto odstavuji kousek nad Čelechovicemi na Hané u odbočky k Růžičkovu lomu a obtěžkána svačinou a fotoaparátem vyrážím na celodenní okružní pěší putování (ale mohu doporučit i kolo - většina míst je celkem snadno dostupná i na horském či trekovém kole a cyklistů jsem potkala víc než pěšáků).
PřP Velký Kosíř
Mou první zastávkou je Růžičkův lom. Těžil se tu vcelku nedávno vápenec a lokalita je známa jako tzv. Čelechovický devon a bývaly zde hojné nálezy fosilií - zkameněliny z devonského moře. Známé jsou odsud (zejména z tzv. červené korálové vrstvy) nálezy ramenonožců, lilijic, měkkýšů, trilobitů a především korálů. Asi se zde stále dají zkameněliny najít. Z jednoho rohu se ozývá bouchání, a když přijdu blíž, kdosi tam rozbíjí kameny ostošest. Ale tohle nedoporučuji, lom je chráněný jako národní přírodní památka a podobně je chráněn i lom sousední (Státní lom). Těžba surovin je dnes z hlediska ochrany přírody vnímána spíše negativně a s tím zdánlivě kontrastuje fakt, že řada chráněných území je vyhlašována právě v prostorách starých lomů. Menší členité lomy po ukončení těžby postupně dobře zapadají do původní krajiny a jejich prostory v podobě skalních stěn, svahů a případných vodních ploch poskytují útočiště rostlinám i živočichům v intenzivně využívané krajině.
Růžičkův lom
Kochám se výhledy na hřeben Drahanské vrchoviny - támhle jsou větrníky, od kterých jsem na Kosíř koukala z běžkařské stopy od Protivanova v únoru 2012.
Růžičkův lom
Nad lomem stojí památník na paměť stých narozenin Františka Palackého s úžasným nápisem jak do diktátu:
Slavme slavně slávu Slávů slavných.
nad Růžičkovým lomem
Státní lom
Neznačenou cestou pokračuji k Vápenici. Díky bývalé těžbě vápence zde vzniklo malebné a členité území, kde se daří teplomilným rostlinám, živočichům i hmyzu. Brzy zjara je lokalita celá fialová zásluhou kvetoucího koniklece velkokvětého, ale momentálně toho moc nekvete ani nelétá ani neleze. Je nejen větrno, ale i chladno. Aspoň se potěším výhledy do úrodných hanáckých rovin :-) V dáli lze dokonce rozeznat zasněžené vrcholky Jeseníků.
Velký Kosíř, Vápenice
V podstatě za šipkou GPSky po křivolakých pěšinách mířím na Malý Kosíř, další kytičkovou lokalitu. Jedná se o staré sady a hojně se zde objevuje orchidea vstavač kukačka, ale většina rostlin je již odkvetlá. Snadný přístup ke stavebnímu kameni dal na území rezervace vzniknout dvěma malým lomům Velká a Malá Řehule, ve kterých se dnes drží voda. Ale lekníny v jezírku pro změnu ještě nekvetly.
Malý Kosíř
Opět pokračuji cestou necestou více či méně zřetelných pěšinách, abych se napojila na žlutě značenou Mánesovu cestu ze Slatinic k vrcholu.
Jen kousek od značené trasy se nachází místo se smutnou historií - pomník na památku tragické havárie bitevního vrtulníku 331. tygří letky z Přerova. Jedná se o místo poměrně nedávné události, o to tragičtější, že se stala největším profesionálům novodobé armády ČR. Právě sem se 10.11.1998 z neznámých důvodů vrtulník zřítil a zahynuli v něm 4 letci.
Slatinice, pomník letců
Z míst zvaných Kobylí hlava se otevírá pěkný pohled do Hornomoravského úvalu, ohraničeném svahy Nízkého Jeseníku a Hostýnských vrchů. Rovina pode mnou je vlastně široká údolní Niva řeky Moravy a jejích přítoků. Jenže je zároveň taky dobře vidět na to, že počasí se kazí a sluníčko už mne moc nezahřeje.
Velký Kosíř, výhledy
Na Velkém Kosíři najdeme porosty teplomilných doubrav, zakrslých doubrav i dubohabřin. Konvalinek jsou tu místy přímo koberce.
pod vrcholem Velkého Kosíře
Vrchol Velkého Kosíře je turisty místo asi nejvyhledávanější. Kdysi na vrcholu stávala rozhledna - dodnes ji připomíná několik zbytků betonových základů. Plochý vrchol je porostlý lesem - za výhledy sem rozhodně nechoďte, ale možná se situace časem změní, protože zdejší turisté o obnovu rozhledny už dlouho usilují a informace ohledně stavby lze sledovat na stránkách www.kosir.cz. Zatím zde stojí základní kámen s datem 1.1.2011 a turistický přístřešek s vrcholovou knihou.
na vrcholu Velkého Kosíře
Na plošině kdysi stával hospodářský dvůr Gabrielov, hospodářské zázemí zámku v Čechách pod Kosířem a mne čeká docela strmý sestup.
Na místě původní renesanční vodní tvrze dnes stojí v Čechách pod Košířem původně barokní, po přestavbě pozdně empírový zámek portugalského šlechtického rodu Sylva-Taroucca s parkem osázeným unikátními dřevinami z celého světa. Jeho zakladatelé vycházeli z přirozené vlnitosti místního terénu a vedli cesty tak, aby respektovaly přírodní tvary a umožňovaly výhledy na různá zákoutí a dva rybníky. Zámek je znám nejen tím, že zde v letech 1846-1868 pobýval a maloval Josef Mánes, ale také tím, že si tohle místo vybrali vrápenci jako letní kolonii k rozmnožování a výchově mláďat.
Čechy pod Kosířem
Park je doplněn drobnou architekturou v duchu romantismu - umělou jeskyní, altánkem (zde Mánes maloval), novogotickým skleníkem a gotickou vyhlídkovou věží cca 10 m vysokou u hřbitůvku Silva-Taroucců a Stolbergů. Svítit sluníčko, byl by to ráj pro fotografy...
Čechy pod Kosířem
Vlastníkem zámku je Olomoucký kraj a všechny objekty měly projít kompletní rekonstrukcí a počítalo se nejen s rozšířením expozice věnované Mánesovi, ale především s výstavbou hotelu, menšího kongresového sálu a reprezentativní restaurace. Ale bez možnosti větší dotace se opravy budou pravděpodobně táhnout roky.
Ještě jedna zajímavost je v Čechách pod Kosířem k vidění - muzeum kočárů, ale počasí se kazí, je děsná zima a časově už to taky zrovna nevychází. Po krátkém posezení v občerstvení U hraběnky, kde se úžasně sedělo, protože se tam topilo v kamnech, nezbývá než se vydat na další cestu. Chleba se škvarkama a cibulí a horký čaj přišel k chuti a čeká na mne ještě cca 6-7 km k autu.
Na prozkoumání Andělovy zmoly už rozhodně nemám sílu, obloha je stále šedivější a dokonce již spadlo pár kapek. Rychle k autu...
Velký Kosíř
A kde vzal kopec své jméno? Zalesněná terénní vlna připomínala našim předkům kosu.
Velký Kosíř od Čelechovic na Hané