Podyjí 8.-9.9.2012

letos potřetí a tentokráte převážně pěšky

 

Počasí má být tento víkend spíše letní, ale prosedět několik hodin v autě se mi tentokrát ani trochu nechce. Což takhle Podyjí? Na místa, která se špatně navštěvují na kole (květnové toulky Podyjím) či autem (červnové toulky Podyjím)? Ve chvíli, kdy na stránkách ministerstva životního prostředí narazím na akci zvanou Evropská netopýří noc, večerní až noční vycházka zaměřená na pozorování netopýrů v sobotu 8.9.2012 od 19:30 v Čížově, je rozhodnuto. Přibalím do auta spacák a do batohu čelovku :-)

 

Až 220 metrů hluboko se Dyje zahloubila v kaňonovitém údolí na 40 km své cesty z Vranova do Znojma. Říční zákruty, louky, svahové porosty, travní společenstva a skály poskytují prostor pro početné druhy vzácných zvířat a rostlin. V hlubokém údolí vzniklo jen několik samot, hamrů a mlýnů využívajících vodní sílu Dyje. Nepřístupnost a poloha na hranici mezi dvěma světy ušetřily údolí před lidskou činností a uchovalo jej v původní podobě jako jedno z nejkrásnějších údolí Evropy.

 

sobota - ze Znojma podél Dyje do Znojma

Znojmo - Kraví hora - Konice - Trauznické údolí - Sealsfieldův kámen - býv. mlýn Papírna - Judexův mlýn - Pod Šobesem - Lipinská lávka - Mašovická střelnice - Andělský mlýn - Králův stolec - Hradišťské terasy - Eliášova kaple - Znojmo, cca 28 km

Znojmo - Kraví hora - Konice - Trauznické údolí - Sealsfieldův kámen - býv. mlýn Papírna - Judexův mlýn - Pod Šobesem - Lipinská lávka - Mašovická střelnice - Andělský mlýn - Králův stolec - Hradišťské terasy - Eliášova kaple - Znojmo, cca 28 km

Chvíli to trvá, ale nakonec se mi podaří ve Znojmě zaparkovat nedaleko centra a zároveň v místě, kde se za parkování neplatí. Můžu tedy vyrazit - od Znojma přes Kraví horu se směrem k Hnanicím a dále k rakouskému Retzu vine unikátní krajinný celek, mozaikově se zde vyvinula výjimečně druhově bohatá vřesoviště. Staré pastviny s keříčky vřesu se mísí se stepními trávníky, opuštěnými políčky nebo starými ovocnými sady. V předjaří zde kvetou koniklece, později orchideje a teď, v pozdním létě, rozkvétají keříčky vřesu nádhernou fialovorůžovou barvou.

Kraví hora u Znojma Kraví hora u Znojma Kraví hora u Znojma

vřesoviště Kraví hora u Znojma

Stezka mne vede do Konic s odbočkou na vyhlídku ve vinici - ale ta je v době vinobraní uzavřena a tak fotím jen z dálky a přes plot :-(

vyhlídka ve vinici

z Kraví hory do Konic

Točím do Trouznického údolí a zjišťuji, že rostou...

Trouznickým údolím

Trouznickým údolím

Stezka mne vede vysoko nad údolím na jednu z nejhezčích vyhlídek na zelený kaňon Dyje - Sealsfieldův kámen.

Sealsfieldův kámen Sealsfieldův kámen Sealsfieldův kámen Sealsfieldův kámen

Sealsfieldův kámen a meandry Dyje hluboko pod námi

Tenhle Sealsfield, který zde s oblibou sedával, se původně jmenoval Karl Anton Postl a narodil se v rodině německého sedláka v nedalekých Popicích. Postl vystudoval teologii, byl vysvěcen na kněze, ale proslavil se jako spisovatel v USA, kam emigroval v roce 1822. Jeho kniha Tokeah aneb Bílá růže je jakousi Mayovkou napsanou půlstoletí před Karlem Mayem.

 

Pokračuji dál po žluté - postupně mne dovede až dolů k Dyji a na vyhřátých kamenech si lze osvěžit nohy v chladné a čisté vodě. Chladné i v létě, protože z Vranovské přehrady se odpouští spodní výpustí.

Dyje

Dyje

Dostávám se do lokality historicky nazývané Devět mlýnů, ale v současnosti jsou zde k nalezení pozůstatky pouhých šesti mlýnů. Na konci 2. svět. války byly pro jednotlivé mlýny používány tyto názvy (šlapu proti proudu, takže netradičně v pořadí proti proudu):

1. Papírna (Lauerův),
2. Judexův (Baštův) mlýn,
3. Hotel Gruber,
4. Gruberův mlýn,
5. Pekárna (Weithofrův)
6. Zemský mlýn (Struppův)

Zbývající tři mlýny ležely níže po proudu a zničeny byly někdy koncem 18. století v důsledku častých povodní.

Devět mlýnů

Devět mlýnů na historické mapě

Ale i těchto šest mlýnů zmizelo - po roce 1945 byli německy mluvící vlastníci násilně vystěhováni a po roce 1948 byly cenné historické objekty mlýnů vojsky Pohraniční stráže postupně zlikvidovány. Zůstaly jen jezy čeřící tok řeky, zbytky náhonů a kamenných zdí a zarostlé základy hospodářských a obytných budov či sklepů.

lokalita Devět mlýnů, mlýn Papírna lokalita Devět mlýnů, mlýn Papírna lokalita Devět mlýnů, mlýn Papírna lokalita Devět mlýnů, mlýn Papírna

lokalita Devět mlýnů, mlýn Papírna

lokalita Devět mlýnů, Judexův mlýn

lokalita Devět mlýnů, Judexův mlýn

lokalita Devět mlýnů, Gruberův mlýn lokalita Devět mlýnů, Gruberův mlýn

lokalita Devět mlýnů, Gruberův mlýn

Zajímavé jsou vzpomínky pamětníka - pana Bruno Koukala zveřejněné na stránkách Národního parku Podyjí.

 

Po žluté značce pokračuji až k visuté lávce nedaleko vinice na prosluněném jižním svahu nad řekou - Šobes je počítán mezi deset nejlepších poloh pro pěstění vína v Evropě. Kdybych to vzala nahoru po červené, mohla bych koštnout, ale po červené to znám a víno zde pěstované nepatří k nejlevnějším a tak volím modrou směrem k Lipinské lávce. Na strmý skalnatý ostroh obtékaný ze tří stran řekou se určitě podívám někdy příště na kole.

pod Šobesem pod Šobesem

pod Šobesem

Pár kroků za mostem nalézám Gruberovu studánku, ale na tabuli vedle ní stojí, že podle posledního měření voda nesplňuje podmínky k označení za pitnou. Přesto doplňuji láhev, nic lepšího zde rozhodně neseženu.

 

Právě tudy vedla železná opona, obě dnešní lávky, Lipinská i Šobeská stojí na místě visutých lávek obdobné konstrukce, které tu postavili vojáci. Podobně jako Hamerskou lávku cca 19 km proti proudu a další tři lávky již neexistující lávky pod Pašeráckou stezkou.

Lipinská lávka Lipinská lávka

Lipinská lávka

Šlapu po linii bývalých ženijně - technických zátarasů. Tak tehdejší komunistická propaganda nazvala sérii vysokých plotů a zábran, které měly lidem zabránit v opouštění totalitního režimu v jejich zemi. Nepropustná hranice na čtyřicet let oddělila i Znojemsko od Rakouska. Její stopy jsou v krajině i v lidech patrné dodnes. Letecké snímky prozradí v lesních porostech velmi dobře vedení linie bývalých „drátů".

 

U Mašovic vycházím z lesů na louku. Na ploše, využívané dříve jako orná půda, vznikla po 2. světové válce střelnice, která sloužila vojákům až do roku 1997. Zůstal po nich nepořádek, ale také území nepřeberné pestrosti - Mašovická střelnice se počtem denních motýlů řadí mezi nejbohatší lokality České republiky. Ale září není zrovna ideálním měsícem pro pozorování křehké krásy motýlů :-(

Mašovická střelnice Mašovická střelnice

Mašovická střelnice

Objekt Andělského mlýna je jediným mlýnem, který se zachoval na území NP Podyjí a nachází asi jeden kilometr východně od obce Mašovice. Poprvé byl písemně připomínán již roku 1618, ale v současné době stavba chátrá. Nedaleko se nachází také pozůstatky Čertova mlýna - v tzv. Mločím údolí a potoce níže pod Andělským mlýnem.

 

I vyhlídka Králův stolec patří k nejnavštěvovanějším místům v Podyjí. Podle pověsti odtud sledoval polský král Jan III. Sobieski v roce 1683 přechod svých vojsk přes řeku Dyji, když táhl na pomoc Turky obležené Vídni.

vyhlídka Králův stolec vyhlídka Králův stolec

vyhlídka Králův stolec

Přímo pod vyhlídkou se na protějším břehu nacházel Trauznitzký mlýn. V roce 1932 byl přestavěn na elektrárnu zásobující Znojmo a v roce 1966 byl zatopen znojemskou vodní nádrží - při nižším stavu vody se objevuje to málo, co z mohutného mlýna zbylo - betonové základy elektrárny a při ještě nižším stavu vody se objevuje i jez.

Trauznitzský mlýn Trauznitzský mlýn

Trauznitzský mlýn z vyhlídky Králův stolec

Pěkné vyhlídky se nabízejí z pěšiny vedoucí z Králova stolce k Hradišťským terasám - tyto chybí v přehlídce vyhlídkových míst Podyjí, ale rozhodně neprávem.

Znojemská přehrada a město Znojmo

Znojemská přehrada a město Znojmo

Hradišťské terasy jsou jedinečnou ukázkou harmonického sladění lidského užívání a přírodních procesů. Strmý, k jihu obrácený svah říčního údolí s kamennými terasami hostí teplomilnou flóru i faunu, ale nějak jsem si to špatně spočítala. Pokud se chci dostat do Čížova na netopýří noc, která začíná o půl osmé, nezbývá mi žádný čas k podrobnějšímu průzkumu. Dokonce to začíná vypadat, že to nestihnu :-(

pohled na Znojmo z Hradišťských teras

pohled na Znojmo z Hradišťských teras

Nejpůsobivější vyhlídku nabízí skalní ostrožna s kaplí sv. Eliáše

pohled na Znojmo z Hradišťských teras

pohled na Znojmo od kaple sv. Eliáše

Krásně je vidět železniční viadukt - od roku 1871 pět desítek metrů nad Dyjí přejíždějí vlaky směr Šatov a Retz po úžasném 220 m dlouhém železničním mostě se třemi kamennými pilíři.

 

Znojmo je nádherné a v podvečerním světle obzvlášť. Jen rotundu sv. Kateřiny s prastarými malbami, po jejichž původu se dodnes pátrá, se mi opět nepodařilo navštívit. Rotunda byla postavena na dominantním místě předhradí po polovině 11. století a její význam spočívá především v její unikátní malířské výzdobě, která je ovšem velice náchylná na změny mikroklimatu. Proto zde momentálně funguje zkušební návštěvnický režim - maximálně 10 osob v průběhu 1 hodiny a poslední vstup v 16:15. Smůla, je 19:00 :-(

u rotundy sv. Kateřiny, za ní pivovar a kostel sv. Mikuláše

u rotundy sv. Kateřiny, za ní pivovar

Výhled na Znojmo od rotundy – pod kostelem staré město zvané Jámy

výhled na Znojmo od rotundy – pod kostelem staré město zvané Jámy

 

sobota - evropská netopýří noc

Netopýři jsou zvláštní a a naprosto výjimeční živočichové a jejich přežívání v dnešní kulturní krajině je velmi problematické. V současnosti je známo více než tisíc druhů těchto létajících savců. Živí se převážně hmyzem - komáry, můrami, brouky, ale ve světě známe několik druhů netopýrů specializovaných na jiný druh potravy - žáby, drobné rybky, ovoce a existují i takoví, co vylizují z ran obětí krev - skuteční upíři. Ale ti středoevropští jsou opravdu jen a jen hmyzožraví - jediní predátoři nočního létajícího hmyzu. Pomáhá jim v tom ruka přeměněná v křídlo - létající blána natažená mezi ocas, zadní končetiny, tělo a přední končetiny s výrazně prodlouženými prsty. A taky důmyslný systém echolokace. Netopýři totiž vysílají do krajiny jednotlivé výkřiky o určité frekvenci (zpravidla mezi 30 až 45 kHz a počet výkřiků, délka a frekvence umožňuje rozlišit jednotlivé druhy), které lidské ucho nedokáže zachytit a které jako ozvěnu následně vnímají a vyhodnocují - vyhnou se tak překážkám a lokalizují takto potravu.

netopýří noc

netopýří noc

v zimě jsou tito noční tvorové k vidění především v jeskyních a v lese v dutinách stromů, na léto se často uchylují na půdy domů. Obvykle rodí jen jedno mládě a dožívají se vysokého věku (až 40 let). Po prvních mrazech se trvale usadí v zimních úkrytech a v zimním spánku, v hibernaci, zde setrvají až do jara, protože v zimním období není dostatek potravy pro pokrytí obrovských energetických nároků, které aktivní let a echolokace vyžadují.

netopýří noc

netopýří noc

Se setměním vyrážíme ve třech skupinkách za netopýry. Máme štěstí, je krásná teplá hvězdnatá noc a dokud jdeme po cestě podél drátěných zátarasů, nepotřebujeme ani svítit. Antonín Reiter, průvodce naší skupinky a pracovník Jihomoravského muzea, toho ví o netopýrech opravdu hodně a dokáže zodpovědět každou zvídavou otázku. Dozvídáme se o tom, že v Česku žije cca 30 druhů netopýrů a právě v Podyjí žije druhů nejvíce - nejvíce v oblasti Ledových slují.

netopýří noc

netopýří noc

Je to hodně zvláštní pocit stát za naprosté tmy v lese a poslouchat melancholické houkání puštíka obecného, naší největší a nejhojnější evropské sovy, rozléhající se nočním tichem. Ale ještě tajemnější byly zvuky netopýrů lovících hmyz nad potokem - ultrazvukové výkřiky převedené do slyšitelného pásma přes netopýří detektory .

netopýří noc

netopýří noc

Na dvou místech jsou dneska natažené speciální sítě, do kterých se netopýři zachytí ve chvíli, kdy nesledují echolokací prostor před sebou, protože daný prostor už důvěrně znají. proto si můžeme několik netopýrů prohlédnout opravdu hodně zblízka a kdo má zájem, může se jich i dotknout.

 

Zpátky k návštěvnickému středisku NP Podyjí se vracíme před půlnocí po cca 5 km dlouhé procházce. Ale mnozí z těch nejmenších už v náručí rodičů tvrdě spí.

 

Pozor - netopýři jsou u nás zákonem chráněni a jsou velmi užiteční!!!

netopýří noc netopýří noc

netopýří noc

neděle - vyhlídky na Dyji v okolí Hardeggu

Čížov - Hardeggská vyhlídka - Hardegg - Reginafelsen - Maxplateau - hájovna Felling - Heimatkreuz - Zadní Hamry,lávka - Ledové sluje - Pašerácká stezka - Čížov, cca 20 km

Čížov - Hardeggská vyhlídka - Hardegg - Reginafelsen - Maxplateau - hájovna Felling - Heimatkreuz - Zadní Hamry,lávka - Ledové sluje - Pašerácká stezka - Čížov, cca 20 km

Auto tentokrát zůstane zaparkováno na okraji Čížova, na odstavném parkovišti a já vyrazím opět pěšky. Ale rozhodně to nebude tolik kilometrů jako včera - kombinace 28 km dlouhého výšlapu a více než tříhodinové noční vycházky za netopýry mi dala zabrat a budu si muset zalepit puchýře.

 

Z Čížova mířím k Hardeggu. V okolí Hardeggské vyhlídky zrovna kvete brambořík nachový a světle fialové květy jsou opravdu velice atraktivní. Rostlina patří mezi ohrožené druhy naší květeny a pozor - je celá jedovatá.

brambořík

brambořík

Hardeggská vyhlídka, dřevěný altánek na skalní ostrožně s jedinečným výhledem na městečko Hardegg, byla na tomto místě vybudována v roce 1885. Po 2. světové válce zpustla, ale v roce 1990 byla obnovena Rakouským turistickým klubem a předána jako dar správě tehdejší CHKO Podyjí. Pohádkové městečko s hradem v objetí zalesněných skalnatých svahů mám odsud jako na dlani. Včetně jeho okolí - meandry Dyje, skalní útvary Reginafelsen a Maxplateau, vzdálenější skalní stěnu Schwalbenfelsen i vrchol Býčí hory na Braitavě

Hardeggská vyhlídka Hardeggská vyhlídka

Hardeggská vyhlídka

Po silničce se zákazem vjezdu prudce z kopce mířím ke státní hranici. Most přes řeku nese název Hardegger Thayabrücke a stojí zde od roku 1874, ale celnice zde byly zřízeny až po ustálení hranice po 1. svět. válce. A most měl samozřejmě v roce 1951 čs. pohraničníky vytrhanou mostovku.

 

Stojím v údivu nad řekou, v níž kvetou rozkvetlé trsy lakušníku, trvalky rostoucí ve vodě vysoké až 2 m. Povlávající dlouhé trsy natažené ve směru proudu, které mohou být až 6 m dlouhé.

Hardegger Thayabrücke

Hardegger Thayabrücke

Město Hardegg vzniklo jako podhradí. Bylo centrem řady řemesel, zejména zpracování perleti, výroby sukna a střelného prachu a od konce 19. se stalo letoviskem vyhledávaným pro krásné okolí a příjemné klima.

hrad Hardegg od Hodinové věže

hrad Hardegg od Hodinové věže

Hrad Hardegg byl na skále nad řekou Dyjí založen ve 12. století pány z rodu von Plain, kteří tehdy patřili k nejmocnějším rodům severního Rakouska. V roce 1755 byl poničen zemětřesením a poté dlouho chátral a až na přelomu 19. a 20. století došlo k jeho rekonstrukci.

Reginafelsen od Hodinové věže

Reginafelsen od Hodinové věže

Pokračuji po zeleně značeném okruhu na vyhlídku zvanou Reginafelsen (Regininu skálu), vypreparovaný vápencový ostroh obtékaný potokem Fugnitzbach. Nápadný tyčící se útes se zábradlím kolem dokola rozhodně nelze přehlédnout.

hrad Hardegg z vyhlídky Reginafelsen

hrad Hardegg z vyhlídky Reginafelsen, vlevo skála s Hardeggskou vyhlídkou

Stezka pokračuje lesem ještě výš - na Maxplateau (Maxmiliánova skalní plošina), nejvyšší vyvýšeninu v bezprostřední blízkosti městečka.

Max Plateau

Maxplateau

Max Plateau, pohled k Hardeggu

Maxplateau, pohled k Hardeggu

Je čas podrobně prostudovat mapu a nastavit v GPSce polohu mého dalšího cíle - kříž Heimatkreuz.

cestou na Heimatkreuz cestou na Heimatkreuz cestou na Heimatkreuz

cestou na Heimatkreuz

Heimatkreuz, umístěný vysoko na skále nad údolím Dyje, je jedním z mnoha míst, odkud si odsunutí obyvatelé příhraničních obcí připomínali domov krásným výhledem na něj. A pohled je to opravdu krásný, můžu to potvrdit.

Heimatkreuz Heimatkreuz Heimatkreuz

Heimatkreuz

Dostávám se k loveckému letohrádku Braitava pod Býčí horou, s nadmořskou výškou 536 m nejvyššímu bodu Národního parku Podyjí. Přesně po česko-rakouské hranici vede bývalá asfaltová pohraničnická cesta, která se v těchto místech stáčí k západu a následně přechází v signálku.

lovecký letohrádek na Braitavě

lovecký letohrádek na Braitavě

Ale problém je v tom, že ač tudy vede asfaltová cesta, pěší turista mimo značené turistické trasy v Národním parku Podyjí v I. ani II. zóně nesmí a tím pádem nesmí v těchto místech ani překračovat státní hranici :-(

Hamerská lávka

Hamerská lávka

Čeká mne ještě jedno velice zajímavé místo - unikátní suťový svah Ledové sluje. Labyrint pseudokrasových jeskyní nad opuštěným meandrem Dyje pod hřbetem kopce Větrníku, vznikl zásluhou eroze řekou, mrazem, větrem a pravděpodobně i zemětřesení. V zimě v něm kondenzuje a mrzne vzdušná vlhkost a ledová výzdoba některých dutin často vydrží až do začátku léta. Unikátnost Ledových slují podtrhuje to, že představují jedno z nejvýznamnějších moravských zimovišť netopýrů. Ale protože svah je stále v pohybu, přístup k samotným jeskyním je z bezpečnostních důvodů zakázán .

Ledové sluje, obelisk

Ledové sluje, obelisk

Obelisk na Ledových slujích ve tvaru komolého jehlanu na čtyřbokém podstavci v nadmořské výšce 430 m byl v roce 2011 opravený Správou národního parku Podyjí. Byl vztyčen v roce 1860 na počest někdejší majitelky Vranova, polské hraběnky Heleny Lubomírské-Mniszkové. Ze skalní plošiny nad Ledovými slujemi je možno zhlédnout hluboké údolí dyje směrem k Vranovu a opuštěný meandr, ale výhled je omezen stromy.

Ledové sluje

Ledové sluje vyhlídka

Mnohem hezčí je výhled ze skalisek, z míst, které jsem minula při výstupu z rozcestí Vranovské brány k odbočce na Ledové sluje a ke kterým míří vyšlapaná pěšinka.

Ledové sluje

Ledové sluje vyhlídka

Pěšina od ledových slují směrem k Čížovu nese název Pašerácká stezka - cca 3 km vede v horní třetině strmého zalesněného svahu starými listnatými porosty a přes sutě kolem romantických skalních formací s občasnými výhledy do údolí Dyje na lesní komplex Braitavy při hranici s Rakouskem.

Pašerácká stezka

Pašeráckou stezkou

Strmé svahy kaňonu Dyje nebylo nikdy jednoduché zdolat. Přesto, když sedláci chtěli z náhorní plošiny nad kaňonem dojet pro seno dolů na své louky, dopravit obilí do mlýna a přivézt mouku z mlýna, museli si poradit. Do svahů údolí zaříznuté serpentiny cest zpevněných nasucho vyskládanými opěrnými zídkami z plochých kamenů jsou pěkným dokladem tehdejšího cestářského umění.

 

S přibývajícími kilometry roste únava a ozývají se puchýře. Ještě krátká zastávka u zbytku železné opony v Čížově, pozdní oběd U Hrušků (zatraceně, takové množství much jsem zažila naposledy v dětství u babičky na dvoře s hnojištěm), nahlédnutí do čížovské kapličky a cesta zpátky do Brna. Žádná odbočka už cestou rozhodně nebude :-(

Čížov

železná opona u Čížova

Čížov

interiér kaple v Čížově