Údolím Rokytné 28.9.2012

z Moravského Krumlova do Ivančic/Moravských Bránic

 

Když jsem narazila na iDNES na článek s názvem V Česku až na konec světa. Rokytná, zapomenuté údolí peřejí a skal, hned jsem si jej založila a letos v dubnu si část údolí prošla. Moc se mi tohle zapomenuté údolí líbilo, ale při pokusu naplánovat pokračování, tj. oblast mezi Tavíkovicemi a Jaroměřicemi nad Rokytnou se mi dneska opět nedaří. Tahle místa na rozhraní dvou okresů - znojemského a třebíčského a navíc na rozhraní dvou krajů - Jihomoravského a Vysočiny, prostě o víkendech a svátcích spojení hromadnou dopravou nemají :-( Pochodovat zpátky po asfaltu se mi fakt nechce... Ale jak tak koukám do mapy, uvědomuji si, že bych se údolím Rokytné přece jen vydat mohla - z Moravského Krumlova do Ivančic :-)

 

Při snaze nakombinovat zaparkování auta v cílovém bodě a přesunu do výchozího bodu vlakem a poté pěšky, mi IDOS nabízí přímý spěšný vlak z Králova Pole s odjezdem v 8:09 přes Moravský Krumlov do Šatova - cyklovlak Velo Podyjí. Fajn, auto tedy nechám doma - v Moravském Krumlově budu v 9:06 a zpátky z Moravských Bránic to jezdí do Brna každou hodinu vždy minutu po půl, střídavě v liché hodiny z Ivančic, v sudé z Krumlova. Aspoň v tomhle je integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje úžasný - pravidelné intervaly.

 

Cyklovlak Velo Podyjí je řazen ze speciálních cyklovagónů a má z mého pohledu dva závažné nedostatky: do Šatova přijíždí 10:24 a zpět do Brna odjíždí 17:30, což mně připadá jako hodně krátký čas k cyklovýletu a s tím souvisí i ten druhý nedostatek - nemůžete tam přenocovat, protože jezdí jen v sobotu a navíc jen od konce dubna do konce září. V Králově Poli je to docela v pohodě, v Lesné a Židenicích taky, ale na hlavním nádraží to vypadá, že dnes na kolo vyrazil vlakem téměř každý :-) Ale naštěstí je v tomhle vlaku místa pro kola dost.

 

Přijíždíme do Moravského Krumlova přesně podle jízdního řádu a vítá mne cca 200 metrů dlouhá řada vzrostlých kaštanů. Ano, je tady podzim. Slunce vstoupilo do znamení Vah v 16:49 22. září 2012.

na nádraží v Moravském Krumlově

na nádraží v Moravském Krumlově

Jsem v nadmořské výšce 310 m a kilometrovník tratě prozrazuje, že do Vídně je to 129,1 km (nultý kilometr je v předměstí Vídně - Stadlau, odkud tehdy trať vycházela a končí na brněnském hlavním nádraží. Z nádraží je to do centra Moravského Krumlova pořádný kus cesty, ale takových "úžasných" zastávek je na téhle trati mnohem více. Tahle trať totiž byla postavena pro rychlé spojení Vídně a Brna a proto míjela většinu měst a obcí :-( S velkou slávou byla uvedena do provozu 15. září 1870.

 

Vyrážím obutá do pevných bot a zásobená jídlem a pitím - v údolí je sice několik chatových osad, ale tím veškerá civilizace končí a dolů do města slézat nebudu.

 

Čtyřvěžový poutní kostelík svatého Floriána nad městem je vidět už od nádraží a výhled na město si užívám právě od Floriánku. Moravský Krumlov se polohou v krajině velmi podobá svému mnohem slavnějšímu českému jmenovci. I toto město bylo vystavěné na protáhlém, úzkém ostrohu, jenž téměř ze všech stran obtéká řeka, ale na rozdíl od věhlasné Vltavy je to pro většinu smrtelníků zcela neznámá Rokytná – pravostranný přítok Jihlavy, odvodňující jihovýchodní část Českomoravské vrchoviny.

kostelík svatého Floriána

kostelík svatého Floriána

Dominantou Moravského Krumlova je zámek, jenž vznikl renesanční přestavbou gotického hradu. Lákal tisíce návštěvníků ke zhlédnutí souboru obrazů Slovanská epopej od Alfonse Muchy, ale ta již zde k vidění není - přestěhovali ji do Prahy :-(

Moravský Krumlov

kostelík svatého Floriána

Načervenalá barva slepenců, tvořených valouny rozmanitého původu a složení představuje nádhernou podívanou především na jaře v kombinaci s pestrobarevným kobercem květů. Jde o zpevněný ekvivalent štěrků - hornina je složená ze stmelených zaoblených valounů větších než 2 mm.

 

Od Floriánka mířím na Křižák - Křížový kopec neboli Křižák s nadmořskou výškou 318 m nabízí obdobný pohled na město jako Floriánek - z hrany slepencového útesu.

Křížový kopec

Křížový kopec

Moc už toho nekvete a nejkrásnější je toto místo rozhodně zjara. Jenže já se sem zatím vždycky dostala v ten nesprávný čas - v březnu 2009 jaro teprve klepalo na dveře.

Křížový kopec Křížový kopec

Křížový kopec

Mým dalším cílem je vyhlídkové místo na plochém vrcholu zvaném Vinohrady - nad slepencovými srázy s výhledem na vesničku Rokytná.

Vinohrady Vinohrady

Vinohrady

Území bylo v minulosti částečně zemědělsky využíváno, byly zde menší vinice a políčka, náročnost jejich obdělávání ale vedla k tomu, že zůstaly ležet ladem. Místy došlo k rozšíření nepůvodních druhů - zejména trnovníku akátu.

údolím Rokytné údolím Rokytné údolím Rokytné údolím Rokytné

nad údolím Rokytné

Je načase sejít dolů do údolí, ale cestou na mne čeká ještě několik hezkých míst. Tím prvním je Mariánská kaplička v údolíčku u pramene vody.

Mariánská kaplička Mariánská kaplička

Mariánská kaplička

Druhým je "vodopád". V uvozovkách je proto, že Moravskokrumlovský vodopád je většinu roku bez vody :-( Dneska sice nějaká ta voda přes něj teče, ale není to žádná sláva. Skalní práh, přes který potůček přepadává, je impozantní a dosahuje výšky 11 m. Na něj navazuje shora ještě jeden menší, čtyřmetrový stupeň a snad se sem dostanu někdy v zimě - bývá zde k vidění úžasný ledopád.

Moravskokrumlovský vodopád Moravskokrumlovský vodopád Moravskokrumlovský vodopád Moravskokrumlovský vodopád

Moravskokrumlovský vodopád

Tak a konečně jsem u řeky. Nebyla nikdy zregulována, takže mne čeká nenáročné a krajinářsky atraktivní údolí tvořené říčními meandry a skalními amfiteátry. Řeka Rokytná pramení na náhorních pláních u Chlístova v nadmořské výšce 575 m západně od Třebíče. Její tok měří 88,2 km a poté ústí do Jihlavy u Ivančic v nadmořské výšce 200 m. Na svém středním toku meandruje v hlubokých skalnatých údolích - přírodním parkem Rokytná a tady, přes Krumlovsko-Rokytenské slepence a Budkovické skály.

 

Národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence byla vyhlášena teprve v roce 2005 a tvoří ji dvě navzájem oddělená území, zahrnující prudké skalnaté svahy nad hlubokým údolím meandrující řeky Rokytné - unikátní stepní až lesostepní oblast s mimořádně bohatým výskytem rostlin a hmyzu.

 

Už se tu motám docela dlouho, kdybych nechtěla na Křižák a k Mariánské studánce, mohla jsem šlapat po modré přímo přes Moravský Krumlov a následně Rokytnou, ale takhle se už nebudu k hradišti Rokyten a kostelíku vracet - tohle místo zažívalo největší slávu v 11. století, kdy zde na křižovatce obchodních cest stálo přemyslovské hradiště jako součást systému hradských obvodů knížete Břetislava.

údolím Rokytné údolím Rokytné

údolím Rokytné

Podél říčního koryta se nesouvisle vyskytují porosty nepůvodního invazívního druhu - netýkavky žláznaté, která má tendenci se poměrně rychle šířit a  nahrazovat tak původní břehové porosty - tobolky obsahující semínka při dotyku praskají a vystřelí až několik metrů daleko.

netýkavka žláznatá v údolí Rokytné

netýkavka žláznatá v údolí Rokytné

Míjím několik chat a studánku, kterou podle kohoutku využívají především chataři.

údolím Rokytné údolím Rokytné

údolím Rokytné

Údolí se náhle rozšiřuje, blížím se k vesničce Budkovice a lávce přes řeku. Na rozcestníku u lávky v Budkovicích je další položka Budkovice, žst. zamalována bílou barvou bez vysvětlení, ale teď už vím proč :-) Tenhle rozcestník s výjimkou starých map už neexistuje, zastávka Budkovice byla zrušena v roce 2005 (a to byla zřízena až po válce, v roce 1949).

 

Přes lávku koukám na masívní stometrové slepencové stěny Budkovických skal. Nahoře stávala středověká tvrz, ale místo na skalním ostrohu nad řekou Rokytnou, je v soukromém vlastnictví s cedulkou zakazující vstup. Její zdivo je součástí hospodářských budov a patrně jediné původní zdivo zastupuje masívní opěrný pilíř u moderně pojatého rodinného domu.

 

Podél řeky stojí několik chat a já mám v plánu krátkou odbočku - někde nahoře je keška a místo s pěkným výhledem. Snazší by to bylo přes vesnici, ale protože nerada chodím tam i zpět po stejné trase, zkouším to zleva. Cesta se mění v pěšinu, pěšina ale naštěstí nemizí, protože trnitý porost je absolutně neprůchodný, ale vede mne až nahoru. Ze staré jabloně si trhám na cestu pár jablek a doufám, že nahoře je v pohodě na sluníčku schroupám.

 

Mám moc ráda tahle místa a díky GPSce si mohu další úžasné vyhlídkové místo přidat do sbírky :-)

Budkovické skály Budkovické skály

Budkovické skály(září 2012)

Ale škoda, že strašidelné kamenné tváře nemám šanci bez pořádného zoomu hodně přiblížit.

Budkovické skály Budkovické skály

Budkovické skály(září 2012)

Pokračuji podél říčky k pozoruhodně hladkým skalám nad vodou. Skály a vrby tvoří v kombinaci modré oblohy a zlatého listí vytváří nadmíru půvabná zákoutí.

kousek za Budkovicemi kousek za Budkovicemi kousek za Budkovicemi kousek za Budkovicemi

kousek za Budkovicemi(září 2012)

Poslední pohled na Budkovické skály a přes lávku mne značka přivádí na levý břeh.

Budkovické skály

Budkovické skály

Opět jsou zde chaty a tentokrát i spousta rybářů. Kousek šlapu po asfaltu, kousek po cestě vylité betonem a přes louku, která zřejmě slouží jako parkoviště pro chatovou oblast se dostávám k další lávce - čeká mne stoupání lesem k bývalé vlakové zastávce kolem pozůstatků hradiště ze starší doby železné. Ale z hradiště jsou patrné jen terénní nerovnosti laikem těžko k nalezení a ani odbočky k zastávce jsem si nevšimla.

 

Co při jízdě vlakem není vidět, jsou propustky - průchody pod tratí. Úbočím Krumlovského lesa směrem k řece Rokytné stéká několik potoků. Některé jsou velké cihelné, aby jim projel i plně naložený žebřiňák. Nejmenší jsou kamenné pro případ odtoku vody při dešti. Takových staveb je jen v úseku Mor. Bránice - Mor. Krumlov 19.

jeden z propustků poblíž bývalé zastávky Budkovice

jeden z propustků poblíž bývalé zastávky Budkovice

Na trati jsou čtyři tunely a celá trasa včetně tunelů, s jedinou výjimkou, Ivančického viaduktu, byla připravena pro položení druhé koleje (původně položené koleje byly při pravé straně připravené trasy, v roce 1972 byly položeny uprostřed).

 

Všude samé bedly, ale bez košíku je nemám kam dávat :-( Stezka mne opět vede dolů k řece a podél ní až Němčické hájovně. Zde se musím rozhodnout, jak dál. Čas docela pokročil, vlak, který jede z Ivančic za půl hodiny bych nemusela stihnout a tím pádem bych tam musela téměř dvě hodiny čekat na další. Možná by bylo lepší zamířit k Moravským Bránicím - tam je interval mezi spoji pouze 60 minut. Městečko Ivančice na soutoku tří řek, Jihlavy, Oslavy a Rokytné, tedy vynechám a za pomocí GPSky se budu držet kolem kolejí. Cesta mne vede propustkem - pravděpodobně někde tady bývala zastávka Němčice, dokud nepostavili trať z Moravských Bránic do Oslavan. V době, kdy do Ivančic nevedla železnice, byla pro Ivančice nejbližší zastávkou. Dokonce tudy kdysi vedla zelená turistická značka - na propustku jsou ještě zbytky barev rozeznatelné. Ale problém by mohl být v oboře, protože těžko určit, kde všude jsou k dispozici žebříky přes vysoký plot, takže tam raději nepolezu :-( A po zkušenosti s oborou plnou divočáků pod vrcholem Königswarte u Bratislavy hned tak někam bez informací za plot rozhodně nevlezu :-(

 

Trošku jsem se obávala toho, že se budu muset prodírat lesem nebo šlapat po kolejích, ale nakonec se mi tahle část trasy moc líbila - pěšinka ideální i pro cyklisty v podstatě kopíruje železniční trať, kterou křižuje přes dva propustky a jednou přímo přes koleje. A navíc tudy kdysi turistická značka vedla.

podél kolejí k Moravským Bránicím

podél kolejí k Moravským Bránicím

Ocitám se přímo pod Ivančickým viaduktem osvětleným posledními paprsky sluníčka. Času moc nemám, ale příležitost vyšplhat nahoru nemohu vynechat :-)

 

Viadukty patří k nejzajímavějším stavbám této tratě - viadukt přes Dyji, Červený most přes údolí Lesky u Znojma a hlavně Ivančický viadukt, který překlenul údolí řeky Jihlavy. Všechny tři viadukty byly stavěny odlišným způsobem. Most přes Dyji je ocelový, ale na zděných pilířích, Červený je celý zděný z kamene a cihel, Ivančický viadukt je celokovový. Za zmínku stojí také zajímavý most přes řeku Bobravu mezi Radosticemi a Střelicemi, tzv. železňák.

Ivančický viadukt Ivančický viadukt

Ivančický viadukt

Ale chce to řádný kus odvahy vydat se po železné konstrukci do prostoru :-)

Ivančický viadukt Ivančický viadukt

Ivančický viadukt

Vlak s odjezdem 18:31 jsem nakonec stihla - na nádraží dobíhám poklusem či spíše pokusem o indiánský běh tři minuty před odjezdem a kdybych si měla koupit u pokladny lístek, určitě by mi vlak ujel. Trošku nervózně čekám na průvodčího, ale byl to zbytečný stres, jízdenku mi prodal bez přirážky :-)

 

A jak se říká - bolí mne i svaly, o kterých jsem doposud netušila, že je mám a nemůžu přijít na to, jak si je protáhnout...