Vysoké Tatry 16.-22.10.2012

výlet třetí, Giewont

 

Zakopane, parkoviště (950 m) - Kuźnice,spodní stanice lanovky (1010 m) - Kasprowy wierch/Kasprov vrch (1985 m) - Goryczkowa Czuba/Goričková (1912 m) - Kondratske sedlo (1864 m) - Kopa Kondracka/Kondratova kopa (2005 m) - Kondracka prz. (1725 m) - Giewont (1895 m) - Kondracka prz. (1725 m) - Polana Kondratowa, horská chata Schronisko na Hali Kondratowej (1333 m) - Kuźnice,spodní stanice lanovky (1010 m) - Zakopane, parkoviště (950 m), celkem cca 18 km, 5:15 hodin, převýšení nahoru 400 m, dolů 1350 m

 

Po včerejší celodenní túře je načase vymyslet něco méně náročného. Přejedu z Tatranské Lomnice autem do Zakopaného a lanovkou se vyvezu na Kasprowy wierch a po hřebeni zdolám Kopu Kondracku a Giewont a poté dojdu údolím zpátky do Zakopaného - to by asi šlo :-)

 

Giewont je polským národním vrchem, ale dneska je pátek, takže to by na hřebeni až takové davy turistů být neměly. Od nepaměti se tradují pověsti o spících rytířích, zakletém vojsku pod Giewontem, kteří se probudí až bude čas, až přijdou do kraje zlé časy...

Czerwone wierchy, česky resp. slovensky Červené vrchy dosahují výšky kolem 2000 metrů a jsou jako slovenské Západní Tatry. Čeká mne úzký hřeben, kterým se vine úzký, kameny dlážděný chodník, skalnaté i travnaté úseky, tráva zbarvující se do podzimního červeného odstínu, podle které možná získalo toto pohoří své jméno. Červené vrchy leží na slovensko-polské hranici a zatímco z polské strany jsou poměrně snadno dostupné (např. právě přes Kasprowy wierch nad Zakopaným), ze slovenské strany jsou dosažitelné pouze z velmi dlouhé a opuštěné Tiché doliny, která tvoří oblouk západně za Liptovskými kopami.

 

Vzdálenost Tatranská Lomnica - Zakopane je cca 60 km, lanovka jezdí od půl deváté, vstávat za tmy není třeba :-) Přes Tatranskou Kotlinu, Ždiar, Tatranskou Javorinu a Lysou Poľanu už to docela dobře znám, zbytek cesty do Zakopaného bude novinka. Netuším, jak je to s parkováním u lanovky, ale to přece nějak zvládnu. Podle stránek Tatrzańskiego Parku Narodowego se zde za parkování platit nemá.

 

Ale opak je pravdou nebo jsem to špatně pochopila. Z kruhového objezdu k lanovce platí pro běžného člověka zákaz vjezdu a na velkém parkovišti podél silnice ke stadionu mne hned začne služba ve žluté vestě navádět a vybírat peníze - mohu si zvolit mezi platbou v eurech nebo zlotými, takže jsem hned o 5€ lehčí. Od parkoviště lze nahoru vyjet taxíky, mikrobusy, autobusem, koňským povozem nebo dojít pěšky a tak šlapu pěšky, protože zorientovat se v nabídce a nezaplatit víc než je nutné, nemám zdá se tady šanci.

Je další krásný den babího léta, je radost šlapat ranním vlhkem a kochat se barevnou krásou - nahoře podobně jako ve Vysokých Tatrách už žádné listí nebude. Za chvíli bude devět a dneska to bude opravdu odpočinkový den :-)

Jízdenku za 35 zł platím platební kartou a ani nemám čas se pořádně rozhlédnout - moc lidí tu zatím není a nečeká se.

Přes prosklené stěny je nádherně vidět na všechny strany. Na polanu Kalatowky, na Giewont a především na Zakopane a s jedním přestupem v místě zvaném Myślenickie Turnie jsme nahoře. Nádhera!!! Je čas na jednu herbatu s citrinom a krajíc chleba se salámem z vlasních zásob k snídani...

Pohledy od horní stanice lanovky, resp. od budovy astronomické observatoře, znám z loňského výšlapu, ale šlapat směrem na západ budu poprvé. Ale bude nás víc, nebude se třeba bát medvěda nic - davy turistů přibývají závratnou rychlostí s každým dalším příjezdem lanovky.

Tatry jsou z této strany jiné, neokoukané. Kochám se nádhernými pohledy na masív Vysokých Tater s majestátním Kriváněm či Mengusovským štítem, Kôprovským štítem a Hrubým vrchem, ale proti slunci toho moc nevyfotím. S pohledy do Tiché doliny je to lepší, ta nejprve kopíruje hřeben a později se ve velkém oblouku stáčí k jihu.

Říká se o ní, že je to nejkrásnější hřebenovka v Tatrách - trasa vede relativně členitým skalním terénem, ale chodník traverzuje docela pohodlně úpatím a převážně z jižní strany, což je moc příjemná změna po včerejším království stínů v Bielovodské dolině.

Ale opakované stoupání a klesání dává zabrat, už několikrát jsem si myslela, že jsem nahoře, ale objevil se další a další vrcholek.

Přes úžasné výhledy člověk zapomene na bolavé a unavené nohy. Jsem na vrcholu zvaném Kopa Kondracka resp. slovensky Kondratova kopa ve výšce 2005 m. Teplota se pohybuje někde kousek pod 20°C a sluncem prohřáté kameny jsou ideální k odpočinku. Celé Tatry mám jako na dlani. Vysoké i Západní.

v létě by bylo možno túru protáhnout na Malolaczniak/Malolúčniak a Ciemniak/Temniak, ale dneska mířím rovnou na Giewont resp. nejprve do sedla Kondracka prz. (1725 m). A právě v sedle je mi okamžitě jasné, že poznámky na internetu o obrovské návštěvnosti nelžou.

Tak jako my máme Říp, Slováci svůj Kriváň, tak Poláci mají svůj Giewont, národní vrch, který se tyčí nad Zakopaným. Výška 1895m není ve srovnání s okolními kopci nijak zvlášť omračující, ale jeho strategická poloha mimo hlavní hřeben spolu s krásným tvarem korunovaným 15m vysokou kovovou konstrukcí kříže, z něj činí skutečnou dominantu širého okolí.

Šplhám skoro kolmo k vrcholu s pomocí natažených řetězů. Vápencové skály jsou zde dohladka vyleštěné a kloužou. I kdysi vybroušené stupy jsou dohladka vyhlazené pod milióny podrážek, které tudy přešly. Naštěstí je výstup a sestup tvořený jednosměrnou smyčkou, aby se nestřetávali ti, co přicházejí, s těmi, co odcházejí, protože prostoru nahoře zas tak moc není a srázy padají téměř kolmo do obrovské hloubky.

Nádherné divadlo - od Babí hory přes Rozsutce, Západní Tatry, Liptovské kopy, Vysoké Tatry až k Belanským Tatrám a dozadu k Třem korunám nad prielomem Dunajca zpět k pohledu na Zakopané se stovkami trpasličích domečků a hluboko do polského vnitrozemí.

 

Giewont se vlastně skládá ze tří částí, Wielki Giewont (1895 m), Małi Giewont (1728 m) a Długi Giewont (1867 m) - ten má na délku přibližně 1,3 km. Jen vyfotit si kříž bez lidí je neřešitelným problémem... Kříž sem byl umístěn 19. srpna 1901 na památku 1900 let narození Ježíše Krista. Kříž má výšku 17,5 m, z čehož 2,5 m je zakopáno do skály, příčné rameno měří 5,5 m a celková váha činí téměř 2000 kg. Vodu, cement a kovové části sem nanosili na zádech z Kondratové Polany. Vlastně je to takový obrovský hromosvod, pohybovat se v jeho blízkosti za bouřky je hodně nebezpečné. Ale určitě je to ze všech hromosvodů ten nejkrásnější :-)

Vracím se zpátky do sedla Kondracka prz. (1725 m) opět za pomocí řetězů a pak už v podstatě pohoda - čeká mne zpočátku docela prudké, později mírnější, neustálé klesání dolů. Jakmile se dostanu tak nízko, že slunko klesne pod hřeben, už si jej dneska v hlubokých a dlouhých stínech hřebene neužiju :-(

Na první pauzu je čas v místě zvaném Kondratova Polana, v horské chatě Schronisko na Kondratowej Hali. Čaj přijde k chuti :-)

Na druhou pauzu je čas v místě zvaném poustevna sv. Alberta, odkud už k dolní stanici lanovky v Kuznici není daleko. V areálu je zde pramen, skromný domek fungující dnes jako muzeum a dřevěný kostelík - kaple sv. kříže. Podařilo se mi v češtině objevit jediný dokument popisující život Adama Chmielowského, později nazývaného bratr Albert, který byl v roce 1989, tedy společně s naší sv. Anežkou Českou v Římě prohlášen za svatého.

A pak už nezbývá než šlapat po chodníku kolem silnice dolů k parkovišti u skokanských můstků. Dneska netradičně za světla - je teprve pár minut po páté odpolední :-) Město je pestrou směsicí půvabné dřevěné architektury, obchodů a obchůdků, muzeí a galerií a tradičního goralského folklóru, ale jeho prohlídku si tentokrát nechám ujít - mám před sebou 60 km do Tatranské Lomnice a únava po třech dnech toulání se po horách je znát.

výlet č. 1 - vodopády Studeného potoka, Skalnaté pl., Malá Svišťovka
výlet č. 2 - Bielovodska dol., s. Polský hrebeň, Východná Vysoká, Velické pl.
výlet č. 3 - Kasprowy Wierch, Kopa Kondracka, Giewont - tato stránka
výlet č. 4 - Skalnaté pl., Veľká Svišťovka, Zelené pl., Biele pl., chata Plesnivec
výlet č. 5 - Mlynická a Furkotská dol, Bystré sedlo
výlet č. 6 - Mengusovská dol., Kôprovský štít