Údolím Bobrůvky 12.1.2013

přes zříceniny hradů Lísek a Mitrov do Trenckovy rokle

 

Téměř polovina ledna a sněhu stále v okolí Brna poskrovnu. Co nadělám, namísto mazání běžek si na sobotu opět důkladně naimpregnuji pohorky a vyrazím pěšky do údolí Bobrůvky, říčky pramenící u Rokytna poblíž Nového Města na Moravě - do nejhezčí části toku, do hlubokého zalesněného údolí mezi obcí Strážek a Skryje.

 

Střítež - zříc. hradu Lísek - zámek Mitrov - zříc. hradu Mitrov - Podmitrov - Habří, lávka - rozc. Sečan - Trenckova rokle - rozc. Sečan - rozc. Lopaty - Střítež, cca 19 km

 

Ale abych byla úplně přesná - z Brna přes Tišnov do Stříteže cestuji autem a teprve poté vyrážím pěšky s tím, že se k autu musím zase vrátit.

 

Kombinace modré oblohy a bělostného sněhu je úžasná. Vypadá to na nádherný den :-)

krajina kolem Stříteže krajina kolem Stříteže krajina kolem Stříteže

krajina kolem Stříteže

Mým prvním cílem je zřícenina hradu Lísek alias Buková. Nevede k němu žádná turisticky značená cesta, ale právě od Stříteže je přístup a navigace nejsnazší - nejprve po asfaltce směrem do usedlosti Nivy a u posedu odbočit polní cestou doprava. Zbytek válcové věže byl vidět už z dálky :-)

poblíž zříceniny hradu Lísek poblíž zříceniny hradu Lísek poblíž zříceniny hradu Lísek

poblíž zříceniny hradu Lísek

Nevelký hrad patřil k nejstarším moravským panským hradům - založen byl v polovině 13. století, ale již počátkem 14. století byl opuštěn. Zřícenina je volně přístupná a s částečně zafixovanými zdmi (v 80. letech minulého století se zde prováděl výzkum po vymýcení náletových dřevin, obnovení příkopu, obnažení zdiva zpod nánosů zeminy a zpevnění zdiva paláce a centrální věže).

zřícenina hradu Lísek zřícenina hradu Lísek

zřícenina hradu Lísek

Nevynechám příležitost vylézt na vrchol věže, ale zrovna jednoduché to zásluhou sněhu není :-(

zřícenina hradu Lísek zřícenina hradu Lísek

zřícenina hradu Lísek

Mířím k Mitrovu tak nějak odhadem a v závislosti na schůdnosti prudkého svahu přes údolí Bukovského potoka. Ocitám se na místě zřejmě využívaném trampy, ale krásný srub již dávno ztratil svůj lesk a jeho sláva je dávno pryč.

za Bukovským potokem za Bukovským potokem

za Bukovským potokem

Přes pastviny s výhledy po okolní zvlněné krajině, ve které se přede mnou hluboko zaříznuta skrývá říčka Bobrůvka, mířím k Mitrovu - navigace je jednoduchá, červenou barvu střechy zámku v Mitrově nelze přehlédnout.

nad Mitrovem

nad Mitrovem

Trojkřídlý zámek se několika věžičkami obklopený anglickým parkem dnes slouží jako domov důchodců a veřejnosti není přístupný.

zámek Mitrov

zámek Mitrov

Vysočina je bohatá na aleje a jedna z nich mne přivádí ke zřícenině hrádku Mitrov. Škoda, v podzimních barvách by byla alej fotogeničtější, ale i dnes je moc příjemné šlapat pod tichými strážci silničky. Jen nesmím zapomínat koukat na cestu - pod popraškem sněhu se skrývají ledové pláty a stačí chvilka nepozornosti a sbírám se ze země. Foťák jsem intuitivně zachránila, ale odnesly to šusťáky vylepšené větracím otvorem a koleno vylepšené odřeninou :-(

Mitrovská alej

Mitrovská alej

Také zbytky hradu Mitrova na úzké šíji ploché ostrožny v meandru říčky Bobrůvky jsou volně přístupné a rozlohou nevelké. Do dnešních dob se z hradu založeného koncem 13. století dochovaly jen zbytky hradeb a příkopů, rozvaliny hradního paláce a hranolové hradební věže s gotickým oknem.

zřícenina hradu Mitrov zřícenina hradu Mitrov

zřícenina hradu Mitrov

Pokračuji dále k mostu přes Bobrůvku, kde se chci napojit na červenou značku a pokračovat po proudu Bobrůvky směrem na Habří. Ale u Lesního penzionu Podmitrov se krátce zdržím - jsou tady koně, poník, ovečka, prasátka, kozy... Podle webových stránek mají i jména :-)

údolím Bobrůvky, Podmitrov

údolím Bobrůvky, Podmitrov - Eliška nebo Valentinka ??

údolím Bobrůvky, Podmitrov

údolím Bobrůvky, Podmitrov - jedno z prasátek

údolím Bobrůvky, Podmitrov

údolím Bobrůvky, Podmitrov - poník Zuzanka??

údolím Bobrůvky, Podmitrov

údolím Bobrůvky, Podmitrov

Podél řeky po pohodlné lesní cestě po pravém břehu mne vede červená turistická značka (pozor na aktuálnost map, je to tady v okolí Podmitrova celkem nedávno přeznačeno) až k lávce pod Habřím. Tudy bych se mohla vrátit - modrá vede zpět do Stříteže a případně do Věžné, nejbližší vlakové zastávky pro návštěvu této oblasti.

údolím Bobrůvky

údolím Bobrůvky, lávka pod Habřím

Stále se držím červené a pravého břehu. Řeka skáče divoce přes kameny, břehy jsou posetý ledovými krami a hluboce zařezané údolí jakoby do lehce zvlněné krajiny ani nepatřilo. Stráně jsou plné balvanů, menších skalek i větších skal. Břehy jsou vymleté od jarních vod a na několika místech dodnes stojí staré mlýny, které se ovšem dnes využívají pouze k rekreaci.

údolím Bobrůvky údolím Bobrůvky

údolím Bobrůvky

Po části, kdy se stezka držela v nejbližší blízkosti řeky, se začíná na chvíli zvedat - v ostrém meandru je snad stezka dokonce vystřílena do skály. Na několika místech je cesta jištěna zábradlím a zpevněna traverzami.

 

O kousek dál míjím ne zrovna vydatnou studánku. Ani jméno žádné nemá :-(

údolím Bobrůvky

údolím Bobrůvky

Přicházím k lávce, k místu pojmenovaném Sečan a pravý břeh měním po červené za levý. Což je dobře, protože auto je na levém břehu řeky :-)

Sečan Sečan Sečan Bobrůvka

Bobrůvka

Za chatovou osadou Sečan se dosud široká lesní cesta mění v kozí stezku, úzkou strmou pěšinu, ale naštěstí se jedná o jižně orientovaný svah a kameny nejsou namrzlé. Prudce šplhám do svahu, abych se vzápětí zase vrátila zpátky dolů k řece :-( Následuje úsek přes louku kolem několika chat a opět mne červená vede prudce vzhůru do svahu. Tahle část je mnohem horší, sklon větší a kameny kloužou - v jednom místě zřejmě pramení voda, což mne zrovna netěší a rampouchy signalizují možnost, že bych se taky mohla v okamžiku ocitnout o desítku metrů níž v ledové vodě.

Bobrůvka

Bobrůvka

V místě, kde se červená vrací zpět na úroveň řeky je zbudována lávka - než ji případně odnese velká voda, je rozhodně vhodnější toto místo obejít naprosto v pohodě přes louku po druhé straně řeky a když tak nad tím přemýšlím, vlastně se zásluhou dřevěných lávek dá po pravém břehu bezpečně obejít i ten první svah. Ale velká voda likviduje místní lávky docela pravidelně, což bude asi jeden z důvodů, proč červenou nepřeznačili.

Bobrůvka pod Trenckovou roklí

Bobrůvka pod Trenckovou roklí

Další louka, další kamenitý svah, ale tentokráte se stezka stále drží řeky - zjara to tady nemusí být zrovna schůdné, ale to už jsem konečně dorazila k Trenckově rokli.

Bobrůvka pod Trenckovou roklí

Bobrůvka pod Trenckovou roklí

U soutoku v podstatě nenápadného potůčku s Bobrůvkou nic nenasvědčuje tomu, že stačí ujít několik metrů proti proudu a ocitnete se v místě tak trošku připomínající rokliny Slovenského ráje. Jen ty žebříky zde nejsou - spodní vodopád lze zdolat za pomocí lana, ale k těm dalším je přístup zejména v zimě hodně obtížný.

 

Na posilnění schroupám Fidorku a na řadu přichází stativ. Fotografie se sametově hladkou hladinou dosaženou rozmazáním dlouhým expozičním časem patří k mým nejoblíbenějším a mám štěstí - v pozdním odpoledni už je slunce tak nízko, že do rokle nesvítí a nekomplikuje tak nepěknými reflexy a přepálenými místy záběry.

Trenckova rokle Trenckova rokle Trenckova rokle Trenckova rokle Trenckova rokle Trenckova rokle

Trenckova rokle

Už jsem tady byla za mrazu vícekrát, takže mám představu, jak záludný terén mne čeká - v listopadu 2010 jsme šlapali podél Bobrůvky ze Skryjí a v lednu 2011 jsem do rokle hledala tu nejkratší cestu z Domanína. Pokud tedy mohu srovnávat, ta dnešní trasa byla nejhezčí a nesmeky nebylo potřeba ani jednou vytáhnout z batohu.

Trenckova rokle Trenckova rokle Trenckova rokle Trenckova rokle

Trenckova rokle

Trampský srub ční nad soutěskou jako orlí hnízdo a po stezce kolem něj se lze dostat až k hornímu vodopádu. Mechem porostlé skály všude okolo jen umocňují krásu tohoto místa a zálesácký srub u horního vodopádu je další připomínkou na staré trampské časy.

 

Jméno rokle je odvozeno od zajímavé pověsti:

 

Vůdce pandurů František baron Trenck prokázal císařovně Marii Terezii se svou divokou hordou dobrodruhů velké služby. Panduři však nejen bránili mocnářství proti Turkům, také drancovali, loupili i vraždili bezbranné obyvatelstvo. Stížnosti na Trenckovo běsnění se množily a císařovně nakonec došla trpělivost – nařídila, aby Trencka lapili a dopravili do Vídně. Baron se však o jejím rozkazu dozvěděl a prchl se třemi důstojníky i s naloupenými poklady "kamsi“ do bezpečí.

V onom čase žil ve vsi Drahoníně starý výměnkář Večeřa, který byl vyhlášeným bylinkářem. Často sestupoval do rokle pod Drahonínem a sbíral léčivé byliny. Když jednou sestoupil až na dno rokle, uviděl u ohně sedět čtyři dobře ozbrojené muže.

Polekaný Večeřa chtěl prchnout, ale mužové staříka obstoupili a jejich velitel se mu představil: "Jsem baron Trenck a skrývám se tu. Když nám přineseš každý čtvrtý den jednu ovci, zaplatíme ti dvacet dukátů. Pokud nás vyzradíš – zabijeme tě!“

Hned nazítří přispěchal starý Večeřa s ovcí – a dostal odměnu: dvacet dukátů ještě v životě neviděl. Do rokle přiváděl ovce ještě po mnoho týdnů – přišel si na pěkný majeteček. Jednou však přišel do rokle marně – popel v ohništi byl sice ještě teplý, ale po baronu Trenckovi a jeho kumpánech tu nebylo ani památky. Teprve po dlouhé době stařík Večeřa svým drahonínským sousedům vyjevil své tajemství. A od té doby nese rokle Trenckovo jméno…

Zdroj: idnes

Bobrůvka pod Trenckovou roklí

Bobrůvka pod Trenckovou roklí

Takže jak dál? Čas docela pokročil a mám dvě možnosti. Mohu pokračovat roklí směrem nahoru a poté zamířit přes Moravské Pavlovice ke Stříteži anebo se vrátit až k rozcestí Sečan a z údolí Bobrůvky vystoupat po přístupové cestě pro chataře k rozcestí Lopaty a tam se napojit na modrou značku do Stříteže z Habří. Raději volím druhou variantu, protože pravděpodobně se vrátím k autu až po setmění a na této variantě nebudu moci zabloudit. Vracím se tedy zpátky stejnou cestou, jen ten prudký kamenitý svah s ledovými rampouchy tentokráte obcházím po druhé straně řeky.

údolím Bobrůvky údolím Bobrůvky údolím Bobrůvky

údolím Bobrůvky

Sluníčko zapadá ve chvíli, kdy mne cesta vyvedla z údolí a při pohledu na oranžově zbarvený západní obzor samozřejmě vytahuji fotoaparát.

nad údolím Bobrůvky u Stříteže nad údolím Bobrůvky u Stříteže

nad údolím Bobrůvky u Stříteže

Osadu Lopaty tvoří hájenka, několik chat a rozcestník se "zvoničkou".

rozc. Lopaty mezi Habřím a Stříteží rozc. Lopaty mezi Habřím a Stříteží

rozc. Lopaty mezi Habřím a Stříteží

Rychle se stmívá, ale do Stříteže už to není daleko.

mezi Habřím a Stříteží mezi Habřím a Stříteží Střítež

mezi Habřím a Stříteží