Údolím Bobrůvky 12.1.2013
přes zříceniny hradů Lísek a Mitrov do Trenckovy rokle
Téměř polovina ledna a sněhu stále v okolí Brna poskrovnu. Co nadělám, namísto mazání běžek si na sobotu opět důkladně naimpregnuji pohorky a vyrazím pěšky do údolí Bobrůvky, říčky pramenící u Rokytna poblíž Nového Města na Moravě - do nejhezčí části toku, do hlubokého zalesněného údolí mezi obcí Strážek a Skryje.
Střítež - zříc. hradu Lísek - zámek Mitrov - zříc. hradu Mitrov - Podmitrov - Habří, lávka - rozc. Sečan - Trenckova rokle - rozc. Sečan - rozc. Lopaty - Střítež, cca 19 km
Ale abych byla úplně přesná - z Brna přes Tišnov do Stříteže cestuji autem a teprve poté vyrážím pěšky s tím, že se k autu musím zase vrátit.
Kombinace modré oblohy a bělostného sněhu je úžasná. Vypadá to na nádherný den :-)
krajina kolem Stříteže
Mým prvním cílem je zřícenina hradu Lísek alias Buková. Nevede k němu žádná turisticky značená cesta, ale právě od Stříteže je přístup a navigace nejsnazší - nejprve po asfaltce směrem do usedlosti Nivy a u posedu odbočit polní cestou doprava. Zbytek válcové věže byl vidět už z dálky :-)
poblíž zříceniny hradu Lísek
Nevelký hrad patřil k nejstarším moravským panským hradům - založen byl v polovině 13. století, ale již počátkem 14. století byl opuštěn. Zřícenina je volně přístupná a s částečně zafixovanými zdmi (v 80. letech minulého století se zde prováděl výzkum po vymýcení náletových dřevin, obnovení příkopu, obnažení zdiva zpod nánosů zeminy a zpevnění zdiva paláce a centrální věže).
zřícenina hradu Lísek
Nevynechám příležitost vylézt na vrchol věže, ale zrovna jednoduché to zásluhou sněhu není :-(
zřícenina hradu Lísek
Mířím k Mitrovu tak nějak odhadem a v závislosti na schůdnosti prudkého svahu přes údolí Bukovského potoka. Ocitám se na místě zřejmě využívaném trampy, ale krásný srub již dávno ztratil svůj lesk a jeho sláva je dávno pryč.
za Bukovským potokem
Přes pastviny s výhledy po okolní zvlněné krajině, ve které se přede mnou hluboko zaříznuta skrývá říčka Bobrůvka, mířím k Mitrovu - navigace je jednoduchá, červenou barvu střechy zámku v Mitrově nelze přehlédnout.
nad Mitrovem
Trojkřídlý zámek se několika věžičkami obklopený anglickým parkem dnes slouží jako domov důchodců a veřejnosti není přístupný.
zámek Mitrov
Vysočina je bohatá na aleje a jedna z nich mne přivádí ke zřícenině hrádku Mitrov. Škoda, v podzimních barvách by byla alej fotogeničtější, ale i dnes je moc příjemné šlapat pod tichými strážci silničky. Jen nesmím zapomínat koukat na cestu - pod popraškem sněhu se skrývají ledové pláty a stačí chvilka nepozornosti a sbírám se ze země. Foťák jsem intuitivně zachránila, ale odnesly to šusťáky vylepšené větracím otvorem a koleno vylepšené odřeninou :-(
Mitrovská alej
Také zbytky hradu Mitrova na úzké šíji ploché ostrožny v meandru říčky Bobrůvky jsou volně přístupné a rozlohou nevelké. Do dnešních dob se z hradu založeného koncem 13. století dochovaly jen zbytky hradeb a příkopů, rozvaliny hradního paláce a hranolové hradební věže s gotickým oknem.
zřícenina hradu Mitrov
Pokračuji dále k mostu přes Bobrůvku, kde se chci napojit na červenou značku a pokračovat po proudu Bobrůvky směrem na Habří. Ale u Lesního penzionu Podmitrov se krátce zdržím - jsou tady koně, poník, ovečka, prasátka, kozy... Podle webových stránek mají i jména :-)
údolím Bobrůvky, Podmitrov - Eliška nebo Valentinka ??
údolím Bobrůvky, Podmitrov - jedno z prasátek
údolím Bobrůvky, Podmitrov - poník Zuzanka??
údolím Bobrůvky, Podmitrov
Podél řeky po pohodlné lesní cestě po pravém břehu mne vede červená turistická značka (pozor na aktuálnost map, je to tady v okolí Podmitrova celkem nedávno přeznačeno) až k lávce pod Habřím. Tudy bych se mohla vrátit - modrá vede zpět do Stříteže a případně do Věžné, nejbližší vlakové zastávky pro návštěvu této oblasti.
údolím Bobrůvky, lávka pod Habřím
Stále se držím červené a pravého břehu. Řeka skáče divoce přes kameny, břehy jsou posetý ledovými krami a hluboce zařezané údolí jakoby do lehce zvlněné krajiny ani nepatřilo. Stráně jsou plné balvanů, menších skalek i větších skal. Břehy jsou vymleté od jarních vod a na několika místech dodnes stojí staré mlýny, které se ovšem dnes využívají pouze k rekreaci.
údolím Bobrůvky
Po části, kdy se stezka držela v nejbližší blízkosti řeky, se začíná na chvíli zvedat - v ostrém meandru je snad stezka dokonce vystřílena do skály. Na několika místech je cesta jištěna zábradlím a zpevněna traverzami.
O kousek dál míjím ne zrovna vydatnou studánku. Ani jméno žádné nemá :-(
údolím Bobrůvky
Přicházím k lávce, k místu pojmenovaném Sečan a pravý břeh měním po červené za levý. Což je dobře, protože auto je na levém břehu řeky :-)
Bobrůvka
Za chatovou osadou Sečan se dosud široká lesní cesta mění v kozí stezku, úzkou strmou pěšinu, ale naštěstí se jedná o jižně orientovaný svah a kameny nejsou namrzlé. Prudce šplhám do svahu, abych se vzápětí zase vrátila zpátky dolů k řece :-( Následuje úsek přes louku kolem několika chat a opět mne červená vede prudce vzhůru do svahu. Tahle část je mnohem horší, sklon větší a kameny kloužou - v jednom místě zřejmě pramení voda, což mne zrovna netěší a rampouchy signalizují možnost, že bych se taky mohla v okamžiku ocitnout o desítku metrů níž v ledové vodě.
Bobrůvka
V místě, kde se červená vrací zpět na úroveň řeky je zbudována lávka - než ji případně odnese velká voda, je rozhodně vhodnější toto místo obejít naprosto v pohodě přes louku po druhé straně řeky a když tak nad tím přemýšlím, vlastně se zásluhou dřevěných lávek dá po pravém břehu bezpečně obejít i ten první svah. Ale velká voda likviduje místní lávky docela pravidelně, což bude asi jeden z důvodů, proč červenou nepřeznačili.
Bobrůvka pod Trenckovou roklí
Další louka, další kamenitý svah, ale tentokráte se stezka stále drží řeky - zjara to tady nemusí být zrovna schůdné, ale to už jsem konečně dorazila k Trenckově rokli.
Bobrůvka pod Trenckovou roklí
U soutoku v podstatě nenápadného potůčku s Bobrůvkou nic nenasvědčuje tomu, že stačí ujít několik metrů proti proudu a ocitnete se v místě tak trošku připomínající rokliny Slovenského ráje. Jen ty žebříky zde nejsou - spodní vodopád lze zdolat za pomocí lana, ale k těm dalším je přístup zejména v zimě hodně obtížný.
Na posilnění schroupám Fidorku a na řadu přichází stativ. Fotografie se sametově hladkou hladinou dosaženou rozmazáním dlouhým expozičním časem patří k mým nejoblíbenějším a mám štěstí - v pozdním odpoledni už je slunce tak nízko, že do rokle nesvítí a nekomplikuje tak nepěknými reflexy a přepálenými místy záběry.
Trenckova rokle
Už jsem tady byla za mrazu vícekrát, takže mám představu, jak záludný terén mne čeká - v listopadu 2010 jsme šlapali podél Bobrůvky ze Skryjí a v lednu 2011 jsem do rokle hledala tu nejkratší cestu z Domanína. Pokud tedy mohu srovnávat, ta dnešní trasa byla nejhezčí a nesmeky nebylo potřeba ani jednou vytáhnout z batohu.
Trenckova rokle
Trampský srub ční nad soutěskou jako orlí hnízdo a po stezce kolem něj se lze dostat až k hornímu vodopádu. Mechem porostlé skály všude okolo jen umocňují krásu tohoto místa a zálesácký srub u horního vodopádu je další připomínkou na staré trampské časy.
Jméno rokle je odvozeno od zajímavé pověsti:
Vůdce pandurů František baron Trenck prokázal císařovně Marii Terezii se svou divokou hordou dobrodruhů velké služby. Panduři však nejen bránili mocnářství proti Turkům, také drancovali, loupili i vraždili bezbranné obyvatelstvo. Stížnosti na Trenckovo běsnění se množily a císařovně nakonec došla trpělivost – nařídila, aby Trencka lapili a dopravili do Vídně. Baron se však o jejím rozkazu dozvěděl a prchl se třemi důstojníky i s naloupenými poklady "kamsi“ do bezpečí.
V onom čase žil ve vsi Drahoníně starý výměnkář Večeřa, který byl vyhlášeným bylinkářem. Často sestupoval do rokle pod Drahonínem a sbíral léčivé byliny. Když jednou sestoupil až na dno rokle, uviděl u ohně sedět čtyři dobře ozbrojené muže.
Polekaný Večeřa chtěl prchnout, ale mužové staříka obstoupili a jejich velitel se mu představil: "Jsem baron Trenck a skrývám se tu. Když nám přineseš každý čtvrtý den jednu ovci, zaplatíme ti dvacet dukátů. Pokud nás vyzradíš – zabijeme tě!“
Hned nazítří přispěchal starý Večeřa s ovcí – a dostal odměnu: dvacet dukátů ještě v životě neviděl. Do rokle přiváděl ovce ještě po mnoho týdnů – přišel si na pěkný majeteček. Jednou však přišel do rokle marně – popel v ohništi byl sice ještě teplý, ale po baronu Trenckovi a jeho kumpánech tu nebylo ani památky. Teprve po dlouhé době stařík Večeřa svým drahonínským sousedům vyjevil své tajemství. A od té doby nese rokle Trenckovo jméno…
Zdroj: idnes
Bobrůvka pod Trenckovou roklí
Takže jak dál? Čas docela pokročil a mám dvě možnosti. Mohu pokračovat roklí směrem nahoru a poté zamířit přes Moravské Pavlovice ke Stříteži anebo se vrátit až k rozcestí Sečan a z údolí Bobrůvky vystoupat po přístupové cestě pro chataře k rozcestí Lopaty a tam se napojit na modrou značku do Stříteže z Habří. Raději volím druhou variantu, protože pravděpodobně se vrátím k autu až po setmění a na této variantě nebudu moci zabloudit. Vracím se tedy zpátky stejnou cestou, jen ten prudký kamenitý svah s ledovými rampouchy tentokráte obcházím po druhé straně řeky.
údolím Bobrůvky
Sluníčko zapadá ve chvíli, kdy mne cesta vyvedla z údolí a při pohledu na oranžově zbarvený západní obzor samozřejmě vytahuji fotoaparát.
nad údolím Bobrůvky u Stříteže
Osadu Lopaty tvoří hájenka, několik chat a rozcestník se "zvoničkou".
rozc. Lopaty mezi Habřím a Stříteží
Rychle se stmívá, ale do Stříteže už to není daleko.
mezi Habřím a Stříteží