Hřebenovka Hrubého Jeseníku na běžkách 26.-28.1.2013

za sněhovou nádherou do Jeseníků

 

Jeseníky, resp. správněji Hrubý Jeseník, jsou druhým nejvyšším pohořím České republiky. Hřebenovku z Ramzové na Skřítek jsem již pěšky prošla s mnoha obměnami několikrát, ale zatím mi nikdy nevyšlo projet ji celou v zimě na lyžích. Je mi naprosto jasné, že to nebude žádná legrace a ze všeho nejdůležitější bude především příznivé počasí - na víkend sice předpovídají pořádný mráz, ale naštěstí ne vítr. Termín si moc vybírat tentokrát nemohu, pracovní povinnosti mají přednost a jediná šance prodloužit si v lednu víkend připadá na tohle pondělí.

chata Švýcárna

chata Švýcárna

Takže otázka číslo jedna - ze Skřítku nebo z Ramzové? Dlouho se nerozmýšlím - v Ramzové si mohu vypomoci lanovkou až na vrchol Šeráku a nepropotím si záda. Zato otázka číslo dvě je složitější - autem nebo vlakem? Po kombinaci několika variant nakonec volím vlak, protože takhle se budu moci lépe přizpůsobit počasí a nebudu se bezpodmínečně muset vrátit do výchozího místa.

 

Ještě si zamluvit telefonem ubytování a můžu balit, což ale taky není zrovna jednoduché - všechno si to povezu na zádech, takže balím jen to opravdu nezbytně nutné :-)

Přímý rychlík Brno -Jeseník odjíždí z Brna v 6:28 a jezdí jen v sobotu. Cena není zrovna lidová - 265 Kč, ale vlak je příjemně vytopen a kupé mám jen pro sebe. Po kolejích přes Olomouc je to 197 km a 3:10 hod. jízdy. Aspoň dospím to brzké ranní vstávání, protože poté, co DPMB s ohledem na nízkou přepravní poptávku v brzkých ranních hodinách v nepracovních dnech zrušil ranní tramvaje a naopak prodloužil provoz nočních autobusových linek, je třeba počítat až do 7:00 s intervalem mezi autobusovými spoji 20 minut.

 

V Ramzové vlak zastavuje v 9:45 s několikaminutovým zpožděním. Jako když se mávne kouzelným proutkem - z inverze, smogu a nekonečné šedivé v Brně se ocitám v ledovém modrobílém království. Díky běžkám vyrazím do míst, kam bych se pěšky v zimě jinak vydat nemohla.

 

Ke spodní stanici lanovky je to kousek. Jste podobně jako já pamětníky původní jednosedačkové lanovky z roku 1976 (dolní část) resp. 1981 (horní část)? Dnes to tady vypadá úplně jinak :-)

mezistanice Čerňava

Z Ramzové na Šerák, mezistanice Čerňava

Spodní úsek Ramzová (767 m) - Čerňava (1063 m) o délce 1459 m, převýšením 296 m a dobou jízdy 6 minut je čtyřsedačkový, horní úsek Čerňava (1063 m) - Šerák (1325 m) o délce 1810 m, převýšení 274 m a dobou jízdy 14 minut je dvojsedačkový. Za 170Kč za jednorázový lístek ušetřím čas a sílu při překonávání převýšení téměř 600 výškových metrů ze sedla na hlavní hřeben a v půl jedenácté jsem nahoře - všechno dobře dopadlo, ale jízda sedačkovou lanovkou s běžkami na nohou a batohem na prsou rozhodně nepatří k mým nejoblíbenějším kratochvílím. Nástup by ještě šel, ale výstup je stresující :-) Nabídnuté rámě obsluhy horní stanice bylo moc příjemným překvapením :-)

stanice Šerák

lanovka z Ramzové na Šerák, stanice Šerák

Na západě svahy Šeráku (1351 m) spadají přes Mračnou horu a sedlo Čerňava do Ramzovského sedla, které odděluje Hrubý Jeseník od Rychlebských hor - většina běžkařů z vlaku vyrazila právě směr Paprsek. Krásně je vidět i masiv Králického Sněžníku.

Šerák

Šerák, výhledy na severozápad

Na severu svahy Šeráku prudce klesají do údolí Vražedného potoka, nad kterým se tyčí Obří skály a na východě toho dneska moc vidět není, údolí Bělé a město Jeseník je ukryto pod pokličkou nízké oblačnosti.

Šerák

Šerák, výhledy na východ

Míjím kamennou chatu Jiřího na Šeráku a mířím na jih, hlavním jesenickým hřebenem na Keprník.

Šerák, chata Jiřího Šerák, chata Jiřího

Šerák, chata Jiřího

Poměrně svižné stoupání mám za sebou a s membránovou bundou jsem moc spokojená - odvětrává v pohodě. Jen s fotografováním je to zapeklitý oříšek. Při teplotě kolem -10°C se bez rukavic zrovna moc s čímkoli manipulovat nedá. A naopak v rukavicích sundat krytku objektivu taky nelze. Nějaká extra manipulace s nastavením nebo dokonce použití filtru tedy opravdu ani náhodou. Vlastně ani na displeji se za slunce nedá výsledný snímek zkontrolovat, snad jen přepaly by na mně blikaly.

z Šeráku na Keprník

z Šeráku na Keprník

Nejčastěji potkávám běžkaře, ale jsou zde i turisti na sněžnicích či skialpinisti - naložení natěžko opravdu chtějí noc přečkat někde venku? S jednou skupinkou se dávám do řeči, protože mne požádali o společný snímek a opravdu mají v plánu spát venku. Ale stejně si myslím, že kouzlo této hřebenovky si v zimě lze vychutnat nejlépe na běžkách a s noclehem v některé z chat.

na vrcholu Keprníku

pohled z Keprníku zpátky k Šeráku s chatou Jiřího

na vrcholu Keprníku

vrchol Keprníku

na vrcholu Keprníku

napravo Červená hora, na obzoru nejvyšší Praděd

Keprník (1423 m) bude zřejmě nejvyšším vrcholem dnešní trasy a kruhové rozhledy z vrcholového skaliska jsou vždycky parádní. Ani dnešek není výjimkou, ač to dneska není typické inverzní počasí, Beskydy či Orlické hory vidět není a ani typická silueta Pradědu s vysílačem není zrovna výrazná. Ale dálka je to přede mnou pořádná... Barborka, chata, kde mám domluvené ubytování, leží na jižní straně Pradědu...

 

Sjezd z Keprníku je zbytečně prudký, ale jízdní dráha není rozrytá lavory běžkařů a prostoru pro plužení je dost a dost. A následný průjezd lesem za rozcestím Trojmezí (1316 m) je dneska opravdu parádní!!! Pod sněhovou nadílkou jsou ukryty jak staré hraniční kameny ohraničující historickou hranici panství, Velké Losiny, Branná a Jeseník, tak rašeliniště s vyhlídkovou plošinou.

mezi Keprníkem a sedlem pod Vřesovkou mezi Keprníkem a sedlem pod Vřesovkou

mezi Keprníkem a sedlem pod Vřesovkou

sedlo pod Vřesovkou sedlo pod Vřesovkou

sedlo pod Vřesovkou

Před sedlem Pod Vřesovkou les ustupuje a otevírají se pohledy k Červené hoře a čeká mne opět stoupání - ke Kamennému oknu, zajímavému skalnímu útvaru s krásnými výhledy do Sněžné kotliny. V létě bylo třeba prodrat se k oknu kosodřevinou, dnes je všechno zarovnané do roviny.

na Červené hoře

na Červené hoře, vlevo Vozka, vpravo Keprník

Kamenné okno na Červené hoře

Kamenné okno na Červené hoře

na Červené hoře na Červené hoře

na Červené hoře

A jsem u Vřesové studánky (1290 m). Odsud až k Červenohorskému sedlu je úsek upraven strojově a sjezd to bude přímo pohádkový :-)

Vřesová studánka

kříž na místě vyhořelé chaty

Studánka s prý zázračným pramenem je zastřešena v podobě kamenné kaple z roku 1934. Škoda, kdysi kousek nad ní stávala i turistická chata. Z té po roce 1988 zůstaly jen základy s podezdívkou a schody a před rokem 1988 jsem ještě nechodila po horách s fotoaparátem na krku, takže žádnou fotku této chaty nemám.

Vřesová studánka

Vřesová studánka

V Červenohorském sedle (1013 m) je čas na odpočinek a něco teplého do žaludku, protože z úsporných důvodů toho v batohu zrovna moc nemám. Gulášovka s rohlíky a hrnek čaje přichází vhod, ale dlouho se zdržet nemohu, ještě mám před sebou pořádný kus cesty.

Červenohorské sedlo Červenohorské sedlo

Červenohorské sedlo

Červeně značená trasa ze sedla přímo na hřeben není pro lyžaře zrovna ideální a raději se vydávám po modře značené upravované lyžařské trase po příjemné lesní svážnici pod vrcholy Velký Klínovec (1164 m) a Výrovka (1167 m).

lyžařská trasa z Červenohorského sedla na Švýcárnu lyžařská trasa z Červenohorského sedla na Švýcárnu lyžařská trasa z Červenohorského sedla na Švýcárnu lyžařská trasa z Červenohorského sedla na Švýcárnu

lyžařská trasa z Červenohorského sedla na Švýcárnu

Ale pod Malým Jezerníkem už neodolám a po zkratce se připojuji zase na červenou - vyšlapu si to na Malý a Velký Jezerník. Mám radši místa, kde po upravovaných běžeckých stopách není ani památky, kde se nejezdí ve štrůdlu, ale kochá se krajinou a krása se poznává zblízka.

z Červenohorského sedla na Švýcárnu z Červenohorského sedla na Švýcárnu z Červenohorského sedla na Švýcárnu z Červenohorského sedla na Švýcárnu

z Červenohorského sedla na Švýcárnu - na Malém Jezerníku

Turistickou chatu Švýcárna, první turistickou chatu na území Jeseníků, se mi podaří vyfotit v pozdně odpoledním slunci. Ale po pohledu na hodinky lyže nesundávám. Pokud chci dojet na chatu Barborka před setměním, nesmím se už nikde zdržovat. Jedna fotografie zepředu, jedna zezadu a jede se hned dál :-) Jinde bych neriskovala, ale mezi Švýcárnou a Ovčárnou to dobře znám a vede tudy široká lesní cesta a těžko se na ní ztratit.

Švýcárna Švýcárna

chata Švýcárna

Jen špice televizní věže předvádí ve večerním slunci svou krásu v narůžovělém hávu a i západní obzor začíná růžovět. Spodní část věže halí mraky, ale špička se střídavě skrývá a opět ukazuje. Stihla jsem to tak akorát - zapadající sluníčko fotím z rozcestí u Kurzovní chaty.

ze Švýcárny na Barborku ze Švýcárny na Barborku ze Švýcárny na Barborku ze Švýcárny na Barborku

ze Švýcárny na Barborku

Celý den jsem si připadala jak v království zmrzlých trpaslíků, ale v podvečerní růžové jsou stromy pokryté ledem a sněhem obzvláště nádherné

ze Švýcárny na Barborku

ze Švýcárny na Barborku

Původně jsem chtěla nocovat v Kurzovní chatě, ale protože za každé nevyužité lůžko mi chtěli naúčtovat polovinu jeho ceny a nabízeli mi jen třílůžkový pokoj, tj. 300+150+150, tak jsem téhle úžasné nabídce celkem snadno odolala :-)

Nocleh na Barborce mne bude stát 350Kč, taky to bude třílůžkový pokoj, ale platit budu jen za jedno :-) Ale na druhou stranu, nic extra to tedy není a koupelna i WC jsou samozřejmě pouze společné na chodbě. Což by až tak nevadilo, ale ten způsob... Takhle vykachlíkovat koupelnu bych asi taky zvládla :-( A když zde není závěs, tak kam si má člověk dát věci, aby si je nenamočil? Řekli byste si, že stačí trocha opatrnosti? Ale ouha, sprchová hlavice má prasklinu, takže z ní stříká voda kolmo na dvě strany :-(

 

Naštěstí je zde tentokráte v pokoji teplo, když jsem zde spala v říjnu 2011, přehazovala jsem přes peřinu i bundu s flísovou vložkou, abych si udržela aspoň trochu přijatelný tepelný komfort a právě toho jsem se bála a proto nejprve zkoušela Kurzovní chatu.

 

Ještě poslední pohled z okna než se kompletně setmí - mám pokoj s výhledem na Petrovy kameny, mám za sebou cca 20 km v mrazivém povětří s batohem na zádech a je čas odpočívat pěkně v teple - když si k tomu pustím film na chytrém mobilu, nemá to chybu - no snad jen ten displej mohl být trošičku větší... Usínám poměrně brzy, únava po celodenním pohybu je sakra znát a nedovedu si představit, že bych měla zalézt do spacáku ve stanu v nějakém sněhovém záhrabu.

 

Správný postup při hřebenovém přechodu by měl pokračovat výšlapem přes Vysokou holi, Jelení studánku a Pecný na Ztracené kameny a dolů do sedla Skřítek na autobus. Ale autobusů ze Skřítku moc nejezdí a s vhodným spojením do Brna už vůbec ne. Proto jsem si plán trošku vylepšila - i další noc přenocuji na Barborce a vyrazím na Ztracené kameny nalehko a zase se vrátím. Pokud bude počasí přát, můžu sjet přes Františkovu myslivnu k horní nádrži přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. A v pondělí se vydám z Barborky někam k vlaku.

 

Probouzím se se svítáním o půl osmé - sluníčko právě vychází, ale jinak ta obloha zrovna přívětivě nevypadá :-( Ale barevná kombinace je to neuvěřitelná a je skvělé, že nemusím ven, ale stačí otevřít dokořán okno a pak se znovu mohu ještě na chvíli vrátit do království snů.

z okna Barborky

z okna Barborky

O deváté už kraluje všude šedobílá. Pro začátek si vyšlápnu na Praděd, třeba se dostanu nad horní hranici oblačnosti... Bez batohu je to pohoda!

od Barborky na Praděd od Barborky na Praděd

od Barborky na Praděd

Ani náhodou :-( Čím výš, tím horší viditelnost a nahoře by člověk do vysílače téměř vrazil, jak se ukáže až na poslední chvíli. Ještěže tu mají teplo v restauraci a vynikající polévku.

 

Sjíždím k Ovčárně a pokouším se dostat nahoru na Petrovy kameny. Možná by bývalo mnohem lepší využít některý z lyžařských vleků, ale takhle jsem se aspoň zahřála. Teplota padá kamsi k -15°C a udržet přijatelnou tepelnou pohodu lze jen a jen pohybem. Sundat rukavici a rozbalit čokoládu a následně kousek ulomit je opravdu složité :-)

Kudy vede značená stezka, nelze vysledovat. Držím se stop některého z odvážlivců přede mnou a nejjistějším orientační pomůckou jsou stožáry či lana lyžařského vleku a nahoře bych měla narazit na tyčové značení. Postupně mizí poslední zakrslé smrčky a jsem konečně nahoře. Stopa podél tyčového značení se v tomto úseku neudržuje, ale po včerejšku je samozřejmě projetá.

z Ovčárny na Petrovy kameny

z Ovčárny na Petrovy kameny

Chvílemi se zdá, že sluníčko nad nízkou oblačností zvítězí, ale je to opravdu jen chvilka. Tahle část hřebene přes Vysokou holi (1462 m) ke Ztraceným kamenům (1250 m) patří k nejhezčím, ale jak to tak vidím (či spíše nevidím), otočím to u Jelení studánky - tam se lze v přístřešku aspoň trochu schovat před nepřízní počasí. Ještěže nefouká a nechumelí, pokud zrovna nešustí sníh pod skluznicemi běžek, je naprostý klid a ticho.

 

Kdesi po levici mám hluboký a lavinózní Velký kotel, někde před sebou či za sebou oblý vrchol Kamzičníku a poté Velký Máj (1384 m), těžko se v té šedi orientovat. Jen u rozcestníku mám jistotu o své poloze, ale znám to tady, a kdyby došlo na nejhorší, zapnula bych si GPSku.

na Vysoké holi na Vysoké holi

na Vysoké holi

Stavbička útulny u Jelení studánky (1311 m) je moc hezky opravená. Schovávám se před mrazem dovnitř, ale jeden kout je plný odpadků, někteří "milovníci hor" jsou mnohdy horší než čuňata :-(

u Jelení studánky u Jelení studánky

u Jelení studánky

Nedá se opravdu nic rozumnějšího udělat, než to otočit zpátky. Sluníčko nebude a v noci má padat sníh. Tyčové značení je však v těchto místech opravdu husté, nemusím mít obavy z bloudění a občas se v protisměru míjím s podobně praštěnými nadšenci.

u Jelení studánky

u Jelení studánky

Největší problém je dostat se rozumně zpátky dolů - při plužení po sjezdovce při téhle mizivé viditelnosti si člověk zrovna bezpečně nepřipadá. Ale zas lepší než se někam ztratit mezi stromy. Musím přiznat, že jsem byla docela ráda, když se přede mnou vynořila silueta vojenské zotavovny Ovčárna.

Ovčárna

Ovčárna

V pokoji na Barborce je teploučko jak ve staré jizbě :-) Mám v sobě svíčkovou na smetaně a hrnek čaje, ale dole v restauraci tak teploučko rozhodně nebylo. Ani útulno - byla jsem tam pouze já a superrychlá obsluha. Hotovka byla hotová za minutu.

 

A opravdu začíná sněžit... Sněží a sněží a sněží... Ale já mám v mobilu ještě jeden film :-) Ráno na tu nadílku nevěřícně koukám z okna - je pondělí ráno, všechny stopy zmizely pod cca 20 cm čerstvého prašanu. Co teď?

 

No co by... Sbalím se a vyrazím směr Švýcárna podle plánu - tam dám snídani a budu doufat, že stopu někdo projede. Jak jsem si to naplánovala, tak jsem to udělala - měla jsem štěstí z Ovčárny ke Švýcárně přede mnou projel zásobovací sněžný skútr, ale na Švýcárně nad talířem míchaných vajíček a při pohledu z okna na další sněhové vločky mi zrovna do smíchu není. Parta u vedlejšího stolu zde nocovala a mají namířeno na Ovčárnu a další dvojice taky. Možná bych se mohla poradit u obsluhy - raději tady v teple hodinu počkat, než si stopu prošlapávat sama.

na Švýcárně na Švýcárně

na Švýcárně

Odpovědí mne nepotěšili - stopa na Červenohorské sedlo se rolbou upravuje jen o víkendu. Tak fajn, jde se na to. Cesta vede po tak široké cestě, že sejít z cesty by neměl ani ten, co to tady nezná a já to tady znám. A navíc je to v podstatě pořád z kopce. A mohlo to být i horší, nefoukal vítr, takže se nevytvořily závěje.

ze Švýcárny na Petrovku

pohled zpátky ke Švýcárně

Vlastně je to moc příjemné nemuset při sjezdu plužit. Míjím boudu a rozcestník na Kamzíku a sjíždím hlubokým sněhem na Petrovku. Původně jsem si říkala, že nejlepší by bylo stihnout přímý vlak z Ramzové do Brna 15:23, ale za těchto podmínek od tohoto nápadu upouštím. Sednu na autobus, který jezdí z Jeseníku do Šumperka přes Červenohorské sedlo. Takže to možná ani nemusím do sedla, bylo by škoda efektivně nevyužít nadmořskou výšku k nejúžasnějšímu sjezdu, jaký se zde nabízí. Ke sjezdu po široké lesní svážnici z Petrovky do Koutů nad Desnou.

přes Kamzík přes Kamzík

přes Kamzík

Barborka leží v nadmořské výšce 1320 m a nejvyšším bodem dnešní trasy bylo rozcestí pod Pradědem (1420 m), Petrovka leží v nadmořské výšce 1050 m a vyústění zelené na hlavní silnici v Koutech nad Desnou má nadmořskou výšku 600 m. Mám za sebou necelé dva kilometry a 100 výškových metrů stoupání z Barborky na rozcestí pod Pradědem a poté 12 km a 820 výškových metrů jízdy stále dolů. To vůbec nebylo špatné, to si budu muset zase někdy zopakovat :-) Na běžkaře mířící nahoru a tím pádem na vyšlapanou stopu, jsem narazila až v dolní třetině, ale nakonec to vůbec nevadilo.

z Petrovky do Koutů nad Desnou z Petrovky do Koutů nad Desnou z Petrovky do Koutů nad Desnou

z Petrovky do Koutů nad Desnou

Cestování do Brna už tak zábavné nebylo. Nejprve autobusem do Šumperka, poté vlakem do Zábřehu, poté dalším vlakem do České Třebové a dalším vlakem přes Svitavy do Brna. Celkem 166 km za 224 Kč, tři přestupy a časově 3:50 hod.