Korsika 6.-17.6.2013

přírodní krásy perly Středomoří

 

Co se počasí týče, je to letošní tak trochu jako špatný vtip. A bláhové bylo myslet si, že na Korsice se v první půli června určitě ohřeju a načerpán nějaké to sluníčko do zásoby, protože úhrny slunečního svitu se letos u nás blíží k nejnižším naměřeným hodnotám v historii.

Porto

při západu slunce v Portském zálivu

Spíše opak byl pravdou. Užili jsme si mokro, chladno, sníh, déšť, kroupy i chůzi v mlze... Otestovali ponča, nepromokavé bundy i nepropustnost pohorek. No nevadí, moc vrcholů jsme sice nezdolali, přesto jsme si horskou turistiku na Korsice s CK Alpina porádně užili :-) Ještě jednou Petře, Lenko, Báro a Blanko díky. Ale pěkně popořádku, začnu několika informacemi na úvod.

západní pobřeží

na pláži v Sagone

Korsika je čtvrtým největším ostrovem ve Středomoří a spadá pod správu Francie. Svým tvarem připomíná zaťatou pěst se vztyčeným palcem, od západu k východu měří 83 km a od jihu k severu 183 km. Od italské pevniny je vzdálen 80 km, od francouzské 180 km. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte (v Ajacciu lze navštívit jeho rodný dům), ale turisty láká zejména svými přírodními krásami - nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer, bělavými rozlehlými plážemi a čistým tyrkysově zbarveným mořem. A především horami s ostrými vrcholy s řadou dvoutisícovek (nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto s nadmořskou výškou 2706 m) a s hluboko zaříznutými údolími a vesničkami na terasách. Hlavním hřebenem prochází známá GR20 - horská turistická cesta dlouhá 160 km, která vede žebříček nejnáročnějších horských túr v Evropě. Ale my máme v plánu jednodenní výlety nalehko s podporou autobusu a stravou zajištěnou z polní kuchyně.

Monte Cinto

chata Refuge de l´Erco, vrchol uprostřed je Monte Cinto

pláže v okolí Bastie

východ slunce u Bastie

Stálých obyvatel je přibližně 200 000, z nichž převážná část žije v Ajacciu (65 tis. obyvatel) na západním pobřeží, které je považováno za hlavní město ostrova, či v Bastii na severovýchodě (37 tis. obyvatel). Oficiální řečí je samozřejmě francouzština, ale hovoří se zde hodně i italsky a taky korsicky, kterou lze charakterizovat jako dialekt italštiny s množstvím francouzských výrazů. Počet obyvatel stále klesá - samozřejmě se mladá generace stěhuje do měst na kontinentu - do Paříže, do Marseille a ostrov se vylidňuje a terasovitá políčka, kaštanové háje, sady citrusů, olivovníků a fíkovníků zůstávají neobhospodařována a postupně zarůstají. Macchie, téměř neproniknutelná džungle trnitých křovin, dnes zaujímají plných 70% obdělavatelné půdy.

 

Nepřehlédnutelné jsou metr vysoké stvoly trvalky s českým názvem zelenec bílý nebo bílá asfodel( latinsky Asphodelus albus). Ale čekala jsem větší bohatství jarních květů - pokud jste kytkomilové, vyražte raději na alpské louky :-(

bílá asfodel brambořík

korsická flóra

Nežijí zde žádní jedovatí hadi ani žádné velké šelmy - medvěda či vlka zde nepotkáte a králem zvířat je zde liška. Ale určitě se potkáte s polodivokými černými prasátky, oslíkem, kozami či kravami. Právě prasátka se toulají po lesích téměř všude a na frekventovaných místech dokonce očekávají, že dostanou nějaký ten pamlsek. A úplně nejvíc bylo všude ještěrek.

ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino

pod sedlem Col de Vergio

ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino

ještěrka u jezera Col de Nino

Pobřeží dominují palmy, oleandry, platany, eukalypty a opuncie, horám nádherné bukové, kaštanové a borovicové lesy. Podnebí je v přímořské oblasti středomořské, ale zejména v horách jsou běžné silné výkyvy počasí. O tom, že je tam poměrně chladněji, že srážky jsou zde vydatnější a místy se sníh drží celý rok, jsme se přesvědčili na vlastní oči a především na vlastní kůži. Ale častější je opačný extrém a nezapomeňte na patřičné mazání silným krémem a dostatečnou zásobu tekutin, jelikož nemilosrdně pálícímu slunci není ve skalách kam utéct.

Korsika

zastavení při sestupu z vrcholu Monte Cinto

lesy v sedle Vizzavona

lesy v sedle Vizzavona

 

Trajekt z Livorna do Bastie

Po patnáctihodinovém přejezdu nás v Livornu vítá Tyrhénské moře, máme za sebou 1000 km a čeká nás posledních 125 km - trajekt z Livorna do Bastie jezdí několikrát denně a plavba trvá cca 4 hodiny za cenu cca 30€ za pěšáka (resp. 80€ za 2 osoby a auto). Aspoň můžeme pohodlně na plážových lehátkách dospat nepohodlnou noc v autobuse. Ještě není turistická sezóna, místa je na palubě dost a dost.

Livorno

italský přístav Livorno

Po pravé straně míjíme ostrov Capraia, po levé Elbu, dva z Toskánských ostrovů. Vítr je docela čerstvý, ale na sluníčku v závětří vůbec není špatně.

z Livorna do Bastie Bastie

v přístavu v Bastii

Konečně se na obzoru objevuje silueta Korsiky, a brzy je naprosto zřejmé, že bílá barva nejsou mraky, ale vrcholky pokryté sněhem. V poledne vplouváme do Bastie, ale dlouho se nezdržujeme a po krátké zastávce na pláži za Bastií vyrážíme do hor - do kempu v Tattone. Kemp je nádherně umístěný a ještě se stíháme poprvé pokochat pohledem na horu Monte d’Oro (2234 m) - poslední paprsky sluníčka osvětlují vrcholek a zřejmě to nebude až takový pohodový výlet, jak by to z katalogu cestovní kanceláře neznalému mohlo vyznít. Vždyť kemp v Tattone leží v nadmořské výšce cca 790 metrů a vypadá to, že v noci bude opravdu zima. A taky že byla...

Mt. Oro z kempu v Tattone

podvečerní Monte d’Oro z kempu v Tattone

Tattone

Tattone

 

Údolím Manganello

Náš první výšlap vede do údolí Manganello k jedné z mnoha proslulých říčních kaskád - k vodopádům a tůním s tyrkysovou vodou. Pro většinu z nás je to pohodová procházka, ale ne tak pro ty, co vyráží na přechod GR20. Šestice odvážných nese na svých zádech výbavu pro několik dnů a lehké to rozhodně nemají. Držíme palce!!!

údolím Manganello údolím Manganello

údolím Manganello

Koupání v kaskádách by mohlo být úžasné, voda přepadává z tůně do tůně, ale na můj vkus je příliš ledová - jsem zmlsaná, v kempu je k dispozici sprcha s horkou vodou :-( A navíc je vody až příliš mnoho, těch pár odvážlivců, co do tůně vlezlo, má problém dostat se bezpečně ven a jednu dívku proud strhává přes kaskády. Stáli při ní všichni svatí - s výjimkou pár modřin se jí nic nestalo. Celou scenérii divoké řeky dotváří horský masiv Rotondo a škoda, že salaš, kterou jsme cestou míjeli, otevřou zřejmě až v sezóně. Lesy jsou plné sytě purpurových bramboříků a přes cestu pochodují podivné housenky spojené v dlouhých řadách. Jen škoda, že obloha se pomalu zatahuje. Má to jedinou výhodu, dá se udělat pár snímků s delším časem, ale stativ zůstal při konečném vyřazování všeho zbytečného doma :-( Co nadělám, má oblíbená průpovídka zní: "Co nemám, nepotřebuju".

údolím Manganello údolím Manganello údolím Manganello

údolím Manganello

Místní pivo se jmenuje Pietra, je z kaštanové mouky a má 6 procent. Láhev má obsah pouhých 250 ml, takže tak akorát pro mne, za normálních okolností abstinenta. Právě z kaštanovníků dokážou Korsičané vyrobit ledacos a taky maso uzené na kaštanovníkovém dřevě či prasátka vykrmována kaštany jsou místní specialitou.

údolím Manganello

údolím Manganello

A v noci prší... Přes Wi-Fi koukám na předpověď počasí a má být sluníčkovo zítra, pozítří i popozítří, prostě furt!!!!

 

Výstup na Monte d’Oro (2234 m)

Také náš druhý výšlap začíná kaskádami - tyto se nazývají Cascades des Anglais (Anglické kaskády) a nacházejí se pod sedlem Vizzavona, pod vrcholem Monte d’Oro. A právě Monte d’Oro je naším dnešním cílem. Stoupáme po plotnách a procházíme několika vegetačními patry. Míjíme potůčky a prameny, ale stejně máme každý několik litrů vody - zásoby vody na Korsice neradno podcenit. Jak to s dnešním počasím dopadne, nedokážeme odhadnout - podle předpovědi mělo být jasno, ale není :-( Vrchol se ztrácí v mracích a míjíme plno mloků, to nám mělo být hned jasné, že to dneska zrovna ideální počasí nebude :-(

Monte d’Oro a Anglické kaskády Monte d’Oro a Anglické kaskády Monte d’Oro a Anglické kaskády

Monte d’Oro a Anglické kaskády

Kopec je to pořádný, třetí nejvyšší vrchol Korsiky, ale vršek se schovává. Snad se to protrhá... Ale opak je pravdou, nejprve blesk, pak hrom, pak kroupy a nakonec valící se hradba mraků. Tohle nemá cenu a navíc to ani není bezpečné, vrchol zásluhou sněhových polí je stejně dle informací místních neschůdný - volíme návrat :-(

 

Dobře jsme udělali, že jsme to otočili, počasí se zhoršuje a tak kolem zříceniny Fort de Vizzavoune procházíme bez zastavení - viditelnost 10 metrů, déšť... Značení je nejlepší u GR20 a při orientaci podle kamenných mužiků si člověk hodně často připomíná to naše dovedené k genialitě.

Monte d’Oro a Anglické kaskády Monte d’Oro a Anglické kaskády Monte d’Oro a Anglické kaskády

Monte d’Oro a Anglické kaskády

Navečer se oblačnost protrhává, předpovědi počasí stále kralují rozesmátá sluníčka, ale v noci a především nad ránem zase prší...

 

Výstup na Punta del Oriente (2112 m)

Před námi je třetí výlet. Nejprve nás čeká stoupání serpentinami do sedla Bocca Palmente po části GR20 a poté neznačenou stezkou po hřebínku na Punta del Oriente (2112 m). Jenže nad sedlem jsme se dostali do mraku, téměř dva tisíce metrů vysoko a tak nic není vidět. Vidíme stěží na pár metrů před sebe a je třeba dávat pozor, abychom se skupině neztratili - z mlhy výrazně vystupují jen ostře žluté nepromokavé obaly na batohy

Punta del Oriente Punta del Oriente

Punta del Oriente

Musí odtud být pěkný výhled, ale my jsme v mraku a vidíme stěží deset metrů před sebe.

Punta del Oriente Punta del Oriente Punta del Oriente

Punta del Oriente

Večer se oblačnost opět protrhává a v noci je na nebi neskutečné množství hvězd, ale už jsme poučeni - pršet přece začíná až nad ránem. Ale ať tak nebo tak, zítra ráno balíme a přejíždíme na západní pobřeží.

 

Krvavé ostrovy, pláž v Sagone a večerní Porto

Souostroví Krvavé ostrovy (L’archipel des Sanguinaires) leží na západním pobřeží Korsiky, přibližně 12 km západně od hlavního města Ajaccia a jsou nejsevernějším bodem zálivu kolem města se spoustou moderní výstavby a hotelových komplexů. Takže Ajacciem jen projíždíme a vyrážíme na krátkou procházku až na mys. Nad vyhlídkovým bodem na mysu Pointe de la Parata se ve výšce 55 m nad mořem nachází janovská věž, založená Janovany v roce 1608 na obranu proti nájezdům saracénských pirátů a je odsud pěkný pohled na Krvavé ostrovy - své jméno čtyři ostrůvky získaly podle barvy, kterou získávají za příznivých klimatických podmínek při západu slunce.

Krvavé ostrovy

Krvavé ostrovy

Ještě nás čeká koupání, ale zbytečně jsme se těšili. Koupání v takto vysokých vlnách je spíše hazard se životem a navíc je voda děsně ledová :-( Ale pláž je to pohádková, o tom nelze pochybovat.

západní pobřeží západní pobřeží

na pláži v Sagone(červen 2013)

Před prudkým rozvojem cestovního ruchu v 50. letech 20. století tvořila Porto jediná budova - stará janovská strážní věž. Z kempu je to k pobřeží zhruba kilometr po silnici lemované mohutnými starými gumovníky a stíhám to tak akorát. Podívanou spojenou se západem slunce si nechává v Portu ujít málokdo a zídka nad mořem je zaplněna jako hlediště v divadle. Každý den zde zdarma hrají tu nejkrásnější hru v odstínech červené a oranžové.

 

Porto Porto

Porto a nad ním Capo d´Orto, zítřejší cíl

 

Výstup na Capo d´Orto (1294 m)

Impozantní hora Capo d´Orto, jejíž strmé svahy se vypínají nad Portem, se zdá být pro běžného člověka nedostupná. Ale naštěstí to není pravda, poměrně nenáročná trasa vede na vrchol z druhé strany a komplikace tak přináší jen velké převýšení a velká vedra.

Les Calanques

Capo d´Orto z kempu v Portu

 

Les Calanques

Les Calanques

Turisticky nejzajímavější částí skalnatého západního pobřeží jsou načervenalá skaliska - Les Calanques de Piana. Napříč skalami vysoko nad mořem prochází úzká silnička, ale řidiči autobusu si až tak moc panoramat neužili. Pokud jsou tady takovéto zácpy v půli června, jak to tady musí vypadat uprostřed sezóny...

 

Eroze vytvarovala skály do pohádkových formací a k nejznámějším patří "Srdce" (Le Cour) či "Psí hlava" (La Tete du chien). V měkkém světle zapadajícího slunce to teprve musí být nádhera...

Les Calanques, Le Cour

Les Calanques, Le Cour

Les Calanques, La Tete du chien

Les Calanques, La Tete du chien

Stoupáme, pod nohama se nám míhají ještěrky a sem tam některá i zapózuje. Je jich naprosto neuvěřitelné množství, málem by člověk nějakou i zašlápnul.

Les Calanques, Capo d´Orto Les Calanques, Capo d´Orto Les Calanques, Capo d´Orto Les Calanques, Capo d´Orto Les Calanques, Capo d´Orto

Les Calanques, výstup na Capo d´Orto

Velkolepý pohled na pobřežní linie a Portský záliv střídá výhled na čtvrtou nejvyšší horu Korsiky, korsický Matterhorn čnící do výšky 2525 m, horu Paglia Orba. Ale k okraji se nedoporučuje moc přibližovat, hlubiny pod námi jsou závratné :-)

Les Calanques, Capo d´Orto Les Calanques, Capo d´Orto Les Calanques, Capo d´Orto Les Calanques, Capo d´Orto Les Calanques, Capo d´Orto

Les Calanques, výstup na Capo d´Orto

 

Ze sedla Col de Vergio (1477 m) k jezeru Lac de Nino (1743 m)

Dneska nás nečeká obvyklé převýšení ve stylu 1000 m nahoru, 1000 m dolů, ale celkem pohodlná stezka nás dovede ze sedla Col de Vergio (1477 m) k jezeru Lac de Nino (1743 m).

ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino

Ježíš v sedle Col de Vergio

 

Po krátké pauze v sedle sv. Petra s kapličkou šlapeme po hřebíku s výhledy na obě strany. V širokém sedle Bocca a Reta (1883 m) s výhledem na jezero v travnatém kotli je třeba nejprve vyfotit šafrány a pak už mi před objektivem pózují koníci a krávy. Nádherné místo a dokonce i s pramenem vody. Jezero je ledovcového původu a v nejhlubším místě má 11 metrů, ale působí mělce. Ale čas jako kdyby se přetočil z června někam do přelomu března a dubna.

ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino

v sedle Bocca San Pedru

ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino ze sedla Col de Vergio k jezeru Nino

jezero Lac de Nino

 

Výstup na Monte Cinto (2706 m)

Nejvyšší vrchol Korsiky, Monte Cinto (2706 m resp. některé prameny udávají 2710 m) se chystáme zdolat na závěr zájezdu z kempu v Lozzi. Navečer se vyčasilo, ale kdo ví, co nás čeká zítra ráno. Prý převýšení minimálně 1700 m, a pokud se podaří projít až kolem jezera Lac du Cinto, bude celkové převýšení dělat více než 2000 m. To už je pořádná dávka...

Monte Cinto

podvečerní Monte Cinto

Dneska to nebude žádná procházka, vstává se před pátou, protože v 5:30 se vyráží. Částečně po prašné cestě plné výmolů, částečně úzkými pěšinkami mezi trnitými keříky macchie. Vychází sluníčko a ozařuje sněhem pokrytý skalní masiv, na který se chystáme vyšplhat. Zatím je to ale v pohodě, to pravé stoupání nás čeká až od chaty Refuge de l´Erco (1667 m). Ale nejdříve je nutno překonat rozvodněný potok... A doplnit zásoby vody z potoka...

Monte Cinto Monte Cinto

Monte Cinto

Slunce se už ukazuje v plné síle a my stoupáme a stoupáme a stoupáme. Značení je špatné, ale vede nás průvodce. Zpočátku sutí, později po kamenech, překonáváme římsu a šplháme žlaby. První sněhové pole se nám daří obejít po skalách a u druhého zřejmě dneska končíme. Bezpečnost je důležitější... Jsme ve výšce podle mé GPSky cca 2500 m a k vrcholu zbývá pouhých 200 výškových metrů, ale co se dá dělat. Tři ze skupiny nakonec došplhají až na samotný vrchol, ale pro nás ostatní je to po rozhodnutí vedoucí zájezdu opravdu konečná. Takže podvrcholové foto a máme před sebou pro změnu několik hodin klesání.

Monte Cinto Monte Cinto Monte Cinto Monte Cinto Monte Cinto

Monte Cinto

Sestup kamenitou stezkou prudkým holým údolím dává docela zabrat hlavně kloubům a pálící slunce nad hlavou nutí k častému doplňování tekutin. Teď už není kam se před pálícím sluncem schovat a jen šátky, šiltovky a časté pití chrání před vysušením.

 

I při cestě zpátky musíme překonat znovu ten rozvodněný potok a odhaduji, že vody ještě přibylo :-( Ale osvěžení v ledové vodě je to parádní.

Monte Cinto

poblíž Refuge de l'Erco pod vrcholem Monte Cinto

Monte Cinto

zbytky kaple

Ne všichni dnes vyrazili zdolat nejvyšší vrchol ostrova - jedna skupina vyrazila přímo k jezeru a fotky z těchto míst jsou natolik úžasné, že se musím podělit :-) Jezero Lac du Cinto sice našli pokryté ledem a sněhem, ale přesto si zaplavali :-)

jezero Lac du Cinto jezero Lac du Cinto

jezero Lac du Cinto, foto Pavel a Věrka Routilovi

 

Starobylé Corte a koupání u Bastie

Opouštíme hory s krátkou zastávkou v Corte, starobylém městečku pod ochranou citadely - v 18.stol. bývalo Corte hlavním městem Korsiky. Belvedere je zřízen na vrcholu výběžku, na konci kterého se tyčí ve výši více než 100 m nad říčkou Tavignano, nejstarší části pevnosti z 15.stol. Je odtud široký rozhled, za sebou na citadelu a domy horního města, dopředu na soutok Tavignana a Restoniky, které přitékají ze soutěsek a v dálce sněhem pokryté vrcholky hor.

městečko Corte městečko Corte

městečko Corte

Vracíme se do Bastie. Aspoň jeden půlden povalování se na pláži... Bez foťáku v ruce... A konečně lze spát v rozepnutém stanu a v rozepnutém spacáku :-)

pláže v okolí Bastie pláže v okolí Bastie

pláže v okolí Bastie

Hlavně nezapomenout nastavit budík. Východ slunce si přece nenechám ujít... Nejsem jediná, kdo měl podobný nápad, takováto ranní koupel je opravdu zážitek, na který se nezapomíná.

východ slunce nad Tyrhénským mořem

východ slunce nad Tyrhénským mořem

 

Bastie

Na prohlídku Bastie máme tentokráte dost času. Užíváme si především trh - jak ten bleší, tak ten farmářský. Je libo ochozené boty, pytel cementu nebo matrjošky s Napoleonem či raději kus šunky? Vítězí šunka a uzené, nepatří zrovna k nejlevnějším, ale ve většině stánků lze ochutnávat :-)

Bastie Bastie Bastie Bastie

Bastie

Bastii dominuje Église St-Jean-Baptiste (kostel sv. Jana Křtitele) a pro našince suchozemce nádherný Vieux port (starý přístav).

Bastie Bastie Bastie

Bastie

Bastijská čtvrť Terra Nova s uzounkými uličkami patří k nejtypičtějším příkladům korsické architektury. Dominuje jí citadela a hradby z 15.-17. století vybudované Janovany. A zbývá poslední - cca čtyř a půl hodinová cesta lodí zpět do Livorna a noční přejezd autobusem do Brna.