logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...


 

 

Nízké Tatry 4.-8.7.2013

Jaký si ho uděláš, takový ho máš :-)

 

Skvělá kombinace letního počasí a prodlouženého víkendu o cyrilometodějský svátek mne samozřejmě láká někam ven. Po šlapání na Korsice ve štrůdlu s cestovkou ale opět pokud možno tak, jak to mám nejraději - sama s foťákem a výbavou pro přežití v batohu. Nemusím brát na nikoho ohled a můžu si dělat, co mne napadne :-)

 

Koukám do mapy... Přechod Krkonoš? Asi ne, příliš mnoho lidí, příliš mnoho asfaltu... Rychlebské hory a Hrubý Jeseník? To už je lepší, ale na to stačí tři dny, ale já si mohu přece prodloužený víkend ještě dovolenou o jeden až dva dny prodloužit... Fajn, pokusím se o přechod hřebene Nízkých Tater. Celý - k tomu, co jsem prošla v srpnu 2011, přidám úsek Čertovica - Telgárt.

 

Doma máme vyhlášen šetřivý režim (chystáme se na rekonstrukci koupelny a kuchyně) a tam toho rozhodně moc neutratím :-) Nebude kde :-) A když tak koukám do IDOSu, dá se to zvládnout z Brna i za pomoci hromadné dopravy :-) I takhle ušetřím :-) Většinou se hřeben sice chodí z Donoval do Telgártu, ale já jej půjdu obráceně - bude mnohem snazší dostat se z Donoval do Banské Bystrice nebo Ružomberku na nějaký autobus do Brna než z Telgártu.

 

Nízké Tatry, přes Kumštové sedlo na Králičku
Kumštové sedlo a Lajštroch (červenec 2013)

 

Na pár kliknutí mám po internetu zakoupenu a zaplacenu jízdenku do žlutého autobusu Praha - Brno - Bratislava - Banská Bystrica - Košice. Z Brna do Banské Bystrice je to 349 km a 4 hod 50 min jízdy za cenu 320Kč. V BB spoje navazují a i autobus Bratislava - Banská Bystrica - Telgárt - Kežmarok jede přesně podle jízdního řádu. Do Telgártu z BB to vychází na 89 km, 1 hod 45 minut za 4,20€.

 

Ani nakupování proviantu a balení dlouho netrvá - hlavní je co nejnižší hmotnost batohu. Řeším to křehkým chlebem, sýrem, turisťákem, několika rajčaty a dostatečnou zásobou čokoládových a müsli tyčinek. Žádný vařič, žádné nádobí. Pít se bude čistá pramenitá voda.

 

Všechno klaplo, je čtvrtek, z Brna jsem odjíždím 10:15, v Telgártu vystupuji v 16:50 těsně po bouřce. Tak akorát abych vyšlapala na Kráľovu hoľu do setmění :-)

 

Nízké Tatry jsou druhým nejvyšším pohořím Slovenska, jehož z velké části holý hřeben odděluje údolím Váhu na severu a Hronu na jihu. Po hřebeni vede červeně značená Cesta hrdinov SNP o délce cca 95 km (vzdálenost mezi Donovaly a Telgártem, tedy včetně části Starohorských vrchů), což odpovídá času cca 33 hodin chůze. Nejnižším místem je Telgárt (s nadmořskou výškou 890 m), nejvyšším Ďumbier (s nadmořskou výškou 2043 m). Převýšení tedy vychází na 1153 m, ale údaj o celkově nastoupaných/sestoupaných metrech zní: +5100/-5010 metrů. Nebude to žádná legrace s desetikilovým báglem. Naštěstí je ten největší kopec přede mnou hned na začátku, zatím mám energie na rozdávání.

 

hřebenovka Nízkých Tater
hřebenovka Nízkých Tater

 

Vodu mohu poprvé doplnit kousek pod vrcholem z pramene Zubrovice, jídlo mám nabalené na tři dny s tím, že v sedle Čertovica, na Štefáničce, na Kamenné chatě na Chopku, v útulně Ďurková a na Donovalech doplním energii v restauraci. Sebou mám spacák a stan - nocovat budu tam, kam dojdu. Spoléhat se na ideální počasí a kapacitu útulen rozhodně nebudu. Nikdo a nic mi nebude určovat tempo - s výjimkou rozmarů počasí.

 

Čeká mne pořádný výstup zpočátku lesem, později po pěšince proměněné v potůček. Z vlhké země se odpařují zbytky odpolední vydatné bouřky.

 

Nízké Tatry, netřesk na Kráľovej skale
netřesk na Kráľovej skale (červenec 2013)

 

Podvečerní paprsky sluníčka nádherně osvětlují krajinu kolem a z Kráľovy skaly (1690 m) jsou parádní výhledy na Horehroní.

 

Nízké Tatry, Telgárt z Kráľovy skaly
Telgárt z Kráľovy skaly (červenec 2013)

 

Na vrcholku Kráľovy hoľe (1946 m) samozřejmě studeně fouká, na řadu přichází mikina a větrovka a tak chvíli váhám, jestli spát ve stanu nebo v místnosti určené pro nouzové přenocování pod vysílačem. Ale nakonec vítězí stan - raději poslouchat svištění větru než chrápání spolunocležníků a lehnout si mezi nepořádek na podlaze mne taky zrovna neláká. Zřejmě je trošku problém se "snadnou" přístupností tohoto místa - jak to, že zde stojí dvě auta a motorka??? A o obsluhu vysílače se rozhodně nejedná!!! Těsně před úplným setměním stavím stan na jednom z mála placatých míst aspoň částečně krytých před větrem od severu. První poznatek, který si musím zapsat za uši - stan, který pořádně neznáš, stavěj zásadně ještě za denního světla!!! Nad hlavou mi svítí tisíce hvězd, kousek ode mne posedávají pravděpodobně místní u ohně a občas pokřikují "Ej, na Kráľovej holi jasná vatra horí...". No možná tu kdysi u vatry posedávali zbojníci Jánošíkovy družiny. Tenhle kopec je odpradávna opředený pověstmi a básněmi - tou nejznámější je lidová písnička Na Kraľovej holi stojí strom zelený.

 

Nízké Tatry, Kráľova hoľa
Kráľova hoľa (červenec 2013)

 

Pod Kráľovou hoľou pramení největší slovenské řeky - Váh (Čierny Váh), Hron, Hnilec a Hornád a rozhled z vrcholu patří k nejlepším na Slovensku. Severu kraluje hřeben Vysokých Tater, jihu Muráň, na východě oblast známá jako Slovenský ráj a západu Ďumbier a taky jednotlivé vrcholky hřebene Nízkých Tater, které mne v příštích dnech čekají. Ale má to jednu chybu - skutečný kruhový výhled bývá prý podle zaměstnanců vysílače tak maximálně 5x do roka. Uvidíme, co bude zítra...

 

 

Nízké Tatry, Kráľova hoľa
Kráľova hoľa (červenec 2013)

 

Celou noc mne budí vítr lomcující stanem a vydávající podivné zvuky, jak se prohání kolem vysílače. Ani teplota není nic moc - je dobré si uvědomit, že pokud není zrovna inverze, tak teplota klesá s nadmořskou výškou o 0,65°C na každých 100 výškových metrů. A nad ránem se ještě přidává vlhko - probouzím se do bílé tmy, stan kompletně mokrý zevně i zevnitř a vlhké mapy jsou pozorovatelné i na spacáku. Vítr přinesl mraky a mlhu, takže po včerejších výhledech není ani památky. Často se objevuje mylný názor, že oblaky jsou složeny z vodní páry. Není to pravda, protože samotná vodní pára je neviditelná bez ohledu na výšku a hustotu. Oblaky tvoří voda v kapalném nebo pevném skupenství. Balím a drží se mne optimismus, buď se při sestupu dostanu pod hladinu mraků nebo se naopak s postupujícím dnem spodní hranice mraků zvedne nahoru. A že pak všechno bez problémů usuším...

 

Nízké Tatry, Kráľova hoľa
Kráľova hoľa (červenec 2013)

 

Je tak akorát vidět od tyče k tyči tyčového značení. Z místa, kde jsem večer sledovala západ slunce, není vidět nic. A poryvy větru jsou tak silné, že značně znepříjemňují chůzi... Vzdát to? Na to je čas, zkusím to!!!

 

Nad hlavou mi občas prosvítá modrá a nakonec se šedobílá hradba trhá - sice zpočátku velice nesměle, ale nakonec se opravdu na úpatí Stredné hoľe (1876 m) dostávám pod její spodní hranici a mohu se rozhlédnout po kráse krajiny kolem. A je na co koukat...

 

Nízké Tatry, Kráľova hoľa
na úpatí Strednej hoľe (červenec 2013)

 

Přede mnou je Orlová (1840 m) s vysokým kovovým dvojkřížem a Bartková (1790 m), kde se dle cedule každý rok scházejí Bartkovci.

 

Nízké Tatry, Orlová
Nízké Tatry, Orlová
výhledy z Orlové (červenec 2013)

 

Nízké Tatry, Bartková
Nízké Tatry, Bartková
Bartková a první svišť (červenec 2013)

 

Je čas se na sluníčku nasnídat a usušit všechno vlhké. Ale hlavně všechno přivázat nebo pevně držet - vítr by mi mohl snadno odnést vybavení až někam do údolí :-( Pěšina začíná klesat na Žiarske sedlo se starou salaší, kde lze v případě nouze přenocovat. Nádherně se vypočasilo a téměř jarní zeleň je úžasná.

 

Nízké Tatry, Žiarské sedlo
Nízké Tatry, Žiarské sedlo
Žiarské sedlo (červenec 2013)

 

Cesta vede opět nahoru přes Andrejcovou (1 520 m) a posléze do sedla s křížem. Je tak akorát čas na svačinu, prohlídku útulny cca 100 m vpravo na severním úbočí a doplnění zásoby vody z vydatného pramene. Jaká úleva, shodit ze zad bágl.

 

Turistická útulna Andrejcová je pěkně zrekonstruovaná a volně přístupná, na dřevěných pryčnách se zde vyspí minimálně 22 lidí, ale kamna dle zápisů v knize zrovna moc netáhnou a dle zápisků na Internetu přes dřevěné šindele při velkém dešti začíná zatékat. Není to žádný zázrak, ale v chajdě samotné i po okolí je neuvěřitelně čisto - rozhodně to zde vypadá lépe než na Kráľovej holi.

 

Nízké Tatry, Sedlo Andrejcová a turistická útulna
Nízké Tatry, Sedlo Andrejcová a turistická útulna
Nízké Tatry, Sedlo Andrejcová a turistická útulna
Sedlo Andrejcová a turistická útulna (červenec 2013)

 

Cesta dosud naprosto v pohodě se mění k horšímu. Prodírání hustou kosodřevinou není nic moc, a pokud se přidají ve vzduchu poletující kapky vody, studený vítr a mraky dorůstající bouřkových tvarů, přichází v sedle Priehybka (1550 m) první krize. A co takhle po dešti, to musí být opravdu chuťovka. Prořezat tuhle kleč by přece neměl být až takový problém...

 

Nízké Tatry, mezi Andrejcovou a sedlem Priehybka
Nízké Tatry, mezi Andrejcovou a sedlem Priehybka
mezi Andrejcovou a sedlem Priehybka (červenec 2013)

 

Navíc je přede mnou strmý výstup na Veľkou Vápenicu (1691 m), kde si slibovaných rozhledů zřejmě moc neužiju :-( Sluníčka svítí jen v trávě :-(

 

Nízké Tatry, Veľká Vápenica
Nízké Tatry, Veľká Vápenica
Nízké Tatry, Veľká Vápenica
pohled z Veľké Vápenice zpět na Kráľovu hoľu (červenec 2013)

 

Sedlo Priehyba (1190 m) je vůbec nejnižším místem hřebenového přechodu a sestup kosodřevinou a poté lesem je opravdu řádně strmý. Nejhorší je neustálé obcházení popadaných stromů - naštěstí cestičky už jsou vyšlapány, ale stejně je škoda, že tomu někdo občas nepomůže motorovou pilou. Opačně to musí být ještě horší... V sedle je turistický přístřešek s lavičkami, vede tudy zpevněná cesta spojující Heľpu a vodní nádrž Čierny Váh, cyklotrasa, voda je k dispozici z potoka a lze zde legálně stanovat, ale lákavě tohle místo rozhodně nepůsobí :-( A proč vlastně ten přístřešek nepostavili tak, aby se v něm dalo v případě nouze taky přespat? Tyhle lavičky se stříškou jedině shora jsou za deště nepoužitelné...

 

Nízké Tatry, sedlo Priehyba
Sedlo Priehyba (červenec 2013)

 

Prudkým stoupáním rozbitým chodníkem, resp. přesněji dřevařskou svážnicí, opět nabírám ztracené výškové metry. Kolesárová (1508 m) dává zabrat a i pokračování přes sedlo Oravcová a Oravcovou (1544 m) se zdá nekonečné. Těžko říci, co je lepší. Jestli husté porosty kosodřeviny nebo jalovců. Zejména když alternativou je obcházení popadaných stromů v lese připomínajícím prales...

 

Nízké Tatry, Kolesárová
ze sedla Priehyba na Kolesárovou a Oravcovou (červenec 2013)

 

Konečně Zadná hoľa a zase výhledy. Dominuje mu protáhnutý Veľký bok (1721 m), ale ten leží na bočním hřebeni, přes něj mne hřebenovka nepovede.

 

Nízké Tatry, Zadná hoľa
na Zadnej holi, pohled zpět na Velkou Vápenici (červenec 2013)

 

Jak to vypadalo na Zadnej holi v pět ráno? Tak nějak takhle:

 

Nízké Tatry, Zadná hoľa
na Zadnej holi (červenec 2013)

 

Slunce rychle rozpouští zbytky ranní mlhy a v trávě jiskří milióny kapiček rosy. Uvidíme, co má pro mne dnešek nachystáno. Červená značka vrchol Homôľka (1660 m) traverzuje, ale na nahoru vede vyšlapaná pěšinka. Další vrchol s nádhernými výhledy a až dodatečně zjišťuji, že z dnešní trasy vrcholek rozhodně nejhezčí. Ale stejně je to škoda - letní opar dalekým výhledům nepřeje.

 

Nízké Tatry, sedlo pod Homôľkou
Nízké Tatry, Homôľka
Homôľka (červenec 2013)

 

Kousek pod rozcestníkem Havrania poľana (1400 m) je k dispozici v těsné blízkosti cesty pramen vody. Voda je ledová a lahodná - čeká mne nekonečný traverz rozvětvené Bacúšské doliny. Část stromů sežral lýkovec, část se válí na chodníku. Na každém desátém kroku je nutno přelézt, podlézt, přeskočit nebo se prostě nějak dostat přes popadané stromy a s báglem na zádech to rozhodně není jednoduché. Turisty v protisměru potkávám jen velice sporadicky, prsty jedné ruky by stačily na spočítání. Někdo sám, jindy dvojice či skupinky. Mladší i starší, každý s batohem na zádech - na turistu na jednodenním výletě zde člověk téměř nenarazí.

 

Nízké Tatry, Havrania poľana
Havrania poľana (červenec 2013)

 

Procházím kolem dalšího upraveného pramene vody, kde voda teče vydatným čúrkem z dřevěného žlábku napravo od cesty. Po levé ruce se otevírají výhledy zpět k bočnímu hřebeni na Babinou. Maliny zatím nezrají, brusinky kvetou a borůvky začínají dozrávat pouze v těch nejníže položených sedlech. Až bude sezóna těchto lesních plodů, bude šance potkat se s medvědem mnohonásobně vyšší.

 

Míjím další notoricky známou útulnu - Ramža je dalším z povolených nocležišť NAPANTu. Je teplo a slunečno, počítala jsem s doplněním vody, ale okolí pramene a pramen samotný nepůsobil zrovna dobře. Tohle budu raději pít až v případě opravdové nouze. Namísto upraveného pramene se stojí fronta s PET flaškami u prohlubně spíše připomínající bažinu, ale voda je napohled normálně průzračná. Takže nevím, zda-li jsem byla na tom správném místě - údaje na Internetu se rozcházejí a uvádějí vzdálenost pramene od chaty v rozpětí 50 až 300 metrů a vyznačení jsem nezahlédla.

 

Nízké Tatry, útulna Ramža
útulna Ramža (červenec 2013)

 

Pohled dopředu dobře nevypadá. Směrem k Ďumbieru mizí všechno pod šedou záclonou, nalevo jsou také vidět srážkové pruhy a přidávají se blesky a hromy. Pod vrcholem Jánov grúň mne okraj bouřky dohání - rychle vytahuju pončo a obal na batoh a sedám doprostřed cesty, víc nestíhám.

 

Nízké Tatry, Jánov grúň
pohled k Ďumbieru z Jánova grúňa (červenec 2013)

 

Bouchá to někde daleko a pár minutách je po přeháňce. Sice je všude kolem, a zejména vepředu, stále hodně šedočerno, ale tady nemá smysl zůstávat. Není tu absolutně kam se schovat a možná bude v Bacúšském sedle nějaký přístřešek.

 

Nebyl... Bouřka se stáčí a znovu začíná krápat a oblohu prosvětlují blesky. Terén je ten nejhorší, jaký jsem zatím zažila. Jsem totiž v oblasti, kde řádí lýkožrouti, kde v roce 2004 nejvíc řádila vichřice a terén byl dva roky naprosto neprůchodný a dodnes je to tady s orientací a značením špatné. Pěšinka je uzounká, tráva dorostlá do výše pasu, krápání se mění v pořádný slejvák a časové prodlevy mezi bleskem a hromem se zkracují a dunění hromu sílí. Hlavně musím udržet v suchu batoh... Nohavice nacucávají vodu do půli stehen, v tzv. goretexových botkách začíná čvachtat, pod pončem se stejně člověk při téhle letní teplotě kompletně zapaří jak někde v tropickém pralese, takže nakonec zachytávám pončo kolem jednoho ze smrků a stavím za pomoci trekových hůlek provizorní stříšku a dřepím pod ní. Jsem sice kompletně promočená, je mi zima, ale v batohu je pořád sucho - až to přejde, převleču se...

 

Konečně to znovu polevuje a přede mnou už je sjezdovka na Čertovici. Zde sice značenou cestu ztrácím, ale naštěstí už není kam zabloudit a v sedle za Lenivou mně zřejmě nic zajímavého neuteklo. A výsledek? Batoh kompletně v suchu, ale já a vše, co mám na sobě, mokré skrznaskrz. Dům horské služby působí opuštěně, ale má naštěstí krytou verandu, takže se mohu převléct a pro začátek mokré věci aspoň vyždímat. Ale co s botama? Vypomáhám si toaletním papírem (moc jej v motorestu k dispozici nebylo), pivními tácky (hlavně nenápadně...) a nakonec suchá ponožka, igelitový sáček navrch a nohy vsunuté zpět do boty. S žaludkem zaplněným horkým sladkým čajem a talířem halušek se slaninkou se rozhoduji pokračovat v cestě. Pokud bude volno, přespím na Štefáničce v posteli...

 

Až teď si uvědomuji, že jsem si to vůbec nezdokumentovala. Na to jsem opravdu vůbec nepomyslela, takže i z toho je zřejmé, jak mne ta bouřka rozhodila :-)

 

Nízké Tatry, Čertovica
sedlo Čertovica při výstupu na Lajštroch (červenec 2013)

 

Nejsem jediná, kdo šlape s batohem ověšeným mokrým ošacením, ale je škoda, že v šest večer už nemá sluníčko tu sílu věci usušit. Bouřka mne zdržela pořádně, budu ráda, když dorazím k chatě se setměním...

 

Nízké Tatry, z Čertovice na Lajštroch
Nízké Tatry, z Čertovice na Lajštroch
Nízké Tatry, z Čertovice na Lajštroch
Nízké Tatry, z Čertovice na Lajštroch
z Čertovice na Lajštroch (červenec 2013)

 

Králička měří sice jen 1807 m, ale od Čertovice je to přes Lajštroch a Kumštové sedlo slušný výstup.

 

Nízké Tatry, Kumštové sedlo z Králičky
přes Kumštové sedlo na Králičku (červenec 2013)

 

Ale nádherně fotogenické pohledy směrem zpět na vzdálenou Homolku, bližší Lajštroch a plochý vrchol Rovné hoľe či na Ohnište a Krakovu hoľu mizí jako mávnutím kouzelnické hůlky. Nad slábnoucí silou slunce vítězí orografická oblaka, oblaka, na jejíž vznik mají výrazný vliv terénní překážky. Hory jsou přírodní překážkou pro horizontální proudění vzduchu, a proto nutí vzduch stoupat. Zároveň s výstupným pohybem se vzduch ochlazuje, postupně dochází ke kondenzaci vodní páry a vytváří se oblak na návětrné straně horského hřebenu. Mohutnost takto vzniklého oblaku závisí na obsahu vodní páry ve vzduchu, na celkové míře instability atmosféry a na výšce i horizontálním rozsahu horského hřebenu stejně tak jako na síle horizontálního proudění vzduchu. Všechny tyhle vlivy se už zase sešly v dokonalém souladu... Jestli na hory v létě, tak snad jedině v tom babím... Síla horizontálního proudění se opět blíží k hodnotám hodně znepříjemňujícím chůzi, teplota klesá a vše kolem mizí v mlze. Tak teď už opravdu nic neusuším.

 

Nízké Tatry, Králička
přes Králičku (červenec 2013)

 

Štefánička, tedy turistická chata generála Milana Rastislava Štefánika pod Ďumbierom, je téměř kompletně plná více či méně promoklých turistů - ta hlavní část bouřky doplněná navíc kroupami se přehnala odpoledne právě zde mezi Chopkem a Ďumbierem. Ale ještě pár postelí k dispozici je. Za 16€ dostávám přidělenu postel, ráno dostanu snídani a je zde i teplá sprcha. Ale co je ze všeho nejdůležitější - v restauraci hoří krb, na pokojích je možno pustit elektrické topidlo a k dispozici jsou vyhřívané sušáky na boty. Usuším se!!!!

 

Ráno je obloha vymetená, ale zřejmě to nebude dlouho trvat a vrcholky se opět skryjí v mracích a chuchvalce mlhy se opět začnou převalovat přes hřeben. Rovnováha v atmosféře se oproti včerejšku určitě nezměnila :-( Tráva se ještě třpytí rosou, ale je čas vyrazit, přede mnou je cesta dneska hodně dlouhá.

 

Nízké Tatry, hřeben od chaty generála M.R. Štefánika pod Ďumbierom
hřeben od chaty generála M.R. Štefánika pod Ďumbierom (červenec 2013)

 

A přesně tak to samozřejmě dopadlo, ranní pohledy na Chopok byly posledními, na zbytek dne zmizely dvoutisícové vrcholy v mracích. Sice mám nad sebou na vrcholku Ďumbieru modrou oblohu, ale všude kolem bylo bílo :-) Vyběhla jsem nahoru z Krúpového sedla nalehko - bágl jsem ukryla za kameny. Škoda, že přímá cesta od Štefáničky uzavřená kvůli erozi svahu se zřejmě v dohledné době neotevře. Kdo by dneska měl na stavbu kamenných chodníků...

 

Nízké Tatry, Ďumbier
Nízké Tatry, Ďumbier
Nízké Tatry, Ďumbier
Nízké Tatry, Ďumbier
Nízké Tatry, Ďumbier
výstup na Ďumbier (červenec 2013)

 

Mraků i turistů přibývá, lanovka zřejmě jezdí...

 

Nízké Tatry, v Demänovském sedle
Nízké Tatry, Chopok
z Demänovského sedla na Chopok (červenec 2013)

 

Jsem si myslela, že lanovka spojující sever a jih je už kompletní, ale na vrcholu se ještě stále pilně pracuje. V Kamenné chatě pod Chopkem doplňuji ztracenou energii šošovicovou polévkou a pořádným hrnkem horského čaje. Vrchol ve formě nasypané hromady kamení rozhodně vynechám - a navíc tam zřejmě je docela plno - lidí je tu jako máku.

 

Nízké Tatry, Chopok
Nízké Tatry, Chopok
Nízké Tatry, Chopok
Nízké Tatry, Chopok
Nízké Tatry, Chopok
Chopok (červenec 2013)

 

Směrem na Dereše je návštěvnost mnohem menší, ačkoli i tady se šlape po pohodlném dlážděném chodníku.

 

Nízké Tatry, Dereše
Dereše (červenec 2013)

 

Mám za sebou poslední vrchol s nadmořskou výškou přesahující dva tisíce metrů. Ještě Poľana (1890 m), Kotliska (1937 m) a Chabenec (1955 m) a počasí se snad zlomí zpět do léta.

 

Nízké Tatry, Skalka, Kotliska a Chabenec ze sedla Poľany
Skalka, Kotliska a Chabenec ze sedla Poľany (červenec 2013)

 

Kotel pod Skalkou působí impozantně a majestátní Skalka (1980 m) kraluje této nádherné scenérii. Krásná příroda bez viditelných lidských zásahů. Snad budu mít někdy příležitost projít si tuto málo navštěvovanou boční rozsochu hlavního hřebene.

 

Nízké Tatry, Poľana
Nízké Tatry, Poľana
na vrcholku Poľany (červenec 2013)
Nízké Tatry, Krížske sedlo
Nízké Tatry, Krížske sedlo
v Krížském sedle (červenec 2013)
Nízké Tatry, hřeben Skalky z vrcholu Kotliska
hřeben Skalky z vrcholu Kotliska (červenec 2013)

 

Na vrcholu Kotliska potkávám skupinu kamzíků - zřejmě šéf si mne potřeboval prohlédnout zblízka a koukat na kamzíka na vzdálenost necelých pěti metrů byl opravdu zážitek.

 

Nízké Tatry, Kotliska
Nízké Tatry, Kotliska
Kotliska (červenec 2013)

 

Chabenec tvoří jakýsi přelom mezi západní a ďumbierskou částí pohoří, která má více velehorský charakter. Končí zde obnažené skály a ledovcové kary s prudkými srázy a hřebenovka pokračuje převážně po holých, širokých a plochých hřbetech. Ale na vrcholu Chabence jsem opět v mlze jak v prádelně :-(

 

Nízké Tatry, Chabenec
Nízké Tatry, Chabenec
Chabenec (červenec 2013)

 

Nalevo dole pod sedlem Ďurková svítí červená střecha útulny a kolem se pasou krávy, ale do večera zbývá spousta času. Jdu dál, odsud bych zítra odpolední odjezd autobusu rozhodně nestihla.

 

Nízké Tatry, Chabenec z Ďurkové
Chabenec z Ďurkové (červenec 2013)
Nízké Tatry, pohled zpátky na hřeben Chabence z Latiborské hoľe
pohled zpátky na hřeben Chabence z Latiborské hole (červenec 2013)
Nízké Tatry, Latiborská hoľa
Latiborská hoľa zpoza Veľké hoľe (červenec 2013)

 

Ďurková (1750 m), Zámostská hoľa (1612 m), Latiborská hoľa (1643 m), traverz úbočím Veľké hoľe (1640 m) a Skalky (1549 m) a přede mnou se zvedá hřeben Prašivé a Chochule. Pode mnou hluboko v údolí leží zřejmě nejdelší obec na Slovensku - Liptovská Lúžná a slunce mizí za hradbou Velké Fatry.

 

Nízké Tatry, Košarisko
Nízké Tatry, Košarisko
Nízké Tatry, Košarisko
na Košarisku (červenec 2013)

 

Opět s večerem padla rosa a stan se kompletně zarosil z obou stran, ale naštěstí mne tentokrát nebudil vítr. K dokonalosti chybělo málo - únava po třech a půl dnech pochodu s desetikilovým batohem na zádech je přece jen znát.

 

Ale ranní východ slunce nad hřebenem Chabence, naboso v mokré trávě, bude patřit k okamžikům, na které se nezapomíná. Na severní straně se z údolí přes hřeben převalovala oblačnost a modrá obloha slibovala další nádherný letní den.

 

Nízké Tatry, Košarisko
Nízké Tatry, Košarisko
Nízké Tatry, Košarisko
na Košarisku (červenec 2013)

 

Slunce vychází v tuto roční dobu před pátou, takže ještě se vracím do spacáku. Péřák mne zahřeje víc než zatím slabé sluníčko. Tři předcházející dny nebylo třeba koukat po hodinkách, ale dnes počítám - musím stihnout autobus z Donoval s odjezdem 15:51 a bylo by záhodno stihnout i nějaký ten pozdní oběd. Na křehký chleba se sýrem, turisťákem a rajčetem už nemám ani trochu chuť :-(

 

Nízké Tatry, Košarisko
Nízké Tatry, Košarisko
na Košarisku (červenec 2013)
Nízké Tatry, Veľká Chochula
Nízké Tatry, Veľká Chochula
Nízké Tatry, Veľká Chochula
Veľká Chochula (červenec 2013)

 

Veľká Chochula (1753 m), Malá Chochuľa (1720 m), Prašivá (1652 m) - hřeben končí prudkým klesáním v Hiadeľském sedle. Zde končí i Nízké Tatry - Kozí chrbát a Donovaly už spadají pod Starohorské vrchy. Naposledy se trochu nostalgicky rozhlížím po kraji z pořádné výšky - od západu k severu Velká Fatra s pyramidovitou siluetou Rakytova, Lúčanská a Kriváňská Malá Fatra s charakteristicky rozeklanou siluetou Rozsutce, Velký Choč, rozložitý Salatín a siluety Západních a Vysokých Tater. Ale zejména hřeben, který mám za sebou - charakteristický dvojvrchol Ďumbieru se dnes neskrývá v bílé čepici a daleko na západě lze rozeznat siluetu Kráľovy hoľe. Zvládla jsem to a je to příjemný pocit.

 

hřeben Nízkých Tater z Prašivé
hřeben Nízkých Tater z Prašivé (červenec 2013)

 

Využívám možnosti doplnit vodu kousek pod dřevěnou útulnou v Hiadeľském sedle a ačkoli jsem si původně říkala, že si strmý výstup na Kozí chrbát (1330 m) odpustím, stejně nakonec lezu kolmo vzhůru a kochám se krásou květů a výhledy. Včera jsem od vrcholku Dereše v poledne až na Košarisko do pozdního večera potkala pouhé dva osamělé turisty, dneska potkávám už třetí skupinku. Vlastně čtvrtou, málem bych zapomněla na rodinku se dvěma malými prcky s kompletní výbavou na přechod. Batohy rodičů zřejmě vážily mnohem více než těch mých cca 10 kg.

 

Hiadeľské sedlo
Hiadeľské sedlo (červenec 2013)
Kozí chrbát
Kozí chrbát
Kozí chrbát (červenec 2013)
hřeben Prašivé a Veľké Chochule z Kozího chrbátu
hřeben Prašivé a Veľké Chochule z Kozího chrbátu (červenec 2013)
Donovaly a hřeben Veľké Fatry z Kozího chrbátu
Donovaly a hřeben Veľké Fatry z Kozího chrbátu (červenec 2013)

 

Je pondělí, strávila jsem nahoře pět dnů a čtyři noci. Stíhám i bravčový rezeň, hranolky a půlitr kofoly a taky flašku minerálky v obchodě na cestu do busu - autobus přijíždí načas.

 

Ve Zvoleně mám na přestup podle jízdního řádu cca 45 minut, ale nakonec je vše jinak. Marné bylo čekání na autobus z Humenného do Brna s odjezdem ze Zvolena v 17:40 a příjezdem do Brna 22:15. Čekali jsme půl hodiny, hodinu, dvě hodiny... Nač je v takovém případě mobil, když není kam zavolat. Nač je wi-fi v chytrém mobilu, když informaci ohledně zpoždění autobusu nelze na Internetu najít... Sedíte na nástupišti a přemýšlíte, jestli si můžete odskočit... V 19:40 měl odjezd další spoj - z Rimavské Soboty do Plzně, který jede přes Brno. Ten naštěstí dorazil s pouze 15 minutovým zpožděním. Byly jsme tam tři, co jsme čekaly přes dvě hodiny a šofér nás přivítal slovy "Ale kam já vás dám?" Nejet až do Brna, zřejmě by nás tam nechal, protože nakonec mezi Žiarem nad Hronom a Bratislavou pár cestujících stálo.

 

A tak tohle je poslední fotografie. Na nic dalšího už jsem neměla sílu.

 

Prašivá a Veľká Chochuľa z Donoval
Prašivá a Veľká Chochuľa z Donoval (červenec 2013)

 

Na Zvonařce mne autobus vyklopil v 1:05 a s čekáním na noční rozjezdy jsem domů dorazila v 2:15. Úžasné cestování - 388 km za 10,5 hod. a přidá-li se stres z možnosti, že bus přijede plný a vás již odmítne, fakt nevím, zda-li ještě někdy zase vyrazím prostředky hromadné dopravy :-((( Autem by mně to trvalo přes Trenčín pouze 4,5 hodiny :-((( Navíc na mne mohly v autě čekat čisté oblečky :-(((

 

Možnosti k přespání, stravování a zdroje vody:

 

Telgárt - obchod s potravinami

Predné sedlo pod Kraľovou hoľou - možnost táboření

Zubrovica - pramen na východním úbočí Kráľovy hoľe kousek pod asfaltovou obslužnou komunikací

Kráľova hoľa – nouzový úkryt ve vstupní hale do budovy televizního vysílače, kapacita 6 míst, nocleh bez poplatku, bez vody.

Ždiarske sedlo – asi 400 m jižně pod sedlem v kosodřevině při modré značce se nachází vydatný pramen vody, v sedle nouzově salaš

Andrejcová – samoobslužná útulna, kapacita 22 míst, nocleh zdarma, pramen, možnost táboření.

Priehybka – vydatný pramen vody se nachází asi 5 minut chůze jižně od rozcestníku značek ve svahu Vápenice

Priehyba – voda v potoce, možnost táboření.

Havrania poľana – při sestupu směrem na Ramžu upravený pramen vody a později i potok.

Ramža – samoobslužná útulna, kapacita cca 20 míst, nocleh zdarma, pramen, možnost táboření

Čertovica – hotely či penzióny, restaurace, voda ke koupi resp. na WC, možnost táboření

Štefánikova chata pod Ďumbierom – kapacita 48 míst, nocleh za poplatek 16€ včetně snídaně, pitná voda, horká sprcha

Kamenná chata pod Chopkom – kapacita 30 lůžek v noclehárně, nocleh za poplatek, restaurace, voda pouze v PET láhvi za peníze

Ďurková – obhospodařovaná turistická útulna s kapacitou 36 míst, nocleh za mírný poplatek, něco k jídlu, pramen 200 m od chaty, možnost táboření po vyčerpání kapacity útulny.

pod Zámostskou hoľou po žluté asi 100 m k jihu – pramen u bývalé salaše

Hiadelské sedlo – samoobslužná útulna, možnost táboření, pramen asi 200 m jižně po pěšině resp. ještě jeden po turistické značce

Donovaly - hotely či penzióny, restaurace, obchod s potravinami

 

všude v závislosti na ročním období - jahody, borůvky, maliny, ostružiny, brusinky :-)

copyright Alena