logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...


 

 

Vysočina 17.-18.8.2013

... na kole křížem krážem za krásami Vysočiny ...

 

Náš byt se zásluhou výměny umakartového jádra za ytong proměnil ve staveniště s provizorně připojeným záchodem a s možností se umýt maximálně v lavoru - v pracovních dnech nezbývá než to nějak přežít, protože je třeba chodit do práce a na trochu prachu ještě nikdo neumřel, ale na víkend je rozhodně vhodné raději vypadnout někam ven. Mám sice v zásobě spoustu nápadů, ale nakonec improvizuji - žádné velké přípravy a stovky kilometrů za volantem - vítězí nejjednodušší kombinace: kolo, pidistan a Vysočina.

 

výhledy z Metodky
výhledy z Metodky (srpen 2013)

 

Sobotní ráno si kazím budíkem, vlak z Brna do Žďáru nad Sázavou odjíždí z Králova Pole v 6:33. Jízdenka mne stojí 109Kč a za kolo připlácím dalších 30Kč, ale v půl osmé jsem se vším pohodlím na nádraží ve Žďáru - byl to rychlík a kolo vezl zavazadlový vůz a já se nemusela trápit s nakládáním a vykládáním.

 

Ještě nějaké ty šátečky k snídani a nějaké jídlo do brašny pro jistotu a mohu vyrazit.

 

Žďár nad Sázavou
Žďár nad Sázavou (srpen 2013)

 

Žďár n.S. - Hamry n.S. - Sázava - Ronov n.S. - Přibyslav - Žižkovo Pole - Havlíčkova Borová - Staré Ransko - Krucemburk - Veselý kopec - Hlinsko - Herálec - Kadov - Odranec - Lísek - Bystřice n.P. - Nedvědice, cca 115 km

 

křížem krážem Vysočinou

 

Hezčí místo pro snídani těžko vybrat - lavička před sochou Hamroně je pro tento účel naprosto dokonalá. Trošku s obavami jsem čekala, že slunce, voda a především nenechavé ruce vandalů tuto sochu již poničily, ale zatím kříženec hlemýždě a žáby úspěšně odolává.

 

Hamry nad Sázavou, Olšiakův Hamroň
Hamry nad Sázavou, Olšiakův Hamroň (srpen 2013)

 

Další zastávka je jen o kousek dál, další Olšiakova socha stojí u Sázavy na louce pod Rozštípenou skálou, Mamut a za ní je Šlakhamr, bývalý vodní mlýn s dvěma vodními koly s expozicí odkazující na bohatou železářskou tradici žďárského regionu.

 

Hamry nad Sázavou, Olšiakův mamut
Hamry nad Sázavou, Olšiakův mamut (srpen 2013)
Hamry nad Sázavou, Šlakhamr
Hamry nad Sázavou, Šlakhamr (srpen 2013)

 

Vracím se kousek zpátky na cyklostezku spojující Hamry nad Sázavou a Sázavu, která zde vede po staré železniční trati hluboko zařezané do skal po hladce uježděné šotolině a v jednom místě dokonce pod starým železným mostem.

 

Stezka končí těsně před Sázavou a za Sázavou opět pokračuje - tentokráte se vší parádou po hlaďounkém asfaltu až do Přibyslavi. Ještě před pár lety se v těchto místech neslo pouze táhlé houkání projíždějících vlaků, dnes si to tady užívají bruslaři a cyklisté. Dole se klikatí Sázava, nahoře vede nová dvoukolejná železniční trať spojující Brno a Prahu přes Havlíčkův Brod.

 

po cyklostezce ze Sázavy k Přibyslavi
po cyklostezce ze Sázavy k Přibyslavi
po cyklostezce ze Sázavy k Přibyslavi (srpen 2013)

 

Dvakrát krátce odbočuji - poprvé ke starému kamennému mostu přes Sázavu, podruhé do Ronova nad Sázavou prohlédnout si Olšiakova Draka, ale odjíždím zklamaná - je to jen reklama pro firmu :-(

 

Ronov, drak
Olšiakův Drak v Ronově (srpen 2013)

 

V Přibyslavi končí pohoda - až dosud jsem jela po rovině podél řeky, teď mne čeká i nějaké to stoupání, protože opustím řeku Sázavu.

 

Jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova v parku přibyslavského zámku je jedním z pracovních modelů B. Kafky, žáka J.V.Myslbeka, pro monumentální sochu tvořící dominantu pražského Vítkova - od slavnějšího originálu se opravdu liší jen rozměry.

 

socha Jana Žižky v Přibyslavi
socha Jana Žižky v Přibyslavi (srpen 2013)

 

Kousek od věže se prodává zmrzlina - je akorát čas na krátkou pauzu.

 

Přibyslav, věž
Přibyslav, věž (srpen 2013)

 

Mezi Přibyslaví a Žižkovým Polem stojí hned u silnice 16 metrů vysoká mohyla z kamenných kvádrů - v místě údajného skonu Jana Žižky z Trocnova 11. října 1424. Mohyla byla postavena v roce 1874 a v roce 2003 zrestaurována.

 

Žižkovo Pole, památník
Žižkovo Pole, památník
Žižkovo Pole, památník (srpen 2013)

 

Vysočina je úžasné místo pro cykloturistiku. Pěšky by se člověk daleko nedostal, ale pro putování na kole jsou zde ideální podmínky. Spousty a spousty silniček s minimálním provozem.

 

mezi Žižkovým Polem a Havlíčkovou Borovou
mezi Žižkovým Polem a Havlíčkovou Borovou (srpen 2013)

 

Přede mnou je Havlíčkova Borová se zdaleka viditelnou dominantou, pozdně gotickým kostelem sv. Víta stojící na kopci ve výšce 637 m. Zde, v Borové, se narodil Karel Havlíček Borovský (*1821 - †1856), básník, novinář a politik a v jeho rodném domku je dnes muzeum.

 

Havlíčkova Borová
Havlíčkova Borová (srpen 2013)

 

Ale dost bylo polí, pokračovat se bude rozsáhlými lesy, které spadají pod CHKO Žďárské vrchy.

 

v lese za Havlíčkovou Borovou
v lese za Havlíčkovou Borovou (srpen 2013)

 

Po pravé straně míjím rybník Podhorák a potěšil mne i upravený pramen vody. K obědu bude lahodná studená namísto té zteplalé, kterou sebou vezu :-)

 

rybník Podhorák
rybník Podhorák
rybník Podhorák
rybník Podhorák
u rybníka Podhorák (srpen 2013)

 

Borovská nebo taky Ranská jezírka se nachází cca 3 km severovýchodně od Borové a jsou součástí lesů Ranského masivu. Zaplavené šachty, ve kterých se v 19. století povrchově těžila železná ruda, daly vzniknou této chráněné přírodní památce, kterou tvoří malebné vodní plochy střídající se se zalesněnými vyvýšeninami starých hald po dřívější těžbě železných limonitových rud. Mokřadní společenstva připomínají tajgu a člověka by ani nenapadlo, že zde původně vládly krumpáče.

 

Jenže z červené značky, která prochází podél západní hranice rezervace není vůbec nic vidět a a ponechat kolo bez dozoru v lese jsem si troufla jen velice krátce :-) Kolem jezírek sice vede vyšlapaná pěšinka, ale do NPR je mimo značené cesty vstup zakázán.

 

Ranská jezírka
Ranská jezírka
Ranská jezírka (srpen 2013)

 

V oblasti Ranských jezírek přejíždím rozvodí mezi řekou Sázavou a Doubravou. Sázava je přítokem Vltavy, Doubrava či Doubravka vtéká do Labe. Po dlouhém stoupání konečně pojedu pořádný kus z kopce.

 

Rybník Řeka v blízkosti obce Staré Ransko a Krucemburk je vodní plocha v údolí řeky Doubravy využívaná především k rekreaci v nadmořské výšce 550 m. Jedná se o druhý největší rybník Vysočiny s pohodovým přístupem k vodě, funguje zde restaurace a taky kemp a kvalita vody je pravidelně sledována.

 

rybník Řeka u Krucemburku
rybník Řeka u Krucemburku (srpen 2013)

 

Zřejmě bych stěží nalezla vhodnější místo k přenocování, takže ač je teprve pozdní odpoledne, rozhoduji se zůstat zde a odpolední sluníčko využiju k lenošení a s trochou nostalgie k zřejmě poslednímu koupání tohoto léta. Sice jsem původně chtěla dojet až do oblasti zatopených lomů kolem Skutče, ale nad mapou se to snadno plánuje, ale kdo pak má všechny ty kopce vlastní silou vyšlapat :-(

 

Až hlad mne vyhnal od vody, ale chtělo by to něco lepšího než je langoš... Krucemburk leží na severovýchodním okraji Žďárských vrchů a dominuje mu kostel sv. Mikuláše - na hřbitově u kostela se lze u jeho hrobu poklonit památce malíře Jana Zrzavého. Vůbec bych to netušila, ale při hledání restaurace, ve které se vaří, jsem narazila na informační ceduli s popisem všech zajímavostí v okolí. A tak jsem našla nejprve hrob, ale posléze nakonec i tu restauraci s kuchařem a se zahrádkou :-)

 

Krucemburk - hrob Jana Zrzavého
Krucemburk - hrob Jana Zrzavého (srpen 2013)

 

Žně jsou v plném proudu a za každým kombajnem se zvedá neuvěřitelný oblak prachu.

 

žně
žně (srpen 2013)

 

Je sice sucho, ale v rybníku je naštěstí vody dost a dost, takže zapálit si večer ohýnek nebude až takovým rizikem. S postupujícím večerem se ochlazuje, je nejvyšší čas postavit pidistan, zamknout kolo k plotu a vyrazit na dřevo. A po pár pokusech se mi oheň podařilo nejen zapálit, ale taky nafotit :-)

 

Systém sprch za peníze nepatří k mým oblíbeným a tyhle byly obzvláště "vychytané"... Hodíte peníze a po 20 sekundách začne téci voda... Ale ve které kabince? V té, ve které se momentálně doobléká dáma přede mnou??!

 

rybník Řeka u Krucemburku
rybník Řeka u Krucemburku
rybník Řeka u Krucemburku
rybník Řeka u Krucemburku
rybník Řeka u Krucemburku (srpen 2013)

 

A co v neděli? Ještě kousek bych mohla popojet k severu, k Hlinsku, ale pak to už budu muset stočit k jihu, směrem k Brnu. A v tom případě zřejmě nezbude, než zase využít služeb ČD a hlídat čas - poslední vlak odjíždí ze Žďáru n.S. večer v půl osmé!!!

 

Budím se do nádherného rána a ani v noci nebylo až tak chladno, jak by se dalo v půli srpna u vody čekat. Než se mi usuší stan, udělám ještě pár fotek a nesmím zapomenout vzít foťák sebou na WC. Mají zde úžasnou výzdobu :-)

 

rybník Řeka u Krucemburku
rybník Řeka u Krucemburku
rybník Řeka u Krucemburku (srpen 2013)

 

Vybírám silničky s co nejmenším provozem - z Krucemburku přes Benátky a Chlum k rybníku Januš.

 

u rybníka Januš
u rybníka Januš
u rybníka Januš (srpen 2013)

 

Asfaltku měním za kamenitou polní cestu a následně pěšinu - zeleně značený chodník mne přivede z Milesimova přímo pod Veselý kopec.

 

skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska
skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska
skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska
skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska
skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska (srpen 2013)

 

Veselý kopec, skanzen lidových staveb z Hlinecka, Poličska a Litomyšlska, na pomezí Železných hor a Žďárských vrchů, vrací návštěvníky do doby dávno minulé, do doby z obrázků Josefa Lady a mládí našich babiček a prababiček.

 

Paráda, kolo není nutno ponechat u vchodu, protože skanzen není v uzavřeném oploceném prostoru a vede skrz něj turistická značka, a tak ho můžu mít naštěstí i s bagáží stále pod kontrolou.

 

skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska
skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska
skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska
skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska
skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska (srpen 2013)

 

Po souhlasu dráteníka si jej fotím při práci. Mám jen jeden pokus - sedí ve stínu a musím použít blesk, ale nakonec to vyšlo docela hezky.

 

skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska
skanzen Veselý kopec poblíž Hlinska (srpen 2013)

 

Vlastně jsem přejela další rozvodí - pokračovat budu údolím Chrudimky. A pěšky, zeleně značená pěšina mezi Veselým kopcem a Královou pilou je pro kola naprosto nevhodná...

 

Krátce se zastavuji v Hlinsku, v části zvané Betlém. Z názvu by člověk čekal ten vánoční, s Ježíškem a zvířátky, ale hlinecký Betlém je souborem roubených a zděných domků, které si zde v první polovině 18. století postavili drobní řemeslníci - chaloupek jak z knížky Babička od Boženy Němcové.

 

Betlém v Hlinsku
Betlém v Hlinsku (srpen 2013)

 

Po výborném obědě v zahrádce jedné z nich je nejvyšší čas vyrazit po cyklostezce označené číslem 1. Ta by mne sice dovedla až do Brna, ale vzdálenostně je to 102 km, což tedy rozhodně za odpoledne nedám :-) Čeká mne stoupání přes Hamry na Herálec a poté až pod nejvyšší vrchol Žďárských vrchů Devět skal - až od samoty Blatky mohou nohy odpočívat při sjezdu do Kadova.

 

Tady cyklostezku číslo 1 na chvilku opouštím - namísto stoupání lesem pod Paseckou skálou volím stoupání otevřenou krajinou přes Kuklík a Odranec.

 

Kuklík
Kuklík (srpen 2013)

 

Stoupání je to v pravdě nekonečné, postupně vytlačím kolo až do výšky 788 m, na Metodku, ale za tu námahu jsem odměněna těmi nejhezčími výhledy, jaké na Vysočině znám. Metodka patří k mým srdcovkám a ani dnes nejsem zklamaná.

 

Metodka
Metodka
Metodka (srpen 2013)

 

Od roku 1975 tu stojí pomník padlých partyzánů - kousek odtud zahynula 8.2.1945 hrdinskou smrtí ruská partyzánka, zdravotnice tehdy dvacetiletá Rufa Krasavina a za spolupráci s partyzány byli zatčeni dva koníkovští občané - František Laštovička (týž den popraven v Kounicových kolejích v Brně) a František Olejník (později popraven v Mauthausenu). Obzor lemují za příznivého počasí Orlické hory, Králický Sněžník a Jeseníky, na sever a severovýchod se táhne pásmo lesnatých kopců nad řekou Svratkou.

 

Metodka
Metodka (srpen 2013)

 

Ale než sjedu ke Svratce, ještě to bude pěkných pár kilometrů trvat. Konec fotopřestávek, je třeba šlapat a šlapat a šlapat :-) Nebo vlastně ne, šlapat se nemusí, bude to téměř pořád z kopce :-) Čeká mne Lísek, Bohuňov, Domanín a z Bystřice nad Pernštejnem už jede vlak.

 

Metodka
Metodka (srpen 2013)

 

A protože mám dostatečnou časovou rezervu, šlapu nakonec dál - přes Věchnov (teď už vím, odkud se v Brně bere Věchnovský chléb), Býšovec, Smrček a odbočku k hradu Pernštejn do údolí Nedvědičky - zbývá už jen poslední kilometr k nádraží. Poslední spoj do Brna odjíždí z Nedvědice 20:01, kdybych to byla bývala nestihla, musela bych po svých :-( Ale protože jsem měla téměř hodinovou rezervu, zvládla jsem do odjezdu i klobásu v nádražní hospůdce. Počasí se mění přesně podle předpovědi - ale nevadí, zítra je stejně pracovní pondělí.

 

mezi Bystřicí n.P a Nedvědicí
mezi Bystřicí n.P a Nedvědicí (srpen 2013)

 

 

 

 

 

copyright Alena