Západní Tatry 27.9.-1.10.2013

dny se krátí a slunce ztrácí sílu hřát

 

Výlet druhý - přes Salatín do Smutného sedla - Brestová, Salatín, Spálená, Baníkov, Hrubá kopa, Tri kopy

 

Z parkoviště vyrážím až v 8. Ráno se mi nechtělo z vyhřáté postele a zřejmě na to doplatím. Bude určitě lepší si tu trasu oproti výstupu na podzim 2010 otočit - od bývalé Ťatliakovy chaty je to po asfaltu, takže poslední hodina a půl se dá celkem v pohodě zvládnout i po setmění.

 

Pod Spálenou, parkoviště (1030 m) - Predný Salatín (1624 m) - Brestová (1903 m) - sedlo Parichvost (1856 m) - Salatín (2048 m) - Skriniarky - Spálená (2083 m) - Pachoľa (2167 m) - Baníkovské sedlo ( 2040 m) - Baníkov (2178 m) - Hrubá kopa (2166 m) - Tri kopy (2136 m) - Smutné sedlo (1963 m) -Ťatliakovo jezero (1370 m) - Adamcuľa (1190 m) - Pod Spálenou, parkoviště (1030 m) - cca 10:30 hod

Dneska nahoře nebude tak plno. Na parkovišti nestojí tři autobusy jako včera a navíc byla ta moje včerejší trasa ze sedla Zábrať přes Ostrý Roháč do Smutného sedla v této oblasti tou nejnavštěvovanější.

 

Šlapu si to podél jednoho z vleků. Peníze hýbou světem, budovat sjezdovky a lanovky zrovna tady mně rozhodně nepřipadá z hlediska ochrany tatranské přírody jako dobrý nápad. Proč raději nezpevnit pár turistických chodníků namísto výmluv na erozi a uzavírání oblastí?

Ale na druhou stranu, mnohé je o lidech - uprostřed výstupu, na stezce samé kamení a kořeny, potkávám v protisměru "borce" na bicyklu :-( V místě, kde rozhodně nemá s bicyklem co dělat :-(

Výhledům z Predného Salatínu kraluje Osobitá, turistům zapovězená hora izolovaně vysunutá na severozápad od hlavního hřebene. Může se jen do sedla pod ni, ale dle příspěvků po Internetu mnozí zákaz překračují a pokračují až na vrchol :-(

Stoupám nad hranici kosodřeviny a užívám si výhledů.

Konečně Brestová a úvodní souvislé stoupání je za mnou. Převýšení téměř 900 metrů...

 

Vrcholový kříž není umístěn na nejvyšším místě, ale na vrcholku těsně před srázy prudce padajícími směrem k Zuberci. Přede mnou se otevírá pohled na celou Oravu, ale ta je převážně skrytá pod bílou peřinou. Jen Pilsko a Babia hora pomáhá v orientaci, že je někde tam dole rozlehlá hladina Oravské přehrady.

Jenže ani dneska zde nebude kralovat inverze. Při výstupu jsem se sice zahřála od námahy, ale teplota je ještě o nějaký ten stupeň pod nulou níž než včera a spolupůsobením slunce, hor, větru a vody se opět tvoří oblačnost, která postupně skrývá z krajiny kolem víc a víc.

Pohledy ze Salatína už zdaleka nejsou tak úžasné, jako byly z Brestové a hřebínek zvaný Skriniarky přelézám v podstatě v mlze.

Stoupání ze Spálené směrem na Pachoľu patří k těm náročnějším a lze si vypomoci řetězy. Ale za těchto podmínek vrchol asi raději vynechám. Tedy jestli nepřehlédnu odbočku. Do toho mraku se mi ani trochu nechce.

V Baníkovském sedle bych to mohla v případě nouze vzít přímo dolů, ale v těchto místech je jasně vidět, že se oblačnost drží především ze severní strany hrany hřebene a že výhledy z Baníkova budou :-)

A byly. Ale největší peckou byli čtyři "borci" s bicykly...

Přede mnou je nejtěžší část hřebene - sestup z Baníkova a následné překonání jednotlivých vrcholků, ze kterých je poskládán vrchol Tri kopy. Pokud jsou řetězy ze severní strany, vylepšuje je led a silně to tady připomíná Orla Perć - Orlí stezku v polské části Vysokých Tater. Ale zřejmě je dobře, že jsem se původní myšlenky zdolání Orla Perć při plánování programu na následující dny vzdala. V září 2011 se předvedlo babí léto se vší parádou a letošní podmínky se s tím nedají vůbec srovnat.

S postupujícím pozdním odpolednem ubývá dvounohých návštěvníků a naopak přibývá těch čtyřnohých. V horní části Smutné doliny vyrazilo na pastvu stádo kamzíků.

I mraky postupně mizí a už po několikáté vytahuji foťák, abych zachytila tu krásu dvojice Ostrý Roháč a Plačlivé.

U Ťatliakovy chaty a umělého jezera lze fotit už jen se zvýšeným ISO nebo ze stativu, vyšlo mi to tak akorát. Obloha zrůžověla a přede mnou je poslední část cesty - ti dva cyklisti, co mají kola opřená o chatu, budou dole v okamžiku, my ostatní budeme šlapat ještě hodinu a půl. Či spíše ještě o chvilku déle, rozhodně si netroufnu sejít dolů k parkovišti v naprosté tmě zkratkou lesem po zelené, ale obejdu to dokola po asfaltu.

Čelovku nebylo třeba vytahovat z batohu, medvěda jsem neviděla ani neslyšela a den zakončila talířem halušek s bryndzou a slaninou na Chatě Zverovka. A že jsem už měla pořádný hlad...

 

 

výlet č. 1 - ze sedla Zábrať do Smutného sedla - Rákoň, Volovec, Ostrý Roháč a Plačlivé
výlet č. 2 - přes Salatín do Smutného sedla - Brestová, Salatín, Spálená, Baníkov, Hrubá kopa, Tri kopy - tato stránka
výlet č. 3 - Sivý vrch
výlet č. 4 - Muzeum oravskej dediny a Juráňova dolina