logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Weinviertel 24.5.2014

... Dolním Rakouskem na šlapací drezíně ...

 

Tentokráte netradičně - autorem zápisků je Vašek.

 

Už týden blázním u maturitních komisí, chce to odpočinek. Nejlepší bude krátký výlet někam blízko Brna. Teprve v úterý odpoledne se dovídám o výletu brněnské organizace KČT Mapa do rakouského Weinviertelu a to dokonce s jízdou na drezínách. Žena se mi toulá někde na kole kolem Dunaje a tohle od Brna není daleko ani kilometrově, ani časově. To je ono!

 

S malými zmatky odjíždíme okolo 6.30 hod od Janáčkova divadla. Obloha je zatažená, předpověď počasí na den není příliš příznivá. Po cestě přibíráme další turisty v Ivančicích a Moravském Krumlově. Za chvíli už přejíždíme hranice a blížíme se ke zřícenině hradu Staatz, kde bude hodinová pauza a výstup na hrad.

Staatz

Už jsme tady byli s Alenou při našem velkém cyklovýletě Weinviertelem v roce 2004. Jenže tehdy jsme nejeli autobusem, ale vlakem z Brna do Hrušovan a potom přes hrad v Laa an der Thaya na Staatz. V každém případě pro mě samotný hrad nebyl překvapením a věděl jsem, že shora budou pěkné pohledy – pokud se ovšem zlepší počasí. Zříceniny hradu Staatz (Stožec) se vypínají do výše 100m nad okolní pahorkatinou.

 

Dominantu města tvoří kostel a hrad s pozůstatky opevnění. Později byl hrad přestavěn na zámek, který je dnes sídlem muzea piva (Biermuseum).

 

Podařilo se. Sotva jsme přejeli hranici, obloha se roztrhala a ve Staatzu už bylo nádherné sluníčko, které nás neopustilo až do konce zájezdu.

 

Staatz

 

Staatz

 

Staatz

 

Staatz

Staatz (květen 2014)

 

Lokomotiva s kolejemi do nebe

Před odjezdem jsme vedoucímu zájezdu doplatili „ojra“ na zaplacení drezín a odfrčeli směr Ernstbrunn, kde jsme zaparkovali za vápenkou u Billy, abychom si mohli prohlédnout místní zajímavost, lokomotivu s kolejemi do nebe. Je postavena těsně vedle nádraží v Ernsbrunnu jako lákadlo zvláště pro děti, protože přístupný je i vnitřek lokomotivy.

 

Ernstbrunn

 

Ernstbrunn

Ernstbrunn (květen 2014)

 

Weinvierteldraisine

 

Potom už se vracíme zpátky ve směru příjezdu pár set metrů před Ernstbrunn, protože drezíny nevyjíždí z místního nádraží, ale z místa dočasného drezínového depa před městem (zbytek kolejí je vytrhán) - podrobnosti ohledně otevírací době a ceně viz stránky www.weinvierteldraisine.at

 

Weinvierteldraisine

Weinvierteldraisine (květen 2014)

 

Podlouhlé černé budovy jsou dřevěné boudičky depa, kde jsou drezíny uskladněny a velká písčitá plocha na druhé straně silnice slouží jako parkoviště pro auta či autobusy. Před vámi je jízda dlouhá 12,7 km a před nasednutím jste poučeni o bezpečnosti a 2 ze 4 cestujících se stávají funkcionáři – strojvedoucím a jeho pomocníkem, kteří se i písemně zavazují, že pokud při cestě způsobí škodu, tak ji uhradí. Na zrušené trati, několikrát křižující místní silničky, se totiž zásadním způsobem mění přednost jízdy – nikoli ve prospěch vlaku (drezíny), ale automobilů na silnici. Aby si to cestující na drezínách uvědomili, jsou vždy kousek před přejezdem tzv. retardéry (nouzové brzdy), tvořené klínem s gumovým pásem, který musí jeden z cestujících (po zastavení drezíny) ručně sklopit, aby drezína mohla pokračovat dále (celkem asi 6x).

 

Weinvierteldraisine

 

Weinvierteldraisine

Weinvierteldraisine (květen 2014)

 

Zpočátku jedete z kopce, šlapat je nutno až po 500 m, stoupání s převodem 1:1 dá zabrat oběma šlapajícím a průměrná rychlost vychází cca 5 - 10 km/hod. Informační cedule ve čtvrtině trati upozorňují, že stoupání je momentálně větší než na známé horské trati Semmering (27 promile). Poslední kilometr před odpočinkem v Grafensulzu vede trať pořád do kopce, vrchol je v místě stanice.

 

Grafensulz - dříve to bývala železniční zastávka, dneska je v budově stanice občerstvení pro znavené "šlapače" na drezínách a kolem farma s velkým stádem lam i alpak.

 

Weinvierteldraisine, občerstvovací stanice Grafensulz

 

Weinvierteldraisine, občerstvovací stanice Grafensulz

 

Weinvierteldraisine, občerstvovací stanice Grafensulz

Weinvierteldraisine, občerstvovací stanice Grafensulz (květen 2014)

 

Při hezkém počasí vyjíždí z Ernstbrunnu jedna drezína za druhou, které se zákonitě v Grafensulzu potkají a předjet drezíny odpočívajících nelze. Proto se zde uplatňuje pravidlo, že při odchodu od drezíny si každý bere své věci sebou. Ten, který přijel poslední a nechce odpočívat, si jen přesedne na první drezínu v pořadí a může pokračovat. Ze zastávky proto můžete odjet na jiné drezíně, než jste přijeli.

 

Dále se pokračuje z kopce, místy celkem rychle, slabší povahy brzdí :-) Průměrná rychlost při jízdě z kopce činí cca 15 - 25 km/hod. Po divokém dojezdu do Asparnu, přerušeném dvěma retardéry, místní obsluha na nádraží drezínu zvedne pomocí ručního hydraulického zvedáku a ve vzduchu otočí o 180° (viz připojené video na konci článku), takže lze pokračovat i opačným směrem, což se ovšem dělá málokdy - z důvodu uvolnění směru na trati je povolena cesta z Asparnu pouze v odpoledních hodinách.

 

Weinvierteldraisine, Asparn a/d Zaya

Weinvierteldraisine, Asparn a/d Zaya (květen 2014)

 

Druhý z konců lokální drezínové dráhy, Asparn a/d Zaya, je rodištěm Josefa Hardmutha, kterého známe především jako vynálezce grafitové tužky a také dvorního stavitele jednoho z Lichtenštejnů na jižní Moravě. Josef Hardtmuth byl mimořádnou, všestranně nadanou osobností. Bez odborného školení se vlastní pílí vypracoval ze zednického přidavače, přes políra až na knížecího dvorního stavitele a architekta (1790). V době působení u Lichtenštejnů Hardtmuth navrhl i vybudoval početnou řadu staveb v Lednicko-valtickém areálu. Patří mezi ně:
•1798 - Obelisk připomínající uzavření míru v Campo Formio mezi císařem Napoleonem a rakouským arcivévodou Karlem
•1797 – 1804 Minaret
•1801 – 1808 Janohrad
•1802 Belveder, sloužil jako součást bažantnice s voliérami
•1805 Římský akvadukt, voda z něho vytékající dopadala přímo do jezera. V jeho těsné blízkosti se nachází romantická jeskyně z navezených balvanů
•1806 Lovecký zámeček, klasicistní stavba
•1809 – 1810 Nový dvůr, zemědělský statek přestavěný v těchto letech pro chov ovcí
•1810 – 1812 Pohansko, empírový zámeček
•1810 – 1812 Rendez-vous (Dianin chrám), klasicistní stavba v podobě římského oblouku

 

Josef Hardtmuth - rodný dům

Asparn a/d Zaya, Josef Hardtmuth - rodný dům (květen 2014)

 

Josef Hardtmuth byl i úspěšným vynálezcem. Objevil nový způsob sušení sladu a nově zkonstruoval pec na pálení cihel, zhotovil umělý kámen a umělou pemzu. Jeho nejznámějším objevem je však bezesporu moderní tužka. Nezávisle na soudobém pařížském mechanikovi N. J. Contém se mu podařilo smísením rozemletého grafitu a hlíny vyrobit tuhy různého stupně tvrdosti a zasadit je do dřevěného pouzdra. Roku 1790 založil tužkárnu ve Vídni, roku 1827 byla výroba přenesena do Českých Budějovic a stala se základem rozvětvení firmy KOH-I-NOOR L. C. Hardtmuth.

 

Podívali jsme se také k místnímu zámku, bývalému hradu pánů z Asparnu (z roku 1108), který je známý - spolu s muzeum v Mistelbachu – pod zkratkou MAMUZ. V roce 1965 zde zřídila dolnorakouská vláda prehistorické muzeum, kde jsou vystaveny četné exponáty od doby kamenné až po současnost. Zámek je znám také jako místo pořádání mnohých kulturních akcí. V době naší návštěvy zde probíhal Celtic Irish Open Air a Keltenfest (svátek Keltů). K zámku přiléhá i zajímavý farní kostel sv. Pankráce a minoritský klášter vybudovaný v roce 1624 - dnes je v klášteře umístěno muzeum místní vinařské oblasti Weinviertel.

 

Asparn a/d Zaya, zámek

Asparn a/d Zaya, zámek (květen 2014)

 

Asparn a/d Zaya, kostel

Asparn a/d Zaya, kostel (květen 2014)

 

Přírodní park Leiserberge (Tiché kopce)

Leiserberge je přírodní park ve Weinviertelu (Vinné čtvrti) v Dolních Rakousích. Nejvyšším kopcem (a zároveň i nejvyšším kopcem Weinviertelu) je Buschberg (491 m), následuje Oberleis (457 m) a Steinberg (452 m). Z vyhlídky na kopci Oberleis je pěkný výhled na rozmanitou krajinu s poli, lesy a travními porosty. Mikroregion o výměře 4500 ha byl v roce 1970 prohlášen přírodní rezervací. Do mikroregionu patří Mistelbach, Ladendorf, Ernstbrun, Asparn an der Zaya, Niederleis a Oberleis. Rozlehlé plochy národního parku jsou vhodné pro pohodlné rodinné vycházky do lesů a vřesovišť.

 

vyrážíme na Buschberg

vyrážíme na Buschberg (květen 2014)

 

V této části Rakouska jsou jednoznačně lákadlem i dva radary, které se na hřebenu Tichých hor nachází. Civilní na Buschbergu slouží řízení letového provozu a ten druhý, na vrcholu Steimandl, je vojenský.

 

Jako první se během cesty otvírá pohled na vojenský radar. Rakušáci však z celé Evropy berou ochranu svých vojenských prostorů nejvážněji a na základě tzv. Sperrgebiet z roku 2002 je neoprávněná chůze nebo jízda v omezených vojenských oblastech, stejně jako fotografování, filmování nebo dokonce i malování vojenských objektů. Dokonce i pokus je trestný, řešený jako správní delikt v ceně až 2.200 euro nebo až šest týdnů vězení.

A právě radar na Steinmadlu je tento případ, takže žádné fotky - pouze popis. Nachází se zde totiž (už od 50. let) jeden ze systémů Gold Dome (Goldhaube), jehož dva další „bratříčci“ jsou postaveni na Kolomansbergu (Salcburg) a na Großer Speikkogel/Koralpe (Graz). Spolu s čistě zpravodajskými prostředky, rozmístěnými poblíž rozhledny na Königswarte (Hainburgské vrchy kousek od Bratislavy - viz Toulky, říjen 2010), tvoří přehledový protiletecký systém, který vidí několik set kilometrů za rakouské hranice. Velké modernizace se systém dočkal v roce 1975 a zvláště v období balkánské občanské války v 90. letech, protože rovinatého profilu Dolního Rakouska využil například v roce 1991 pilot Rudolf Perešin pro dezerci z jugoslávské armády a přistání se svým bojovým letounem v Klagenfurtu. Jeho úspěšný pokus však Rakušanům připomenul, že jejich území je velmi snadno dosažitelné i pro ne tak „hodné“ piloty a začali systém Goldhaube dále zdokonalovat. Dnes se zde nachází 3D primární i sekundární radar RAT-31DL, schopný pracovat v 360°sektoru s dosahem téměř 500 kilometrů. Zajímavé je také to, že Steinmadl byl vybrát proto, že původní umístění radaru na Schneebergu (2076 m) nepovolila Vídeň, která se bála omezení turistického provozu v této lokalitě.

 

Po krátkém přesunu po hřebeni se dostanete k druhému, civilnímu radaru na Buschbergu, patřícímu společnosti Austro Control, řídící leteckou dopravu celého východního Rakouska.

 

Buschberg

 

Buschberg

 

Buschberg

Buschberg (květen 2014)

 

Nedaleko vrcholu se nachází horská chata "Buschberghütte". S výškou 484 m je nejníže postavenou chatou rakouského alpského spolku. Je zde s možnost občerstvení a kousek vedle na samostatném vrcholu vyhlídkové místo s křížem. V době naší návštěvy se zde nacházeli místní pubescenti se řvoucím zesilovačem, ale jinak je zde ve dnech dobré viditelnosti jasný výhled na celou Vídeňskou pánev až k jižnímu Dunaji na hory Schneeberg (2076 m) a Rax (2007 m).

 

Buschberg

 

Buschberg

Buschberg (květen 2014)

 

Název "Buschberg" není od nynějšího označení houštiny, ale od staroněmeckého "pusk", což je výraz pro vypouklinu. Tím tvarem se liší od jiných kopců v okolí a při spatření věže na vrcholu si připadáte jako doma, jde o téměř identickou kopii budovy ŘLP na našem Buchtově kopci.

 

Po odchodu od radaru se blížíme k Aussichtswarte am Oberleiser Berg, k rozhledně, poblíž ní se nachází vykopávky a zde také končí naše cesta, zpátky už pokračujeme autobusem.

 

Aussichtswarte am Oberleiser Berg

Aussichtswarte am Oberleiser Berg (květen 2014)

 

Aussichtswarte am Oberleiser Berg

Oberleiser Berg, základy středověkého kostelíka (květen 2014)

 



 

 

copyright Alena