Via Claudia Augusta 9.-21.8.2014
z italských Benátek do rakouského Lince
aneb na kole přes Alpy ve stopách Římanů
část druhá - Rakousko, švýcarsko, Německo - tato stránka
den šestý
Glurns - Pfunds, tento den 55 km, celkem 400 km
První díl skončil výjezdem do Reschenpassu a tedy opuštěním Itálie. Takže ještě pokračuje den šestý:
Je to moc příjemné vědět, že od teď už pojedu převážně z kopce a sjezd do Nauders je naprosto ukázkovou cyklostezkou. Bez aut, s mírným sklonem, zmizely i všechny ty italské ploty a plůtky a naopak přibyly seníky.
Z Reschenpassu do Nauders
Jenže v Nauders váhám, kudy vlastně dolů. Na rozdíl od široké a povlovné jižní strany je severní strana strmá a úzká. Silnice směrem na Kajetanbrücke se spoustou tunelů je označena cedulí o zákazu vjezdu cyklistů. škoda, neuvidím pevnost Nauders... Co nadělám, těšila jsem se na cestu z kopce, ale musím vyšlápnout ještě jeden kopec - přes Norbertshöhe (1405 m), což dělá sto výškových metrů nahoru a následně téměř 400 m dolů přes jedenáct serpentin se dostanu do Martiny k řece Inn a přes hraniční přechod do Švýcarska. Ještěže tudy téměř žádná auta nejezdí.
Z Nauders do Martiny
Nebudu potřebovat pas? Ale celník jen mávne rukou a já se ocitám ve Švýcarsku :-)
Martina, tj. jsem ve Švýcarsku
Nepříjemné je ale zjištění, že Innská cyklostezka tudy vede po hlavní a jediné silnici :-( Čekají mne tři tunely a Finstermünzpass :-( Hluboko dole pode mnou je Altfinstermünz, pohraniční opevnění :-( Právě tudy přes řeku zřejmě vedla Via Claudia Augusta, ale žádná ze stezek na mapě není označená jako vhodná pro cyklisty :-( Znovu vytahuji žlutou reflexní vestu :-(
Z Martiny do Pfunds
Mé dnešní putování končím v kempu před městečkem Pfunds v nadmořské výšce 991 m. Je plné kajaků a kajakářů, ale netuším, zda-li se pouští na vodu při takto rozvodněné řece :-(
den sedmý
Pfunds - Tiefental, tento den 90 km, celkem 490 km
Měla to být parádní jízda převážně dolů, ale počasí plánovanou pohodu trochu zhatilo. Bylo takové typicky aprílové - chvíli slunce, chvíli déšť. Naštěstí se mi podařilo v jednu tu slunečnou chvíli vysušit stan i spacák a dokonce i poobědvat.
Z Pfunds do Landecku
Původní římská stezka vedla o něco výš, ale já se držím řeky. Prvním větším městem je Landeck. Hrad ze 13. století se vypíná na skále nad městem a stezka mne vede centrem města obklopeným horami ze všech stran.
Landeck
Zříceninu hradu Kronburg vysoko na skále nad údolím rozhodně nelze přehlédnout, ale než jej osvítí slunce, chvíli si počkám.
Kronburg
Odpočívadla pro cyklotrasu Via Claudia Augusta jsou doplněna mapou, pumpou a informacemi ve třech jazycích. Jedna taková cedule upozorňuje na místo, kde jsou do skály vyryty rigoly - možná stopy právě těžkých římských válečných vozů.
Mezi Landeckem a Imstem
Značení mne vede chvíli po pravé, chvíli po levé straně řeky, úzkým údolím spolu se železnicí a dálnicí. U Imstu by se měla odpojit do sedla Ferns Via Augusta Claudia, ale žádného značení jsem si nevšimla, což mi ovšem nevadí, protože já se budu držet řeky Inn až do bavorského Pasova.
Inn pod Imstem
Zbytek trasy mi celkem splývá - chvíli podél řeky, chvíli podél železnice, křížení s dálnicí - Roppen, Haiming, Mötz, Telfs a konečně camping Tiefental.
mezi Imstem a Tiefentalem
den osmý
Tiefental - Flintsbach am Inn, tento den 120 km, celkem 610 km
Tak tenhle rodinný kemp, camping Tiefental "Roppnerhof" se mi opravdu moc líbil. Takhle by mohly vypadat všechny a to by se na kole natěžko parádně cestovalo. A paní Doris mi dokonce ráno donesla kafíčko, když viděla, jak se živím vločkovou kaší z ešusu :-)
camping Tiefental Roppnerhof
Zázrak - je sice chladno, ale obloha je úžasně modrá.
kousek před Innsbruckem
Innsbruck, hlavní město Tyrolska leží v údolí Innu v bezprostřední blízkosti vysokých hor - severně se zvedá masivní jižní stěna pohoří Karwendelgebirge, které tvoří hranici s Bavorskem a silnice k Brennerskému průsmyku na jih obklopují směrem na východ Zillertalské Alpy a na západ Ötztalské Alpy.
Innsbruck
Innsbruckou hlavní třídou je široká Maria Theresien Strasse vybíhající ze středověkého jádra města k triumfálnímu oblouku. Tou nejznámější pamětihodností je Goldenes Dachl (Zlatá stříška), pozdně gotický arkýř císaře Maxmiliána I. z let 1497-1500. Z balkónu se střechou s pozlacenými střešními taškami mohl císař zdravit své poddané, shromážděné na náměstí pod ním.
Innsbruck
V Innsbrucku se konala v letech 1964 a 1976 zimní olympiáda, ale zlato z turnaje čtyř můstků si odsud odvezl Jiří Raška v sezóně 1970/71.
Řetězec pěkných starých měst sleduje údolí Innu směrem po proudu a mnoho z nich bylo vybudováno z výnosů středověké těžby soli a stříbra.
z Innsbruck podél Innu
Na pravém břehu řeky Inn leží Wattens, městečko, kde na přelomu 19. a 20. století zahájil český rodák Daniel Swarovski (1862-1956) výrobu broušeného křišťálového skla a zdejší hlavní atrakcí je Kristallwelten (Křišťálové muzeum).
Inn mezi Innsbruckem a Rattenbergem
V Jenbachu mne láká odbočit k jezeru Achensee, nejkrásnějšímu a největšímu tyrolskému jezeru, ale znamenalo by to zdolat 400 výškových metrů, což zas taková legrace není...
Zprava se do Innu vlévá řeka Ziller - údolím řeky vede cyklostezka Zillertal-Radweg. K Mayrhofenu je to cca 30 km a následně se lze napojit u řeky Salzach na Taurskou cyklostezku. Přes Gerlospass s nadmořskou výškou 1531 m.
pohled do údolí řeky Ziller
V Rattenbergu se ruda vyčerpala už v 17. století a dnes patří tohle městečko k nejmenším městům Rakouska. Dominantou pěší zóny jsou výlohy s prezentací výrobků zdejších skláren. Hlad zaháním něčím, co ve stánku hned za mostem nazvali hamburger a jenom koukám - krása, ale zřejmě bych nic skleněného domů bez poškození nedovezla :-( Ale Edelweiss (česky alpská protěž či plesnivec alpský), zřejmě nejznámější horská květinka a symbol Alp ze stříbra a křišťálu byla fakt nádherná.
Rattenberg
Za Wörglem se otevírá krásný pohled směrem na vrcholy v oblasti Wilder Kaiser - to špičaté by měl být Scheffauer s nadmořskou výškou 2111m.
Wilder Kaiser a vrchol Scheffauer
Po pár dalších kilometrech je přede mnou Kufstein, kterému dominuje obrovská pevnost. Ve věži by měly být umístěny prý největší venkovní varhany na světě. Podvečerní světlo je skvělé na fotografování, ale ještě mám před sebou pár kilometrů, takže žádné zdržování a šlapat, abych dojela do kempu za denního světla!!!
Kufstein
Jsem na rakousko-německé hranici a krajina se mění. Skalnaté alpské vrcholky přecházejí v zalesněné oblé kopce bavorského podhůří Alp. Řeka s prudkým spádem se zklidňuje - stojí zde první z 16 vodních elektráren na Innu a valná část cyklostezky mne odsud povede po totální rovině po šotolinových hrázích.
mezi Kufsteinem a Flintsbachem
Je nejvyšší čas zakempovat - široko daleko jediný je na mé mapě kemp před městečkem Flintsbach am Inn zvaný Inntal camping na německé straně řeky.
Inntal camping
Na titulní straně své webové prezentace uvádění větu "So idyllisch kann Camping sein!", ale z mého pohledu to byl ten vůbec nejhorší kemp z celé trasy a idylu si rozhodně představuji jinak :-( Ten kemp je umístěný sice u jezera, ale 100 metrů od dálnice, po které celou noc sviští nekonečný proud aut mezi Mnichovem resp. Salzburkem a Innsbruckem :-( Nemluvě o skutečnosti, že zřejmě u vedlejšího jezera se už od brzkého rána hlučně těží štěrk.
den devátý
Flintsbach am Inn - Marktl, tento den 120 km, celkem 730 km
Včera se mi podařilo - či spíše nepodařilo - přivázat mikinu na zadní nosič a posléze ji ztratit, takže mým nejdůležitějším dnešním úkolem je koupit si něco teplého na sebe. Před Flintsbachem am Inn zajíždím před PENNY a spolu s koblihami ke snídani opouštím supermarket obohacena o úžasný kus oděvu - teplákovou mikinu ve velikosti pánské XL za cenu 1€. Bude mi sice trochu větší, ale o to větší v ní bude teplo :-)
někde mezi Flintsbachem a Rosenheimem
V Rosenheimu, městě ležícím na soutoku řek Inna Mangfall mají moc krásně upravené nábřeží s cyklostezkou a nad řeku zasahuje vyhlídková plošina.
Rosenheim
Za Rottem am Inn mne ukazatel Innské cyklostezky směřuje na pravý břeh řeky směrem na Griesstätt a odvádí od řeky do kopců. Zničehožnic se najednou ocitám na hlavní silnici bez cyklosměrovek a především bez cyklopruhu :-( Opět přichází na řadu žlutá reflexní vesta :-(
mezi Rosenheimem a Wasserburgem
Historické centrum městečka Wasserburg am Inn leží na poloostrově tvořeném meandrem řeky Inn a kdysi byl důležitým uzlem při obchodu se solí. Obklopují jej strmé srázy, takže pro cyklisty tohle místo ideální rozhodně není :-(
Wasserburg
Cyklostezka ani odsud dále na sever nevede kolem řeky, ale po okolních kopcích, cca o sto výškových metrů výše a navíc se docela vlní.
Rausching
K řece resp. na břeh Innského kanálu se dostávám až už Jettenbachu. Ten přivádí vodu na vodní elektrárnu U Tögingu, ale mne začíná opět tlačit čas, protože jediný kemp v téhle oblasti leží až před Marktlem, nad jezerem Badesee a v noci má opět pršet, takže v kempu to rozhodně bude lepší než na hrázi.
kemp u jezera Badesee
Večeři jsem pojídala za svitu čelovky, ale jinak se mi tento v podstatě ekologický kemp, kombinovaný s farmou, moc líbil. Kravičky v noci nebučely a jak dostat nabíječku do zásuvky se spešl bezpečnostní záslepkou jsem taky nakonec pokořila. A samozřejmě že v noci, přesně podle předpovědi, lilo.
den desátý
Marktl - Passau, tento den 90 km, celkem 820 km
Už to začíná být stereotypem - opět ráno balím kompletně mokrý stan s tím, že během poledne, na prudkém slunci, budu zase vše rozbalovat a sušit.
Městečko Marktl je známé jako rodiště papeže Benedikta XVI., ale mne více láká blízký soutok řeky Inn a Salzach. Ale moc toho z levého břehu takhle na kole vidět není. Celá oblast je chráněnou rezervací a domovištěm či zimovištěm spousty druhů vodních ptáků a navíc opět začíná pršet :-(
poblíž soutoku Inn/Salzach
Řeka Inn se opět stává hraniční řekou mezi Rakouskem a Německem a pokračovat lze po pravém i levém břehu.
Braunau
V Braunau volím pravý břeh, ale u Frauensteinu se vracím zpátky na levý, do přírodní rezervace Unterer Inn. Řeka je tvořena řadou velkých vodních elektráren a boční ramena či mělké vodní plochy s částečně dochovanými lužními lesy tvoří ideální prostředí až 300 druhů ptáků. Ale to by člověk musel mít dalekohled a spoustu času, aby něco viděl. Při takovém putování můžete tak maximálně krmit labutě.
Inn za Braunau
Až za Neuhausem am Inn se krajina znovu mění a přibývají kopečky. Stezka nejprve nabírá výškové metry a poté po lesní cestě prudce padá k hladině řeky lemované skalami. Někde nade mnou je zámek Neuburg a na pravý břeh se lze dostat po lávce spojující Neuburg a Wernstein.
Vornbach
Wernstein
V hlubokém údolí se rychleji stmívá, ale Pasov už není daleko.
Pasov
Bavorské město Passau (česky Pasov) leží na soutoku tří řek - Inn, Dunaj a Ilz. Inn je nejmohutnější, ale Dunaj je delší, a proto se Inn bere jako jeho přítok. Proplétám se městem po dlažebních kostkách, abych se dostala až do cípu, kde se stéká Inn a Dunaj, právě tady má pouť podél Innu končí. Dunaj opouští Pasov trojbarevný. Voda Innu přitékajícího z Alp je šedozelená, Dunaj namodralý a Ilz hodně tmavá. A navíc, po Dunajské stezce už to pro mne zítra nebude nové - poprvé jsme jeli z Pasova do Vídně v roce 2001, podruhé z Deggendorfu až do Bratislavy v roce 2011.
Pasov, soutok
Proplétám se městem po dlažebních kostkách, přejíždím Dunaj a tunelem se dostávám na pravý břeh řeky Ilz. Místní kemp je trochu netypický - je pouze pro stany a obytná auta či karavany sem nesmí. Což je vlastně docela fajn :-)
den jedenáctý
Passau - Ottensheim, tento den 90 km, celkem 910 km
A v noci samozřejmě leje... A ráno pořád leje... Je půl desáté, když déšť konečně odezní a půl jedenácté, když se mi konečně podaří všechno mokré zabalit a vyrazit. Aspoň jsem opravdu do zásoby vyspaná :-) Z Pasova jezdí vlak k české straně hranice pouze o víkendech a protože je středa, musím to nějak došlapat až do Lince.
Pasov
Energie mám zatím dost a kolo nakonec vytlačím až ke klášteru a kostelu Mariahilf, abych si Pasov mohla prohlédnout z výšky. Samozřejmě po silnici, ale ke klášteru vede pro poutníky od řeky i kryté schodiště s 321 schody, které zdolávají poutníci za modlení.
Pasov, od kláštera Mariahilf
Naposledy přejíždím státní hranici mezi Rakouskem a Německem a po pravém břehu Dunaje šlapu po cyklostezce až ke Schlögenu podél silnice a cca 10 km dokonce po silnici. S výjimkou přehradní hráze Jochenstein a městečka Engelhartszell toho k vidění moc není.
podél Dunaje z Pasova
Jedno z nejhezčích míst Dunajské cyklostezky se jmenuje Schlögener Schlinge (Schlögenská smyčka), místo, kde se Dunaj stáčí o téměř 180°. Krásně je to vidět z vyhlídky, ke které vede značená stezka od hotelu, ale protože poprchává a navíc je už půl páté, musím tento výšlap a výhled tentokrát oželet.
Schlögener Schlinge / Schlögenská smyčka
Ale nahoře jsme byli v roce 2011, takže fotografii vkládám z archivu - ani tehdy nebylo zrovna ideální letní počasí :-(
Schlögener Schlinge / Schlögenská smyčka (červenec 2011)
Hladina řeky je zklidněná zásluhou elektrárny v Aschachu a meandrů následuje několik než se kopce zase srovnají u Aschachu do celkem fádní roviny. Je moc příjemné, že si lze přímo na stezce dobíjet mobil.
dobíjení podél Dunajské cyklostezky
Řeku přejíždím po hrázi elektrárny v Ottensheimu - k noclehu jsem si vybrala kemp Hofmühle.
Patří k těm nejlevnějším, ale to je zřejmě jeho jediné plus. V noci vás budí voda přepadávající přes jez, což se dá akceptovat, ale provoz na silnici spojující Aschach a Linz rozhodně nedovolí klidný spánek.
den dvanáctý
Ottensheim - Linz, tento den 15 km, celkem 925 km
Zbývá posledních 13 km k vlakovému nádraží v Linci, hlavnímu městu spolkové země Horní Rakousy. Počasí opět nic moc - chladno, vlhko a nad řekou mlhy.
Třetí největší rakouské město leží na Dunaji a je důležitým dopravním uzlem. Silničním, železničním i lodním. Ale hlavní je, že odsud jezdí přímé vlaky do Českých Budějovic a já mám zakoupenu jízdenku Dunaj-Vltava Tiket.
Linec
Svět je nádherný, ale slzu v oku zamáčknu, když se vracím domů a kolem mne se míhá ta naše česká krajina konečně bez plotů a všudypřítomných cedulí VERBOTEN či PRIVATE. A konečně řeky a říčky bez výstražných cedulí, které mne provázely v různých variantách podél Brenty, Adiže i Innu. Spát přímo na břehu řeky při zvýšené hladině a s reálným rizikem dalšího přívalového deště absolutně nepřipadalo v úvahu.
Cestička k domovu
Karel Václav Rais
Cestička k domovu
známě se vine.
Hezčí je krásnější
než všecky jiné.
Douška a šalvěje
kolem ní voní,
nikde se nechodí
tak jako po ní.
A kdybych na světě
bůhví kam zašel,
tu cestu k domovu
vždycky bych našel.
A kdybych ve světě
smutně se míval,
na téhle cestičce
vždy bych si zpíval.
Pár užitečných odkazů:
parádní online cyklomapa švýcarska
A pro ty, kdo počítají na kolik něco takového přišlo:
- připojištění léčebných výloh na dva týdny 225Kč
- autobus Brno - Benátky pro 1 osobu a 1 bicykl 1650Kč
- vlak Linec - ČB - Brno pro 1 osobu a 1 bicykl 814Kč
- za ubytování v kempu cca 10 až 15€ / noc za osobu a stan (Itálie směrem k horní hranici, Rakousko a Německo směrem k dolní hranici) resp. 0€ za nocleh na odpočívadle či na hrázi
- jídlo nakupované v supermarketech v cenách jen o něco málo vyšších než u nás
- pitná voda všude k dispozici a ochucená vitamínovým Energitem v prášku
- klobásy, hambáče či pizza ve stáncích rychlého občerstvení v cenách jen o něco málo vyšších než u nás
- pro jistotu železná zásoba jídla, které se nekazí - Expres ovesná kaše EMCO + instatní polévky do hrnečku (stačí zalít horkou vodou a po třech minutách můžete jíst)
Jsem vcelku nenáročný člověk, když jsem to po návratu domů všechno dohromady spočítala, vyšlo mne to na téměř přesně 7000Kč při kurzu k 7.8.2014 tj. 1€=28Kč.