Pálava 11.4.2015
když na Pálavě kvetou dříny
Ačkoli v Brně už během týdne rozkvétaly bíle první ovocné stromy, na Pálavě kvetly ve velkém jen dříny - až 10 m vysoké keře či menší stromy kvetou na jaře mezi prvními rostlinami ještě před vyrašením listů a spolu s lískami a vrbami jsou důležitou potravou pro první motýly, čmeláky a včely. Žluté kvítky jsou velmi drobné, ale je jich doslova záplava - sladkokyselé jedlé plody dřínu jsou drobné peckovice tmavě červené barvy bohaté na antioxidanty a vitamín C.
dřín obecný na Pálavě
Tentokráte jsem si návštěvu Pálavy naplánovala trochu jinak než obvykle - vždycky nechávám auto na parkovišti v Klentnici a poté vyrážím na jeden okruh na Děvín a posléze na druhý okruh na Stolovou horu, ale dneska auto odkládám v Mikulově a do Dolních Věstonic mne převeze za 20Kč autobus.
Je pár minut po půl deváté, když mířím z Dolních Věstonic mezi vinohrady po červené na Dívčí hrad. Mám před sebou takřka letní den a cca 14 km, nemusím vůbec spěchat :-)
Dolní Věstonice
Stoupám podél polí a vinohradů, ale než se cesta stočí do dubohabrového lesa, mohu se ještě pokochat výhledem směrem zpět.
Dolní Věstonice
Lesy na severovýchodních svazích mají podobu hájů s převládajícím habrem, duby a lípami - stromy jsou ještě holé, ale bylinné patro už se krásně zelená a svítí všemi barvami. Ale jinak je toto nejnáročnější úsek celého výletu.
pod Dívčími hrady
Odměnou za výstup je nádherný výhled do krajiny z hradní zříceniny. Dívčí hrady, zříceniny gotického hradu, se také nazývají Děvičky nebo Maidberg. Hrad byl postaven ve 13. století a díky své strategické poloze dlouho zůstával královským majetkem. Roku 1645 jej zničili Švédové, kteří během třicetileté války zpustošili celý kraj, a od té doby hrad chátral a pustl. A proč takový název? Před hradem stojí tři skály, které vypadají jako zkamenělé dívky.
Dívčí hrady
Až dosud jsem nepotkala živou duši, ale v těchto místech se situace obrací. Výsledek kombinace soboty a krásného jarního dne byl ale předem jasný - obrovské zástupy lidí :-(
Chladným počasím uplynulých dní se příchod jara opozdil - touto dobou už toho tady kvete vždycky mnohem víc :-( Fialově či žlutě kvetoucích kosatců nízkých tu bývají stovky. A místo hlaváčků fotím poslední sněženky.
z Dívčích hradů na Děvín
Pod vrcholkem Děvína mne čeká veliké a milé překvapení - k vrcholu Děvína nově vede turistické značení!!!
Děvín
Nejzazší západní výběžek Karpat, bílé děvínské vápencové bradlo ční vysoko nad okolní krajinou. Pavlovské vrchy tvoří pět hlavních vrcholů: Děvín, Obora, Pálava, Stolová hora a Svatý kopeček, z nichž nejvyšší je právě Děvín (555 m). Z hřebene i i Děvína se nabízí výhledy dodaleka. Od západu, severu i východu obtéká Pálavu širokým obloukem Dyje. Nebo přesněji obtékala, dokud na ní nepostavili tři hráze a nevybudovali tři mělké vodní nádrže - Mušovskou, Věstonickou a Novomlýnskou.
z Děvína
Na vyhlídce nad Soutěskou je plno, takže se tady dlouho nezdržuji.
Děvín
Mířím po modré a zelené značce Soutěskou ke skalám na úpatí Obory resp. Kotle (483 m) - k obloze se tu tyčí Martinka, Obří kámen, Trůn či Maturita.
Soutěska
brzy pokvetou kaštany
i pod Oborou kvetou dymnivky
pohled z Obory
první letošní majka
Martinka
Cestou jsem se zastavila u mraveniště - dostali kousek mandarinky :-)
mravenci
Ještě mne čeká zřícenina poutní kaple zasvěcené sv. Antonínu z Padovy, která byla postavena v roce 1652 jako dík za bohatou úrodu vína.
u poutní kaple sv. Antonína
Na parkovišti v Klentnici funguje bufet a s nanukem se to hned šlape líp - musím zase do kopce :-(
pohled zpátky k Děvínu
Zřícenina hradu zvaná Sirotčí hrádek, která se nachází nad vsí Klentnice na severním okraji Stolové hory, stojí na dvou rozeklaných vápencových skalách. Mezi nimi se nachází hluboká rokle, přes níž pravděpodobně vedl most.
Stolová hora od Kočičí skály
Stolová hora, to je především spousta chráněné květeny a výhledy směrem k Děvínu i Mikulovu.
Děvín ze Stolové hory
Stolová hora od Kočičí skály
Trasa pokračuje kolem Kočičí skály směrem na Turold.
Kočičí skála
Přes Turold mne červená přivádí do Mikulova. Systém jeskyní Na Turoldu, silně poškozené přilehlým vápencovým lomem, je zpřístupněn veřejnosti a přesto, že se zde netvoří krápníky (jeskyně patří k nejsušším jeskyním u nás), stojí za návštěvu. Po upraveném dně předního lomu provede zájemce naučná stezka a kdo má zájem, může si prohlédnout i Geopark, naučnou geostezku s 15 bloky hornin.
Turold
Původně jsem počítala s pokračováním na Svatý kopeček nad Mikulovem, ale blížící se bouřka mi plány překazila :-(
Mikulov
Poslední zastávkou byl židovský hřbitov, ale bylo již po otevírací době, takže jsem nahlídla jen přes zídku :-( Rozsáhlý mikulovský židovský hřbitov patří k nejvýznamnějším památkám tohoto druhu u nás. K prvním pohřbům zde po vzniku místní židovské obce došlo již někdy kolem poloviny 15. století. Nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1605 a nejcennější a zároveň nejnavštěvovanější částí je rabínský vršek s náhrobky mikulovských a moravských zemských rabínů. Rozhodně se tady zastavím příště.
Mikulov, židovský hřbitov
AKTUALIZACE: A takhle nějak vypadaly kosatcové koberce o týden později (poděkování za zprávičku a fotografie patří Mirkovi):
z Děviček na Klentnici