Budislavské skály 5.3.2016

pískovcová skalní bludiště i uzounké rokle

 

Na rozhraní České tabule a zvlněných okrajů Českomoravské vrchoviny, na rozmezí okresu Chrudim a Svitavy, se tak trošku ukrývá pískovcové skalní město, tzv. Budislavské skály. Lesy pokrytá pískovcová plošina v oblasti Nových Hradů, Budislavi a Proseče je rozdělena v severojižním směru čtyřmi skalnatými údolími, které vyhloubila říčka Novohradka se svými přítoky. A to ještě není všechno - kromě přírodní rezervace Maštale stojí za návštěvu i přírodní památka Pivnice či přírodní park "Údolí Krounky a Novohradky". Za jeden den se všechno stihnout rozhodně nedá :-(

Auto odkládám u chaty Polanka a vyrážím po proudu Novohradky. První zastávkou je studánka jménem Kapalice - nad vydatným pramenem stojí Mariánský sloup z roku 1879.

Pokračuji po proudu Novohradky, která svůj název dostala od obce Nové Hrady, jejíž dominantou je rokokový zámek zvaný české Versailles. Je přístupný veřejnosti, ale mi tentokrát na jeho prohlídku nezbyl čas a otevřeno je stejně až v sezóně :-(

Do malebného údolí Novohradky ústí několik roklí a tou nejvýraznější a nejnavštěvovanější je Pivnická rokle se stěnami z měkkého pískovce v blízkosti osady Dolany. Rozcestník s významovou odbočkou vás varuje slovy "Za deště a při vyšším stavu vody obtížně průchodné" a po žluté značce máte možnost se rokli seshora po svážnici vyhnout, ale to přijdete o všechnu tu nádheru :-)

Tak tady to ještě docela jde.

Zato tady je to opravdu obtížně průchodné :-)

Ale pak už to šlo celkem v pohodě :-)

Nejhezčí je střední část - spojení dvou soutěsek. Popadané trouchnivějící kmeny stromů a skalní převisy doplňují jeskyně a dokonce i skalní brána, ale tady mé putování končí. Dál se opravdu za současného stavu vody nedostanu. Kdysi tu prý býval v nejužší části levé větvě dřevěný žebřík - dnes jsou tu jen klády bez šprušlí a pak stejně následuje tůňka... Nezbývá než vyšplhat prudkým srázem na žlutou turistickou značku.

Vracím se zpátky k autu stejnou cestou. Odložím zimní výbavu, abych se s ní nemusela celý den tahat - jsem si myslela, že se budu brodit sněhem a mrznout, ale namísto toho přeskakuji jarně rozvodněné potoky v mikině.

Proti proudu Prosečského potoka mířím od chaty Polanka nejprve k Betlémské jeskyni, Kolumbovu vejci a Kazatelně a dále po červené do obce Bor u Skutče. Ale ouha, musí mi stačit umělá jeskyně zvaná Betlémská, protože v místě, kde červeně značená cesta křižuje Prosečský potok není žádný most a brodit po kolena v ledové vodě se mi opravdu nechce. Vracím se potupně zpátky k autu a do Boru přejíždím autem :-(

Náladu mi spravuje pohodlné parkování na návsi v Boru u Proseče a zelená mne přivádí ke skalnímu výčnělku Petrovna, nejvýš položenému skalisku oblasti. Vytesané schůdky sice vypomůžou při výstupu na plošinu, ale vidět toho moc není ani teď v předjaří - všude kolem roste borový les.

Následuje sestup do údolí Karálky, několikeré překonání potoka a výstup do svahu dalšího pískovcového skalního hřbetu.

A znovu dolů uzounkou škvírou, přes potok a pak znovu nahoru.

K nejznámějším částem PR Maštale patří Toulovcovy a Městské maštale s náznaky skalních měst, ale ty na rozdíl od klasických skalních měst nevystupují na povrch, ale jsou zahloubeny do pískovcové plošiny.

 

Skalní bludiště Toulovcovy maštale je tvořeno soustavou úzkých roklí, z nichž každá je pojmenována - čeká vás například Předsíň, Kuchyně, Sklep, Zvon či Díra.

Kde vzaly Toulovcovy maštale své jméno? Podle pověstí zde měl svůj tajný úkryt loupeživý rytíř Vavřinec Toulovec z tvrze v Jarošově - svůj lup, koně a dobytek ukrýval právě v nepřehledném labyrintu pískovcových skal.

 

A takhle obyčejně to parádní skalní bludiště vypadá seshora:

Kolem Oslí chodby a přes Myší díry vás červená přivede do Voletínského údolí se žlutou značkou.

Ve skalním areálu zvaném Městské maštale si můžete prohlédnout pískovcové útvary, jimž dala lidská fantazie nejrůznější názvy - Pancéřovou loď, skalní útvar Pod deštníkem nebo skálu zvanou Hrad, na kterou si můžete i vylézt.

 

Pokračuji po žluté Voletínským údolím. Voletínská studánka, vydatný pramen vyvěrající z křídových sedimentů vyvěrá pod tlakem a proto víří písek na dně studánky - vypadá to jakoby se tady voda vařila :-)

Ve Vranici jen míjím hostinec "Na verandě u Toulovce". Škoda, ale už mne trošku tlačí čas a nechci mezi skalami bloudit potmě.

Červená mne vede zpátky údolím Karálky. Krátká odbočka mne dovede k Mojžíšově studánce. Pověst praví, že když Izraelité měli žízeň, Mojžíš praštil holí do skály a z ní vytrysknul pramen. A tenhle pramen opravdu vytéká přímo ze skály.

Cesta vede kolem potoka a konečně ho nemusím překonávat :-)

Poslední zajímavostí na mé trase je Dudychova jeskyně, ale vlastně to vůbec není jeskyně - jde o skalní průrvu s upravenými skalními stupni.

A jsem zpátky v Boru u Skutče a čeká mne 100 km jízda zpátky do Brna. Na kostel sv. Kateřiny v pseudogotickém stylu ještě vidím, ale pak už se setmí natolik, že nezbývá než koukat jenom na silnici před sebou.

 

A pár poznámek pro doplnění - díky úsilí mikroregionu Toulovcovy maštale jsou na okrajích oblasti postaveny rozhledny Borůvka, Terezka a Toulovcova, ale mají jednu obrovskou chybu - jsou přístupné pouze v otevírací době a sezóna začíná až v dubnu a končí v říjnu :-( Za návštěvu zřejmě stojí i pískovcová skalní obydlí v obci Zderaz a určitě za návštěvu stojí Šilinkův důl, procházka podél Krounky z Kutřína k hradu Rychmburk po stezce, která je s trochou nadsázky uváděná jako nultá česká ferata.