Karavanky 7.-10.9.2017
slovinsko-rakouská hřebenovka
Karavanky tvoří přirozenou hranici mezi Rakouskem a Slovinskem a s délkou 120 km patří mezi nejdelší pohoří Evropy. V minulosti procházelo pohořím mnoho důležitých obchodních cest, dnes zajišťují dopravu mezi oběma zeměmi železniční i dálniční tunely, které spojují rakouský Villach a slovinskou Jesenici.
Najdeme zde vše - malebné pastviny se stády krav, ovcí a koní, ostré výrazné hřebeny či stametrové skalní stěny. Spát budeme na chatách, kde se můžeme i stravovat, takže můžeme nést jen lehký batoh a skvěle si to užít. A podzim bývá nejatraktivnějším obdobím pro fotografy :-)
podzimní Karavanky v mracích a za deště (fotografie Jana)
Kdybych neměla zájezd s CK Alpina zaplacený, tak bych po nahlédnutí na předpověď počasí veškeré plány na prodloužený víkend v horách v této oblasti zrušila :-( Nebude svítit sluníčko a bude pršet, hodně pršet... Co se dá dělat :-( Stativ rozhodně nechám doma a přibalím pro jistotu nepromokavé membránové kalhoty :-( A vše musí být zabaleno do igelitu :-(
Celé Karavanky lze pro větší přehlednost rozdělit na tři skupiny a my projdeme Střední Karavanky:
- Západní Karavanky - nejvyšší místo Kopa / Mittagskogel (2145 m)
- Střední Karavanky - s největší horou celých Karavanek Stol / Hochstuhl (2237 m)
- Východní Karavanky - dominantou je hora Košutnikov turn / Koschutnikturm (2138 m)
den první - čtvrtek
Výchozím místem našeho putování je vesnička Rosenbach v nadmořské výšce 600 m. Počasí není nic moc a odpoledne se to má ještě zhoršit. Je 8 hodin ráno, máme za sebou nepříjemný celonoční přesun autobusem a od 12 hodin by mělo v této oblasti pršet :-( Vůbec se mi nechce :-(
výstup z Rosenbachu
Zatím dobrý... Záda propocená, ale to je normální.
úbočím vrcholu Kleiner Frauenkogel
Prvním zdolaným vrcholem bude Dovška Baba neboli Frauenkogel (1892 m) - všechny vrcholky ležící na hraniční čáře mezi Rakouskem a Slovinskem mají dva názvy.
konečně na rakousko-slovinské hranici a první pohled do Slovinska - to je údolí Sávy
a v těch mracích se skrývá Triglav
nalehko si vyběhneme na vrchol Dovška Baba
Dovška Baba, směr Hruški vrh a Golica - náš dnešní cíl
Dovška Baba, směr sever, tj. Kleiner Frauenkogel seshora, údolím se kroutí Dráva a nalevo najíždí dálnice do tunelu Karavanky
vrchol Dovška Baba neboli Frauenkogel
Směrem Hruški vrh / Rosenkogel (1776 m) už vyrážíme za mrholení. Je těsně po dvanácté, tentokráte jim ta předpověď vyšla naprosto přesně :-(
sestup z Dovške Baby
Mrholení přechází v déšť a my se pohybujeme v mraku. Šlapeme po stezkách vyšlapanými krávami, bláto doplňují všudypřítomné kravince. A prší a prší a prší... A další bláto a další kravince...
Den končí společným posezením ve vyhřáté jídelně chaty zvané Koča na Golici. Kachlová kamna jsou ze všech stran obložená promočenými částmi oblečení a především botami - v několika hodinovém dešti v kombinaci s blátem, kravinci a mokrou trávou neudrží nohy v suchu ani zázračné goretexové membrány.
Nabídka je klasická - jota (polévka s fazolí a kyselého zelí), ričet (kroupová polévka), klobasa, žganci (pohanková kaše se zelím a škvarky), štruklji (sladké plněné knedlíky) či palačinky.
Ochutnáváme i oblíbený slovinský likér z borůvek, borovničku, ve které jsou celé plody.
Spíme napůl v hromadném podkrovním nocležišti, napůl v pokojích. Ceny nejsou až tak lidové, zelňačka mne stála 4,5€, čaj 1,5€ a nocleh v hromadném nocležišti 17€.
den druhý - pátek
Golica nepatří k nejvyšším ani nejkrásnějším vrcholům Karavanek, ale přesto patří k těm nejnavštěvovanějším. Oblý vrcholek nabízí fantastické výhledy, ale tím největším lákadlem jsou v květnu kvetoucí záplavy horských narcisů.
Zřejmě mne nečeká ani fantastický výhled a zcela určitě mne nečeká záplava narcisů, ale přesto s rozbřeskem lezu nahoru.
V noci se světlo měsíce nádherně osvětlovalo inverzní hranici, ale teď se všude válejí cáry mlhy. Nahoře i dole :-(
Golica
Tohle zřejmě bude salamandra atra, mlok černý nebo také mlok alpský, a pokud ne, budu ráda za opravu.
Golica
Nahoře jsem vyplašila skupinu kamzíků.
Golica
Tak jak to bude s těmi výhledy? Údolí je zakryto mlhami, ale mohlo to být mnohem horší.
na severu je Rakousko - Korutany
k východu
voda je docela fotogenická
pohled k východu, nejvyšší vrchol napravo je Stol a tam dojdeme večer
pohled k západu, ostrá špička je včera zdolaný vrchol Dovška Baba a napravo Kepa neboli Mittagskogel (2145 m), nejvyšší vrchol Západních Karavanek
se zoomem Mangart v Julských Alpách (2677 m), vzdálený je 31 km
Je nejvyšší čas se vrátit, abych se stihla zabalit a nasnídat do odchodu v 9:00. Nevýhoda organizovaných zájezdů :-(
sestup z Golice, dobře je vidět chata, ve které jsme spali
Od chaty vyrážíme v 9:00. Včerejší déšť je zapomenut, boty jsou vysušeny a obloha se protrhává. Tak snad to bude dneska lepší... Ten můj věčný optimismus...
Koča na Golici
Pohoda vydržela přesně hodinu. Poslední výhledy na neuvěřitelně strmé skalnaté svahy padající do Rakouska a za sedlem Kočna stoupáme do mraků pěšinou rozšlapanou od dobytka :-( Ale proti včerejšku je kravinců přece jenom méně :-(
v sedle Kočna
Na vrchol Velki vrh / Bärentaler Kotschna (1944 m) se podle původního plánu rozhodně nikomu nechce. Raději chvilku posedíme před chatou Planinski stan na Belski planini, protože sedět jen tak v trávě se zrovna moc nedá.
chata Planinski stan na Belski planini
Terén je rozhodně lepší než včera, kravinců a bláta ubývá ve prospěch kamení a suti. Ale i dnes je naším nejlepším pomocníkem elektronická mapa a GPSka v mobilu.
Bielska planina
Další odbočkou dle původního programu měl být Vajnež / Weinasch (2104 m). Ze sedla je to jen o něco více než 100 výškových metrů a prý je nahoře hezký kříž, láká nás průvodkyně Zuzka a většinu z nás přesvědčí k výšlapu nalehko po travnatém svahu.
Jako zázrakem se oblačnost částečně protrhává a my stojíme na hraně prudce spadající na rakouskou stranu.
Vajnež
A toto je Stol, náš dnešní cíl :-)
Vajnež, pohled směrem Stol
A opět šlapeme tak, abychom neztráceli z dohledu toho před sebou, abychom se nepoztráceli a správně odbočili do prudkého svahu k chatě Prešernova koča. Zřejmě tento hřeben nabízí nádherné výhledy, ale nám tyto pohledy zůstanou tentokráte utajeny.
z Vajneževo sedla pod Stol
Prešernova koča na Stolu stojí v nadmořské výšce 2174 m těsně pod vrcholem Mali Stol (2198 m). První chata byla otevřena v roce 1910 a pojmenování nese podle největšího slovinského básníka France Prešerna (1800-1849). Část jeho básně Zdravljica (česky Přípitek), napsaná roku 1844, tvoří slova státní hymny Slovinské republiky.
Elektřina se zde generuje pomocí větrné turbíny a solárních článků, před chatou je k dispozici suché WC. Opět je k dispozici hromadné nocležiště či pokoje - tentokrát mne nocleh stál 29€.
Prešernova koča na Stolu
S postupujícím odpolednem se situace venku vylepšuje a na Stol / Hochstuhl (2237 m), nejvyšší vrcholek Karavanek je to pouhých 15 minut.
Mali Stol z úbočí Stolu
Pod námi je oblačné moře, které postupně odkrývá další hory. Nezapomenutelná podívaná.
na vrcholku Stol / Hochstuhl ve výšce 2237 m
Kocháme se výhledem a čekáme na hlavní program - západ slunce za masivem Julských Alp.
na vrcholku Stol / Hochstuhl ve výšce 2237 m
den třetí - sobota
Za okny ráno vidíme jen hustou mlhu. No nic... V noci jsem byla venku kouknout na hvězdy a vydržela to jen pár minut. Studený vítr spolu s jemnou mlhou mne obratem zahnal zpět do tepla. Mléčná dráha tentokrát nebude :-( Ani východ slunce :-(
Program zněl parádně - přes sedlo Belšica (1840 m) na vrchol Svačica (1959 m) a dále přes vrchol Vrtača (2181 m) na chatu Dom na Zelenici (1536 m). Ale protože opět prší a viditelnost je opět jen na pár metrů, míříme nejkratší cestou k chatě, ve které máme rezervován nocleh pro další noc.
ze Stolu k Domu na Zelenici
Dom na Zelenici v nadmořské výšce 1536 je naším třetím a posledním útočištěm. V létě je otevřen každý den, mimo sezónu je otevírací doba omezena na víkendy, svátky a prázdniny.
Dom na Zelenici
Chata se nachází mezi severní stěnou Begunjšcice a jižním úbočím hřebene Ljubeljščice od roku 1929, ale ta současná funguje od roku 2011 - po požáru v roce 1999 byla kompletně znovu postavena. Rádi využijeme všechny možnosti, která moderní chata nabízí - k dispozici je pitná voda, splachovací záchody, kachlovými kamny vyhřátá jídelna, dobře se tu vaří a příjemným bonusem je i wifi síť a horká sprcha.
Dom na Zelenici
Takže co teď? Máme před sebou celé odpoledne a tak prozkoumáváme podrobně okolí.
v trávě kvetou fialové hořečky
vrcholky se skrývají v mlze
Přes sedlo Selenitzasattel se lze po neznačené pěšince dostat na vrchol zvaný Vrh Ljubeljščice (1705 m) s meteorologickou stanicí.
Spodnji Plot z Vrhu Ljubeljščice
Další pěšina nás dovede ke kříži na vrcholku zvaném Spodnji Plot (1682 m). Zespodu sem vedou dvě ferraty zajištěné ocelovým lanem.
Spodnji Plot
Z vrcholu je krásný výhled na severní stěny Begunjšcice, na západ směrem k Stolu a východ na Ljubelj dnes doplněný divadlem rychle poletujících oblačných cárů.
Túra přes Veliki Vrh (2060 m) zítra nepřipadá v úvahu, několik bočních roklí a skalnatý terén zajištěný v jednom místě ocelovým lanem je nebezpečný i za mokra a lézt nahoru v dešti, mlze a s batohem na zádech je nesmysl. Jeho strmé severní svahy jsou pokryté převážně sutěmi s minimem vegetace a pouze na mírnějších, jižních svazích roste tráva a kosodřevina, do výšky 1700-1800m také lesy. Počasí nám nedopřeje ani pohled k vrcholu - příkré suťové svahy končí v šedivé dece. A navíc, dle předpovědi má v neděli opravdu hodně pršet a taky foukat.
sedlo Ljubelj z vrcholu Spodnji Plot
Dalším cílem jednoduché procházky je Dom pri izviru Završnice a samotný pramen ve vzdálenosti cca 1,5 km od Domu na Zelenici. Od chaty je velmi pěkný výhled na jezero Bled.
u pramene Završnice
pohled k jezeru Bled
Dom pri izviru Završnice
Po večeři z vlastních zásob si objednávám ještě štruklji, tradiční slovinské knedlíky. Plní se sýrem, tvarohem, mákem, ořechy či ovocem a já volím variantu borovničevi štruklji :-)
borovničevi štruklji
den čtvrtý - neděle
Nedělní program se opravdu ruší :-( Namísto výstupu na Veliki vrh (2060 m) a sestupu Bornovou stezkou se půjde přímo nejkratší cestou do sedla Ljubel (1058 m), kde na nás bude čekat autobus. Jediné pozitivum, snídaně v 9:00, odchod v 11:00.
ranní pohled z okna
chránit batohy
a taky sebe
můžeme vyrazit
Za deště a silného větru scházíme po široké zásobovací cestě do sedla Ljubel, do kterého ústí 1566 m dlouhý Loibltunel spojující Rakousko se Slovinskem. Stavěli ho vězni z koncentračního tábora, jehož památník je o kousek dál. Na velkém parkovišti je docela rušno, ale nic rozumného tu nenajdete. Tojtojky a k tomu freeshop :-( V Rakousku nedaleko Klagenfurtu přibereme cyklistickou část zájezdu a vyrazíme do Brna, kam bychom měli dorazit kolem 22 hodiny. Do Brna to máme 480 km. Skvěle strávený den a vlastně celý prodloužený víkend :-(( Až do Karavanek někdo vyrazíte, nezapomeňte mi poslat nějakou tu fotografii.
sestup do sedla Ljubelj
A poznámka pro ty, kdo se sem vydají na vlastní pěst - počítejte s tím, že pitné vody je na hřebeni opravdu málo, ale v chatách se dá naštěstí koupit.