logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Jeseníky na sněžnicích 13.-15.1.2018

výlet za sněhem

 

Nedá se nic dělat, když chci vidět sníh, musím do hor. Pro víkendový výlet jsou z Brna asi nejrozumnější alternativou z hlediska vzdálenosti a dopravy Jeseníky. Jen škoda, že přímý vlak z Brna s příjezdem na Ramzovou 8:33 jezdí jen ve všední dny a ten sobotní by mne na Ramzové vyklopil až v 9:33, což je docela dost pozdě. Lednové dny jsou krátké, potřebuji větší rezervu, abych těch 20 km až pod Praděd zvládla do setmění.

 

Bude to trošku komplikovanější, ale se dvěma přestupy bych přece jen mohla být v Ramzové v sobotu o hodinu dřív - o půl deváté. IC Metropolitan odjíždí z Brna 5:38 a po přestupu v České Třebové a Zábřehu na Moravě budu na místě tak akorát na první lanovku směrem na Šerák.

 

den první - sobota

Budíček nastavený na půl pátou mne spolehlivě probouzí a noční autobus směr hlavní nádraží jede přesně. Bez zpoždění vyjíždí z Brna i IC Metropolitan, z poloviny lůžkový, z poloviny k sezení. Venku hluboká tma a zima, ve vlaku příjemně zatopeno a přítmí - ještě si pro jistotu nastavím budíka, abych nepřejela, první zastávkou po 90 kilometrech bude téměř přesně po hodině právě Česká Třebová, kde musím přestoupit.

 

Trošku přes míru tu hučí klimatizace, ale po chvíli ji přestávám vnímat... A co je zas pro změnu tohle za rušivé pípání??? Ježíšikriste, to je přece můj budík!!! Kde to jsem? Probuzení z hluboké fáze spánkového cyklu je obrovský šok a polévá mne studený pot. V České Třebové jsme měli být 6:35, ale na hodinách je 6:38, ten budík se mne snažil probudit 8 minut, takže jedu už do Pardubic???

 

Jak to vlastně zjistit??? Za oknem tma, ale naštěstí jedu v "chytrém" vagónu, visí tu obrazovka, na které se střídají udaje o aktuální rychlosti a příští zastávce. To se mi ulevilo, máme zpoždění téměř 15 minut.

 

Zbytek cesty utekl naštěstí již standardním způsobem, jen pohled z okna je trochu nestandardní - o souvislé sněhové pokrývce se rozhodně mluvit nedá.

 

Ramzová - Čerňava - Šerák - Keprník - sedlo nad Vřesovkou - Červená hora - Červenohorské sedlo - Výrovka - Malý a Velký Jezerník - chata Švýcárna - Kurzovní chata, 19 km

Ramzová

sedlo Ramzová (leden 2018)

Všichni s běžkami míří směrem na Paprsek, prý kousek výš nad Petříkovem už nějaký ten sníh leží. Já jediná mířím na opačnou stranu, sjezdovka je nastříkaná umělým sněhem a lanovka jezdí. Za 190Kč se dostanu pohodlně až nahoru na Šerák bez propocených zad.

Ramzová Ramzová

lanovka Ramzová - Čerňava (leden 2018)

No pohodlně... Tričko jsem nepropotila, ale kousek za mezistanicí v sedle Čerňava jsem vyjela do mraku - však se taky tenhle kopec jmenuje Mračná hora :-( Viditelnost klesla na pár metrů a nic extra příjemného to nebylo. Taky i s ohledem na to, že jsem seděla na studené mokré sedačce a že tu lanovku pustili snad jen kvůli mně.

Ramzová Ramzová

lanovka Čerňava - Šerák (leden 2018)

Ani pauza v chatě na Šeráku dneska nebude - chata je zavřená, protože nejsou lidi :-( Tedy zákazníci by zřejmě byli, ale prý není personál :-(

Šerák

chata Jiřího na Šeráku (leden 2018)

Mlha přede mnou, mlha za mnou, naštěstí tu nejsem poprvé a hlavně - cesta je jasně zřetelná, už tudy někdo dneska prošel a projel.

z Šeráku na Keprník z Šeráku na Keprník z Šeráku na Keprník

z Šeráku na Keprník (leden 2018)

Lanovka mne vyvezla pořádně vysoko, ušetřila jsem 550 výškových metrů, takže na třetí nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku, na Keprník (1423 m), stačí vystoupat jen 150 metrů. V lese to není s mlhou až tak zlé, ale nahoře na otevřeném prostranství to pořádně profukuje :-(

na Keprníku na Keprníku

na Keprníku (leden 2018)

Rychle odsud pryč, v lese to bude zase lepší. A bylo :-)

z Keprníku na Červenou horu z Keprníku na Červenou horu

z Keprníku na Červenou horu (leden 2018)

Jde se dobře, držím se vyšlapané cesty a sněžnice se zatím stále nesou v batohu.

na Červené hoře

na Červené hoře (leden 2018)

A jsem u Vřesové studánky, tu nejhorší část cesty mám za sebou. Stále jsem si říkala, že když bude nejhůř, pořád se můžu na Ramzové k vlaku vrátit, ale odsud bych se už vracela nerada.

 

Poutní místo na Vřesové studánce zdobí od 4. září 2017 oltář z bloku žuly sochaře Otmara Olivy. Horní deska je zdobená bronzovou stuhou, ale moc toho z něj dneska vidět není. Raději se podívejte přímo na stránky Spolku pro obnovu poutního místa. Je tam i spousta historie a spousta fotografií. Poutní místo na Vřesové studánce má dlouholetou tradici spadající až do 17. století. Kostelík zde lidem sloužil do května 1946, chátrající chata byla po neúspěšných pokusech o její rekonstrukci stržena o 42 let později. Dlouholetou tradici zde lidem od roku 1993 připomíná i mohyla s dvoumetrovým železným křížem a bronzovým reliéfem Panny Marie.

Vřesová studánka

Vřesová studánka (leden 2018)

Zatím jsem od Šeráku potkala 3 človíčky (jednoho běžkaře a dva pěšáky a obsluhu horní stanice lanovky nepočítám), ale tady končí běžkařská magistrála z Červenohorského sedla, takže si budu muset dát víc pozor. Tady by se dneska běžky hodily, byl by to úžasný sjezd :-(

Vřesová studánka

Vřesová studánka (leden 2018)

úbočím Červené hory

úbočím Červené hory (leden 2018)

Červenohorské sedlo shora

Červenohorské sedlo, v pozadí Velký Klínovec opět v mraku (leden 2018)

Červenohorské sedlo se nachází v nadmořské výšce 1013 m a posezení v chatě u čaje a polévky je moc příjemné. Ale dlouho se zdržovat nemohu, jsem v polovině trasy a před sebou mám dlouhé stoupání - nejprve na Výrovku (1167 m), pak na Malý Jezerník (1208 m) a sedlo Velkého Jezerníku (1299 m).

z Červenohorského sedla na Švýcárnu z Červenohorského sedla na Švýcárnu z Červenohorského sedla na Švýcárnu z Červenohorského sedla na Švýcárnu z Červenohorského sedla na Švýcárnu

z Červenohorského sedla na Švýcárnu (leden 2018)

Lehce sněží, viditelnost mizivá, ale nefouká a sníh se neboří. Ale začíná se stmívat :-(

ze Švýcárny k rozcestí pod Pradědem ze Švýcárny k rozcestí pod Pradědem

ze Švýcárny k rozcestí pod Pradědem (leden 2018)

Poslední kilometr šlapu už téměř za tmy, ale naštěstí po asfaltce není kam zabloudit :-) A světla v oknech Kurzovní chaty, kde mám zarezervovaný nocleh, lze taky jen těžko přehlédnout.

 

Předpověď počasí slibovala na sobotu zataženou oblohu a občasné sněžení, ale na neděli a pondělí by se obloha měla protrhat. Snad toho zítra uvidím víc :-)

 

den druhý - neděle

Okno je v pokoji kdesi pod stropem, ale když se postavím na postel, tak vidím ven :-) Nevypadá to vůbec špatně. Nejdřív na snídani, která je v ceně a pak vyrazím na výlet trošku víc nalehko než včera, protože i nocleh z neděle na pondělí mám domluvený zde.

Petrovy kameny z okna Kurzovní chaty

Petrovy kameny z okna Kurzovní chaty (leden 2018)

Praděd z okna Kurzovní chaty

Praděd z okna Kurzovní chaty (leden 2018)

Bufetová snídaně byla bohatá, termosku zdarma plní horkou vodou ve výčepu, co víc by si člověk mohl přát.

 

Kurzovní chata - Vysoká hole - Jelení studánka - Břidličná hora a zpět, cca 16 km

Kurzovní chata

Kurzovní chata (leden 2018)

Ale brzy je zřejmé, že sluníčka si dlouho neužiju. Přes vrcholy se valí mraky. Inverze to dneska nebude.

mezi Kurzovní chatou a Ovčárnou mezi Kurzovní chatou a Ovčárnou mezi Kurzovní chatou a Ovčárnou mezi Kurzovní chatou a Ovčárnou

mezi Kurzovní chatou a Ovčárnou (leden 2018)

Při výstupu na Petrovy kameny je to nade vši pochybnost :-(

Petrovy kameny Petrovy kameny Petrovy kameny

Petrovy kameny (leden 2018)

Ani na Vysoké holi to není lepší. Ale mohlo to taky být mnohem horší. Nefouká, mrzne tak akorát a občas krajinu kolem sluníčko tajuplně prosvětlí.

přes Vysokou holi přes Vysokou holi přes Vysokou holi přes Vysokou holi

přes Vysokou holi (leden 2018)

u Jelení studánky

u Jelení studánky (leden 2018)

Došlapu až na Břidličnou horu. Je čas na horký čaj a něco k jídlu. Pak to otočím, ztratit výšku směrem Ztracené kameny nemá smysl, když je jasné, že se musím po stejné trase vrátit.

na Břidličné hoře na Břidličné hoře

na Břidličné hoře (leden 2018)

Chvilku to vypadá, že ty Petráky asi minu. Stopy vedou křížem krážem všemi směry :-)

Petrovy kameny Petrovy kameny Petrovy kameny

Petrovy kameny (leden 2018)

A pak jsem to stihla ještě nahoru na Praděd, s výškou 1492 m nejvyšší horu Moravy.

Praděd Praděd Praděd

Praděd (leden 2018)

Se setměním mraky zmizely a objevily se hvězdy. Ale taky přituhlo, v létě se rozhodně fotí mnohem jednodušeji.

od Kurzovní chaty

od Kurzovní chaty (leden 2018)

 

den třetí - pondělí

Z neděle na pondělí byl hotel poloprázdný, takže místo bufetové snídaně si člověk mohl pouze vybrat ze snídaňového menu. Pokoj turist s vybavením z 80. let a společným hygienickým zařízením na chodbě mne taky nenadchnul a nejvíce mne dorazila skutečnost, že zásuvky zřejmě schválně vypínají, takže nabít mobil nebylo kde, což je při částce 510Kč za 1 noc při obsazenosti pokoje jednou osobou docela dost. Příště si raději připlatím za standard, protože kde je televize, musí být i funkční zásuvka. Nebo se ubytuju raději na Barborce.

 

Kdyby aspoň sluníčko bylo...

od Kurzovní chaty

od Kurzovní chaty na Ovčárnu (leden 2018)

Měla jsem to vymyšlené skvěle - přes Petrovy kameny a Vysokou holi sejdu úbočím Velkého Máje k Františkově myslivně a pak budu pokračovat nahoru k horní nádrži přečerpávací elektrárny na Dlouhé Stráně a Mravenečník a nakonec se svezu dolů do Koutů poslední lanovkou z Medvědí hory.

Petrovy kameny

na Petrovy kameny (leden 2018)

Ale člověk míní, život mění. Po výstupu na Petrovy kameny bylo nutno program rychle přehodnotit. Za takového větru se pokračovat po hřebeni prostě nedá... Nedá se nic dělat, musím do Koutů přes Švýcárnu, Kamzík a Petrovku po lyžařské magistrále.

 

Kurzovní chata - Švýcárna - Kamzík - Petrovka - Kouty (žst), cca 15 km

stezka do Divokého dolu

jen nahlídnu směrem do Divokého dolu (leden 2018)

z rozcestí pod Pradědem ke Švýcárně

z rozcestí pod Pradědem ke Švýcárně (leden 2018)

Švýcárna

Švýcárna (leden 2018)

Švýcárna

ze Švýcárny do sedla Velký Jezerník (leden 2018)

Z několika míst pod Kamzíkem se otevírají výhledy do údolí na dolní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, ale vrcholek je skrytý v mracích. I kdyby mne z hřebene nevyhnal vítr, stejně bych nic neviděla.

dolní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně dolní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně

dolní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně (leden 2018)

Na běžkách by to byl parádní sjezd, ale šlape se mi dobře i pěšky. Čas mne naštěstí netlačí.

Petrovka

Petrovka (leden 2018)

Petrovka

pod Petrovkou (leden 2018)

Petrovka

pramen u cesty pod Petrovkou (leden 2018)

Petrovka

ještě jsem stále dost vysoko nad údolím Desné (leden 2018)

Petrovka

ale sněhu ubývá (leden 2018)

Sněhu ubývalo, kamení přibývalo a nakonec sníh zmizel takřka úplně. Kdyby sjezdovku v Koutech nezasněžovali, lyžovat by se tady rozhodně nedalo.

Kouty nad Desnou Kouty nad Desnou

Kouty nad Desnou (leden 2018)

A z Koutů mne příjemně vytopený vláček dovezl za cca 4 hodiny s jedním přestupem v Nezamyslicích do Brna :-)

 



 

 

copyright Alena