Jeseníky na sněžnicích 13.-15.1.2018

výlet za sněhem

 

Nedá se nic dělat, když chci vidět sníh, musím do hor. Pro víkendový výlet jsou z Brna asi nejrozumnější alternativou z hlediska vzdálenosti a dopravy Jeseníky. Jen škoda, že přímý vlak z Brna s příjezdem na Ramzovou 8:33 jezdí jen ve všední dny a ten sobotní by mne na Ramzové vyklopil až v 9:33, což je docela dost pozdě. Lednové dny jsou krátké, potřebuji větší rezervu, abych těch 20 km až pod Praděd zvládla do setmění.

 

Bude to trošku komplikovanější, ale se dvěma přestupy bych přece jen mohla být v Ramzové v sobotu o hodinu dřív - o půl deváté. IC Metropolitan odjíždí z Brna 5:38 a po přestupu v České Třebové a Zábřehu na Moravě budu na místě tak akorát na první lanovku směrem na Šerák.

 

den první - sobota

Budíček nastavený na půl pátou mne spolehlivě probouzí a noční autobus směr hlavní nádraží jede přesně. Bez zpoždění vyjíždí z Brna i IC Metropolitan, z poloviny lůžkový, z poloviny k sezení. Venku hluboká tma a zima, ve vlaku příjemně zatopeno a přítmí - ještě si pro jistotu nastavím budíka, abych nepřejela, první zastávkou po 90 kilometrech bude téměř přesně po hodině právě Česká Třebová, kde musím přestoupit.

 

Trošku přes míru tu hučí klimatizace, ale po chvíli ji přestávám vnímat... A co je zas pro změnu tohle za rušivé pípání??? Ježíšikriste, to je přece můj budík!!! Kde to jsem? Probuzení z hluboké fáze spánkového cyklu je obrovský šok a polévá mne studený pot. V České Třebové jsme měli být 6:35, ale na hodinách je 6:38, ten budík se mne snažil probudit 8 minut, takže jedu už do Pardubic???

 

Jak to vlastně zjistit??? Za oknem tma, ale naštěstí jedu v "chytrém" vagónu, visí tu obrazovka, na které se střídají udaje o aktuální rychlosti a příští zastávce. To se mi ulevilo, máme zpoždění téměř 15 minut.

 

Zbytek cesty utekl naštěstí již standardním způsobem, jen pohled z okna je trochu nestandardní - o souvislé sněhové pokrývce se rozhodně mluvit nedá.

 

Ramzová - Čerňava - Šerák - Keprník - sedlo nad Vřesovkou - Červená hora - Červenohorské sedlo - Výrovka - Malý a Velký Jezerník - chata Švýcárna - Kurzovní chata, 19 km

Všichni s běžkami míří směrem na Paprsek, prý kousek výš nad Petříkovem už nějaký ten sníh leží. Já jediná mířím na opačnou stranu, sjezdovka je nastříkaná umělým sněhem a lanovka jezdí. Za 190Kč se dostanu pohodlně až nahoru na Šerák bez propocených zad.

No pohodlně... Tričko jsem nepropotila, ale kousek za mezistanicí v sedle Čerňava jsem vyjela do mraku - však se taky tenhle kopec jmenuje Mračná hora :-( Viditelnost klesla na pár metrů a nic extra příjemného to nebylo. Taky i s ohledem na to, že jsem seděla na studené mokré sedačce a že tu lanovku pustili snad jen kvůli mně.

Ani pauza v chatě na Šeráku dneska nebude - chata je zavřená, protože nejsou lidi :-( Tedy zákazníci by zřejmě byli, ale prý není personál :-(

Mlha přede mnou, mlha za mnou, naštěstí tu nejsem poprvé a hlavně - cesta je jasně zřetelná, už tudy někdo dneska prošel a projel.

Lanovka mne vyvezla pořádně vysoko, ušetřila jsem 550 výškových metrů, takže na třetí nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku, na Keprník (1423 m), stačí vystoupat jen 150 metrů. V lese to není s mlhou až tak zlé, ale nahoře na otevřeném prostranství to pořádně profukuje :-(

Rychle odsud pryč, v lese to bude zase lepší. A bylo :-)

Jde se dobře, držím se vyšlapané cesty a sněžnice se zatím stále nesou v batohu.

A jsem u Vřesové studánky, tu nejhorší část cesty mám za sebou. Stále jsem si říkala, že když bude nejhůř, pořád se můžu na Ramzové k vlaku vrátit, ale odsud bych se už vracela nerada.

 

Poutní místo na Vřesové studánce zdobí od 4. září 2017 oltář z bloku žuly sochaře Otmara Olivy. Horní deska je zdobená bronzovou stuhou, ale moc toho z něj dneska vidět není. Raději se podívejte přímo na stránky Spolku pro obnovu poutního místa. Je tam i spousta historie a spousta fotografií. Poutní místo na Vřesové studánce má dlouholetou tradici spadající až do 17. století. Kostelík zde lidem sloužil do května 1946, chátrající chata byla po neúspěšných pokusech o její rekonstrukci stržena o 42 let později. Dlouholetou tradici zde lidem od roku 1993 připomíná i mohyla s dvoumetrovým železným křížem a bronzovým reliéfem Panny Marie.

Zatím jsem od Šeráku potkala 3 človíčky (jednoho běžkaře a dva pěšáky a obsluhu horní stanice lanovky nepočítám), ale tady končí běžkařská magistrála z Červenohorského sedla, takže si budu muset dát víc pozor. Tady by se dneska běžky hodily, byl by to úžasný sjezd :-(

Červenohorské sedlo se nachází v nadmořské výšce 1013 m a posezení v chatě u čaje a polévky je moc příjemné. Ale dlouho se zdržovat nemohu, jsem v polovině trasy a před sebou mám dlouhé stoupání - nejprve na Výrovku (1167 m), pak na Malý Jezerník (1208 m) a sedlo Velkého Jezerníku (1299 m).

Lehce sněží, viditelnost mizivá, ale nefouká a sníh se neboří. Ale začíná se stmívat :-(

Poslední kilometr šlapu už téměř za tmy, ale naštěstí po asfaltce není kam zabloudit :-) A světla v oknech Kurzovní chaty, kde mám zarezervovaný nocleh, lze taky jen těžko přehlédnout.

 

Předpověď počasí slibovala na sobotu zataženou oblohu a občasné sněžení, ale na neděli a pondělí by se obloha měla protrhat. Snad toho zítra uvidím víc :-)

 

den druhý - neděle

Okno je v pokoji kdesi pod stropem, ale když se postavím na postel, tak vidím ven :-) Nevypadá to vůbec špatně. Nejdřív na snídani, která je v ceně a pak vyrazím na výlet trošku víc nalehko než včera, protože i nocleh z neděle na pondělí mám domluvený zde.

Bufetová snídaně byla bohatá, termosku zdarma plní horkou vodou ve výčepu, co víc by si člověk mohl přát.

 

Kurzovní chata - Vysoká hole - Jelení studánka - Břidličná hora a zpět, cca 16 km

Ale brzy je zřejmé, že sluníčka si dlouho neužiju. Přes vrcholy se valí mraky. Inverze to dneska nebude.

Při výstupu na Petrovy kameny je to nade vši pochybnost :-(

Ani na Vysoké holi to není lepší. Ale mohlo to taky být mnohem horší. Nefouká, mrzne tak akorát a občas krajinu kolem sluníčko tajuplně prosvětlí.

Došlapu až na Břidličnou horu. Je čas na horký čaj a něco k jídlu. Pak to otočím, ztratit výšku směrem Ztracené kameny nemá smysl, když je jasné, že se musím po stejné trase vrátit.

Chvilku to vypadá, že ty Petráky asi minu. Stopy vedou křížem krážem všemi směry :-)

A pak jsem to stihla ještě nahoru na Praděd, s výškou 1492 m nejvyšší horu Moravy.

Se setměním mraky zmizely a objevily se hvězdy. Ale taky přituhlo, v létě se rozhodně fotí mnohem jednodušeji.

 

den třetí - pondělí

Z neděle na pondělí byl hotel poloprázdný, takže místo bufetové snídaně si člověk mohl pouze vybrat ze snídaňového menu. Pokoj turist s vybavením z 80. let a společným hygienickým zařízením na chodbě mne taky nenadchnul a nejvíce mne dorazila skutečnost, že zásuvky zřejmě schválně vypínají, takže nabít mobil nebylo kde, což je při částce 510Kč za 1 noc při obsazenosti pokoje jednou osobou docela dost. Příště si raději připlatím za standard, protože kde je televize, musí být i funkční zásuvka. Nebo se ubytuju raději na Barborce.

 

Kdyby aspoň sluníčko bylo...

Měla jsem to vymyšlené skvěle - přes Petrovy kameny a Vysokou holi sejdu úbočím Velkého Máje k Františkově myslivně a pak budu pokračovat nahoru k horní nádrži přečerpávací elektrárny na Dlouhé Stráně a Mravenečník a nakonec se svezu dolů do Koutů poslední lanovkou z Medvědí hory.

Ale člověk míní, život mění. Po výstupu na Petrovy kameny bylo nutno program rychle přehodnotit. Za takového větru se pokračovat po hřebeni prostě nedá... Nedá se nic dělat, musím do Koutů přes Švýcárnu, Kamzík a Petrovku po lyžařské magistrále.

 

Kurzovní chata - Švýcárna - Kamzík - Petrovka - Kouty (žst), cca 15 km

Z několika míst pod Kamzíkem se otevírají výhledy do údolí na dolní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, ale vrcholek je skrytý v mracích. I kdyby mne z hřebene nevyhnal vítr, stejně bych nic neviděla.

Na běžkách by to byl parádní sjezd, ale šlape se mi dobře i pěšky. Čas mne naštěstí netlačí.

Sněhu ubývalo, kamení přibývalo a nakonec sníh zmizel takřka úplně. Kdyby sjezdovku v Koutech nezasněžovali, lyžovat by se tady rozhodně nedalo.

A z Koutů mne příjemně vytopený vláček dovezl za cca 4 hodiny s jedním přestupem v Nezamyslicích do Brna :-)