Zakarpatská Ukrajina 8.-17.6.2018

poloniny Boržava, Krásná a Svidovec natěžko

 

Na loňském zájezdu z cyklu "Za probouzející se přírodou Karpat" cestovní kanceláře Kudrna v rumunských horách jsem si mnohokrát sáhla až na dno svých sil a mnohokrát si říkala, že něco takového už víckrát ne. Ale s odstupem času to vidím jinak - letos se pojede na Zakarpatskou Ukrajinu a Jarda "Ozzy" Zeman slíbil, že tak náročné to nebude :-)

 

S blížícím se odjezdem bedlivě sleduji předpověď počasí. Nevypadá to dobře, chladno, déšť, zataženo... Uklidňuji se tím, že dlouhodobé předpovědi nemusí vůbec odpovídat realitě, ale ve chvíli, kdy do odjezdu zbývá jeden den, chmury narůstají. 8. června slaví svátek Medard a kdo by neznal tu zřejmě nejznámější pranostiku - Medardova kápě, čtyřicet dní kape... Tak proč si vybírám k dovolené červen?! Skoro každý rok k nám přichází na začátku června vlhký oceánský vzduch od západu a ten s sebou pochopitelně přináší vyšší pravděpodobnost srážek. A my odjíždíme právě 8.června... Pro celý týden se předpověď neliší - zataženo, déšť...

 

Vůči rozmarům počasí jsem sice vybavená lépe než loni, ale po pravdě - kdybych ten zájezd neměla zaplacený, zrušila bych ho :-( Každopádně mám přibalenou větší pláštěnku i s hrbem pro batoh (od Jurka), promyšlený systém, abych opět neztratila v bouřce a větru obal z batohu (byla blbost spoléhat se jen na gumu kolem dokola - k batohu bude tentokrát uchycen i pásky suchého zipu), návleky, které vydrží více vody a taky mám nové boty, jmenují se Meindl Island MFS Light Lady a jejich membrána by měla tím pádem být naprosto spolehlivou a navíc jsou řádně promazané voskem značky Sno-Seal. Prostě to nějak přežiju :-(

 

Na hranicích Vyšné Nemecké/Užhorod jsme ztratili spoustu času, ale s tím se počítalo. Na této hranici čas nehraje žádnou úlohu :-( V pase máme razítko, ještě vyměnit ukrajinské hřivny a vyfotit si sochu muže třímající prapor nad osvobozenými Karpaty se sveřepým výrazem ve tváři - monument "Ukrajina — osvoboditelům" byl odhalen 8. května roku 1970. Ještě osvěžit paměť ohledně azbuky a naše dobrodružství může začít.

hřivny

1€ = cca 31 UAH, 1 UAH = cca 0,85Kč

hřivny hřivny

tady byly završeny boje sovětských vojsk za osvobození Ukrajinské SSR od německo-fašistických uchvatitelů v letech Velké vlastenecké války

Zakarpatská Ukrajina, někdy postaru nazývaná Podkarpatská Rus (jak se – byť ne v úplně totožných hranicích – tento celek jmenoval v době, kdy patřil předválečnému Československu), je poněkud zapadlým koutem země. Kdysi nejvýchodnější cíp naší země, kam z Prahy jezdil přímý vlak, dnes nejzápadnější část Ukrajiny u hranice s Evropskou unií.

 

Historie oblasti nebyla jednoduchá. Od 14. století ji kolonizovali Rusíni, avšak patřila pod uherskou nadvládu. Bezohledný útlak, následky tureckých válek i drsné podmínky vedly k velké chudobě, která vyústila v emigraci stovek tisíc lidí do USA. Právě emigranti se zasadili o připojení oblasti do nově vznikajícího Československa. Nová republika začala i s pomocí tisíců učitelů, inženýrů a dalších odborníků vyslaných sem na konec světa s pozemkovými reformami, výstavbou nových škol, silnic i železnice, ale toto období netrvalo dlouho (1918-1938), protože během druhé světové války padla oblast dle Mnichovského diktátu opět do maďarských rukou (1939-1945) a po jejím konci byla obsazena Rudou armádou a připojena k Sovětskému svazu jako Zakarpatská oblast, součást Ukrajinské SSR (1945-1991). Po rozpadu SSSR v roce 1991 se stala součástí Ukrajiny.

 

Národním jazykem byla vždy rusínština, jazyk obyvatel severovýchodní části Karpatského oblouku na pomezí Slovenska, Ukrajiny, Polska, Maďarska a Rumunska. Dalším jazykem, kterým se na Podkarpatsku hovořilo, byla jidiš. Na tomto území bylo nejvíce Židů z celé bývalé ČSR; prakticky všichni byli ale v roce 1944 deportováni do koncentračních táborů.

 

Jedním z největších lákadel Zakarpatské Ukrajiny jsou bezesporu hory. Východní Karpaty zde tvoří několik horských pásem, dosahujících až 2061 m n. m. na Hoverle, nejvyšší hoře celé Ukrajiny. Hřebeny jsou travnaté - pro takové se vžil název poloniny, pojem používaný v ukrajinských, polských a slovenských Karpatech. Označuje horský (cca nad 1500 m) subalpský travnatý pás na hřbetu hřebenu ohraničený zespodu lesním porostem. Les zpravidla nepřechází v tento pás plynule, les se mění v travnaté pláně bez mezistupně keřů či malých stromů.

 

část první - polonina Boržava 1. den

 

Volovec (493 m) - Temnatik (1344 m) - Plaj (1323 m) - tábořiště pod vrcholem Velikij verch (1455 m), cca 11 km - 5:30 h

 

Polonina Boržava je největší poloninou v oblasti, hlavní hřeben je dlouhý přibližně 45 km. Má převážně travnatý charakter a pouze jeden výrazný boční hřeben, který se odděluje na vrcholu Velikij verch (1598 m) a jeho součástí je nejvyšší vrchol poloniny - Stij (1681 m). Největšími turistickými centry v oblasti jsou Volovec, Svaljava a Mižhirja (hist. Volové).

 

A právě ve Volovci, městečku, ve kterém žije cca 7 tisíc obyvatel, začíná naše putování. Nabaleni na tři noci stoupáme k dominantě nad městem s do dáli viditelným křížem - předvrchol Temnatiku zvaný Voskresenskij verch (1219 m).

Volovec Volovec Volovec Volovec Volovec Volovec

Volovec

Kocháme se neopakovatelnými výhledy do okolí i krásou lučního kvítí. Nejhorší stoupání máme za sebou, reliéf poloniny je oblý, žádné další extrémní výškové rozdíly nás nečekají.

Boržava Boržava Boržava

Boržava, Voskresenskij verch

Orientace je jednoduchá, turistické značení zde funguje jako u nás :-) Za namáhavý výstup budeme odměněni nádhernými rozhledy - severozápadnímu obzoru dominuje nápadná špice vrcholu Pikuj na Bukovské polonině.

Boržava Boržava Boržava

Boržava, Temnatik

Na vrcholku s názvem Plaj (1323 m) stojí meteorologická stanice. Kousek od ní stojí pomník - Vjačeslav Čornovil (1937-1999), hrdina Ukrajiny, byl disidentem v časech SSSR a vůdcem ukrajinského národně-demokratického osvobozeneckého hnutí konce 80.-90. let (a zde nějakou dobu pracoval jako meteorologický pozorovatel).

Boržava

Boržava, Plaj

Výhledům dominuje Velikij verch (1 598 m) a sousední Stoj (1 681 m), nejvyšší hora poloniny Boržava. Přespat můžete prakticky kdekoliv, nejlepší jsou však sedla a chráněné partie hor, kde jste ukryti před větrem a případnou nepřízní počasí. A zajistěte si dostatečné zásoby vody. Na hřebeni se v parném létě nenachází žádný pramen, pro vodu je nutno sestupovat dolů. I my z tábořiště pod vrcholem Velikij verch šlapeme pro vodu k potoku cca 1 kilometr, ale naštěstí téměř po vrstevnici.

Boržava Boržava

tábořiště pod vrcholem Velikij verch

 

pokračování polonina Boržava 2. den

 

Rozcestník:

úvod + polonina Boržava 1. den (tato stránka) - polonina Boržava 2. den - polonina Kuk - Lozjanskij + Mižhirja + Koločava - polonina Krasna - polonina Svidovec 1. den - polonina Svidovec 2. den - Solotvina