logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

hřebenovka Bílých Karpat 13.-16.7.2018

pěšky po česko-slovenské hranici z Velké nad Veličkou na Vršatec

 

předcházející část, den první a druhý

 

 

den třetí

 

Machnáč (771 m) - Liešna - Žítková, přehrada - Hutiska - Žítková - Žítkovský vrch (669 m) - Lokov, náměstí - Hradisko, rozc. - pramen Olšavy - Na Koncích - Peňažná - Čerešienky (758 m) - Javorník (783 m) - Chladný vrch (742 m) - Vlárský průsmyk - Sidonie - Brezová, kaplnka, cca 38 km

 

Půl šesté a krásné letní ráno. Sice jsem zaspala východ slunce, ale nevadí, hlavní je, že noc proběhla naprosto v klidu.

Machnáč Machnáč Machnáč Machnáč Machnáč

Machnáč (červenec 2018)

Užívám si výhledy - nejnápadnější je silueta Považského Inovce. Na severovýchodě je nepřehlédnutelná výrazná a nezaměnitelná silueta Vršateckých bradel, můj dnešní cíl. Pořádná dálka... A navíc musím dvakrát dolů a nahoru - přede mnou je sestup do Starého Hrozenkova a nejníže položený Vlárský průsmyk.

 

K snídani bude samozřejmě zase vločková kaše, úžasný dehydratovaný vynález :-)

Machnáč

snídaně na Machnáči (červenec 2018)

Je čas vyrazit, vezmu to dolů po loukách a přes Liešnou se po asfaltu dostanu k malé Žítkovské přehradě.

Machnáč Machnáč

pod Machnáčem (červenec 2018)

Žítková

pohled k Žítkové (červenec 2018)

Žítková

dole v údolí vede hlavní silnice spojující Uherské Hradiště a Trenčín (červenec 2018)

Žítková

přes Liešnou (červenec 2018)

Žítková, obec s dvěma stovkami obyvatel kousek od hranic se Slovenskem se stala od vydání románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně v roce 2012 fenoménem. Zatímco majitelům penzionů turistický ruch pomáhá, řada místních jím trpí. Tisíce turistů hledají stopy po proslulých ženách, které tady dlouhá staletí - a také ještě před pár lety komunikovaly s bohem = bohovaly. Věštily budoucnost z vosku, pomáhaly nemocným lidem i zvířatům, dokázaly přivolat ženicha, najít ztracenou věc a snad i zahnat bouřku. Narušování soukromí na mnoha místech řeší aspoň takováto značka :-)

Žítková

přes Liešnou (červenec 2018)

Přehrada se stala zřejmě veřejnosti nepřístupnou, protože modrá značka je přeznačená a obchází ji z druhé strany spodem, takže asi se nevykoupu :-(

 

Ale aspoň že se mohu osvěžit velkou kofolou v penzionu Žítková. Na studánky v tak suchém období nelze spoléhat.

Penzion Žítková Penzion Žítková

Penzion Žítková (červenec 2018)

Penzion Žítková

mají tu i perníkovou chaloupku (červenec 2018)

Je čas nabrat zase zpátky ztracenou nadmořskou výšku.

Žítková Žítková

Žítková (červenec 2018)

Cedulky mne vedou k odpočívadlu u Hajtmanů a lákají na čerstvý domácí chleba. Ale ten je ještě horký a nelze jej tím pádem krájet, takže si nakonec pochutnávám na chlebánku se zapečenou slaninou.

Žítková

odpočívadlo u Hajtmanů (červenec 2018)

Oblast kolem Starého Hrozenkova se nazývá Moravské kopanice - spadá sem Vyškovec, Vápenice, Žítková a obvykle i Lopeník. Rozptýlené chalupy obklopené sady, políčky, loukami a pastvinami mají neopakovatelnou atmosféru. Nejedná se o obvyklé obce, ale víceméně o shluk samot a osad. Usedlosti jsou zde od sebe vzdáleny nezřídka několik stovek metrů i několik kilometrů. Jméno Kopanice dostaly podle toho, že těžko přístupná políčka bylo možné obdělávat jen kopáním motykou.

 

Ale chaloupek, které připomínají prázdniny u babičky už je tady málo :-)

Žítková

Žítková (červenec 2018)

Většinou vypadají nějak takto:

Žítková

Žítková (červenec 2018)

Naučná stezka mne přivádí do centra Žítkové.

Žítková Žítková Žítková Žítková

Žítková (červenec 2018)

Ochutnávám první letošní ostružiny a pokračuji na Žítkovský vrch.

Žítková Žítková Žítková

Žítková (červenec 2018)

Studánka pod Lokovem dostala při rekonstrukci novou podobu a voda je výborná.

Žítková Žítková

pod Lokovem (červenec 2018)

Modrou měním za červenou a ta mne povede až do Vlárského průsmyku. Trasa vede lesem téměř po rovině. Hřeben je tady plochý a téměř bez výhledů. Míjím Ochoz (655 m), Hradisko (648 m), Na Koncích (655 m) či Baštu (643 m) a doplnit vodu je možno u pramene Olšavy. Odbočka vede i ke studánce Na koncích, ale u té jsem nebyla.

hřebenem Bílých Karpat hřebenem Bílých Karpat hřebenem Bílých Karpat hřebenem Bílých Karpat hřebenem Bílých Karpat

hřebenem Bílých Karpat (červenec 2018)

Následuje místo zvané Peňažná - odpočinkové místo se spoustou laviček na česko-slovenské hranici. Od roku 2000 se na tomto místě koná "Mezinárodní česko-slovenské setkání na Peňažné".

Peňažná Peňažná Peňažná

Peňažná (červenec 2018)

Následuje Čerešienková (758 m).

Čerešenková Čerešenková Čerešenková

Čerešienková (červenec 2018)

A vrchol nejvyšší, Javorník (783 m). Teď už to bude do Vlárského průsmyku převážně z kopce.

Javorník Javorník Javorník

Javorník (červenec 2018)

Částečně jsem si to zkrátila šlapáním po pěšině mezi hraničními kameny, ale pak jsem stejně zbloudila po nevyužívaných lesních cestách. Ne každá lesní cesta vyznačená v mapě je ve skutečnosti stále využívána a tím pádem pohodlně schůdná.

Vlárský průsmyk Vlárský průsmyk

Vlárský průsmyk (červenec 2018)

A konečně Vlárský průsmyk. Mám za sebou 32 km a u turistických přístřešků na břehu Vláry by se určitě dal postavit stan. Už jsem téměř rozhodnuta, že tady dneska končím, ale pak vytahuji mobil a kontroluji, jestli by třeba přes Sidonii náhodou nejel autobus. Neuvěřitelné, jede za necelou půlhodinku. Tak v tom případě budu spát o pár kilometrů dál :-)

 

Autobus sice jel pouze k hostinci, ale i těch 2,5 km bylo skvělých - autobusu to trvalo 4 minuty, já bych to po asfaltu šlapala cca 40 minut :-) A nejúžasnější bylo, že jsem byla jediným cestujícím :-)

Sidonie Sidonie

Sidonie (červenec 2018)

Konečně konec této nekonečné vesnice. Šipka ukazuje doprava přes Vlárku a prudce do kopce až na nádherné louky. U kapličky pod Bielym vrchem s pramenem vody těsně před setměním stavím stan. Dneska jsem ušla 32 + 6 km.

Sidonie

nad Sidonií (červenec 2018)

Brezová, kaplnka

Brezová, kaplnka (červenec 2018)

 

 

den čtvrtý

 

Brezová, kaplnka - zřícenina hradu Vršatec - Chmeľová (925 m) - Hotel Vršatec - Brezová, kaplnka - Pod Okršliskem - Průklesy (836 m) - Holý vrch (830 m) - Brumov, kaple sv. Anny - Brumov střed (žst), cca 18 km

 

Až ráno si fotím kapličku a okolí.

Brezová, kaplnka Brezová, kaplnka Brezová, kaplnka Brezová, kaplnka Brezová, kaplnka

Brezová, kaplnka (červenec 2018)

V sedle pod Vršatcem je velké parkoviště, turistické odpočívadlo a úvodní panel naučné stezky. Celý okruh kolem bradla je dlouhý cca 6 km a lze jej pohodlně obejít za tři hodiny - obcházela jsem ho před pěti lety, ale dneska si vybírám jen dva nej cíle - zříceninu hradu Vršatec a vyhlídkový vrchol Chmeľová.

Vršatec Vršatec

Vršatec (červenec 2018)

Hrad Vršatec se nachází na strmém skalním hřebeni tyčícím se nad obcí Vršatecké Podhradie v nadmořské výšce 805 m a je ze tří stran úplně nedostupný. Sloužil k ochraně severozápadních hranic Uherska a k ostraze obchodní stezky z Moravy do Pováží a písemně je zmiňován již ve 14. století. Ale moc se toho nedochovalo - jen pár částečně zachovalých zdí. Za jeho zkázou stojí vojenské události - císařské vojsko ho vyhodilo do povětří v roce 1708, aby se nestal pevností v rukou povstalců.

Vršatec Vršatec Vršatec Vršatec Vršatec Vršatec

Vršatec (červenec 2018)

Vracím se zpátky na rozcestí a šlapu nahoru - bradlo Chmeľová (925 m) je druhým nejvyšším vrcholem Bílých Karpat.

 

Dalo by se to tady nazvat motýlím rájem :-)

Vršatec Vršatec Vršatec Vršatec

při výstupu na Chmeľovou (červenec 2018)

Jen je škoda, že výhledy se z Chmeľové otevírají jen na jednu stranu.

Chmeľová Chmeľová

z Chmeľové (červenec 2018)

Z info cedule naučné stezky vím, že největším klenotem Vršatce je jasoň červenooký, druh motýla z čeledi otakárkovitých, a právě tento motýl mi na vrcholu dělá společnost :-)

Chmeľová Chmeľová

jasoň červenooký (červenec 2018)

Původně jsem chtěla pokračovat hřebenem Bílých Karpat a skončit v Púchově nebo ve Střelné, ale nakonec se z časových důvodů rozhoduji pro cestu do Brumova. Ještě se dneska musím dostat v rozumnou dobu do Brna a tohle bude zřejmě nejkratší cesta k vlaku.

 

Vracím se zpátky ke kapličce pod Bielym vrchem a poté mířím na Okršlisko a Holý vrch

Bílé Karpaty Bílé Karpaty Bílé Karpaty Bílé Karpaty Bílé Karpaty

Bílé Karpaty (červenec 2018)

Holý vrch (830 m) je tentokrát vrcholem posledním. Do Brumova (341 m) je to z kopce již jen 5 km.

Holý vrch Holý vrch Holý vrch Holý vrch

Bílé Karpaty z Holého vrchu (červenec 2018)

Ale příště se nebudu držet špatně značené žluté, ale raději cesty, kterou využívají chataři :-(

 

Do odjezdu vlaku zbývá hodina - stíhám chvilku posedět u kapličky a nakoupit v Brumově něco k jídlu.

nad Brumovem

nad Brumovem (červenec 2018)

Cestování po Vlárské dráze rozhodně nepatří k pomyslné třešničce na dortu. Z Brumova jsem odjížděla v 17:46, do Brna dorazila téměř přesně po 5 hodinách. Na vzdálenost 164 kilometrů to odpovídá průměrné rychlosti 33 km/hod :-( Dvakrát jsem po trase mezi Bylnicí a Veselím přestupovala do autobusu náhradní dopravy (z Bojkovic do Uherského Brodu a poté z Kunovic do Veselí) a hodinu čekala ve Veselí nad Moravou na spoj do Brna :-( Úžasná zábava v ceně 234 Kč :-(

 

A taková to byla sláva, Vlárská dráha spojující Brno a Vlárský průsmyk, spojení moravského Slovácka s uherským Slovenskem. Stavba celé téměř sto osmdesáti kilometrové trasy trvala pouhých pět let, s výstavbou se začalo v dubnu 1883. Až do konce osmdesátých let 20. století tudy jezdily rychlíky spojující Brno s Trenčianskou Teplou, ale s rozmachem autobusové dopravy ztratilo toto spojení význam.

 

Ušla jsem 104 km a vytáhla tři klíšťata. Bílé Karpaty nezklamaly, ale nejlepší roční období pro putování po bělokarpatských loukách je začátek května, kdy jsou v plném květu ovocné sady, vykvétají první orchideje a lesy jsou čerstvě zelené nebo v červnu, kdy orchidejí kvete nejvíce.

profil

"hřebenovka" Bílých Karpat (červenec 2018)

 



 

 

copyright Alena