logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Opavsko 18.-19.8.2018

na kole krajinou mého dětství

 

Tentokráte zamířím do míst, kde jsem se narodila a vyrůstala. A pojedu na elektrokole od Vaška, nebudu totiž spát pod stanem, ale u maminky a s dobitím tím pádem nebude problém.

 

Když sedím nad mapou a počítám vzdálenosti, je naprosto jasné, že to musím vhodně nakombinovat s vlakem. Fajn, v pátek se přemístím vlakem do Opavy, v sobotu udělám kolečko kolem Opavy a v neděli vyrazím na kole z Opavy směr Olomouc. Když to dobře půjde, naložím se po cca 100 km v Olomouci do vlaku, když to nepůjde, naložím se do vlaku někde dřív mezi Olomoucem a Opavou (a pro vysvětlenou správně je sice "ta Olomouc", ale u nás se vždycky říkalo ten).

 

cesta do Opavy

 

Cestování s elektrokolem vlakem není vůbec jednoduché :-( Elektrokolo je příšerně, ale fakt příšerně těžké :-( Cca 22 kg :-( Když se přidá brašna s fotoaparátem a se základní výbavou proti případným rozmarům počasí, láhev s vodou, pumpička, náhradní duše, lepení, montpáky a nějaký ten univerzální klíč, zvedne se to na 25 kg. A samozřejmě, musím vézt i nabíječku :-( Naštěstí jinak toho moc nepotřebuju, spát budu u maminky a venku panuje od začátku prázdnin horké a suché léto.

 

Abych nebyla až tak závislá na pomoci cizích, mám v plánu využít nízkopodlažní vlaky. Z Brna do Olomouce přes Břeclav je to nízkopodlažním vlakem docela v pohodě. Ne že by se to oficiálně mohlo, ale přes brněnské páté nástupiště se dá pohodlně přejet na druhé, třetí či čtvrté nástupiště, aniž by bylo nutno zdolávat schody. Ve vlaku přivazuju kolo pomocí zámku k tyči naproti hákům a háky mám na háku. A pokud by náhodou cestovalo více cyklistů, tak se k hákům v pohodě dostanou.

 

Nečekaný zádrhel se ale objevuje v Olomouci. Vlak dojíždí k druhému nástupišti. A jak já vlastně zjistím, z kterého nástupiště pojede Regiojet na Ostravu??? Jak se dostanu do odjezdové haly bez nutnosti překonat schody??? Šipka mne směruje k výtahům pro invalidy. Převoz kol v něm značkou zakázaný není, ale na první pokus to nevypadá, že se do něj naskládám :-( Ale za zády slyším milou nabídku: "Pomůžu vám s tím kolem dolů po schodech, vy to chytnete vpředu a já vzadu. A na výjezdu z nádraží je lišta." Na výtah čekaly kočárky a já nechtěla zdržovat, tak ráda souhlasím a za chvilku jsem v podchodu.

 

Tak to jsem si pomohla :-( Podchody tu mají propojené mezi sebou, ale nahoru vedou a/schody b/schody s lištou po levé straně (možná jsem divná, ale já to kolo umím vodit jen po své pravé straně) c/eskalátory (tak to asi chce trochu grifu a právě s těžkým elektrokolem to poprvé zkoušet nebudu) d/výtah pro invalidy :-( Hmmm, zbytek života asi strávím v olomouckém podchodu :-(( Naštěstí tu visí odjezdová cedule s čísly nástupišť - do odjezdu mého vlaku chybí necelá hodina, tak to tu nějak přežiju a pak někoho požádám o pomoc :-( Z nudy se občas projíždím podchodem z jedné strany na druhou a zkouším znovu otestovat výtah. Jupííí, při trošce snahy s natočením napříč to i bez nutnosti zvedání předního kola půjde :-)

 

Ještě 10 minut před odjezdem vlaku není na tabuli číslo nástupiště :-( Fakt paráda :-( A low cost vagón, ve kterém jedině lze v Regiojetu převážet jízdní kola, je poslední vagón, tj. bude na úplně opačném konci nástupiště než jsou ty výtahy :-(

 

No zvládla jsem to :-( Útěchou mi budiž aspoň ta úžasná cena - jízdenka z Olomouce do Svinova, tj. 101 km za 49 Kč za dospělého a za kolo se neplatí. Do vagónu, který samozřejmě nebyl nízkopodlažní, mi pomohl s kolem jeden šikovný spolucestující a vystoupit je přece jen o něco snazší. No, hlavně že je ve vlaku dětské kino, tichý oddíl, wifi, zásuvky, roznášková služba a palubní portál :-( A abych byla přesná, v low costu je jen wifina (která mi hlásila, že mne nepřihlásí, že je zaplněná), není tu žádná stevardka, žádná možnost zakoupit občerstvení, jen voda a noviny v samoobslužných policích. Proč se vlastně s jízdním kolem dá rezervovat místo jen v low costu??

 

Vlak mezi Olomoucem a Svinovem zastavuje jen jednou, v Hranicích. Tady se snaží přistoupit starší cyklistka, ale možná se opozdila hledáním low costového vagónu, možná v tom byl ještě nějaký jiný zádrhel, ale ten zatracenej vlak se rozjel ještě dřív, než se jí podařilo s kolem nastoupit. Stihla si jen otevřít dveře... Když se vlak s těmi otevřenými dveřmi pomalu rozjížděl, vykřikla směrem na mne prosbu, ať ho zastavím. A jak asi?? Záchrannou brzdou?? Vůbec si nechci představovat situaci jak to mohlo vypadat, kdyby to kolo bylo stihla zvednout a já ho držela seshora. To by zřejmě paní zůstala na nástupišti a kolo by odjelo vlakem :-(

 

Nic dneska není podle plánu :-( Ve Svinově místo nízkopodlažního Elefanta přijel kvůli výluky úplně normální vlak :-(

 

výlet první

Opava - Kylešovice, Mohrův jez - Raduň - Jakubčovice - Skřipov - Březová - Větřkovice - Vítkov - Podhradí - Annino údolí - Papírenský splav (Weisshuhnův jez) - Žimrovice - Hradec n/M - Kylešovice, Mohrův jez - Opava, cca 75 km

 

Mohrův jez na řece Moravici v Kylešovicích je segmentový pohyblivý jez se dvěma ocelovými klapkami a na náhonu je funkční vodní elektrárna. Ta obrovská ozubená kola nás děti vždycky přitahovala. Co by bylo, kdybychom s tím kolem zatočili???

Kylešovice, Mohrův jez Kylešovice, Mohrův jez

Kylešovice, Mohrův jez na Moravici(srpen 2018)

Opavou sice protéká řeka Opava, o které se u nás doma vždy mluvilo jako o Opavici, ale pokud jsme se chodili koupat k řece, vždy jsme jezdívali k Moravici - ke splavu do Kylešovic nebo do Žimrovic. Po oba dny několikrát zkřížím právě Moravici, která pramení v Hrubém Jeseníku ve Velkém Kotli v nadmořské výšce 1134 m, teče přes dvě přehradní díla (Slezská Harta a Kružberk) a po 99 km se pod Opavou vlévá do Opavy.

Kylešovice, Mohrův jez Kylešovice, Mohrův jez

Kylešovice, Mohrův jez na Moravici (srpen 2018)

Kylešovice, Mohrův jez

ale tahle parádní cyklostezka na Hradec tu tehdy ještě nebyla, na Hradec se jezdilo po hlavní silnici vydlážděné žulovými kostkami (srpen 2018)

Točím doleva a za chvilku míjím další jez, tento se jmenuje Jaschkův a já si tuhle oblast pamatuju úplně jinak - tehdy tudy nevedl obchvat Kylešovic a býval tady Areál zdraví, kam se chodívalo "na zábavu".

 

Raduň je rodištěm mého táty a na pomníku padlým v první světové válce před kostelem Nejsvětější Trojice figuruje jméno mého pradědečka Matěje.

Raduň Raduň

Raduň (srpen 2018)

Zámek Raduň je původně gotická tvrz, která byla v rukou Tvorkovských z Kravaře a posléze Bruntálských z Vrbna přestavěná během 16. a 17. stol. na renesanční zámek. V 19. stol. byl zámek empírově přestavěn do dnešní podoby.

 

Za mého dětství v něm bývala škola, školka, kanceláře MNV či zdravotní středisko, ale v roce 1978 bylo rozhodnuto o jeho obnově a zpřístupnění veřejnosti - byl vytipován pro uložení zámeckého zařízení při generální opravě pět kilometrů vzdáleného státního zámku v Hradci nad Moravicí.

Raduň Raduň

Raduň (srpen 2018)

Součástí zámku je volně přístupný zámecký park s několika rybníky a potokem Raduňkou. Ten pod zámkem, ve kterém se zámek krásně zrcadlí, se jmenuje Vrchní a ten vzdálenější proti toku Raduňky se jmenuje Kameník.

 

Na hrázi rybníka Kameník již chybí mohutný dub s větví sahající daleko nad hladinu, který se koncem 90. let vyvrátil, ale vzpomínám si, že jako děti jsme po něm lezly a pyšně koukali, když jsme jej viděli v televizi v pořadu z ostravského studia Československé televize.

Raduň

Raduň (srpen 2018)

Pokračuju po asfaltové cestě proti proudu potoka Raduňka. I tehdy tu vedla žlutá značka a jen mlhavě si vzpomínám na svůj zřejmě první delší a noční pochod s turistickým oddílem vedeným panem Doupalem, kdy jsme šlapali z Hradce n/M přes Jakubčovice a údolím Raduňky do Opavy. Taky si vzpomínám, že jsme tady na loučce u Raduňky jednou ve stanech přespávali s kulisou nočních zvuků divokých prasat.

Raduň Raduň

údolím Raduňky (srpen 2018)

Rozhledna Šance stojí v Jakubčovicích od roku 2005. Z vyhlídkové plošiny z výšky 13 metrů mám z jedné strany Jeseníky, z druhé Beskydy, ale v dnešním oparu jsou to jen mlhavé siluety.

 

Jméno "Šance" dostala rozhledna podle nedalekých vojenských obranných šancí z 18. století.

Jakubčovice Jakubčovice

rozhledna Šance v Jakubčovicích (srpen 2018)

Jakubčovice

směrem na Opavu (srpen 2018)

Jakubčovice

v dáli Jeseníky, z lesů vyčuhuje věž zámku v Hradci nad Moravicí (srpen 2018)

Pokračuju směrem na Skřipov, Leskovec, Březovou a Větřkovice.

z Březové do Větřkovic

z Březové do Větřkovic (srpen 2018)

Vítkovský Balaton byl místem, kam jsme jezdívali s rodiči se stanem a škodovkou již jako odrostlejší děti. Bývalo to v sedmdesátých letech skvělé místo ke koupání a tábořit se tu mohlo za pár korun. Ale při stavbě nového přivaděče z Podhradí v osmdesátých letech došlo k narušení hydrologických poměrů, porušení rozvodnice mezi Moravicí a Odrou, a vody rapidně ubylo, což mělo za následek masivní úhyn ryb i raků a konec rekreace. V současnosti se hydrologické poměry přirozenou cestou částečně stabilizovaly a opět se zde dá koupat. Nic extra to sice není, ale funguje tu hospoda!

Vítkovský Balaton Vítkovský Balaton

Vítkovský Balaton (srpen 2018)

24. srpna 1928 došlo zhruba 1 km východně od Vítkova na Opavsku k letecké nehodě, při které zahynul mladý pilot Leteckého pluku 2 v Olomouci, čet. polní pilot Čeněk Kulásek. Pilot během cvičného letu nezvládl pilotáž a se svým strojem Š-20 výrobního čísla 19 se zřítil na pole při okraji lesa při opakovaném pokusu o přistání na polním letišti. Pomník byl odhalen 24.8.1929 a fotografie si lze prohlédnout na stránkách www.leteckabadatelna.cz.

Pomník Čeněk Kulásek Pomník Čeněk Kulásek

pomník Čeněk Kulásek (srpen 2018)

Ve Vítkově žije cca 6 tisíc obyvatel. Město bylo založeno spolu s hradem Vikštejnem v druhé polovině 13. století.

Vítkov Vítkov

Vítkov (srpen 2018)

Dne 3. července 1950 se ve Vítkově narodil Jan Zajíc, jenž se 25. února 1969 na protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy, upálil v průjezdu domu č. p. 39 na Václavském náměstí po vzoru Jana Palacha. Po Janu Zajícovi je zde pojmenováno náměstí a na hřbitově je jeho hrob. Ale tento příběh mi v dětství zůstal samozřejmě utajen.

Vítkov

hrob Jana Zajíce (srpen 2018)

Kvůli bouřky se zdržuju ve městě déle než jsem původně měla v plánu, takže směrem na Jánské Koupele to už dneska nestihnu. A tak sjíždím do Podhradí, přejíždím na levý břeh Moravice a držím se cyklostezky směrem do Annina údolí.

Annino údolí Annino údolí Annino údolí Annino údolí

údolím Moravice (srpen 2018)

Po asfaltu je to paráda, ale za jednou ze zatáček asfalt končí a následuje kamení :-( Trasa se vyhýbá brodům a stoupá do svahů nad údolím a poté výšku ztrácím z rozcestí Nad Melčským údolím - pro mé elektrokolo kamenitá cesta příkře dolů sjízdná není, musím pěšky :-(

údolím Moravice údolím Moravice údolím Moravice údolím Moravice

údolím Moravice (srpen 2018)

Od mostku přes Melčský potok už je to naštěstí v pohodě. Řeku lemují nivní louky a strmé zalesněné svahy.

údolím Moravice

údolím Moravice (srpen 2018)

A jsem konečně tady, jela jsem podél Moravice právě kvůli Weisshuhnovu jezu. Říká se mu i Papírenský a právě pod tímto názvem jej znám z dětství. Tehdy vedla značka skrz splav na druhou stranu, ale to se ještě mohlo po levém břehu řeky, kde vede pevná široká cesta a kde se dnes nesmí kvůli myslivecké obory. Tehdy mne fascinovalo, že značka vede přes řeku, aniž by tu byl most, ale vždycky jsme tu byli v létě.

Papírenský splav Papírenský splav Papírenský splav

Papírenský splav (srpen 2018)

Právě tady u Papírenského splavu začíná technické dílo zvané Weisshuhnův kanál.

Weisshuhnův kanál

podél Weisshuhnova kanálu (srpen 2018)

Přes šíji říčního meandru byl v letech 1890–91 prokopán 45 m dlouhý a 4-5 metrů široký skalní tunel, kterým na druhém konci vtéká voda do 3,6 km dlouhého náhonu vybudovaném ve skalnatém svahu. Dalšími dvěma vodními tunely a dvěma akvadukty přivádí vodu do papíren v Žimrovicích. Na kanálu je několik přepadů, regulujících výšku hladiny toku a při ústí do Žimrovické papírny je převýšen o 26m nad řekou Moravicí. Dříve se kanál využíval i k plavení dřeva a poháněla se jím malá vodní elektrárna.

Weisshuhnův kanál Weisshuhnův kanál Weisshuhnův kanál Weisshuhnův kanál Weisshuhnův kanál

podél Weisshuhnova kanálu (srpen 2018)

Když jsme s rodiči jezdívali k Žimrovickému splavu, bylo to ještě v době, kdy se na loukách pod zámkem v Hradci nad Moravicí konalo každoroční Celostátní setkání pionýrů. Dneska tu momentálně probíhá úplně jiná akce - České hrady.cz. Rychle pryč z toho blázince :-(

Žimrovický splav Žimrovický splav

Žimrovický splav (srpen 2018)

Podél Moravice mne cyklostezka vede kolem soutoku Moravice a Hvozdnice a jsem opět v Kylešovicích.

na soutoku Moravice a Hvozdnice

na soutoku Moravice a Hvozdnice (srpen 2018)

A pro zajímavost:

 

Carl Weisshuhn (1837-1919) byl sice známý jako majitel papírny v Žimrovicích, ale jeho pravnučku Joy Adamsonovou (1910-1980), spisovatelku a ochránkyni zvířat znal v době mého dětství určitě téměř každý zásluhou knihy Příběh lvice Elsy, který byl zfilmován v roce 1966 a u nás uváděn pod názvem "Volání divočiny". Nádherný a dojemný příběh byl natočen podle skutečných vzpomínek a dnes je snadné sem přidat i odkaz na Johna Barryho a nádhernou Born free.

 

A věděli jste, že Joy Adamsonová, rodným jménem Friederike Victoria Gessner, se narodila v rodině sudetských Němců v Opavě?

 

Pokračování - z Opavy do Olomouce

 



 

 

copyright Alena