logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

okolí Mikulova 26.10.2019

cesta do minulosti

 

Předpověď počasí slibovala krásný téměř letní den a ranní pohled z okna tomu odpovídal. Paráda, naložíme kola za auto a zvládneme dvě věci naráz - vyzkoušíme, jak se vozí kola na nosiči na kouli a zároveň se na těch kolech taky povozíme po části EuroVelo 13 nazvané Iron Curtain trail (Stezka železné opony)

 

Zatím jsme vozili kola klasicky na střeše, ale poté, co si Vašek koupil loni elektrokolo, tahle varianta už nepřipadá v úvahu. Je příliš těžké a jeho rám nelze do běžného držáku spolehlivě uchytit :-( A co taková vychytávka stojí?

 

- nosič pro dvě kola Wjenzek ALFA plus 2 ELEKTRO zakoupený přes jejich e-shop za 6290Kč

- montáž tažného zařízení na Fabii II u firmy HOOK CZ v Horních Heršpicích s neodnímatelným kulovým čepem 4291Kč

 

A následuje papírování na odboru dopravně správních činností brněnského magistrátu:

- zápis změny do technického průkazu 50Kč

- zápis změny do registru vozidel 50Kč

- vydání třetí registrační značky 600Kč (doba výroby cca 7-10 dnů, od běžné značky se liší dvěma vylisovanými hvězdičkami v místě, kde se normálně lepí nálepky z STK)

 

Za Pohořelicemi na nás čekalo nepříjemné překvapení - ne, nosič kol nám neupadl, ale vše od Novomlýnských nádrží směrem na jih skrývá mlha :-(

 

Auto jsme odstavili v Mikulově, v Bille koupili koláčky ke svačině a vyrazili po signálce směrem na západ.

za Mikulovem

z Mikulova do Březí (říjen 2019)

To budou dneska fotečky...

za Mikulovem

z Mikulova do Březí (říjen 2019)

První zastávkou by měl být pěchotní srub MJ-S 29 "Svah". Snad ho v té mlze nepřehlédneme...

za Mikulovem

pěchotní srub MJ-S 29 "Svah" (říjen 2019)

Nepřehlédli... Ale z téhle strany ke srubu nevede žádná přístupová cesta. Výsledkem kombinace mokré trávy, bláta a písku jsou nejen promočené boty, ale i špinavé nohavice a zapatlaná kola :-(

za Mikulovem za Mikulovem za Mikulovem za Mikulovem

pěchotní srub MJ-S 29 "Svah" (říjen 2019)

Oboustranný pěchotní srub byl součástí linie těžkého opevnění, které vznikalo ve druhé polovině 30. let 20. století jako obranná hráz proti nacistickému Německu na jižní Moravě. Tady u Mikulova směrem na Břeclav jich mělo být 13, ale do Mnichovské dohody se stihl postavit jen tento jediný. Odstoupení pohraničí jej zastihlo ve stadiu hrubé stavby bez jakékoliv výstroje a výzbroje a ostatní sruby se nacházely v počátečních fázích výstavby.

 

Jeho další osud je shodný s ostatními postavenými jihomoravskými objekty - patřil mezi ty, které armáda využila od 50. let k ochraně hranic před nepřátelským Rakouskem. Po válce byl dokončen včetně obou pancéřových zvonů (ale nejednalo se o nové zvony, ale o zvony vytržené z pěchotních srubů v Komárně) a vyzbrojen dvěma protitankovými kanóny 85mm kanón vz. 44/59.

 

Kanóny byly demontovány v roce 1999 a dnes se o srub stará sdružení KVH Pevnost Mikulov a o víkendech v létě jej zpřístupňuje veřejnosti.

 

Pokračujeme po cyklostezce směrem na Březí. Bez mlhy by nebyly takové krásné pavučiny :-)

za Mikulovem za Mikulovem

odpočívadlo Březí (říjen 2019)

Řopíků je podél hranice spousta, ale MJ-SR 71 je v mapě vyznačen jako satelitní řopík. Vyhledávač nám našel webovou stránku https://www.satelitniropik.cz/ a bylo vše jasné. Řopík v zuboženém stavu odkoupil Pavel Mašek a čtení je to zajímavé i poučné.

Březí

Březí, satelitní řopík MJ-SR 71 (říjen 2019)

Konečně se mlha začíná rozpouštět.

mezi Březím a Dobrým Polem mezi Březím a Dobrým Polem mezi Březím a Dobrým Polem mezi Březím a Dobrým Polem

mezi Březím a Dobrým Polem (říjen 2019)

Pole střídají v oblasti Přerovského vrchu (237 m) vinice. Svahy Přerovského vrchu skrývají 63 vinných sklepů, které byly postaveny v letech 1900–1930 charvátskými osadníky. Pro stavbu klenutých sklepů se nejprve vykopaly hluboké jámy do svahu a vystavěla klenba z pálených cihel, která se nakonec zahrnula zeminou. Takto zahloubený sklep byl šíjí propojen s lisovnou, zakončenou cihlovým průčelím. Architektonická provedení průčelí i velikosti jednotlivých sklepů se lišily podle vkusu a zámožnosti původních majitelů.

 

Panorama doplňuje "špak", strážní pohraniční věž.

nad Novým Přerovem

nad Novým Přerovem (říjen 2019)

Osada původně ležela na místě, kde je dnes na rakouské straně hranic dvůr Alt Prerau (Starý Přerov) a patřila k drnholeckému panství. Následkem česko-uherských válek v 15. století obec na celé jedno století zpustla. Kolem roku 1570 byla pustina osídlena devíti charvátskými rodinami, které založily na dnešním místě vesnici Nový Přerov.

u Nového Přerova u Nového Přerova u Nového Přerova

u Nového Přerova (říjen 2019)

Pokračujeme po signálce k mostu přes Dyji. Mají tady parádní odpočívadlo s čápy.

Jevišovka Jevišovka

u Nového Přerova (říjen 2019)

A protože se potřebujeme vrátit zpátky do Mikulova k autu, opouštíme tady signálku a stáčíme se přes Jevišovku.

Jevišovka

památník u Jevišovky z roku 1934 - 400 let od příchodu Chorvatů na jižní Moravu (říjen 2019)

Etnický obraz Moravy v minulosti nebyl tak homogenní, jakým je dnes. Až do konce 2. sv. války zde žili Židé a Němci a oblasti, těsně přiléhající k Dolnímu Rakousku, byly po staletí osídleny také Chorvaty.

 

V 15. a 16. století Balkán dobývali Osmani a desetitisíce místních obyvatel odcházely do severních částí habsburské monarchie, kde doufaly v klidnější život. Tak vznikly chorvatské komunity v Rakousku, v Maďarsku, na Slovensku, ale také na jižní Moravě. Jižní Morava byla v té době vylidněná a zpustošená po česko-uherských válkách v šedesátých a sedmdesátých letech 15. století. Chorvaté byli zruční sadaři i vinaři a usadili se především ve třech vesnicích - v Jevišovce (do roku 1949 Frélichov), Dobrém Poli a v Novém Přerově.

Jevišovka

kostel svaté Kunhuty v Jevišovce (říjen 2019)

Vše fungovalo do doby, než se k moci dostal Hitler. Jako obyvatelé sudetského území byli německými úřady bráni za Němce a muži narukovali do německé armády. Život za okupace nebyl jednoduchý a předurčil to, jak bylo s Chorvaty naloženo po válce. Vyčítalo se jim, že v důsledku staletého soužití s Němci "načichli němectvím" a jejich majetek byl konfiskován nebo vykoupen. Z původních tří vesnic byly dvě tisícovky Chorvatů přesídleny do více než stovky obcí, převážně na Olomoucku, Prostějovsku, Jesenicku a Opavsku. Do poloprázdných vesnic po vysídlení německého obyvatelstva s cílem chorvatskou komunitu rozbít.

Jevišovka

říčka Jevišovka (říjen 2019)

Stezka nás vede k soutoku Jevišovky a Dyje - tady se vrátíme opět na pravý břeh Dyje a budeme pokračovat směrem na Novosedly.

Jevišovka Jevišovka

soutok Jevišovky a Dyje (říjen 2019)

Po cestě mezi sklepy a Polním potokem jsme se dostali k řopíku s označením U starého lomu. Je to řopík vzor 37 typu A-160 z roku 1937 a příležitostně bývá otevřený - viz stránky https://muzeum-opevneni-novosedly.estranky.cz/

Novosedly

řopík U starého lomu (říjen 2019)

Pokračujeme kolem vinařského areálu Marcinčák úbočím Staré hory mezi vinicemi.

Novosedly Novosedly Novosedly

nad Novosedly (říjen 2019)

Nebýt oparu, užili bychom si nádherných výhledů na Dunajovické kopce.

Dunajovické kopce

Dunajovické kopce (říjen 2019)

Cyklostezka nás vede přes sedlo mezi Velkou Slunečnou a Liščí kopec.

Dunajovické kopce

Dunajovické kopce (říjen 2019)

Na dohled od hranic s Rakouskem probíhá od severu na jih přes katastrální území čtyř vinařských vesnic (Brod nad Dyjí, Březí u Mikulova, Dobré Pole a Dolní Dunajovice) hřbet pokrytý stepí a porosty křovin. Z táhlého hřebene se nabízejí dokonalé panoramatické pohledy na vápencové bradlo Pálavy či mikulovský zámek se Svatým kopečkem. Okolí Dunajovických kopců proměnil odsun sudetských Němců a Chorvatů. Když přestali krajinu obdělávat, vystřídala pole, sady a vinice step. Všechny další pokusy o zemědělské využití skončily do vytracena a nejvyšší z Dunajovických kopců, Velká Slunečná (283 m), připomíná díky umělým terasám stupňovitou pyramidu dávných Mayů či Aztéků.

 

Z hlediska botanického se jedná o území neobyčejně pestré a cenné. Kola na hřeben dneska tlačit rozhodně nebudeme, ale určitě se sem podívám pěšky někdy na jaře.

Dunajovické kopce Dunajovické kopce

Dunajovické kopce (říjen 2019)

Pak jsme sjeli dolů ke sklípkům nad Dunajovicemi.

Dunajovické kopce Dunajovické kopce Dunajovické kopce

sklípky Dolní Dunajovice (říjen 2019)

Dolní Dunajovice

socha sv. Floriána, Dolní Dunajovice (říjen 2019)

Den řádně pokročil - do Mikulova se vracíme nejkratší a nejrychlejší cestou podél hlavní silnice, protože náš výlet ještě nekončí.

 

Podél kolejí se opět napojujeme na signálku pod Mikulovem, ale tentokrát opačným směrem, na Břeclav. K památníku věnovanému lidem, kteří zemřeli při pokusu o překročení hranice v letech 1948 – 1989, je to jen kousek. Stezka svobody v těchto místech kopíruje zaniklé ploty a ostnaté dráty železné opony a 13 tabulí popisuje různé způsoby překonávání železné opony.

Mikulov, Brána ke svobodě

Mikulov, Brána ke svobodě (říjen 2019)

Tady pod Mikulovem byla svoboda zdánlivě na dosah, ale přesto téměř nedosažitelná. Památník tvoří 53 kovových stél. Každá nese jméno konkrétního člověka, který na tomto úseku hranice zahynul při pokusu o její překonání.

Mikulov, Brána ke svobodě Mikulov, Brána ke svobodě

Mikulov, Brána ke svobodě (říjen 2019)

Pokračujeme ještě kilometr po signálce. Most, který dnes vede odnikud nikam, prochází náročnou obnovou a brzy se předvede v celé své bývalé kráse. Patnáctiobloukový cihlový most spojoval pevninu a ostrov s letohrádkem Portz na Novém rybníku. Je dlouhý přes sto metrů a nechal jej postavit kolem roku 1629 majitel mikulovského panství kardinál František z Ditrichsteina. Jenže po roce 1855 byl Nový rybník vysušen a most přestal sloužit svému účelu. V roce 1872 byl napříč bývalým rybníkem zbudován násep železniční tratě Břeclav - Hrušovany nad Jevišovkou a rybník byl obnoven až po roce 1945 pouze v severní části.

cihlový most cihlový most

cihlový most (říjen 2019)

V letech 1949–89 byla oblast jako hraniční pásmo nepřístupná a most byl postupně z větší části zanesen náplavami.

cihlový most cihlový most

cihlový most (říjen 2019)

Objevili jsme stránku s projektem, ale protože zřejmě za pár let zmizí, raději si jednu z vizualizací uložím na svých stránkách. Fotky z roku 2017 si můžete prohlédnout třeba tady.

 

I lovecký zámeček, nazývaný také Portz nebo Lusthaus, prošel rekonstrukcí.

Lusthaus Lusthaus

Lusthaus a pohled od něj k Novému rybníku (říjen 2019)

Vracíme se zpátky do Mikulova. V červenci 2008 jsme zásluhou geocachingu objevili místo se specifickým kouzlem - zapomenutý hřbitůvek kousek od hranic s Rakouskem.

pruský hřbitov

pruský hřbitov (říjen 2019)

Na pruském vojenském hřbitově z roku 1866 jsou pohřbeni pruští vojáci, kteří v roce 1866 po vítězném tažení proti Rakousku obsadili Mikulov a zemřeli zde na choleru. Nejvýznamnější památkou je mohutný centrální litinový kříž s jetelovým ukončením ramen stojící na žulovém podstavci s nápisem: HIER RUHEN IN GOTT 209 PREUSSISCHE KRIEGER. SIE STARBEN GETREU IHREM EIDE, FÜR KÖNIG UND VATERLAND MDCCCLXVI (volný překlad: Zde odpočívá v pánu 209 pruských bojovníků, zemřeli věrni své přísaze pro krále a vlast 1866)

 



 

 

trasa na mapy.cz

copyright Alena