logo
... rakovina prsu...

 

 

 

 

 


PageRank ukazatel

Dobrý anděl

 

RAKOVINA PRSU

Jmenuji se Alena, narodila jsem se v roce 1964 a podělím se s vámi o můj příběh.

 

Třeba někomu aspoň trochu pomůže v těžkých chvílích tak jako mně příběh a stránky Honzy Nachtigala.

 

alena

Kdyby Bůh chtěl, abychom věděli,

jak dlouho budeme žít, posílal by nás na Zem s datem expirace!

 

Duben 2007

13.duben, a jen tak mimochodem - pátek :-((

K preventivní prohlídce ke své gynekoložce (MUDr. Chrenková, Brno - Královo Pole) jsem šla po roce jako vždy v uplynulých 10 letech zejména kvůli předpisu na antikoncepci. Žádné jiné problémy jsem neměla.

Je 8:00, čeká mne troška povídání, prohlídka + odběr na cytologii a vyšetření prsou, no jako vždycky. To poslední začíná lékařka poznámkou, že od 45 let platí zdravotní pojišťovna kontrolu na mamografu, ale za vlastní můžu jít, pokud mám zájem, samozřejmě i teď v 42 letech. Ale... Něco se paní doktorce v levém prsu nezdá a hned vypisuje žádanku o podrobné vyšetření. "Tady je telefonní číslo, zavolejte si tam a objednejte se. Buď přímo na mamograf nebo raději do prsní poradny a oni budou lépe vědět, jaká vyšetření udělat". Už jsem takhle před 3 lety byla poslána na ultrazvuk na polikliniku v Krpoli, kde bylo vše v pořádku, takže mne to nikterak nevyděsilo. Odcházím do práce i s číslem na MOÚ a vlastně ani nevím, cože to za lékařské zařízení vlastně je a kde. Ještě že existuje Internet.

 

Sedám v práci za stůl a ťukám do vyhledávače "MOÚ Brno". Masarykův onkologický ústav, no nazdar!!

 

Volám tam samozřejmě hned, dovídám se, že do konziliární ambulance se nemusím předem objednávat a mohu přijít kdykoli mezi 8:00 a 15:30 s dovětkem, že se mám připravit na delší čekání. Knihu na ukrácení dlouhé chvíle v čekárně mám v tašce kvůli ranní gynekologii, takže vyrážím hned. Trocha nezbytné administrativy v centrální evidenci a již sedím před ambulancí A7. Prohlížím si nenápadně ostatní, převažují lidé viditelně starší a ženy. Chodbou občas projde dobrovolník nabízející kávu či čaj a já se snažím raději začíst do knihy než dumat, kdo je či není nemocný či počítat pacientky s šátkem na hlavě... Po dvou hodinách na mne konečně dojde řada.

 

Takže do půl těla a následuje pohmatové vyšetření. "Ano, tady to je vlevo zevně nahoře, běžte se nahlásit na radiologickou evidenci a po vyšetření se sem vratťe, vše bude v počítači." Takže za chviličku sedím v jiné čekárně a opět čekám. Tentokráte jen chvilku. Opět do půl těla a snažím se vyplnit jednoduché instrukce, jak co nejlépe položit prso do přístroje. Každý prs se speciálním měkkým rentgenovým zářením prosvítí dvakrát v odlišné poloze. Vyšetřování je to v podstatě bezbolestné, jenže ve skutečnosti prso celkem nepříjemně pomačkají. Pro zvýšení citlivosti metody se vyšetřovaná tkáň totiž musí stlačit na vrstvu cca 7-10 cm pomocí speciálních kompresních desek, které jsou součástí zařízení. A opět čekání, tentokrát na zpracování a vyhodnocení, které trvá cca 30 minut. Některé z žen dostávají výsledek do ruky, některým je řečeno, že výsledky budou zaslány, některé jsou vyzvány k doplňujícímu ultrazvukovému vyšetření. Patřím k té poslední skupině a tak dále čekám. Potřetí se svlékám do půl pasu a tentokráte lehám na lehátko. Lékařka nanáší na má prsa gel, který umožňuje klouzání ultrazvukové sondy po povrchu prsů. Celé ultrazvukové vyšetření prsou včetně podpaždí je opravdu zcela nebolestivé. Ale co vlastně na monitoru lékařka vidí nevím. Nikterak to nekomentuje a já se neptám... V čekárně před konziliární ambulancí je již zcela prázdno. Klepu, ale lékařka již o mně samozřejmě přes počítač ví a už domlouvá se sestřičkou telefonicky termíny jakýchsi vyšetření a operace.

 

Začíná mi docházet, že se to všechno nejspíš týká mne a že mám nejspíš problém. A to pořádný!!! Dostávám do ruky zprávu - jedno ložisko cca 31 x 20 mm, nedaleko druhé cca 10 mm, maligní. A taky kartičku s termíny biopsie, scintigrafie kostí, ultrazvuku jater, RTG plic, mamární komise a termín chirurgické operace a taky žádanku o předoperační vyšetření pro svého praktického lékaře. Mozek nějak ty informace zpracovává, ale asi na to nevypadám. Maligní je ten špatný nebo ten dobrý?? Možná všechno nechápu, ale lékařům důvěřuju. A stejně nějak nemám sílu se ptát...

 

Hodiny ukazují 14:45 a nemá smysl vracet se do práce. Jedu domů, ale tímto to ještě nekončí. Musím s tím ještě seznámit manžela. A to nejtěžší mne čeká - musím s touto situací seznámit taky rodiče a syna. A svého nadřízeného a ty nejbližší z práce.

 

Manžel navrhuje zrušení naplánovaného víkendového cyklovýletu, ale já nesouhlasím. Aspoň nebudu mít tolik času na přemítání o smrtelnosti a stáří... Jen již zaplacený zájezd na Sicílii v květnu musím co nejdříve stornovat.

 

A vůbec nejhorší je to, že si tak nějak matně vzpomínám, že na jakousi bulku jsem kdysi v prsu narazila a pustila ji z hlavy s tím, že prsa jsou plná nehomogenit a jak by v tom měl člověk neznalý dokázat najít něco, co je navíc. Nedokážu ani odhadnout, jak je to dlouho, ale rvala bych si vlasy kdyby to pomohlo!

 

 

14. - 15. dubna (víkend)

Cyklistický výlet Bílými Karpaty se vydařil, ale přece jen mi každou chvíli skočila do hlavy myšlenka typu "naposledy..."

Velká Javořina
pod Velkou Javořinou, rozcestí Vápenky

 

20. dubna

Opět se ocitám na radiologické evidenci. Načtení mého čarového kódu do počítače je otázkou okamžiku a jsem nasměrována do čekárny. Čeká mne biopsie, tj. odběr vzorku z podezřelého ložiska. Core biopsie se provádí přímo v mamodiagnostickém centru a je to malý nebolestivý zákrok, při kterém je prs je injekcí umrtven, aby celý výkon proběhl bez pocitu bolesti. Pomocí ultrazvuku se označí místa vpichu a pak se tenkou jehlou, která je jen o něco málo silnější než běžná jehla, odebírají válečky tkáně. Při každém odběru to cvakne a to je vlastně vše, co z toho všeho člověk zaregistruje. Vzorek podezřelého ložiska putuje na mikroskopické vyšetření do laboratoře a nezbývá, než trpělivě několik dní čekat na výsledek...

25. dubna

A opět vzhůru na Žlutý kopec. Metoda a rozsah léčby maligního onemocnění prsu závisí na rozsahu onemocnění - proto je nutné po stanovení diagnózy zjistit, zda nejsou již přítomny vzdálené metastázy. Vzdálené metastázy je třeba na počátku onemocnění hledat především v axilárních lymfatických uzlinách, plicích, játrech a kostech. Takže mne čeká spousta vyšetření.

Dneska je to scintigrafie kostí neb rakovina prsu se ráda rozšiřuje do kostí. Prvotní postižení kostí je velmi řídké a vyskytuje se jen u velmi pokročilých, zanedbaných onemocnění a kostní scintigrafie je velmi senzitivním skrenningovým vyšetřením ke stanovení kostních metastáz. Injekcí (nebolí, je to jen klasická jehla) do mne vpravují radioaktivní látku, která se bude hromadit v kostech a to tím víc, čím budou zasaženější nádorem. Následně mne posílají ven - mám přijít za 2 hodiny a hodně během té doby pít. A tak usedám v parčíku, čtu a popíjím... Konečně. Nejprve vyprázdnit močový měchýř a poté zalehnout pod přístroj. Několikrát ho různě natočí a je to hotovo. Zdá se, že výsledky vidí hned, ale mne s nimi nikdo neseznamuje, takže odcházím domů. Pít mám hodně ještě celý den, aby se to ze mne rychleji vyplavilo.

27. dubna

Zjištění plicních metastáz na počátku onemocnění je velmi řídké. Podezření na plicní metastázy se projeví suchým dráždivým kašlem a většinou prostý rtg snímek plic postižení zjistí. Postižení jater metastatickým procesem je častější než kostní metastázy. Ultrazvukové vyšetření může stanovit podezření, které se potvrzuje CT vyšetřením.

 

Opět se tedy hlásím na radiologické evidenci. Čeká mne hned od rána v 7:15 klasický RTG plic (tj. žádná zvláštní příprava, stačí si jen odložit) a k tomu ultrazvuk jater, vše zcela bezbolestně.

 

Nakonec usedám opět před dveře ambulance A7, kde jak jsem pochopila, zrevidují všechny výsledky před jejich předložením mamografické komisi dnes v 13:00. Nevolají mne, takže se raději těsně před jednou ptám sestřičky. Ta mne posílá rovnou ke komisi. V čekárně před ambulancí A3 je neuvěřitelné množství žen a já se k nim přidávám. Sestřička si vybírá kartičky a po dvou volá do kabinek. Zase čekání... Konečně zazní mé jméno, vcházím do kabinky, svlékám se do půl těla a již jsem na řadě. Mladý lékař mi pohmatem kontroluje levý prs a oznamuje, že mne čeká operace. Odnětí jen nakažené tkáně, tj. jen částečné odnětí prsu, odběr uzliny a dle výsledku pak případně odběr ostatních. Termín mám již naplánovaný od mé první návštěvy konsiliární ambulance a ten tedy platí - příjem na chirurgii v pátek 4. května, operace v pondělí 7. května 2007

28.-29. dubna (víkend)

Poslední víkend před operací - ten příští již strávím v nemocnici. Počasí je solidní, vyrážíme na Lysou horu. Vlakem do Ostravice, po svých nahoru na Lysou a dále na Visolaje. Přespáváme v hotelu Visolaje a po báječné snídani formou švédského stolu vyrážíme po hřebeni přes Bílý kříž a Konečnou do Bílé. Zpočátku poprchává a nakonec nás halí oblačnost a viditelnost klesá na metry. Z Bílé nás odváží autobus s přípojem v Rožnově p/R do Brna. Muž naříká ohledně kolen, ale mně není vůbec nic. Hmm, samozřejmě až na rakovinu kdesi v prsu. Všechno ustoupilo kdesi do pozadí a jediné, na co jsem schopna se soustředit, jsou slova jako "rakovina, umřu..."

 

Bílá
po modré z Bobku do Bílé, v mlze

 

Květen 2007

4. května

Dneškem tedy nastupuji "nemocenskou", protože pacienti se přijímají jen ve všední dny. Čeká mne spousta administrativy a kontrola úplnosti všech předoperačních vyšetření (část z nich zajišťovala má praktická lékařka MUDr. Sklenská). Trochu nás lekají (muž mne tentokráte doprovází), když nemohou jakési výsledky najít, ale nakonec si je tisknou z počítače. Stoupáme do prvního patra Bakešova pavilónu a sestřičky samozřejmě vědí co dál. Pokoj, postel, pyžamo a pak přijďte, budeme vyplňovat papíry. Takže jsem vždy poučena a následně to podepíšu, že jsem byla poučena. Několikrát.

 

Oběd nedostávám, ale stejně není o co stát. Nemocniční strava se dá jíst jen z hladu... Z lékařské péče se mne týká jen měření teploty a při vizitě není jaksi zatím o čem mluvit. "Čekáte?" "Čekám." Naštěstí sem mohou návštěvy kdykoliv. Následující dva dny trávím čtením, ležením a povídáním si se spolupacientkou, ktará již má operaci za sebou. To že nemá žádné bolesti ani jiné problémy mne uklidňuje. To, že má za sebou totální mastektomii před pár lety a rostoucí bulku objevila znovu pod jizvou, pro změnu zneklidňuje, ale to pozitivní naštěstí převažuje.

 

Je pravda, že v minulých letech byla pro rakovinu prsu prováděna skoro výhradně totální mastektomie čili prs byl odebrán celý a žena utrpěla jako daň za účinnou léčbu své nemoci doživotní kosmetický defekt. V současné době se ví, že časné nádory prsu do velikosti 2-4 cm lze stejně úspěšně řešit pouze odstraněním nádoru s dostatečným bezpečnostním lemem zdravé tkáně a zbytek prsu může být ponechán s obvykle kosmeticky velmi uspokojivým výsledkem.

mastektomie
úplné odstranění prsu

 

6.května

Konečně je tady nedělní večer a já dostávám první lék - injekci pro uklidnění a poučení o zákazu jídla kvůli zítřejší narkóze.

7.května

Součástí radikální operace nádoru prsu je obvykle exenterace neboli disekce axily, tedy odstranění tukově-lymfatické tkáně v podpaží, která bývá nejčastějším sídlem prvních uzlinových metastáz. V podpaží jsou uzliny buď hmatné, zasažené metastazováním primárního nádoru prsu a pak má jejich dokonalé odstranění léčebný význam nebo v řadě případů však uzliny hmatné nejsou a exenterace axily je prováděna pouze jako výkon diagnostický za účelem podrobného mikroskopického vyšetření. Postižení uzlin metastázami je jedním z důvodů k pooperační zajišťovací (adjuvantní) léčbě chemoterapií. A protože odstranění axilárních uzlin může vést k trvalému lymfatickému otoku (lymfedému) horní končetiny (což se stává v 5-10% operovaných případů), narůstají v posledních letech snahy vyhnout se exenteraci pouze z diagnostických důvodů a nahradit ji cíleným vynětím té první, záchytné (sentinelové) uzliny. Je-li tato uzlina mikroskopicky bez metastatických buněk, předpokládá se již negativita všech zbývajících a exenterace se neprovádí. A jak najít tu záchytnou? Označit ji lze injekcí barviva nebo radioizotopu před operací a následně ji lze nalézt podle zbarvení a speciální sondou podle nashromážděné radioaktivity po lymfoscintigrafii.

 

Mé uzliny neprojevují zasažení nádorem, tak mne nejdříve čeká lymfoscintigrafie - injekce radioizotopu, následné masírování prsu a snímkování kvůli označení sentinelové uzliny. A opět ultrazvuk, tentokráte pro přesné zakreslení polohy nádoru. Pomalovanou a pípající mne před polednem odváží na operační sál. To už je mi zásluhou medikace celkem všechno fuk. I můj souhlas s tím, že vezmou tolik uzlin, kolik bude potřeba podle histologického vyšetření.

Probouzím se, ale moc nevnímám. Přemisťují mne zpět na pokoj - místo operace mám obalené obvazem, tak ani nevím, kolik mi toho chybí a kousek pod prsem ze mne leze umělohmotná hadička do pytlíku s krvavě zabarvenou tekutinou. Registruju výměnu spolupacientek, ale víc mne baví spát. Jen pozor ať si nepřilehnu pytlíček - drén, protože v následujících dnech po operaci se v prsu shromažďuje krví zbarvená nebo i zcela čirá tkáňová tekutina. První den to ze mne tahá tekutinu podtlakem, ale později to vytéká již jen samospádem.

8. -11. května

Polehávání v posteli oživené sledováním televize, čtením, povídáním si se spolupacientkami a měřením teploty příjemně narušují návštěvy. Škoda, že stejně příjemně nemocniční rutinu nenarušuje čas jídla. Nemocniční strava nestojí za nic. Ani chutí, ani pestrostí, ani teplotou, ani kulturou stravování. Ani nabídku prášků na spaní či proti bolesti nevyužívám. Jediný problém, který pociťuji, je nemožnost ležení na operované straně a velkou výhodou je i to, že nádor je na levé straně a pravá ruka zvládá vše v pohodě. A konečně vidím výsledek operace - prsu moc nechybí, důlek opticky zvětšuje přitlačený obvaz a přibyla mi jedna krátká jizva na prsu po odstranění nádoru a druhá, delší, v podpaží kvůli přístupu k uzlinám. Ty mi chybí jen čtyři, takže lymfatický otok mi snad až tolik nehrozí.

Poprvé slyším slova "invalidní důchod" v souvislosti s tímto onemocněním a zrovna příjemný pocit to není. Sbírám informace a naštěstí to není až tak zlé - všechno je to zejména o tom, že na nemocenské je možno pobývat jen 12 měsíců.

 

Tekutiny v sáčku už moc nepřibývá, i sprchovat se již můžu, takže půjdu čtvrtý den po operaci domů!! Žádné buzení o šesté s teploměry, žádné hlasité pochrupávání spolupacientek... K hygieně má sloužit antibakteriální mýdlo a lehké poklepávání a později promaštění třeba modrou Indulonou.

17. května

Kontrola na chirurgii a výsledky z patologie. Jizvy se hojí, ta menší je pro začátek i nějak speciálně stažená stehy, aby nedošlo k rozestupu rány. Uzliny nezasažené, ale nějaké volné nádorové buňky prokázané chemickou reakcí. Chirurg ale není tím, kdo rozhoduje. Takže co dál? Výsledky musí prozkoumat mammární komise a ta následně rozhodne. Mám dvě možnosti - pokud u toho chci být, chvíli to potrvá, pokud ne, rozhodne komise již v pátek a při příští kontrole na chirurgii se dozvím co dál. Beru druhou volbu a mám před sebou zase týden čekání.

 

A ty výsledky? pT2 N0 (i+)(sn) M0, C504, G2, 8500/32, L0, V0, ITC v 1/4 SN, HER-2 neg., střední pozitivita steroidních receptorů při střední proliferační aktivitě

 

Beru si na pomoc internet (tabulky jsou v odkazu Čísla ohledně rakoviny prsu):

Z klasifikace TNM vyplývá

- písmenko p značí, že je to výsledek z patologie,

- T udává velikost (možnosti TX, Tis, T1 – T4) tj. T2 znamená, že nádor je větší než 2,0 cm, ale ne více než 5,0 cm v největším průměru (konkrétně v mém případě 2,1 cm)

- N popisuje přítomnost nebo nepřítomnost a rozsah metastáz v regionálních lymfatických uzlinách (možnosti NX, Nmi, N0 – N2),tj. N0 (i+)(sn) značí v sentinelové uzlině nejsou histologicky metastázy, i+(izolované nádorové buňky) morfologicky pozitivní,

- M přítomnost nebo nepřítomnost vzdálených metastáz (možnosti MX, M0 – M1) tj. M0 značí bez vzdálených metastáz

 

C504 je anatomická lokalizace, tj. horní zevní kvadrant (což je nejčastější místo výskytu nádorů prsu a to byl asi i ten důvod, proč jsem se tak rychle s bulkou ocitla v MOÚ).

 

G2 je grading - zahrnuje tkáňovou diferenciaci (množství vytvořených tubulů), buněčnou diferenciaci (hodnotící velikost a tvar buněk, jader, počet jadérek) a proliferaci (hodnotící počet mitóz). Používá se 3 stupňový grading, kde G1 znamená dobrou diferencovanost, G2 střední diferencovanost a G3 špatnou diferencovanost buněk. 

Za negativní prognostický znak se bere hodnota G2 a G3.

 

Označení 8500/32 značí invazivní duktální karcinom. Což je asi ten ze všech nejčastější.

 

L označuje lymfangioinvazi (šíření podél lymfatických cév)

LX – lymfangioinvazi nelze posoudit
L0 - bez lymfangioinvaze
L1 - s lymfangioinvazí

Za negativní prognostický znak se bere hodnota rovna 1

 

V označuje angioinvazi (šíření podél cév)

V0 - bez angioinvaze
V1 - mikroskopická angioinvaze
V2 - makroskopická angioinvaze

Za negativní prognostický znak se bere hodnota rovna 1 nebo 2

 

24. května

Další kontrola na chirurgii. Asi to vypadá dobře, chirurg mi odstřihuje a vytahuje tu smyčku, co stahuje jizvu na prsu. Taky dostávám do ruky zápis z mammární komise. Adjuvantní chemoterapie 6xFAC, radioterapie na oblast prsu, hormonální terapie 5 let Tamoxifen. Ze současných léčebných možností nechybí téměř nic... K onkologovi jsem objednána za týden a tak jdu zrušit nemocenskou (byla jsem doma cca tři týdny) a zkusím chodit do práce mezi lidi... Však mi ty papíry moje praktická lékařka zase v případě potřeby kdykoli vypíše!

 

Karcinom prsu patří mezi několik nádorových nemocí, kde adjuvantní léčba přináší jasný léčebný úspěch. Adjuvantní léčba většinou následuje po chirurgickém výkonu, po němž je pacientka bez klinických známek nádoru, tzn. že dostupnými vyšetřeními nelze zjistit aktivitu choroby. Riziko přítomnosti tzv. skryté nádorové nemoci je však vysoké, a proto se zahajuje tato, v podstatě nepříjemná, systémová léčba.

 

Hmm, nějak to sakra bez vlasů přežiju... I návaly a noční pocení se přece musí dát zvládnout... A dítě už stejně nemám v plánu...

26.-27.května

Cítím se fyzicky v pohodě, jen psychicky to je o něco horší. O programu na blížící se víkend rozhoduji rychle - chci do přírody, do hor. Ale doprovod manžela padá - má něco jiného, dle něj důležitějšího. No, nevadí. Však se neztratím. Telefonicky zajišťuji nocleh a ráno v 6 vyrážím vlakem do Ramzové. Lanovka na Šerák a po hřebeni přes Keprník, Červenohorské sedlo, vodopády k Pradědu. Pohodu trošku znepříjemňují bouřky, ale ten pravý slejvák pozoruji až z okna chaty Barborka.

Ráno pokračuji tou nejkrásnější částí jesenické hřebenovky - na Petrovy kameny a k Jelení studánce. Odtud tentokráte zamířím přes vyhořelou chatu Alfrédka dolů do Karlova, protože z Malé Morávky jezdí přímý bus do Brna.

Po dvoudenní túře mám paži kompletně rozhýbanou a bolestivost na vnitřní straně paže při propnutí zmizela. A že přijdu o vlasy? Jsou horší věci na světě. A rozhodně bolestivější.

30. května

"MUDr. Obermannová", představuje se mi drobná mladá žena s dovětkem, že se budeme vídat často. Kolotoč dalších vyšetření začíná. Krevní obraz, EKG, pohmatové vyšetření, informace o možnosti zapojení do jedné z klinických studií ohledně prevence nevolnosti zvracení při chemoterapii. Po mém souhlasu se zapojením do klinické studie přibývá ECHO srdce , odběr krve na stanovení troponinu a těhotenský test.

Postupně probíráme jednotlivé možné nežádoucí účinky, jde mi z toho hlava kolem, moc si toho určitě nezapamatuji, ale vše dostávám i písemně. Zácpa, ztráta menstruace, ztráta vlasů, pokles krvetvorby, náchylnost k infekcím, zvracení, problémy s kůží, s nehty... , co jíst, co nejíst... Ještě nezbytné poučení, co dělat v případě jakýchkoli zdravotních potíží - dostávám jedno telefonní číslo do MOÚ pro pracovní dobu, druhé pro odpoledne, noci a víkendy a můžu jít dnes domů - vyděšená a přeplněná informacemi - do stacionáře na chemoterapii budu docházet co tři týdny ambulantně.

 

Působení cytostatika na nádorové buňky lze jednoduše vysvětlit jako podávání jedu – zdravé buňky se normálně množí, normálně rostou a tedy i normálně přijímají stavební látky – "nabaští se i jedu a je jim špatně". Nádorové buňky se však množí rychle a nekontrolovaně, spotřebují obrovské množství stavebních látek – "žerou příliš, až se jedu přežerou a chcípnou". K zachování zdravých buněk je nutné podávání cytostatik přerušit. Buňky se ozdravují, začínají se znovu množit - zdravé i nádorové – proto je třeba léčbu opakovat. A vše musí být přesně spočítané - velikost dávky i pauzy.


Vypadalo by to, že každý zhoubný nádor lze vyléčit chemoterapií – každý nádor je však jinak citlivý vůči působení cytostatik. A na druhé straně – cytostatika ničí i užitečné buňky a jejich podávání je proto provázeno velkou řadou vedlejších účinků.

31. května - první dávka chemoterapie

Nezbytná kontrola kompletnosti všech potřebných údajů (s výjimkou slabé anémie je vše v mezích) a může se začít. Se žlutou žádankou nejdřív do stacionáře, kde se dozvím předpokládaný čas začátku (záleží na momentálních počtech pacientů, protože počet křesel je dán a nějakou dobu taky příprava léčiv trvá) a následně do lékárny. Taky mi musí zajistit ten studiový lék (resp. možná, že na mne vyšlo placebo :-( - rozhoduje samozřejmě generátor náhodných čísel a nikdo neví, zda mi byl v této studii přidělen lék či neúčinná látka) Ta necelá hodinka utekla jako nic a už mne volají. Plná obav usedám do křesla, ale všichni kolem naštěstí vypadají naprosto v pohodě, což mne celkem uklidňuje. První pokus o napíchnutí žíly na hřbetě ruky nevyšel, druhý je již v pořádku. Zaplaťpánbu... Jeden pytlík, druhý, třetí a konečně čtvrtý, poslední. Příště budu chytřejší a odskočím si na záchod těsně před začátkem (ale taky je možno říct sestřičce a ta člověka na tu příslušnou chvilku odpojí!!). Byla to nekonečná hodina - snažila jsem se aspoň číst a konec mi naštěstí zpříjemnil svou přítomností manžel, který mi dělá zdravotní doprovod na cestě domů. Dostávám ještě sebou nějaké ty tabletky proti nevolnosti (s přesným rozpisem v kolik kterou spolknout) a můžu jít.

 

Proti hladu cestou přes město sbaštím párek v rohlíku a tak vypozoruji první z nepříjemných vedlejších účinků - po narušení sliznice v ústech a v krku se mi sousta špatně polykají, protože "nekloužou" a mají snahu se přilepit. Doma mířím do postele, ale jinak je vše v pohodě. Pátek a víkend míním proležet a v pondělí můj zdravotní stav rozhodne, zda-li půjdu do práce nebo nahlásit nemocenskou.

Červen 2007

7. června

Víkend jsem zvládla v podstatě bez obtíží (s výjimkou toho ztíženého polykání) a v pondělí mi naprosto nic nebylo, takže jsem pokračovala v pracovním procesu. Jen čtvrtky teď budou zdá se mým "oblíbeným" dnem. Kontrola jizvy, tlaku, tepu, krevní obraz (bílé i červené krvinky klesají pod dolní mez, destičky se drží v mezích), odevzdání vyplněného studiového deníku s počtem a hodnocením zavažnosti nevolností a zvracení v uplynulých dnech (tj. nula nevolností, nula zvracení), žádné afty a vlasy zatím drží. Jestli je nepřítomnost nevolnosti a zvracení dána tím zkušebním lékem v rámci klinické studie nebo ne, netuší nikdo.

 

Dnešní chvilkové závratě má zřejmě má svědomí právě chudokrevnost, takže utrácím za léky první vlastní peníze - kupuji si multivitamínové tablety Centrum.

14. června

Opět čtvrtek, opět kontrola krevního obrazu - červené i bílé krvinky zase o něco klesly, ale nijak tragicky. Vše je v mezích normálního průběhu.

18. června

V pátek 15. června ráno vyčesávám první hrst vlasů. Po práci zamířím na chvíli do parku. Sedím v trávě a občas pouštím uvolněné pramínky vlasů po větru... Co nadělám? Nic! Jsou horší věci na světě ...

V sobotu vyrážím za doprovodu maminky na koupi paruky. Ta, co se mi líbí, stojí cca 3800 Kč. Pojišťovna přispívá 1000 Kč, zbytek půjde z mé kapsy. Dostali jsme k ní i polystyrenovou hlavu :-) Ta nejlevnější paruka, kterou jsem zahlídla, stála 2400 Kč, ty lepší šplhají nad 5000 Kč.

 

Vlasy jsou již doma všude. Polštář je jich po ránu plný a vana po koupání taky. V pondělí večer beru do ruky nůžky a pouštím se do práce. Občas to vypadá, že si nejspíš zásluhou zrcadlové nešikovnosti ušmiknu i ucho nebo vypíchnu oko, ale nakonec mám na hlavě cca centimetrového ježka. Teď přichází na pomoc manžel se svým strojkem na vousy a dílo zkázy dokonává - výsledná délka cca 4 mm.

 

Bez vlasůparuka
slušivý sestřih... vlasy z umělé hmoty...

Když večer přichází domů syn, raději ho předem zpoza rohu varuji než vylezu, aby se zbytečně nevyděsil. Ale spíše je doma veselo než smutno. Naštěstí.

21. června - druhá dávka chemoterapie

Nezbytný krevní obraz (vše se vrátilo do mezí, takže můžeme ty krvinky likvidovat znovu) a stejný postup - druhá dávka chemoterapie. Tentokráte následující tři dny povětšinou prospím. Nevolnost nebo zvracení mne netrápí, jen v ústech mám opět hnusný pocit, který zaháním žvýkačkou či proplachem ústní vodou. Ale je mi tak celkově prostě nanic... Ani to spaní člověka nebaví... Naštěstí v pondělí jako mávnutím kouzelného proutku všechny potíže s výjimkou ne zrovna příjemného pocitu v ústech mizí. Žádné závratě, žádné problémy. Snažím se zdravě jíst a hodně spát. Taky cvičit prsní sval - prostocviky mne nebaví a tak dělám, co mne baví - rekreačně a s mírou jezdím na kole a chodím plavat do krytého bazénu. Paruce by mohla chlorovaná voda škodit, takže si pořizuji koupací čepici, abych nepůsobila se svým "účesem" příliš exoticky. Škoda, že kryté bazény na prázdniny uzavírají, vodu v přehradě přece jen riskovat nemíním a na koupalištích je na můj vkus (a mou hlavu) příliš mnoho lidí.

30. června

Rozhoduji se vyzkoušet, jak mi to půjde na kole. Zatím jsem to zkoušela jen k přehradě či do práce, tentokráte zkusím menší cyklovýlet údolími kolem Svitavy - přes Útěchov (až do Ořešína mi vypomohl nízkopodlažní bus) ke Svitavě, na Babice a kolem památníku popravených lesníků do Adamova a opět zpátky přes Útěchov do Brna. Klimatexový šátek mám nejradši, gumové pásky na paruce přece jen trochu tlačí... Bylo by prima si tu bílou hlavu trošku opálit, jenže jak, když se opalovat nesmím? A taky kde?? Bez pokrývky hlavy chodím jenom doma...

Babice
studánka u Babic nad Svitavou

 

Červenec 2007

12. července, čtvrtek - třetí dávka chemoterapie

Během druhého cyklu mi krevní obraz zkontrolovali již jen jednou, po týdnu, takže dnes jsem tady v MOÚ po 14-ti denní pauze. Neuvěřitelné. Už poznávám pár tváří od vidění... Všechny hodnoty dnešního krevního obrazu jsou pod kontrolou, takže sedám na křeslo a dostávám třetí dávku. Tentokráte mi doprovod dělají rodiče a manžel i syn si užívají prázdnin.

 

Průběh je naprosto shodný s druhou dávkou - zbytek čtvrtku a pátek v pohodě, během soboty a neděle tak nějak celkově blbě a v pondělí opět návrat k normálu a můžu se tedy vrátit do zaměstnání. Ale musím to upřesnit - nepracuji fyzicky, nejsem ve stálém stresu. Jsem "kancelářská krysa" u počítače a navíc našemu malému oddělení šéfuji. Co nezvládnu hned, udělám za chvíli nebo třeba večer doma. Nebo práci rozdělím mezi podřízené...

21. července

Jsou prázdniny, všichni si užívají léta a co mám dělat já? Opalování mám zakázané, ale nenáročnou turistiku přímo doporučenou. Jednodenní výlet na dolnorakouský Schneeberg autobusem s cestovní kanceláří snad zvládnu. A ve výšce kolem 2000 m nad mořem určitě nebude teplota 35°C, kolem které se v posledních dnech drží v Brně.

Schneeberg
Schneeberg
Kaiserstein (2061 m), v paruce je to rozhodně lepší :-)

 

23.-27. července

Naordinovala jsem si týdenní dovolenou - poblíž Brna a s komfortem. Při surfování po Internetu to nakonec vyhrálo Telčsko. Syn má ve svých skoro 18 letech ovšem jiné zájmy než dovolenou s maminkou a manžel dává přednost velké cestě podél bývalé železné opony na kole ze Znojma k Aši. Na takový fyzicky náročný projekt já tedy rozhodně letos nemám... Ale doma sama přece nebudu!

Telč
u rybníka poblíž vesnice Olší

 

 

Srpen 2007

2. srpna, čtvrtek - čtvrtá dávka chemoterapie

Během třetího cyklu mi krevní obraz opět zkontrolovali již jen jednou, po týdnu, takže opět jsem v MOÚ po 14-ti denní pauze. EKG i všechny hodnoty dnešního krevního obrazu jsou pod kontrolou, takže sedám na křeslo a dostávám čtvrtou dávku. Zas tu již od pohledu odporně vypadající oranžovou tekutinu...

 

Doma opět do postele, kéž by šly následující 3 dny prospat... Nic se nemění, do neděle je mi blbě a nic mne nebaví, v pondělí pak jdu do práce - pro začátek jen na půl dne.

10.-15. srpna

Naordinovala jsem si další týdenní dovolenou - tentokráte trošku náročnější a s dohledem "zdravotní sestřičky" Vaška, tj. mého muže. Jantarovou cyklostezku vedoucí od polských hranic v Hatích na Hlučínsku do Brna jsme rozkouskovali na 50km etapy, domluvili ubytování v postelích pod střechou, abychom se nemuseli vláčet se stanem a vyrazili vlakem na sever. Jak něco takového zdravotně zvládám? Celkem v pohodě - výletní tempo, do kopce jednoduše tlačím, proti slunku se chráním oblečením a krémem a nelezu nikam, kde bych mohla zlákat nějaké to klíště. A odpočíváme podle potřeby.

Hlučín-Darkovičky
Areál čs. opevnění v Hlučíně-Darkovičkách

 

 

16. srpna

Tak jsem oslavila narozeniny. Myšlenky mi pořád sklouzávají k možnosti, že třeba poslední. Normálně si to až tak nepřipouštím, ale dneska mne to docela dost vzalo. Rok, dva nebo pět? S výjimkou statistiky neexistuje metoda, jak to zjistit. A co říká statistika? Ročně rakovinou prsu onemocnění v ČR přibližně šest tisíc žen, z nichž dva tisíce nemoci podlehnou. Prý naprostá většina z nich naprosto zbytečně. Smutným faktem totiž zůstává, že mnoho žen ve strachu před ztrátou prsu váhá s návštěvou lékaře. Úspěšnost léčby a celková prognóza nádorů prsu přitom závisí na jejich rozsahu a rozšíření při diagnóze. Většinu nádorů zachycených včas lze odstranit aniž člověk o prs přijde. Nutnou podmínkou však je přijít k lékaři včas.

 

A pětileté přežití pro můj případ 88%...

23. srpna, čtvrtek - pátá dávka chemoterapie

Klinická studie ohledně vlivu Casopitantu na nevolnost a zvracení byla ukončena po čtyřech cyklech, takže tentokráte již nedostanu nic "spešl", ale pouze běžný lék jménem ZOFRAN. Ale vše samozřejmě začíná odběrem krve a čekáním na výsledky krevního obrazu. Asi to není krizové, takže dostávám pátou dávku, ale bílé krvinky poklesly a tentokráte asi pod nějakou stanovenou mez, protože dostávám recept na 3 injekce Neupogenu pro růstovou stimulaci těchto buněk. A můžu si vybrat - můžu si je doma píchnout sama nebo s nimi mohu dojít za sestřičkami na oddělení, protože se mají aplikovat až v sobotu, neděli a v pondělí. Možnost aplikace na nějaké pohotovosti mi nedoporučují, abych tam nějaký ten bacil nechytila, takže je to jasné, jsem z Brna a tak si zajdu vždy na procházku a svěřím to sestřičkám z MOÚ.

 

Po nucení na zvracení naštěstí opět ani památka, dokonce se mi zdá, že bez toho studiového léku nemám tentokráte žádný problém se zácpou. Ale jinak mne bolí v podstatě všechno - těžko říct, za co může injekce Neupogenu a za co cytostatika. Na možné bolesti v kostech a to zejména plochých po aplikaci Neupogenu jsem byla varována, včetně možnosti ji tlumit Ibalginem, ale v podstatě mne bolel pohybový systém úplně celý, takže ty prášky jsem byla nucena spolykat každý den aplikace dva. Kéž by mne někdo přemisťoval z postele do vany s horkou vodou a zpět a občas mne přetočil u televize... Taky není špatné zajistit si někoho doma na vaření...

 

Takže toto je zatím nejbolestivější zkušenost z léčby...

 

Září 2007

Tak mi ke všem těm léčebným procedurám přibyla ještě 2x týdně rehabilitace - relaxace a skupinový tělocvik. Občas si k tomu přidávám půlhodinu plavání. Riziko lymfedému není radno podceňovat - vzniká na horní končetině narušením průtoku mízy po operaci nádoru prsu zejména po odstranění a ozařování lymfatických uzlin. A léčba? Bandážování, manuální nebo přístrojová lymfodrenáž, speciální cvičení atd.. Léčba lymfedému má být zahájena v jeho časném stadiu, pak má největší šanci na úspěch.... Takže raději prevence, prevence, prevence... (a zatím v pohodě, ta ruka z obrázku není moje...)

lymfedém
"Sloní" ruka - lymfedém

 

Více na stránkách http://www.mammahelp.cz/kdyz-selze-mizni-system.php

13. září, čtvrtek - šestá dávka chemoterapie

První dávka je zlá a vyvolává největší úzkost. Člověk se bojí a neví, co ho vlastně čeká. U druhé už člověk ví, do čeho jde. Jenže další dávky jsou dávku od dávky horší - daň, kterou si cytostatika vybírají, se sčítá. Šestá dávka chemoterapie snad bude v mém případě opravdu poslední. Mé tělo už ty chemické koktejly přestává zvládat. Cítila jsem se tentokráte naprosto nepoužitelně 6 dní, ale naštěstí se to opět obešlo bez zvracení. Až ve středu se to konečně zlomilo a vrátilo k normálu.

 

A co bude dál? Čeká mne ozařování a hormonální terapie. Ale až po třítýdenní pauze po poslední dávce cytostatik. Tělo se musí vzpamatovat.

 

Říjen 2007

Co napsat? Jak popsat nejhorší kousek svého života? Každý potřebuje oporu, ale člověk potýkající s rakovinou ji potřebuje 7 dní v týdnu, 24 hodin denně... Je moc důležité cítit lidi kolem sebe a vědět, že chtějí člověku pomáhat... Kombinaci kumulativní zátěže chemoterapie, tamoxifenu, rozhodování zda vnitřní nebo vnější radioterapii v kombinaci s partnerskými neshodami nepřeju ani svému největšímu nepříteli... Jak najít tu sílu pro boj proti depresi, proti nemoci, proti strachu? Nekonečné slzy... Již nikdy to nebude tak jako dřív...

4. říjen, čtvrtek - první pilulka hormonální terapie

Tři týdny po poslední dávce chemoterapie polykám první tabletku z pětileté hormonální léčby. Tamoxifen je nejčastěji předepisovaným lékem pro ty ženy, jejichž nádor je ovlivňován hormony a protože mé nádorové buňky obsahovaly tzv. hormonální receptory patřím k nim i já. Užívá se jednou denně po dobu 5 let. Pozitiva jsou příjemná - snižují riziko recidivy, jenže jsou zde i negativa - návaly horka, nepravidelnosti menstruačního cyklu, jaterní poruchy, tromboembolická choroba a to nejhorší - zvýšený výskyt karcinomu endometria. Ale obecně platí, že pozitivní přínosy jsou daleko významnější, než riziko vzniku karcinomu endometria. A tak ke kumulativní zátěži z chemoterapie přibývají problémy s návaly horka, které přerušují zdravý noční spánek (návaly jsou výsledkem změn tělesné termoregulace a za normálního stavu trápí ženy v přechodu). Statistika říká, že návaly trápí 20% žen a to nejčastěji po dobu několika měsíců. Po spíše probdělé než prospané noci mne takováto představa celkem děsí. Naštěstí se ta první noc již dále neopakuje. Návaly mnou od té doby mávají jen ve stresu a to se dá přece jen zvládnout :-) Příklad na sebe nenechal dlouho čekat - na křižovatce jsem zazmatkovala, zhasl mi motor a to byl tedy ten pravý okamžik pro nával!! Nezaváhal ani okamžik :-((

 

11. říjen, čtvrtek - první dávka radioterapie

Ozařování snižuje riziko recidivy - bez následné radioterapie se 40% pacientek po částečná mastektomii rakovina do operovaného prsu vrátí. Ale z velké trojky - operace, chemoterapie a radioterapie je ozařování většinou pro organismus tou nejmenší zátěží. Ačkoli každý jsme jiný. Pouhý soubor statistických údajů. Na začátku si "mohu" vybrat - mohu se zapojit do studie srovnávající ozařování klasické s vnitřním (brachyterapií). Podmínky splňuji (velikost nádoru, termíny, umístění, typ), zkrácení léčby z 6 týdnů na jeden a minimalizovaný výskyt spálenin se jeví příjemné, ale přibyla by narkóza kvůli nutnosti zavést skrz místo původního nádoru několik hadiček. Ale hlavně - bylo by toto ozařování dostatečně účinné? Vždyť právě toto touto studií sledují. Ale bez těchto pokusů přímo na pacientech, by léčba nepostupovala tak úžasnými kroky kupředu! Aspoň takovouhle troškou mohu přispět k všeobecnému poznání.

 

Všechny pochyby nakonec rozhoduje generátor náhodných čísel - do studie jsem zařazena do té větve s klasickou léčbou a léčbu brachyterapií nelze zatím k běžnému rutinnímu léčení využít.

brachyterapie radioterapie
Brachyterapie - vnitřní ozařování lineární urychlovač - klasická radioterapie

 

Radioterapie by měla následovat po chemoterapii do cca 4 týdnů, což je v mém případě splněno - je to dnes přesně 4 týdny od poslední kapačky cytostatik. Již v pondělí si mne pokreslili řadou zaměřovacích čar a proměřili na CT (počítačem řízený rentgenový přístroj) - v pokynech bylo uvedeno, že tyto činnosti mohou trvat i několik hodin, ale obojí trvalo vždy jen pár minut. Záření ničí nádorovou tkáň - potlačuje schopnost nádorových buněk množit se a růst. Ale bohužel ovlivňuje i buňky zdravé - proto je celé to zaměřování tak důležité a značky se po celou dobu (25 dávek po 2Gy do celého postiženého prsu a 5 dávek po 2Gy do lůžka nádoru) nesmějí smazat. Takže každý všední den po následujících 6 týdnů je můj program jasný. Naštěstí vlastní ozaření trvá asi 2 - 4 minuty a časový rozpis zde opravdu odpovídá skutečnosti. Několikahodinové čekání, obdobné tomu před ambulancí onkologa či internisty, mne tady naštěstí dennodenně nečeká.

 

ozařování
značky pro ozařování

 

Ozařování nebolí, paprsky jsou neviditelné a nevyvolávají žádné nepříjemné pocity při vlastním ozařování. Standardem jsou dneska lineární urychlovače s jenergií vyšší než původní kobaltové přístroje - umožňují vpravení nejvyšší dávky pod povrch kůže do nádorového ložiska. A navíc je nádor ozařován z více úhlů, takže dávka záření se sčítá v nádoru a snižuje se dávka na zdravé orgány. A ty vedlejší účinky? Nejčastější jsou problémy s kůží - mezi 2. až 4. týdnem je kůže je sušší, drobně se olupuje a má výrazně tmavší zbarvení (u citlivějších jedinců se mírné zarudnutí kůže může objevit již 2. až 3. den po započetí ozařování). Problémy mohou přejít až k puchýřům - pokožka se v cárech odlupuje a pod ní se objevuje mokvavá spodina. Takže mazat, mazat, mazat (i preventivně, ale nejdříve 2 hodiny po ozáření a nikdy ne před), neumývat mýdlem, nedráždit oděvem, žádné parfémy či antiperspiranty.

A tak střídám Panthenol gel s klasickou modrou indulonou, ale velmi dobře působí i nesolené vepřové sádlo. K dalším vedlejším účinkům se řadí únava, problémy s krevním obrazem, větší náchylnost k běžným infekčním chorobám, nevolnost či psychická podrážděnost.

 

Listopad 2007

1. listopad, čtvrtek - šestnáctá dávka radioterapie

Poté, co mé tělo muselo zvládnout zátěž chemoterapie, se mu zatím tyhlety ozářky jeví jako naprostá pohodička. S výjimkou velmi mírného zarudnutí nepociťuji nijaké problémy. Jen časově to dává trošku zabrat - ráno do práce, v poledne na ozářku, odpoledne 3x týdně rehabilitace, občas krevní obraz, EKG, ECHO, kontrola u onkologa, kontrola u radiologa... Bude to vypjatých 6 týdnů. Ale nejdůležitější je, že mi vlasy rostou jako divé!!! Na hlavě mám semiš!!!

21. listopad, středa - třicátá dávka radioterapie

Prvních 25 dávek jsem docházela na urychlovač I, těch posledních 5 na nejnovější, označený III a většinou zcela bez čekání. Ozařovaná oblast postupně zčervenala a přidala se hyperpigmentace přesně ohraničená na ozařované pole. Do stadia puchýřů a mokvání to však nepřešlo, takže stačilo běžné promazávání. Neprojevil se nikterak ani tzv. postradiační syndrom - celková reakce organismu (únava, spavost, ztráta zájmů, bolesti hlavy, odpor k jídlu, nauzea, zvracení, teploty, podrážděnost, netrpělivost, nezájem o koníčky aj.). Ale některé komplikace po RT nevznikají akutně, ale až za nějakou – a to někdy i za velmi dlouhou – dobu. K nejčastějším patří fibróza kůže a podkoží či atrofie kůže.

 

Dneškem mi tedy po 223 dnech skončilo léčení. Po fyzické stránce v podstatě bez komplikací - největší stresem bylo napichování žíly - ať už pro zavedení chemo či ty neustálé kontroly krevního obrazu. Psychická stránka byla horší. A ode dneška chodím mezi lidi bez paruky či šátku!!!!

 

Jenže obavy a strach tímto stejně nekončí. Rakovina se ráda vrací - největší riziko je do 2 let, dalším mezníkem je 5 a projev po 7 letech se považuje za nový výskyt, ne recidivu. Proto chemoterapie v kombinaci s radioterapií. Proto ta snaha snížit pravděpodobnost recidivy léčbou s rizikem nemalých vedlejších účinků.

 

Každý jsme jiný. Soubor statistických údajů... Říkejme tomu osud, říkejme tomu boží spravedlnost, říkejme tomu život... Při léčbě metastatického rozsevu prakticky neexistuje naděje na vyléčení i při využití všech současných léčebných možností a medián přežití se pohybuje mezi 18–24 měsíci.

 

 

Prosinec 2007

13. prosince - kontrola na onkologii

Kontrola by měla následovat po 4 týdnech, ale blížící se vánoce termíny trošku zahýbaly. Každý to chce mít za sebou a užít si vánoční pohody relativně v klidu, což znamená, že v čekárně je neuvěřitelně plno. Systém objednávání mi zcela uníká - proč pacienty objednávají s přesností na pět minut, když nakonec čekám vždy minimálně hodinu??

 

Je to jako tento vtip: Čas na který jsi k lékaři objednán, není časem kdy přicházíš na řadu, ale časem odkdy začínáš čekat.

 

A dnes dokonce nakonec končím ve vedlejší ordinaci, která nabídla výpomoc - a už je hodina po "úředních" hodinách...

 

Leden 2008

10.leden 2008 - kontrola po radioterapii

Utíká to. Vánoční volno vždycky uteče tak nějak rychleji... Mé tělo se postupně srovnává s vedlejšími účinky a vrací se i mi menstruace, kterou chemoterapie zastavila.

Na radioterapii se nečeká tak dlouho jako u onkologa, takže, když mi MUDr. Růžičková nabízí, že mohu docházet jen k ní (k ní bych musela kvůli studii, takže bych tam musela chodit dvakrát) a ona zajistí i onkologické kontroly, souhlasím. Problémy žádné nemám, takže mi naplánují termíny pro ECHO srdce, odběry krve včetně markerů, mamograf a následnou kontrolu v dubnu a do té doby mám od lékařů pokoj. Na pokladně platím prvních 30Kč poplatku, v lékárně dalších 30 Kč za recept na 100 tablet Tamoxifenu. A protože mám dnes ještě kontrolu na rehabilitaci, platím následně dalších 30 Kč. Celý loňský rok jsem za své léčení nebyla nucena zaplatit ani korunu a dnes jsem za jeden den odlehčena o 90... Odběr krve se naštěstí neplatil...

 

Únor 2008

Je snadné být plný optimismu, když člověka nic nebolí. Jsou však i horší chvíle, plné strachu. 99% času je vše v pohodě, ale každé "píchnutí" člověka vyděsí.

Bolí mne v zádech ze sedavého zaměstnání nebo se tam rozlézají rakovinné buňky? Cítím se blbě, protože na mne leze chřipka nebo se ve mně rozlézají rakovinné buňky? Je to jarní únava nebo se ve mně rozlézají rakovinné buňky? A jediné, co má člověk vlastně k dispozici, je samovyšetření prsou... Milimetrové bulky se přece nedají nahmatat?!

Ale jinak jde život normálně dál - i vlasy dorostly do nositelné délky. Kolo, běžky, kopce a kopečky... Bylo třeba dostat se znovu do kondice a v tom mi mnohem více pomohla pěší turistika okolím Brna než rehabilitační cvičení v tělocvičně MOÚ. MOÚ je skvělá nemocnice, ale ta atmosféra smrtelné nemoci tam je prostě úplně všude. Můj obdiv náleží všem jeho lékařům, kteří se s ní dokážou den za dnem potkávat a kteří se ji snaží přemoci!

 

Dolomity
s běžkami za sněhem v Dolomitech

 

Březen 2008

Bolí mne žebra nebo co to může jiného být? Ta první myšlenka zní samozřejmě metastatický rozsev do kostí... Do další kontroly mám měsíc, ale po týdnu už s tím nedokážu déle vydržet. Tedy s tou myšlenkou metastáz, ne s velikostí bolesti. Ta až taková zlá není. Kontaktuji svou lékařku v MOÚ a samozřejmě mohu kdykoli přijít, což samozřejmě hned dělám. S žádankou na RTG žeber následně čekám před radiologickým oddělením a mám neskutečný strach.

Výsledek se dozvídám v podstatě obratem - "zachycený skelet bez známek patologických strukturálních změn". Úleva to byla veliká a do týdne zázračně zmizely i ty bolesti žeber na operované straně. Ze mne se snad stane hypochondr!!

 

Duben 2008

Neskutečně to utíká a já můžu slavit roční výročí - samozřejmě znovu na mamografu, na odběru krve a na interním mne čeká navíc ECHO srdce. Vyšetření nebolí, ale dušička je ve mně hodně maličká a čekání nekonečné.... Ale dočkala jsem se - v obou případech zní ortel "v pořádku".

 

Srpen 2008

Další kontrola s odběrem krve byla plánována na konec července, ale posunula se na srpen, protože jsem na přelomu července a srpna vyrazila do lázní a to přímo do Mariánských. 3 týdny odpočinku navíc znamenaly samozřejmě v mém případě spoustu výletů do blízkého i vzdáleného okolí tohoto západočeského města prokládaných lázeńskými procedurami. Užila jsem si koupele perličkové i minerální, cvičení v bazénu, inhalace i masáže zad. Strava za moc nestála, ale komu se bez pochybných diet podaří shodit za tři týdny 2 kila :-)). Ubytování taky nebylo to pravé - standard znamenal pokoj s výhledem do svahu, což v praxi znamenalo svítit celý den neb ten svah byl kolmo 3 metry za oknem. A k tomu musíte přidat ruštinu, neboť to je ta nejpoužívanější lázeňská řeč! Ano, byly to lázně tzv. křížkové, tj. komplexní a vše šlo na účet zdravotní pojišťovny - tedy s výjimkou 21x60Kč Julinkovného a příplatku 21x60Kč za dvoulůžkový pokoj se sociálkou na pokoji a 21x15Kč lázeňského poplatku :-(( Musím přiznat, že bydlení na dvoulůžkovém pokoji snáším pouze pokud je tím druhým můj muž, takže jsem těch peněz vytáhla z peněženky víc - po týdnu se uvolnil jeden jednolůžkový pokoj a za 230Kč/noc byl jen a jen můj - podkroví bez výtahu, ale s výhledem na město.

 

A kontrola v MOÚ? Snad v pořádku - mají to se mnou vymyšlené tak, že nejprve chodím do ambulance a pak teprve na krev s tím, že kdyby byly výsledky špatné, ozvou se mi obratem telefonicky. Doufám, že obratem znamená příští pracovní den a tak už zase klidně spím. Vlasy dorostly do normální délky a pokožka na ozařované straně občas trochu svědí, ale dá se to zvládnout. Jinak se vše již dávno vrátilo do normálu. Tamoxifen poctivě polykám každé ráno a už je opět načase objednat se na gynekologii, jestli mi ty prášky nepřivolaly problémy s rakovinou jinde. Protože to nejdůležitější pravidlo (a jediné) zní - JE NUTNO PŘIJÍT VČAS!!!!!!!

 

Dolomity
podzim v Dolomitech

 

Říjen 2008

Menstruace, která při chemoterapii vymizela a následně se pak cca po třech měsících po jejím ukončení vrátila, se mi následně každým cyklem zkracovala, slábla a interval se prodloužil na 5 týdnů. Je to důsledek věku? Jeden z vedlejších účinků tamoxifenu? A co nepříznivý účinek tamoxifenu na rakovinu dělohy? Kontrola na gynekologii mne pořádně rozhodila z rovnováhy. Na ultrazvuku jsem i já zřetelně viděla obrovskou černou kouli o průměru cca 2 cm definovanou mou lékařkou jako cysta na vaječníku. S poznámkou, že převážná většina cyst je v podstatě neškodná (a nezhoubná), ale protože já patřím přece jen do rizikové skupiny, je třeba podrobně zjistit oč se jedná. Dostala jsem injekci pro vyvolání menstruace a dostala pokyny, ať ihned po jejím skončení přijdu - většina cyst se totiž menstruací vstřebává.

 

Pro slzy jsem neviděla na cestu, ale nějak jsem se do práce šalinou dostala. Opět přišel na řadu Google: ano - cysty jsou časté, ano - cysty jsou skoro vždy nezhoubné, ano - užívání tamoxifenu významně zvyšuje výskyt cyst, což mne přece jen trošku srovnalo - a bylo to potřeba, protože o víkendu mne čekal maturitní sraz po 25 letech.

5 dní napětí a další ultrazvuk - po černém fleku ani památka.

 

Prosinec 2008

S blížícím se počátkem prosince mne opět začíná ovládat nervozita a obavy. Vypomáhám si písničkou "Dělání, dělání, všechny smutky zahání"... Začínám očištěním a natřením všech čtyřech radiátorů ústředního topení do barvy slonové kosti a pokračuju s malířským válečkem a banánovým primalexem v kuchyni, předsíni i na WC. Počasí výšlapům do přírody nepřeje, tak zvládám i vyčištění trouby a výměnu papírů v kredenci :-)) ačkoli jinak mne předvánoční úklid normálně nikterak nebere.

 

Vyšetření začíná na lačno ultrazvukem jater kvůli možnosti výskytu metastáz - ležím na lůžku, lékařka mi jezdí sondou namočenou v gelu po břiše, skoro nedýchám a čekám na ortel... Po slovech "v pořádku" je mi hned o něco lépe, ale pokračuji dalším vyšetřením - na mamografu mi snímkují obě prsa a na výsledek tentokrát musím chvíli čekat v čekárně. Doba to není dlouhá a slova "v pořádku" jsou přesně ta, která jsem si přála slyšet. Následuje prohlídka v ambulanci, vyfocení mého popředí kvůli studie účinnosti jednotlivých typů ozařování a odběr krve, což byl docela horor - jeden z nežádoucích účinků chemoterapie je v podstatě trvalý - po aplikaci chemoterapie do žil na rukou postupem času dochází k jejich "ztrácení" a následně se velice špatně provádějí odběry krve. Sestry v MOÚ mají naštěstí s tímto problémem obrovskou praxi a dokážou nemožné - pár kapek nakonec ze mne dostávají ze zápěstí, ale ruka je pro zbytek dne celkem odepsaná - naneštěstí je to pravá, takže šoupání myší se musím pro tento a příští den vzdát :-)) . A další termín? Pokud nebudu mít potíže, tak začátek března 2009 a jenom do ambulance.

 

 

Neznám jediný důvod "proč právě já?".

  • Častou prvotní příčinou vzniku rakoviny je velká psychická zátěž (a nezáleží na tom, je-li člověk vystaven ztrátě nebo zisku) - nemyslím, že je to můj případ
  • Nekouřím, nepiju alkohol, moje váha odpovídá výšce a hodně se hýbu
  • Nemám rakovinu v rodině
  • Porodila jsem dítě před 25 rokem mého věku, kojila jsem ho 2 měsíce
  • Jediné minus by mohlo být 10leté období hormonální antikoncepce (a tu mám v současnosti zakázanou)

Z různých testů vychází mi vychází riziko velmi nízké, bohužel příroda se podle statistiky vždycky tak docela neřídí a onemocnět může kdokoli a kdykoli. Onemocnění rakovinou prsu je z 95% nešťastnou shodou mnoha náhod. Pouze u 5% žen s nádory prsu jsou schopni nalézt příčinu jejich onemocnění - vrozenou genetickou poruchu v genech BRCA1, BRCA2, event. dalších.

 

Březen 2009

S blížícím se termínem dalšího vyšetření opět špatně spím a v práci se hůř soustředím. Občas to člověka svádí k tomu, mávnout nad pracovními problémy rukou a nechat je plavat s tím, že přece existují podstatnější věci. Z tohoto pohledu nelze nepřemýšlet nad tématem "co mi rakovina dala". Až donedávna bych tvrdila, že nic, že pouze vzala, ale tahleta zkušenost prostě změní každého. A ten pro mne nejdůležitější závěr zní: neztrácejme čas věcmi, které nám kazí život!

 

Čeká mne pouze ambulance a odběr krve na markery. Tentokrát jsem se však preventivně před odběrem krve snažila najíst i pořádně napít, takže napichování žíly nebylo takovým hororem jako posledně.

 

Do ruky dostávám po vyžádání výsledky markerů z poslední kontroly v prosinci - ty dnešní se v případě překročení mezí dozvím telefonicky a v případě nepřekročení při další kontrole, v červnu. Ale musím přiznat, že říci si o ně, stálo velkou dávku odvahy a nebýt toho, že jsem je slíbila zde uveřejnit pro porovnání ostatním, odešla bych zase bez nich. Léčba metastatického rozsevu je symptomatická (léčit lze jen příznaky, nikoli příčinu), tak proč se má člověk o tom dovědět dříve než se příznaky projeví. Proč se zříkat sladké nevědomosti a štěstí. Včasná léčba zde neplatí a prakticky neexistuje naděje na vyléčení... Kde bych vzala sílu, kdyby ta čísla postupně stoupala a stoupala??

 

 

Květen 2009

Opět se přiblížil vhodný čas pro návštěvu gynekologie. A výsledek? Zase cysta na vaječníku. Opakuje se scénář z října s injekcí AGL na vyvolání menstruace, ale tentokráte se cysta nevstřebala (nebo vytvořila další??). Dostávám doporučení pro podrobné vyšetření na MOÚ - je 14.5. a telefonicky mne objednávají na 19.5. Mířím tam celkem v klidu, vždyť tam jdu jen proto, že patřím zásluhou rakoviny prsu do vysoce rizikové skupiny s podrobným sledováním.

19.května 2009

Jenže lékař po podrobném vyšetření včetně ultrazvuku konstatuje - to není jen cysta, tam je nějaké svinstvo. A ascites čili tekutina v Douglasu, což bývá známkou zhoubného nádoru! To musí pryč co nejdříve! Takže jsem v tom znovu... Termíny dalších vyšetření, nástup do nemocnice 1.6. a termín operace 3.6. - celá ta anabáze věrně připomíná postup v dubnu 2007. Jenže tentokráte je to horší - o téhle nemoci už toho hodně vím a konstatování lékaře "sekudární karcinom vnitřního genitálu" lze celkem jednoduše přeložit - METASTÁZA

 

Tak do toho - začíná mi to hned týž den rentgenem plic a pokračuje markery - jak těmi prsními, tak navíc vaječníkovým.

Na cestu do práce nevidím přes slzy... Schovávám se za monitor a napadá mne jediné řešení jak přežít následující dny - vypisuju si Dovolenku na zbytek týdne a všechna ta předoperační vyšetření ponechávám do týdne následujícího. A 20. 6 ráno vyrážím do Jeseníků - více viz květen 2009 - Jeseníky

 

26.května 2009

Dnes mne čeká CT vyšetření (tj. počítačová tomografie). Večer před tím jsem vypila speciální roztok a ráno taky namísto snídaně, protože je vyžadováno lačnění. Zároveň jsem dostala protialergický Dithiaden. Po příchodu na oddělení dostávám další půl litr - pro dokonalé vyšetření je nutné mít plný močový měchýř. Vyšetření je bezbolestné - odkládám pouze boty a kovový pásek. Do žíly dostávám další roztok, což je při mých po chemoterapii zmizelých trošku problém a vlastní vyšetření pak trvá pár minut - podle instrukcí člověk chvíli dýchá, chvíli ne a je to hotovo.

 

CT

 

Obraz CT vyšetření vzniká průnikem rentgenového záření vyšetřovaným objemem (částí těla pacienta), jeho měřením na detektorech záření a následným vyhodnocením počítačem. Snímek se tedy jednoduše neexponuje na rentgenový film (jako u obyčejného RTG vyšetření), ale je matematicky spočítán a zobrazen do nejmenších detailů. Výsledek se ihned při vyšetření ukládá, všechny obrázky zpracuje počítač a potom je zhodnotí radiolog specialista. Podle typu vyšetření a jeho náročnosti jsou výsledky známé od 1 do 3 pracovních dnů. Stinnou stránkou používání CT je, stejně jako u standardního rentgenu, ozáření radioaktivním zářením.

 

Ještě jsem nikdy nebyla na nic alergická, ale tahle jodová kontrastní látka mne dostala. Večer po vyšetření jsem cítila, že mi obličej nějak hřeje a následující ráno jsem zásluhou oteklých očních váčků málem neviděla na svět. Celé tělo jsem měla obsypané červenými hrbolky. Paráda - fakt slušivé pro pracovní seminář ve Štiříně :-)) Určitě jsem vypadala jako dement, ale po zkušenosti s hlavou bez vlasů mne už hned tak něco nerozhází :-) A otok mi vydržel i následující den.

 

Náhodou zjišťuji, že je má internetová zdravotní knížka (www.izip.cz) plná údajů automaticky přeposílaných z MOÚ. Dušička je ve mně hodně maličká - klik - rtg bez nálezu - další klik - všechny markery negativní. Bože díky.

 

Červen 2009

1. června 2009

Výsledky CT se však dozvídám až při nástupu k hospitalizaci na gynekologickém oddělení - cysty na levém vaječníku, bez známek zhoubného nádoru.

 

Suma sumárum - nic nenasvědčuje tomu, že se jedná o zhoubný nádor a vše ukazuje na nezhoubné cysty. Ale čeká mne ještě další vyšetření a až poté se rozhodne, co bude dál. Zatím platí původní doporučení - odstranit dělohu, vaječníky, vejcovody a případně uzliny dle výsledku histologie. Fasuju noční košili a postel a čekám. Následuje vstupní vyšetření na gynekologickém křesle a poté cystoskopie, vyšetření močových cest a močového měchýře - opět na gynekologickém křesle. Tohle vyšetření nepotřebuje žádnou zvláštní přípravu a lze jej považovat za bezbolestné, což platí především pro ženy, protože do jejich močového měchýře je zavedení kamery mnohem snadnější. Výsledek se dozvídám okamžitě - v pořádku. Dostávám preventivně antibiotika proti zánětu a zjišťuju, že močení je velmi bolestivé a růžové (ale následující den jsou všechny potíže pryč).

 

2. června 2009

Dneska mne čeká rectoskopie. Procedura začíná vyprazdňováním. Dostávám nálev namísto snídaně a za deset minut už dřepím na záchodě. Hned poté následuje vyšetření - je nutno si vylézt na stůl na všechny čtyři a vystrčit příslušnou část těla. Vlastní vyšetření není bezbolestné, ale trvá naštěstí krátce a přežít se dá. Ale rozhodně nemám chuť si to zopakovat... Verdikt? V pořádku.

 

Všechna vyšetření jsou za mnou - je nutno rozhodnout, co dál - tentokrát s primářem oddělení gynekologické onkologie, s MUDr. Josefem Chovancem, Ph.D. Diagnóza zní D391 (novotvar nejistého nebo neznámého chování na vaječníku) a jeho návrh zní - odstranit vaječníky i dělohu, laparoskopicky a na mně, pacientovi, leží tíha konečného rozhodnutí. Propojení ženských orgánů a hormonů je neodiskutovatelné, takže souhlasím. A protože laparoskopie se používá pouze v případě nezhoubného onemocnění, vidím to konečně aspoň trochu růžově. Do této chvíle to totiž bylo o jizvě od konce stydké kosti až k pupku.

 

Místo oběda dostávám další projímadlo - odporný hořký roztok, který do sebe naliju jen zásluhou toho, že je ho jen 150 ml. Pročištění celého těla před operací znamená především to, že není vhodné se vzdalovat od WC, protože ovládání svěrače v podstatě nefunguje :-) Večer dostávám kompresní punčochy, injekci proti embolii a prášek na spaní.

 

3.června 2009

Cenné věci mi ukládá sestřička v pokladně, ostatní osobní věci bere do úschovy. Zůstávají mi hygienické potřeby, papuče, kniha a brejle a na sobě mám andělíčka a kompresní punčochy a dole jsem dočista oholená. Paráda, ale člověku je to naštěstí v podstatě jedno a podřimuji až do doby, než si mne odvezou. Chvíli to vypadá, že laparoskopie bude možná až následující den, ale naštěstí to dopadá dobře v můj prospěch - a naštěstí jsem se zatím nenapila. Poslední., co si pamatuju, je nastavování gynekologických podložek pod nohy do vhodných vzdáleností ...

 

Laparoskopie

 

Probouzím se na oddělení zvaném ARO. Všechno tu bliká a jsem připojena na kapačku - trávím zde noc.

 

4. června 2009

Žádné flákání - ráno dostávám do ruky žínku, abych mohla provést něco jako osobní hygienu. Na břiše nacházím čtyři půlcentimetrové otvory se stehy a z jednoho z nich vede drén. Pak mne čekají první čtyři kroky do mé původní postele, aby mne mohli odvézt na pooperační pokoj. Tam už mne nechávají v klidu - kapačkou dostávám výživu, moč odvádí hadička a na hrudi mám připojené elektrody. Nejvíc mi chybí mobil, abych mohla rozhlásit, že žiju, ale ten je zde zakázaný pro rušení funkce přístrojů a navíc je mezi mými cennostmi uloženými v pokladně. Jsme na JIPce tři a máme jedinou povinnost - hodně pít a kontrolovat to, jestli nám odcházejí větry.

 

5.června 2009

Necítím žádné bolesti, ale dostávám pravidelně 2 x denně kapačku čehosi proti bolesti, takže asi to bude těmi léky. Konečně dostávám i něco jiného než čaj - k snídani hrnek bílého kafe a k obědu i večeři šálek čistého vývaru. Rehabilitační pracovník mi dopoledne pomáhá vstát a pár metrů se projít, což mi nedělá problémy, ale pak jsem zase přikurtována s pomocí elektrod k lůžku.

 

6.června 2009

Dnes se zbavuji obou hadiček - drén už nic neodváděl a na záchod musím tedy po svých po odpojení elektrod. Jídlo je dnes kašovité - ráno toust s máslem a s bílým kafem, v poledne bramborová kaše s játrovou omáčkou a večer pomazánka s tousty - je sobota, teplé večeře jsou pouze ve všední dny. Nejpříjemnější část dne jsou samozřejmě návštěvy, ale hned v těsném závěsu za tím je teplá sprcha - sprcha a WC jsou příslušenstvím každého pokoje a taky je v každém pokoji TV.

 

V neděli už to byla v podstatě normální strava a v pondělí při vizitě mám přislíben termín propuštění - v úterý 9. června, tj. šestý den po operaci mohu domů.

 

Co dodat? Valná většina pacientek na tom byla nesrovnatelně hůř než já. A dospěla jsem k názoru, že rakovina prsu je oproti gynekologickým nádorům o mnoho jednodušší. Rakovina vaječníků bývá vzácně objevena v počátečním stadiu. Nádor dlouhou dobu nevyvolává žádné příznaky a ani při běžné gynekologické kontrole nemusí být objeven, protože je oproti jiným orgánům hůře přístupný pohmatovému vyšetření. A také v případě nádoru dělohy jsou bolesti a krvácení až pozdními příznaky onemocnění, ale statistika vyléčení je mnohem příznivější.

 

19.června 2009

Odborně se operace, kterou jsem prodělala nazývá laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie (LAVH). Patří k nejmodernějším operačním postupům v gynekologii - kombinuje se zde laparoskopie a vaginální operace. První část operace - uvolnění dělohy ze svých závěsů a odstranění děložních přívěsků (vejcovodů a vaječníků) - je provedena laparoskopickým přístupem. Druhá část - podvázání děložních cév a vyjmutí dělohy - je poté provedena vaginálně (pochvou), obdobně jako při vaginální hysterektomii. Název laparoskopie lze přeložit jako "pohled do dutiny břišní". Tento pohled je umožněn nafouknutím dutiny břišní plynem (CO2), aby se oddálila stěna břišní od orgánů a zavedením optiky do takto zvětšeného prostoru. Optika se zavádí většinou v místě pupeční jizvy a nástroje z pomocných vpichů v obou podbřišcích.

 

Odstranění dělohy a zejména odstranění vaječníků má nesrovnatelně větší dopad na život než odstranění části prsu. Tím nejdůležitějším je samozřejmě nemožnost otěhotnět. Což na druhou stranu znamená konec strachu z nechtěného otěhotnění a konec všem doplňkům s "křidélky", což je plus pouze pro ženy, které již dítě neplánují. Další plus je diskutabilní - když člověk nemá dělohu a vaječníky, nemůže dostat jejich rakovinu - z čehož lze vydedukovat, že takováto operace se dá provést v podstatě preventivně. Jenže na druhé straně jsou zde mínusy. Odstraněním vaječníků dojde k okamžitému poklesu hormonální hladiny a dojde k okamžitému klimaktériu se všemi jeho průvodními jevy. Deprese, úzkosti, návaly horka, noční pocení, ztráta libida, ztenčování kůže a rychlejší tvoření vrásek, zvýšený růst chloupků v obličeji (tzv. ženský knírek), osteoporóza (tzv. řídnutí kostí, které může být příčinou nebezpečných a bolestivých zlomenin bratlů či, krčku kosti stehenní), zvýšení krevních hodnot cholesterolu, ženy bez hormonální ochrany jsou ohroženy infarktem a mrtvicí stejně jako muži...

 

Mne tedy deprese přepadla hned po přečtení výše uvedeného seznamu. Za normálních okolností existuje zdánlivě jednoduché řešení - hormonální substituční léčba (HST). Vedle tabletek jsou k dispozici i náplasti, gely, nosní sprej i podkožní tělíska (implantáty). Ale není to tak jednoduché, jak by se zdálo - seznam rizik je docela dlouhý. Mnohé studie prokazují převahu rizika nad prospěšností léčby. Tím nejdůležitějším vedlejším vlivem je existence souvislosti mezi hormonální léčbou a rakovinou prsu. Každopádně ženy, kterým byl diagnostikován nádor, který je závislý na hormonech, nemohou být umělými hormony v přechodu léčeny a zbývá jim pouze přírodní léčba - fytoestrogeny, což jsou přirozené aktivní látky obsažené v některých rostlinách. Celkové účinky fytoestrogenů však nejsou ještě prokazatelně známy. Mají velký vliv na zdraví člověka a mohou jej ovlivňovat v kladném i záporném směru. Budou-li přijímány v rozumné míře, měl by být jejich účinek kladný... A v kterých bylinách je jich nejvíce? Plody soji, lněná semínka, čočka, červený jetel, slupky červené vinné révy...

 

Jen mám takový pocit, že jde především o obrovské zisky farmaceutických firem. Vynaložené finance by mohly třeba i ohrozit celkový zdravotní stav, když jsem viděla ceny těchto preparátů :-( A lékař by měl vědět, jaké doplňky užíváte!

 

A sex? Je známo, že sexulita je z 95% mentální a pouze z 5% fyzickou záležitostí!!!

 

Optimismus, činorodost a vůle překonat obtíže je určitě tou nejlepší cestou!! Ale kde vzít tu sílu??

 

22.června.2009

Kolegyně v práci se nasmály, když jsem jim po telefonu líčila, jak trávím nemocenskou čekáním na návaly. Jenže kdy mám vlastně čekat ten okamžitý pokles hormonální hladiny? Žádné potíže, žádné bolesti - pouze "absťák" z nedostatku modravých dálek, zeleně lesů , blankytné oblohy a vůně rozkvetlých luk. Suma sumárum, jdu se tedy po třech týdnech nechat uschopnit (pro informaci podobně postiženým dodávám - nárok na pracovní neschopnost pro tento zákrok je cca 6 týdnů, takže pokud se do práce necítíte, v klidu doma odpočívejte). Razítko dostávám se slovy, že vše je v pořádku, jen se sexem je třeba ještě chvíli vyčkat. A prej ze mne budou vypadávat stehy...

Červenec 2009

2.7.2009 - mamografie

Původní termín vyšetření na mamografu počátkem června mi propadl - to jsem ležela na pooperačním pokoji po hysterektomii, takže mne to čeká teprve dnes. No vlastně nečeká - žádné čekání, vše je ráz na ráz - a ani se nestihnu vystresovat a slyším tu nejkrásnější větu: "V pořádku, můžete jít do ambulance."

V ambulanci následně vyfasuju recept na tříměsíční dávku Tamoxifenu a vyplním dotazník ohledně spokojenosti s kvalitou svého života pro srovnávací studii ohledně kosmetického efektu při ozařování klasicky a brachyterapií, které jsem stále účastníkem. Já tedy netuším, jak po kosmetické stránce vypadají prsa jiných žen, ale já si nikterak nestěžuji. Plocha, kam bylo namířeno záření, má sice o jeden odstín tmavší pigmentaci, ale to je vše, co by mne mohlo trápit. A které ženě po čtyřicítce by skvrna viditelná jen při světle 100W žárovky mohla vadit?! Banalita ve srovnání s tím, čím vším musel člověk projít?!

 

Září 2009

16.9.2009

Po třech měsících od odstranění dělohy i vaječníků se mé "okamžité" klimaktérium nijak výrazně neprojevilo. Občasný nával horka není až tak zlý, abych se kvůli tomu musela pídit po způsobech jeho léčby. Hodně dělá psychika - trápí mne mnohonásobně více ve stresu a tomu se snažím vyhýbat. A trocha fyzické námahy při toulkách po horách mi dělá jen dobře :-)

 

Vysoké Tatry, Kriváň
Kriváň (srpen 2009)

 

Prosinec 2009

8.prosince 2009 - ultrazvuk jater

Vždy, když se blíží termín dalšího vyšetření v MOÚ špatně spím. Je snazší žít s vědomím, co mne čeká, ale v případě onkologického onemocnění stoprocentní jistota není nikdy. Tentokrát jde sice "jen" o ultrazvukové vyšetření jater, pravidelné vyšetření přesně podle harmonogramu a žádné konkrétní potíže, ale přesto mi dává psychická únava docela dost zabrat. Strach a nejistota jsou opět mými nejdůvěrnějšími společníky...

 

Nečekám dlouho - a ani vyšetření dlouho netrvá. Registruji slova lékařky: "Hotovo, můžete odejít", ale ani slovo o výsledku. Než se mi podařilo zareagovat, bylo pozdě. Odcházím tedy s vědomím, že přece kdyby nějaký problém byl, trvalo by to za a/déle a za b/něco by řekli. Za normálních okolností bych se k výsledku s komentářem dostala samozřejmě o hodinu později v ambulanci, ale já mám tentokráte vyjímečně ambulanci naplánovanou až na leden a ne hned po vyšetření.

 

Nejistoty se zbavuji až následující den - sice se mi klepou ruce, když zadávám hesla do systému izip, ale čeká mne jen obrovská úleva po přečtení několika vět ve stylu "nález odpovídající věku".

 

Jsem moc ráda, že jsem se kdysi pustila do psaní těchto stránek. Povzbuzující slova, ať už v mailech nebo v návštěvní knize, působí jako balzám na duši. Jen v těch těžších chvílích samozřejmě hlodá červíček pochybností a našeptává "Mrtví maily nepíšou..."

Leden 2010

14. ledna - mamograf + ambulantní vyšetření

Těžce se mi kráčí vzhůru na Žluťák. Dnešní diagnostické metody jsou až příliš chytré. Objeví i milimetrové nádory, což je samozřejmě obrovské plus, protože rakovina je léčitelná pouze v raném stadiu, ale na druhou stranu člověk si není nikdy ničím jist. Nic mne nebolí, nic mne nepíchá, všechno naprosto v mezích daných věkem (tj. bez brýlí na čtení mi kniha může posloužit už jen jako těžítko), ale to vše vlastně vůbec nic neznamená... Rakovina nebolí...

Tentokráte mně namačkají mezi desky pouze to prso, kterému kousek chybí. Každé záření je pro člověka škodlivé. Za celý život se počet těchto záření sčítá a každá dávka navíc je tím pádem škodlivá. Výhody včasného zachycení nádoru však bohatě vyvažují toto riziko a Masarykův onkologický ústav patří ke špičkovým zařízením v Evropě, takže lékařům věřím, že to mají spočítané správně.

Tentokráte to trvá nějak dlouho, než se objeví sestřička s výsledky - nervozita však naštěstí nestoupla nad únosnou mez, protože nejsem v čekárně jediná a ani první v řadě na výsledky. Ale nakonec se dočkáme - v pořádku, to nejdůkladnější dnešní vyšetření mám za sebou bez ztráty kytičky a můžu pokračovat do ambulance a na odběr krve. Nemocnici opouštím s objednávkou dalšího vyšetření v červenci - dostala jsem parádní dárek - celý půlrok v poklidu !!!

 

Březen 2010

15. března

Náhodou jsem si z poličky vzala ke čtení knihu Sira Arthura Conana Doyleho Poslední poklona Sherlocka Holmese - už jsem ji neměla v ruce několik let a koukám, že jsem v ní jako záložku použila příbalový leták antikoncepčních pilulek Minisyston, které jsem několik let užívala (cca 5 let a předtím podobný přípravek, Cilest, taky 5 let).

Pečlivě si jej pročítám - zejména kapitolu nazvanou nežádoucí účinky....

Pohlavní hormony mají vliv na tkáň mléčné žlázy. Změna hormonální rovnováhy (například přijímáním hormonů ve formě tablet) může způsobit takové hormonální vnitřní prostředí, ve kterém stoupá citlivost tkáně mléčné žlázy k ostatním faktorům, které mohou způsobit rozvoj rakoviny. Analýzy epidemiologických studií poskytly důkazy o vzájemném vztahu orálních kontraceptiv a rakoviny prsu. Potvrdily, že výskyt rakoviny prsu u žen do středního věku je mnohem častěji spojen s dlouhodobým užíváním a časným začátkem užívání orálních kontraceptiv. Na druhé straně je toto však jen jedním z možných rizikových faktorů.

Že by právě toto bylo tím spouštěcím mechanismem v mém těle?? Tak tohle se asi nikdy nedozvím. A naštěstí nemám dceru, ale syna - hned bych jí ty pilulky šla spláchnout do záchodu.

 

koniklec
jaro (březen 2010)

 

Duben 2010

1. dubna

Rakovina je zlá, ovládne nejen tělo, ale především mysl. Objeví se jako neskutečně zlý sen, ale ráno se probudíte a ona pořád je. Hra o život. Možná je to jako v tom dětském rozpočítadle - Enyky, benyky kliky bé ábr fábr dominé elce pelce do pekelce - ten musí jít z kola ven - a prst ukazuje opět mezi členy naší rodiny...

13. dubna

Tři roky... Nebylo dne, kdy by člověk dokázal zapomenout na to, co mu osud nadělil... Ale žít se s tím dá. Musí...

 

Co říci... snad jen "Bože, díky!"

 

Srpen 2010

29.srpna

Přidávám vysvětlení pro ty, kdo přemýšlí o důvodech toho, že už jsem dlouho sem nic nepřipsala. Do 13. komnaty nepíšu, musím to zaklepat, nemám totiž co. I nadále chodím na pravidelné půlroční kontroly na onkologii na Žluťák. Střídají se prohlídky na mamografu, rtg plic, ultrazvuk jater a vždy to končí odběrem krve na stanovení markerů. I nadále se snažím nezapomenout každé ráno spolknout pilulku s názvem Tamoxifen. Ale hlavně se snažím žít bez neustálého strachu a nekonečného přemýšlení nad vlastní smrtelností. Občas se mi to už dokonce daří... Pomáhá mi v tom rodina, přátelé, ale především toulání se po krásách Česka, Slovenska a občas i Evropy. Hory i moře, blankytné nebe nad hlavou :-)

 

Triglav
Na vrcholu Triglavu (srpen 2010)

 

 

Každý jednou musí vydat svědectví o svém životě a spočítat kolonky dal a dostal, kolonky pomohl nebo jen pomoc přijímal. Čas je dar, který nám dal Bůh a bude od nás žádat přesné vyúčtování.

 

A ještě několik odkazů na stránky těch, co se tak snadno nevzdávají:

 

Pavla Valíčková - adenokarcinom žaludku

 

Iveta Kollertová

 

 

 

 

Estonsko
U Baltického moře v Estonsku (srpen 2010)

 

 

Leden 2011

Po roce se zase přiblížil den D. Jsem objednána na mamograf, na ultrazvuk jater a čeká mne i odběr krve na rakovinové markery a strach opět ovládá můj život. Snažím se myslet pozitivně a dělat věci, které mne zabaví, abych neustále nepřemýšlela o tom, jestli je bolest v oblasti jizvy skutečná nebo jen vsugerovaná. Jsem samozřejmě smířená s tím, že jednou umřu, ale teď se mi ještě zrovna dvakrát nechce... Ani počasí momentálně nepřeje výletům... Co takhle povánoční úklid? Ale nakonec vítězí pracovní aktivita, ze které vytěží především můj zaměstnavatel :-(

 

A výsledek? Po půldnu stráveném na Žluťáku se dostávám k lékařským záznamům - markery beze změn a v mezích normálu, játra a okolí jater bez patologických ložiskových změn, tkáň prsní žlázy bez známek recidivy nebo nového maligního nádoru.

Takový opožděný vánoční dárek. Další rok... Konečně se pořádně vyspím :-) a moc děkuji všem, kdo mi dnes drželi palce.

 

Červen 2011

Tentokrát mne čekaly odběry na markery. Doma koukám na výsledky a nevím jestli se mám smát nebo brečet. CEA je v podstatě dvakrát vyšší než všechna předcházející vyšetření. Může to mít nějaký význam nebo je to prostě neurčitost stanovení? Běžně se hodnota pohybovala na úrovni 0,5-0,7 a tentokrát je to 1,3 ale limitní hranice je 4,6 a pokud se z toho neplaší doktoři, nebudu se z toho plašit ani já. Stres je ten nejhorší nepřítel a nadále si zakazuji o tomto problému přemýšlet.

 

Září 2011

Opět mne čeká vyšetření na Žluťáku - ECHO srdce a výsledek z 7.9.2011 uložený v elektronické zdravotní knížce zní: Srdeční odd. nezvětšeny, EFLK 65%,nevýznamná Tri reg.

Tak z toho moc chytrá nejsem, ale doktor po vyšetření říkal vše v pořádku :-)

 

Leden 2012

Opět mne čeká vyšetření na Žluťáku - tentokrát pouze mamograf a výsledek z 19.1.2012 se mi jako vždy ukládá v elektronické zdravotní knížce - Bez známek recidivy nebo nového maligního nádoru.

 

Duben 2012

Pět let od chvíle, kdy poprvé zazněla ta nejděsivější diagnóza - rakovina. Možná je to vhodný čas k zamyšlení, ale popravdě, ani se mi do toho nechce. Už se mi v podstatě podařilo vytěsnit tu diagnózu ze života. Jsem ráda, že je pryč ta doba, kdy člověk nedokázal na nic jiného myslet a marně hledal způsoby, jak aspoň na chvíli zapomenout.

Nedávno mne poprosila kamarádka, zda-li bych pro její sestru s touto diagnózou nepomohla vyhledat nějaké informace. Pustila jsem se do toho a všechno to děsivé, veškerá ta beznaděj byla zpátky... Jasně, o zdravých se nepíše, proč taky, ale jakmile měl člověk jednou tu hranici mezi životem a smrtí na dosah ruky, zůstane mu to v podvědomí už napořád a statistika této nemoci je neúprosná. Přečetla jsem pár článků a musela toho nechat... I proto, že právě stres je jedním ze spouštěcích faktorů nekontrolovatelného buněčného bujení.

 

Říjen 2012

Pět let od chvíle, kdy jsem spolkla první tabletku hormonální terapie. Ta dnešní bude poslední... Nevím, co všechno s mým tělem pětileté užívání Tamoxifenu udělalo. Ne všechny formy rakoviny prsu reagují na hladinu estrogenů, ale ta moje k nim podle laboratorních výsledků patřila. Cíl byl splněn - rakovina se během těchto pěti let neobjevila. Ale zaplatila jsem za to nepravidelnou menstruací a především výskytem cyst, které se tvářily na ultrazvuku i oku odborníka na slovo vzatého jako rakovina. No snad se někde projevila i ta pozitiva, snad mám sníženou hladinu cholesterolu a snad se v mých kostech neprojevuje osteoporóza, řídnutí kostí, problém především žen po menopauze. Však proti osteoporóze funguje obecně i příjem vápníku, sluneční paprsky nutné pro výrobu vitaminu D a fyzická aktivita, čehož mám zatím dostatek :-)

 

 

Vám všem ženám, které bojujete s diagnózou rakovina prsu, přeji hodně síly a zároveň hodně štěstí. Je nás dost, komu lékaři nastavili prodloužený čas na životní pouti.

copyright Alena