Předchozí1234567891011121314151617181920212223242526272829303132333435363738394041424344454647484950Další
Milá Alenko, máte úžasné stránky. Načerpala jsem tu hodně inspirací na toulání.Držím palečky ať se vám daří. Dokáži si představit jaké to je. Vím, že nejhorší jsou ta čekání na výsledky.Neprošla jsem sice ničím tak závažným jako vy,ale před pár lety...nebylo mi tekrát ani třicet, měla jsem první malé dítě...a před sebou vyhlídku rakoviny žaludku.Naštěstí se neprokázala,ale trvalo pár měsíců než se vše zjistilo.Takže jsem tou první fází,kdy se člověk musí se vším srovnat...od slzí,smutků,depresí, zoufalství...až po přijetí...prošla také.Vím jak jsem po každé prohlídce sedala s lék.zprávou k internetu a snažila se zjistit jako vy co všechny ty latinské názvy a zkratky znamenají.I když čas ty ostré hrany obrousil přesto to v člověku zůstane.Někdy to paradoxně život obohatí tím, že si uvědomíme co je důležité...Mějte se moc hezky a přeji hodně ) na rtech a cestovatelských zážitků.
Připadá mi, že článek Květnice - 16.2.2008 je buď nedopsaný a nebo špatně uploadovaný (tomu nasvědčuje písmenko "J" v závěru článku).
Dobrý den paní Alenko,moc dobře mi udělalo přečtení Vaši 13.komnaty.Jsem také postižena touto chorobu.V pondělí začínám docházet na ozařování 32 procedur.Bojím se bojím,ale budu bojovat je to menší než já.Výsledky jsou pro mne příznivé.T1c NO Mo G2,uzliny 07 metastáza nepřítomna.Ale nejhorší je pro mne,že se léčím s plicní sarkoidosu a jsem na kyslíkové terapii.Operace se prováděla lokálně,protože se báli mi dát celkovou anestezii.Moc to ale bolelo!!!Ale je to za mnou.Budu mít v dubnu 60 let a tak musím bojovat.Doma mám dobré zázemí a to je hlavní. Vnučku která bude mít 2 ročky a je to moje sluníčko.Také chodím cvičit JÓGU a musím věřit!Vám děkuji za pěknou povzbuzující četbu a Vaše stránky jsou moc hezké!Přeji Vám zdraví,které jste také musela vybojovat.Zdenka
Milá Alleno, na Vaše stránky jsem onehdy zabrousila náhodou, hledajíc informace k nějakému vandru. Moc mě zaujaly - perfektní!
Když se dlouho neobjevilo nic nového, měla jsem o Vás strach. Jsem moc a moc ráda, že jste napsala něco nového. Držím pěsti, fandím Vám. Přeju zdraví a hodně zážitků v přírodě!!
Ahoj, zrovna jsem projížděl odkazy co mám na svých stránkách a narazím tu na 13. komnatu. Ze zvědavosti jsem tam nakoul a ze zvědavosti také přečetl celý článek. Smekám před Vámi klobouk, muselo to být hrozných 223 dní. Nicméně Vám gratuluji k úspěšnému překonání rakoviny a přeji aby se ta "mrcha" nevrátila !
MOC HEZKÉ STRÁNKY!!!
TAKÉ S MANŽELKOU /DŘÍVE I S DĚTMI/HODNĚ
CESTUJEME,I KDYŽ HLAVNĚ PO ROZHLEDNÁCH A VYHLÍDKÁCH,ALE NA VAŠICH STRÁNKÁCH JE I MNOHO JINÝCH ZAJÍMAVÝCH MÍST.
musim konecne pochvalit tenhle web, donutil me k necemu podobnymu ...
no a koukam ze Vypustek ted leti taky sme tam byli, zajimavy misto...
Marek: rezervace je nutna o vikendech, to mi odpovedeli na email primo ze spravy Vypustku, ale skutecnost byla takova ze sme tam v sobotu prisli a za 10 minut sme byli na prohlidce .. presto doporucuju rezervovat, staci zavolat na todle cislo: 516 439 111
Jeskyně Výpustek měla ihned po otevření masivní propagaci v Toulavé kamře, na iDNES atd. Bylo to znát na zájmu návštěvníků (např. nutnost rezervace předem)?
Pokud na moje stranky zabrousite, tak teprve sekce Vyletu vznika. Dostupne je zatim pouze Slovensko1 v roce 2007.
Dobry den, jednou jsem nahodou pri toulkach na internetu narazil na Vase stranky a do ted mi to nedalo a rekl jsem si, ze Vam musim napsat. S pritelkyni take hodne cestujeme a do ted jsme davali fotky z nasich vyletu pro kamarady na rajce (david80.rajce.idnes.cz). Protoze ale mam uz dlouho svoje vlastni stranky, rozhodl jsem se fotky prezentovat na nich. Tady s Vasim dovolenim jsem se nechal inspirovat Vasim krasnym webem a v podobnem duchu vytvoril vlastni, doufam, ze se neurazite - pokud by Vam to vadilo, mohu ty svoje zmenit.
Jinak koukal jsem, ze mate ve vyletech i navstevu Mohelenske hadcove stepi, jsem puvodem z Mohelna :o)
Preji Vam hodne uspechu v zivote, sily v boji s nemoci a doufam, ze nas budete zasobovat jeste dlouhe roky mnozstvim reportazi z Vasich vyletu.
At se Vam i Vasi rodine dari.
David
Dobry den pane ing. Ilciku, jsem vas byvaly student ze SPSCH, a cirou nahodou jsem narazil na vase stranky, tak by me zajimalo jestli nahodou nemate i nejake fotky z Chorvatska(2001 - ostrov Pag tuším) v digitalni podobe, rad bych se na ne podival jestli tedy nejake jsou, a tak trochu zavzpominal na stare casy... Predem dekuji alespon za strucny e-mail s odpovedi... Tomáš Palášek (student SPSCH v Brne 2000 - 2004)
přeji ještě hodně šťastných dnů a kilometrů ,sám na sobě vím co je to rakovina něco vezme ale taky něco dá.Hlavně dá jiný pohled na život,člověk se nesmí dát... ahojky tichošlápek
Milá Alenko, Vaše stránky jsou opravdu moc pěkné.Já jsem prožila přesně to samé jako Vy,jen o nějaký rok dříve.Když jsem to četla,jako by to bylo o mně.Taky jsem se nikdy té nemoci nepoddávala,miluji přírodu,jízdu na kole,hory,moře.Ale taky dnes vidím všechno jinýma očima a jinak všechno vnímám a to mně ta nemoc zase dala.Přeji Vám hodně zdravíčka,hodně kilometrů bez nehod,ať napíšete a nafotíte ještě spoustu pěkných věcí.Ráda se budu na Vaše stránky vracet. Jarka z Hodonína
ad 205
Pořád to nechápete - každý si mohl vybrat kudy nahoru či dolů a vyrazil na vlastní riziko. Definováno bylo pouze místo a čas odjezdu autobusu. Ten muž si k sestupu vybral z nabízených tras tu nejhorší. Trasu, kterou průvodce zájezdu kvůli popadaným skalám a suti výslovně nedoporučil. Vztahy v jeho skupince (on, dcera, resp. jeho či její známí??, cca 5 lidí??) asi nebyly zrovna ideální, ale kdo z ostatních to jaksi mohl předem tušit?? A pokud vím, nikdo z ostatních si ani tuto trasu k sestupu či výstupu nevybral.
Ta oblast není zrovna malá, do míst, kde bylo řečeno, že byl viděn naposledy, bylo z místa večerního srazu tak 2 až 2,5 hodiny pěšky. A nebylo nám zrovna příjemně, když jsme nemohli dělat nic jiného než posedávat a pozorovat světlo vrtulníku na úbočí hor...
Vím co mi chcete říct, ale vinu z té skupiny (za kterou se začal opožďovat - jak píšete) nese v tom případě každý. Opožďuje-li se 68mi letý člověk, není něco v pořádku a navíc hory jsou specifické rychlými změnami klimatu, což zejména starší netrénovaní lidé nesou hůře než "mládež" do 40ti let. Neomlouvá ani osvěta typu "Co je to jednodenní zájezd". Prostě ten člověk má problém a kdyby mluvil tatarsky, hebrejsky, svahilsky, přijel se mnou nebo nepřijel se mnou, nemohu ho nechat přece napospas hoře byť bych na tom měl sám tratit. Je to přece člověk a má problém !!! Takže přístup kohokoliv z "té skupiny" ze které odpadal odsuzuji jako nedbalost a neposkytnutí pomoci.
Co na tom, že chcete stihnout jednu horu za jeden den i s cestou ... toho člověka jste poslali (vy z té skupiny) na smrt. Na horách to jde velice snadno a rychle. Je to však obraz celkového stavu naší společnosti, která je apatická ke všmu co se netýká přímo jí, která žije konzumně, dekadicky a soused, nebo i cizí člověk jí nezajímá. A dcera toho zahynulého turisty je (odpusťte mi to) kráva. Takové chování vůči svému otci - nemám slov.
A nikdo mi to nevyvrátí, nikdo mi to nerozmluví. Děkuji za vaše názory, já už všechno řekl a nebudu vás tu rušit.
Přeji mnoho příjemných zážitků a štěstí na lidi budete-li v nouzi.
Franta
ad 201
Tamara popsala princip jednodenních zájezdů cestovních kanceláří pro individuální pěší turistiku naprosto přesně. Děkuji! Cestovka zajišťovala dopravu, černobílé kopie mapek a doporučila trasy. Za vše ostatní si každý zodpovídal sám, resp. hlava rodiny či případné skupinky známých. Počínaje připojištěním ještě doma a konče zhodnocením svých momentálních fyzických či finančních možností, orientačním smyslem a nabitým mobilem ( samozřejmě jsme dostali číslo na průvodce pro případ problémů, které nebudeme schopni řešit vlastními silami).
Občas se vytvořily skupinky podle toho, kterou z tras si kdo vybral, ale vše záleželo na naší domluvě. Většina účastníků byly manželské páry a několik obdobně jako já singl.
Nevím, jaké byly vztahy dcery a otce či jaký byl jejich vztah k těm ostatním v jejich skupince. Vím jen to, že na srazu v 18 hodin ten muž chyběl a že jeho dcera teprve tehdy celkem hystericky informovala průvodce o tom, že jej viděla naposled odpoledne kolem třetí, kdy ho ponechala při sestupu vzadu za sebou. Nerozuměli jsme jejímu chování, ale nikdo z nás neměl právo to komentovat. Průvodce udělal jedinou možnou věc - šel s ní na policii. Čekali jsme u autobusu, dorazili poslední zásoby jídla (kafe vařil řidič busu)a po setmění, kdy nás přijela informovat o zatím negativním výsledku pátrání rakouská policie a doporučila nám odcestovat domů, jsme odjeli. Včetně jeho dcery, což jsme my ostatní opět neměli právo jakkoli komentovat.
Osobně jsem si ze spoluúčastníků zapamatovala jen průvodce, řidiče a pána sedícího za mnou, protože jsem mu předávala autobusem kolující brožury a letáky... I kdybych toho chybějícího pána přes den někde zahlédla, mluvila bych na něj anglicky a byla následně příjemně překvapena, že je z Brna...