Alexandrovka 29.6.2002
proč sedět doma, když se dá venku zmoknout
Rozhodla jsem se vyzkoušet novinku ve službách DPMB zvanou cyklobus a využila tento dopravní prostředek k převozu sebe i kola na hřeben do Útěchova. Podobný nápad nikdo jiný neměl, takže jsem se vezla sama samotinká za pouhých 20Kč na kopec a pryč z frekventovaných městských ulic. Sjezd do Adamova je pohádka a ještě přede Adamovem jsem v protějším svahu zahlídla svůj dnešní cíl - Alexandrovu rozhlednu.
Přes panelákové sídliště v děsně prudkém kopci a následně lesem po zelené značce se člověk dostane k místu zvaném U sedmi dubů, ale kola si člověk mých fyzických kvalit moc neužije. Moc jsem se nesvezla ani na dalším kilometru nahoru. Naopak jsem se na konci spíše prodírala roštím.
Rozhledna byla postavena v roce 1887 a je volně přístupná. Stojí na zalesněném ostrohu mezi Adamovem a Babicemi nad Svitavou v nadmořské výšce 520 metrů. Je to patrová kamenná stavba s vyhlídkovou plošinou, na kterou se dá vylézt po kovovém žebříku a přesto, že rozhlednu téměř ze všech stran přerůstají stromy a zezadu dokonce svah, je z ní velice pěkný výhled. Pod sebou je vidíme městečko Adamov a údolí řeky Svitavy a na západě hluboké lesy. Směrem na jih můžeme vidět Brno, vysílač Hády a při dobré viditelnosti i Pavlovské vrchy.
Po zelené jsem pak pokračovala do Babic a zjistila, že z druhé strany je přístup k rozhledně pro cyklisty mnohem příjemnější, protože vede po zpevněné lesní cestě (lemované spoustou lesních jahod). Pak už byl přede mnou jen sjezd do údolí Svitavy a údolím po Jantarové cyklostezce po břehu řeky až do Brna.
Takže až na pár dešťových přeháněk skvělý výlet :-)).
A takto vypadala Alexandrovka někdy kolem roku 1900:
