Železné hory 21.-23.7.2006

na kole nejmenšími "horami" u nás

 

Železné hory tvoří severozápadní výběžek Českomoravské vrchoviny a název zní velice pyšně, ale ve skutečnosti mají ráz vrchoviny až pahorkatiny při střední nadmořské výšce asi 450 m s nejvyšší horou Vestcem (668 m). Přívlastek "železné" pak souvisí s rozmanitým nerostným bohatstvím, daným velmi pestrou a komplikovanou geologickou stavbou.

 

A právě díky malé členitosti a "nehorskému" charakteru skýtají Železné hory ideální terén pro nenáročnou cykloturistiku.

 

Minulost na vás v Železných horách dýchá prostřednictvím zřícenin hradů (Lichnice, Oheb, Vildštejn, Rabštejnek, Žumberk, Strádov) či památných stromů (Žižkův dub, Klokočovská lípa). Z novějších technických zajímavostí stojí za zmínku 182 m vysoký televizní vysílač z roku 1960 u obce Krásné, stará vápenka u Třemošnice či přehrady na Chrudimce (Seč, Křižanovice) a Doubravě (Pařížov).

 

Etapa první

z Golčova Jeníkova k Seči ...

Golčův Jeníkov (ČD) - Vilémov - Pařížov - Běstvina - Zbohov - Seč - Autokemp U letadla

profil Železné hory

Některé z rychlíků z Brna na Prahu přes Havlíčkův Brod zastavují také v městečku zvaném Golčův Jeníkov. A toto místo jsme si vybrali jako výchozí bod víkendového výletu na kolech se stanem a bágly na nosiči po Železných horách. Ani jsme netušili, že je to místo svým způsobem jedinečné - je zde totiž v lese jen kousek od města střed České republiky, tj. pupek celého Česka. A co dalšího je zde k vidění? Věž s mohutnou bání, nejmladší tvrz v Čechách, starý zámek z 18. století a nový empírový zámek, upravený z někdejší tabákové továrny, židovská synagoga, přízemní budova staré pošty... Zvláštností bylo i nádraží příliš krátké pro náš rychlík - zavazadlový vůz umístěný na konci vlaku zastavuje na náspu...

 

Nejkratší cesta na Vilémov byla plná aut, ale za Vilémovem už byl konečně klid. Hřeben Kaňkových hor působil celkem impozantně a my přitom jeli pořád dolů. Obrátilo se to až přejezdem řeky Doubravy v Pařížově (kamenná přehrada Pařížov s hrází z rulového zdiva z roku 1913 patří mezi nejhezčí přehradní nádrže v Čechách). V Běstvině (před zámkem stojí památný platan s obvodem kmene 535 cm) doplňujeme tekutiny na zahrádce místní hospůdky. A kdyby tam nesmrděl a neobtěžoval tímto všechny kolem jeden z hostů svým doutníkem, bylo by tam mnohem příjemněji :-(( Ve Zbohově konečně překračujeme hranici CHKO a stoupáme.

 

Přehradní nádrž Seč na řece Chrudimce z roku 1934 má zděnou hráz vysokou 42 m a dlouhou 165 m. Objem nádrže činí 22 miliónů kubíků, plocha vodní hladiny v nadm. výšce 490,5 m je asi 220 ha a jezero je 7 km dlouhé. Zvláštností je i silniční tunel proražený skalou z jedné strany hráze a zalesněný ostrůvek. Hrad Oheb byl postaven na vrcholku skalnatého rulového výběžku nad nádrží a jen několik stovek metrů od Ohebu najdeme na druhém břehu řeky Chrudimky zbytky zříceniny drobného hrádku Vildštejn.

Seč, hráz

Seč, hráz

A samozřejmě spousty a spousty chat, rekreačních zařízení a dva kempy. Vybrali jsme si ten vzdálenější - U letadla, ale letadlo už tam nestojí. Tento kemp totiž neleží přímo na břehu přehrady jako nejnavštěvovanější kemp Pláž a působí mnohem klidnějším dojmem. Jenže co je někdy veškerá snaha kempu nabízet kvalitní služby platná... Namísto příjemného ticha z blízkého parkoviště repráky kolotočářů vyřvávaly dlouho do noci a lákaly tak kolemjdoucí na autodrom a vláčky... Diskotéka naštěstí byla jen mizivým šumem v pozadí, ale zato trvala mnohem déle... Ale nejhorší jsou party mladíků vracející se ve velmi povznesené náladě někdy nad ránem do kempu nocovat. Čeština plná volů, sprostá slova popisující zblitý stan či nadržená děvčata. A k tomu ten hlasitý smích... Člověk by vraždil, ale nemá žádnou možnost obrany :-(

v kempu U letadla

v kempu U letadla

 

Etapa druhá

Kočičí hrádek, Slatiňany, Ležáky

Autokemp U letadla - Na Bělidle - Hořelec - Padrťský mlýn - Bojanov - Křižanovice - Šiškovice - Trpišov - Monako (výletní restaurace) - Kočičí hrádek - Slatiňany (zámek) - Lukavice - Lukavička - Žumberk (zřícenina hr.) - Miřetice - Ležáky (pietní území) - Paseky - Rohozná - Kameničky - Horní Bradlo - Proseč - Oheb (zřícenina hr.) - Seč (hráz) - Vildštejn (zřícenina hr.) - Autokemp U letadla

profil Železné hory profil Železné hory

Ráno začalo přemyšlením, zda se k Padrťskému mlýnu do údolí Chrudimky vydáme zleva přes Seč nebo zprava přes Proseč. Obě cesty totiž vedou přes kopec. Třetí možnost byla nejistá. Kolem kempu sice vede cesta dolů k sečské vodní elektrárně, ale nebylo jasné, zda-li je tam taky nějaký ten most. V rozhodování nepomohla ani podrobná mapa okolí pověšená před recepcí snad v měřítku 1:10 000 a ani dotaz přímo dívce na recepci. Risk se ale vyplatil. Cesta končí sice před elektrárnou, ale pěšina pak vede kolem ní rovnou na most. A není to nezajímavé! Potrubí o světlosti 2 000 mm k elektrárně je z převážné délky dřevěné a ukončené ve vyrovnávací komoře. Ta je 40 m vysoká s kruhovým půdorysem o průměru 11,5 m z betonu. Pro tlumení nevyrovnaných odtoků z vodní elektrárny a pro jejich rovnoměrné vypouštění do dolní trati řeky byla na Chrudimce nad mlýnem Padrty vybudována vyrovnávací nádrž Padrty se sypanou zemní hrází a kamenným korunovým přelivem.

 

Projeli jsme chatovou oblastí kolem pensionu Čtyřlístek, jehož bazén lákal ke koupání a po modré vyrazili kolem Padrťského mlýna k Bojanovu. Moc dobrý nápad to ovšem nebyl. Slušně sjízdná cesta používaná chataři je uprostřed přerušena kvůli zákazu vstupu na soukromý pozemek a při obchůzce přes les bylo nejen nutno kola tlačit nahoru a vést i z kopce, ale navíc jsme z oblečení setřepali několik klíšťat. Po této zkušenosti jsme se prodírání lesem či travou vyhýbali a drželi se pro jistotu pořádných cest (nejlépe asfaltových :-)) )

 

Všude se dočtete, že celá oblast je protkána cyklostezkami. A opravdu narazíte na křižovatkách na spousty cedulek (a na spoustě křižovatek pro změnu jakékoli značení zcela chybí!!!), protože snad každá místní komunikace má nějaké to číslo. Bůhví odkud vede a bůhví kam... A bůhví proč!!! Na ježdění po místních silnicích 2. a 3. třídy stačí použít běžnou turistickou mapu a míst, kde značená cyklotrasa opouští silnice je naprosté minimum. A zásadně se tyto trasy vyhýbají také barevně značeným trasám KČT, což v praxi znamená, že i spoustě zajímavých míst. Naopak spojují ve většině případů nikterak zajímavé a ničím významné vesničky.

 

Předchozí text přesně popisuje i okolí tzv. Kočičího hrádku. Při putování po cyklotrasách vám zůstane tato zvláštní památka zcela utajena, ale dostanete se k ní buď po zelené ze zámeckého parku ve Slatiňanech nebo naopak z druhé strany od výletní restaurace Monako. Miniatura středověkého hradu patří mezi oblíbené atrakce nejmladší generace. Však zejména pro ně byl v letech 1898 - 1901 postaven :-)

Kočičí hrádek

Kočičí hrádek

Zámek Slatiňany, to jsou především koně a koně a ještě jednou koně (výběhy koní v parku, hippologické muzeum (muzeum koní), které se dělí na vědeckou a uměleckou část dokumentuje vývoj koně v časovém sledu po 3500 let, socha koně v parku, v sousedství zámku je umístěn v bývalých knížecích stájích hřebčín známý chovem starokladrubských vraníků, jediného to českého plemene....). S uzenářským špízem jsme poseděli ve stínu a kolem nás se projížděla princezna, bojovnice Xena či indiánky na nádherných koních či pro změnu kočáry tažené opět čím jiným než koňmi!!

Slatiňany

Slatiňany

Volně přístupná zřícenina gotického, renesančně přestavěného hradu Žumberk se nachází v těsné blízkosti statku přímo nad stejnojmennou vsí. A kdo má sebou baterku, může prozkoumat i podzemí.

Žumberk

Žumberk

Ležáky potkal obdobný osud jako mnohem známější Lidice. Byla to osada chudých kameníků a drobných chalupníků. Tvořilo ji osm domků, seskupených kolem mlýna - ten dal základ osadě, nazývané podle potoka Ležáku. A právě ve mlýně, se v roce 1942 ukrývala jedna ze skupin parašutistů s vysílačkou s volacím kódem Libuše. 24. června 1942, byla osada obklíčena nacisty a vypálena. Obyvatelé byli zastřeleni na pardubickém popravišti. Celkem bylo tehdy zavražděno 23 mužů, 22 žen a 11 dětí. Místo je dnes pietně upraveno a rozhodně stojí za krátké zastavení.

Ležáky Ležáky

Ležáky

 

Etapa třetí

Lichnice, Hedvičino údolí, Žleby

Autokemp U letadla - Kraskov - Podhradí - Lichnice (zřícenina hr.) - Pekelské rybníky - Hedvičino údolí (Peklo) - Třemošnice - Závratec (vápenka) - Ronov nad Doubravou - Žleby - Filipov - Čáslav (ČD)

v kempu U letadla

Předpověď počasí je neměnná - opět denní teploty vystoupají až k 33°C. Takže raději nic moc namáhavého s možností dodržet pitný režim.

 

Do Kraskova je to příjemně z kopce a silueta hradu Lichnice je viditelná hned z obce Seč. Ale nejprve nás čeká Žižkův dub v obci Podhradí. Solitérní strom s krásnou korunou je vysoký cca 28 m s obvodem kmene 9 m. Jeho stáří je odhadováno na 700 - 800 let. Sám Jan Žižka nikdy hrad neobléhal, přesto název stromu nese jeho jméno. Odráží se tak odvěká touha a víra v něco pevného, neporazitelného.

 

Přes 600 let tu stojím u staré hradní cesty. Viděl jsem hrad tento stavět - jeho slávu - obléhání - zánik. Kéž bych se dočkal jen šťastných dnů příštích věků.

 

Zřícenina hradu Lichnice se nachází na jednom ze hřebenů Železných hor. Za 15Kč máte možnost si vyslechnout odborný výklad, ale můžete se po objektu potulovat sami. Až tolik toho k vidění není, ale každopádně je z něj nádherný výhled do středního Polabí.

Lichnice Lichnice Lichnice

Lichnice

Od dolního Pekelského rybníka proráží hřeben hluboká skalnatá rokle Peklo s balvanitým řečištěm Zlatého potoka. Jakoby se člověk najednou opravdu ocitl ve skutečných horách! Údolí se také často nazývá Hedvičino a na jeho jižním okraji stávala starobylá Hedvičina huť, založená v roce 1815 a přebudovaná po první světové válce na strojírenský závod. Jeho socialistickou slávu dodnes připomíná opravdu klasické dělnické sousoší. Kousek za Třemošnicí každého jistě zaujme výrazná technická památka - zachovalá stará vápenka v Závratci, kam se vápenec dopravoval lanovkou z okolí Prachovic. Ale pokud očekáváte ceduli a nějaké ty informace, budete zklamáni. Nenajdete zde vůbec nic.

Peklo neboli Hedvičino údolí Slévači Vápenka v Závratci

Železné hory

Sledujeme tok řeky Doubravy přes Ronov nad Doubravou (rodiště českého krajináře Antonína Chittussiho (1847 - 1891) + galerie) k obci Žleby velmi lehce zvlněnou krajinou.

 

Zámek Žleby je známý z několika českých pohádek a je přístupný s průvodcem. V zámeckém parku je obora a obůrka. Světovou raritu v podobě bílých jelenů můžete u nás spatřit na několika místech. Jedním z nich jsou Žehušice u Kutné Hory a druhou právě zmiňovaná obora u romantického zámku Žleby. V obůrce, určené především dětem, je expozice dravců, sov, kunovitých šelem, spárkaté zvěře a vodního ptactva. My ovšem měli smůlu nadvakráte. V poledne je v zámku polední pauza a další krmení jelenů bylo v plánu až o půl čtvrté. Tak aspoň báječná svíčková na smetaně v hospůdce na náměstí a pak opět do sedel směrem k Čáslavi.

zámek Žleby zámek Žleby zámek Žleby

zámek Žleby

Poslední zajímavostí na cestě je osada Filipov. Obytné domy s jednotící novogotickou úpravou průčelí působí velice zajímavě, ale některé domky jsou necitlivě upraveny současnými obyvateli (a častěji spíše neupraveny v tzv. romském stylu). Poslední v řadě je zámeček v současnosti rekonstruován za účelem vytvoření multifunkčního hotelového zařízení a spolufinancován Evropskou unií.

Filipov Filipov

Filipov

A malá perlička na závěr. Pokud někdo znáte vysvětlení - určitě napište!! Zakoupili jsme si jízdenky do Brna a čekali na příslušný rychlík. Ale ještě před ním přijel vlak z opačné strany. Tj. od Havlíčkova Brodu do Prahy. A z nádražního rozhlasu se ozvalo podivné hlášení: .... tento vlak mimořádně v Čáslavi nenakládá jízdní kola... Dvojice cyklistů na vedlejší lavičce jen koukala, jak kolem projíždí zavazadlový vůz, jehož okny byla vidět kola, a hledala v jízdním řádu další spoj!!???