Český les 21.7.- 10.8.2008

toulání zapomenutými horami plnými ostnatých drátů

 

Třítýdenní lázeňský pobyt v Mariánských lázních prokládám samozřejmě výlety do okolí. Takže tentokráte bez zkušeností s ubytováním či stravováním - vše za mne vybrala a platí zdravotní pojišťovna. Jako dopravní prostředek vždy použito auto.

 

Český les tvoří pohraniční pohoří v délce cca 80 km počínaje Čerchovem (1041 m) u Domažlic a konče horou Dyleň (940 m) jižně od Chebu a těžko se u nás hledá podobně opuštěná rozsáhlá krajina. Dvojí válečné vyhnání a s výjimkou vojenských posádek a radarových věží odsud na dlouhá léta vymizel život... Zaniklá sídla připomínají skrovné rozvaliny domů, někdy pamětní kříž. Přitom ale nelze říci, že likvidované obce doplatily po roce 1945 vždy jen na polohu za drátěnými zátarasy. Vzhledem k tomu, že dosídlovací programy organizované komunistickou vládou byly zejména na Tachovsku mimořádně neúspěšné, zanikly i četné vsi dost daleko od hranice - prostě v nich neměl kdo žít. Nikde není kontrast mezi opuštěnou krajinou českých Sudet a zalidněným územím za hranicí tak silný, jako právě na českoleském pomezí.

 

Právě radarové věže v této oblasti bývaly kdysi místem, kde působil můj muž, takže pro všechny ty, co se o tuto problematiku zabývají více, doporučuji jeho web - www.iron-curtain.info

 

výlet první - 26.7.2008 - Dyleň / Tillenberg

První větší výlet ( pěšky cca 13 km) za památkami a krásami Českého lesa začínám ve Vysoké, v krajině plné smutku, slz a beznaděje - v krajině dodnes plné ostnatých drátů.

Vysoká (Mayersgrün) leží na okraji pohraničních lesů na severovýchodním úpatí Dyleně. První zmínky o obci pocházejí z poloviny 13. století. Ale nejprve odsun a později v 50.letech blízkost hraničního pásma a přísně střeženého prostoru Dyleně přinesl obci jen zkázu. 90% domů bylo zbořeno a zplundrován byl i kostel. A právě tato ruina byla upravena jako pietní místo upomínající devastaci Vysoké a okolních osad - byla obnovena věž a zajištěno zdivo zdí. Dávno zřícená střecha chybí...

Až k lesu lze ještě pokračovat autem, ale nahoru na Dyleň (940 m) už se musí pěšky. Vyrážím po zelené, pořád rovně za nosem. Věž na Dyleni sloužila vojenským účelům jako radarová stanice a dneska je ještě pořád obehnaná původním ostnatým drátem (ač zčásti rozpadlým) a je soukromým majetkem hlídaným stálou službou a psy.

Při obcházení objektu z pravé strany se otevírají pohledy do krajiny, ale pak už cesta schází lesem ke státní hranici. Je to zvláštní pocit volně se procházet místy, kam ještě docela nedávno běžný člověk za železnou oponu nesměl. A německé borůvky chutnají obzvlášť dobře!

Pramen Granatbrunnen na německé straně nabízí občerstvení a střed Evropy pak příjemné posezení. Škoda jen, že deska s mapou a popisem způsobu výpočtu již není zásluhou nepříznivých povětrnostních vlivů moc čitelná. A přiznávám - i znalost němčiny trošku chybí.

Kousek se vracím zpátky a abych nemusela znovu stoupat na Dyleň, kopíruji po červené státní hranici až kousek za kámen Königsstein Napoleonstein.

Žlutá značka mne přivádí do míst, kde stála PS rota. Kilometry ostnatých drátů, obrovská opuštěná zdevastovaná budova i garáže, vše postupně pohlcuje bolševník a les. Ještěže jsem pohlavím ženského a nemusela jsem na nějakém takovém podobném místě "sloužit" vlasti.

Končím opět ve Vysoké - procházkou mezi dávno opuštěnými hroby na místním hřbitůvku. Ten je nedaleko od kostela a směřuje k němu dřevěný ukazatel. Smutná to procházka kolem dávno opuštěných hrobů - vítá mne především spousta plevele a do očí bijící elektrický ohradník...

výlet druhý - 27.7.2008 - Zvon/Plattenberg

Mým cílem je další bývalá vojenská věž - Zvon/Plattenberg (862 m) a jeho okolí. První zastávkou je zaniklá osada v údolí Radbuzy - Mostek / Schwanenbrückl - resp. vše, co z ní zbylo po jejím rozboření koncem 50. let, tj. starý kamenný most přes Radbuzu z r. 1809, který byl obnovený v roce 1990. Krásný most, ale nějaký nedodělaný a zarůstá kopřivami a všelijakým býlím a cesta přes něj nikam nevede ...

Silnička pokračuje k bývalé vsi Václav / Wenzelsdorf a přes bývalý Rabov pokračuje k bývalé vsi Pleš / Plöss. Tato obec byla největší ze zaniklých příhraničních obcí na Domažlicku - v roce 1930 zde žilo více než 700 obyvatel. Dnes je jedinou udržovanou stavbou bývalá hájovna, upravená po roce 1990 na hostinec (ale nevypadalo to, že funguje). Z ostatní zástavby jsou patrny jen nevýrazné zbytky základů, viditelné zejména v horní části vsi ve svahu pod býv. hřbitovem. Zde je také socha sv. Jana Nepomuckého, obnovená po roce 1990.

Nejzajímavější částí bývalé vsi je hřbitov. Pleš měla kostely dva, oba byly v 50. letech zničeny, ale místo, kde stával hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele je včetně hřbitova pietně upraveno.

Odlesněná náhorní planina je dnes využívána především pro pastvu skotu a od východu jí dominuje vrch Velký Zvon, nejvyšší v této části Českého Lesa na našem území s ještě stále funkční vojenskou věží. Ale nápadný je taky Böhmerwaldturm (894 m), volně přístupná věž na území Bavorska z roku 1984 postavená z touhy po staré vlasti, kterou pociťovali odsunutí občané. Ta stojí jen asi kilometr od hranice nad německou obcí Stadlern. K ní jsem se však dostala cestou necestou, vedená především šipkou GPSky od vsi Václav, protože značená cesta od nás žádná nevedla a kdo by to celé objížděl...

Cestou zpět do Mariánských lázní zajíždím ještě k prameni Radbuzy nedaleko Liščích domků a tou úplně poslední zastávkou je Pivoň - zpět k životu se pomalu probouzející starý a významný klášter, ukrytý v odlehlém údolí nedaleko Poběžovic.

výlet třetí - 5.8.2008 - Havran

Náš dnešní cíl (poslední týden lázeňského pobytu si užívám ve dvou), vrch Havran (894 m), nejvyšší vrchol této části Českého lesa leží v hlubokých příhraničních lesích západně od Lesné a jihozápadně od Tachova. Na jeho vrcholu stojí věž bývalé vojenské pozorovatelny - s velkou opatrností lze vystoupit na její vrchol a odkud se nabízí krásný rozhled po okolí.

Z české strany je to sem pro pěší hodně daleko, proto jsme si jako výchozí místo zvolili parkoviště u chaty Silberhütte na bavorské straně hranice, což znamenalo příjemnou procházku bez většího převýšení po lyžařských běžeckých trasách a možnost prohlédnout si cestou křížový kámen.