Pobaltí - 15.-26.8.2010

Litva, Lotyšsko, Estonsko

 

Po úspěšné loňské prázdninové cestě autem Polskem a Slovenskem s krátkou návštěvou Ukrajiny máme v plánu letos se synem něco podobného zopakovat. Honza navrhuje Švýcarsko a Alpy, já navrhuji Pobaltí - a můj hlas s ohledem na finanční náročnost má samozřejmě větší váhu, takže cíl je jasný :-) Zbývá už jen naplánovat termín, obsazení auta a program...

 

Obsazení je domluvené rychle. Mému muži připadá tento nápad příliš bláznivý a dobrovolně se svého místa v expedici vzdává :-( Takže budeme tři - já, syn Honza a jeho přítelkyně Helenka, tj. celkem dva řidiči. Termín je tím pádem taky jasný - konec prázdnin, druhá polovina srpna.

 

Nad programem si hlavu lámu až dva týdny před odjezdem. Spát budeme ve stanech, dopravu zajistí vlastní auto a jídlo budeme nakupovat v supermarketech, takže s výjimkou výměny Kč za € a zajištění dostatečné rezervy pro placení platební kartou na účtu je potřeba jen upřesnit program. První verze zněla Polsko + Litva, ale nakonec vítězí verze Litva + Lotyšsko + Estonsko a přes Polsko jen co nejrychlejší průjezd, protože na celou akci máme vyhrazeno 14 dnů.

Pobaltí

Ještě je potřeba:

 

1/ Nastudovat rozdíly v pravidlech silničního provozu - na první rozdíl narážím hned - do povinné výbavy musím přidat hasicí přístroj :-( Zato informace o placení poplatků na dálnicích jsou potěšující - neplatí se. A zbytek pravidel ohledně silničního provozu jsou v podstatě shodná s našimi.

 

2/ Poučit se ohledně ceny benzínu v jednotlivých státech - skvělé, všude je levnější než u nás :-) Průměrná cena Naturalu 95 v srpnu 2010 vychází následovně:

 

 místní měna/litr Kč/litr

Česko   31,50

Polsko 4,70zloty29,80

Litva  4,12 litas30,20

Lotyšsko0,767 lats27,50

Estonsko17,50kroons28,70

 

3/ Vyznačit si do mapy polohy kempů - sice se ve všech třech pobaltských státech smí kempovat ve volné přírodě, ale sprcha rozhodně nebude občas k zahození :-)  
www.camping.lt resp. www.camping.lv resp. www.camping-estonia.ee

 

4/ Nahrát si do GPSky data z www.geocaching.com, protože doufám, že právě keše nás zavedou na ta nejzajímavější místa podél trasy.

 

Název Pobaltí dnes označuje tři země v severovýchodní Evropě na východním pobřeží Baltského moře - Litvu, Lotyšsko a Estonsko - trojici států s otiskem Baltského moře v krajině i v charakteru. Jsou nám blíže, než si mnohdy uvědomujeme. Z hlediska historie, kultury i pohledu na svět. Bylo by velikou chybou představovat si pod bývalými sovětskými socialistickými republikami nějaké „Rusko“.

 

 Litva LotyšskoEstonsko

název v jazyce země Lietuva Latvija Eesti

název v angličtině LithuaniaLatviaEstonia

MPZLTLVEST

počet obyvatel 3,3 mil. 2,2 mil. 1,3 mil.

rozloha65 tis. km2 65 tis. km2 45 tis. km2

hlavní město VilniusRigaTallinn

národnostní složení 85% Litevců
6% Poláků
5% Rusů
60% Lotyšů
28% Rusů
4% Bělorusů
Estonci 70%
Rusové 25%
Ukrajinci 2%

úřední jazyklitevština
(podobá se lotyštině)
lotyština
(podobá se litevštině)
estonština
(velmi odlišná od litevštiny a lotyštiny)

náboženstvíbez vyznání 15%
katolíci 80%
pravoslaví 3%
bez vyznání 35%
luteráni 24%
katolíci 18%
pravoslaví 15%
bez vyznání 35%
luteráni 30%
pravoslaví 28%
katolíci 3%

nezávislostdo 18. století
16. února 1918
11. března 1990
do 13. století
18. listopadu 1918
21. srpna 1991
do 13. století
24. února 1918
20. srpna 1991

dějiny na Wikipedii LitvaLotyšskoEstonsko

nejvyšší vrchol Aukštasis
294 metrů
Gaizinkalns
311,6 metrů
Suur Munamägi
318 metrů

průměrná nadmořská výška 99 m 87 m 50 m

jezer28003000
největší Lubáns 81 km2
1 400
největší Čudské jezero
2 610 km2

lesů30%46%47%

délka baltického pobřeží 91 km 494 km 3 794 km
velmi členité, 1 500 ostrovů
největším je Saremaa a Hiiumaa

měna litevský litas,
litevsky lietuvos litas,
lotyšský lat
lotyšsky lats
estonská koruna
estonsky Eesti kroon

naše platební karta v srpnu 2010 přepočítávala: 1 litevský litas = 7,33 Kč 1 lotyšský lat = 35,9 Kč1 estonská koruna = 1,64 Kč

 

Dějiny pobaltských států jsou plné tragických událostí. Historie Pobaltí je pohnutá, plná útlaku a nespravedlnosti podobně jako ta naše. Na území se postupně vystřídali Poláci, Prusové, Němci... Největší šrám na současné duši však mají na svědomí Rusové. Ti se během více jak padesáti let své nadvlády marně snažili zničit místní jazyk, náboženství a celou národní kulturu.

 

Ve srovnání s většinou středoevropských zemí, kde podíl dominantní národnosti blíží 100%, je podíl Litevců, Lotyšů i Estonců ve své vlastní zemi velmi nízký. Demografický obraz všech tří států výrazně poznamenaly události 20. století. V srpnu 1939 byl představiteli Německa a Sovětského svazu podepsán pakt Molotov-Ribbentrop o rozdělení vlivu v Pobaltských státech. Stalin si chtěl zajistit vliv všude tam, kde o něj Rusko přišlo ve 20. letech. Mezi lety 1940 až 1944 byla Litva, Lotyšsko i Estonsko okupováno nejdříve Sovětským svazem, pak Německem a poté po úspěšné ofenzívě od roku 1944 až 1991 opět Sovětským svazem. Během sovětské okupace v letech 1940-41 se popravovalo a deportovalo na Sibiř či do Střední Asie - naprostá většina nepohodlných osob transport nebo následný pobyt nepřežila. Během německé okupace zahynuly statisíce lidí a nacistická armáda prakticky zcela vyhladila židovskou komunitu. Po roce 1944 hodně lidí emigrovalo, mnoho jich bylo deportováno na Sibiř. A do oblasti proudili Rusové - především rodiny vojáků či vysoce postavených funkcionářů strany. Podobně jako u nás proběhla v roce 1952 nucená kolektivizace, podobně jako u nás byla podporována industrializace směrem k těžkému průmyslu.

 

Tak nějak bychom čekali ruštinu a azbuku, která je nám Slovanům přece jen docela blízká, ale žádný z jazyků - litevština, lotyština ani estonština - nepatří mezi slovanské a žádný z nich se češtině, ruštině natož angličtině nepodobá. Každá z těchto řečí se mi jeví naprosto nesrozumitelná a ničím nepodobná...

 

Při neznalosti místního jazyka se doporučuje začít angličtinou a později případně přejít na ruštinu - zvláště s ruskojazyčnými obyvateli, případně se starší generací. Vzhledem k tomu, jak dlouho byla tato země pod sovětskou nadvládou, mají zde lidé často ke všemu ruskému silný odpor. Přesto je ruština jazyk, kterým se cizinec v Pobaltí zatím domluví nejlépe, avšak je záhodno, aby bylo zcela jasné, že z Ruska nepocházíte. Mladší generace ovládá angličtinu a znalost němčiny souvisí s rozmístěním obyvatel německé národnosti před 2. sv. válkou.

 

Pro představu - Všeobecná deklarace lidských práv:

 

česky - Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
litevsky - Visi žmones gimsta laisvi ir lygus savo orumu ir teisemis. Jiems suteiktas protas ir sąžine ir jie turi elgtis vienas kito atžvilgiu kaip broliai.
lotyšsky - Visi cilveki piedzimst brivi un vienlidzigi sava pašciena un tiesibas. Vini ir apveltiti ar sapratu un sirdsapzinu, un viniem jaizturas citam pret citu bralibas gara.
estonsky - Koik inimesed sünnivad vabadena ja vordsetena oma väärikuselt ja oigustelt. Neile on antud moistus ja südametunnistus ja nende suhtumist üksteisesse peab kandma vendluse vaim.

 

Nerozumím ani slovo...

 

Je záhodno naučit se v daném jazyce pozdravit a poděkovat. Ach jo, i ta ruština už je pro mne cizí, po deseti letech povinné školní ruštiny včetně maturity mi utkvěla v paměti jediná fráze - Zdravstvujte tavarišč učitělnica a obávám se toho, že tenhle pozdrav se už rozhodně nenosí. Asi je mnohem vhodnější Dobryj děň...

 

Česko dobrý den děkuji

Polsko dzień dobry dziekuje

Litva laba diena dékui

Lotyšsko labdien paldies

Estonsko tere päevast tänan

Ruskydobryj děň spasibo

 

Neděle 15.8.2010
Brno - Ostrava - Bohumín - Rybnik - Katowice - Częstochowa - Warszawa - Białystok - Augustow
tento den - 800 km, celkem - 800 km

 

Z Brna vyjíždíme kolem poledne, protože po ranním návratu z Julských Alp se potřebuji trochu prospat v posteli. Za volant sedá Honza - míním i v autě dohánět a nadhánět spánek. A ještěže jedeme jen tři - skladovací prostor ve Fabii je celkem malý a spacáky, karimatky a stany musí být naskládány na jednom ze zadních sedadel.

 

Prší... Až k Bohumínu je to paráda po nové dálnici zvané u nás Via Moravica, jenže mezi Bohumínem a městem Czerwionka-Leszczyny téhle dálnice ještě kousek chybí. Přes Rybnik tedy jedeme po běžných silnicích a rychle si vzpomínáme na základní pravidlo polských silnic z loňska - všude samý semafor :-( Pauza znamená odlov několika keší v dešti v okolí Rybniku a můžeme pokračovat.

 

Přejíždíme z obce do obce, ale nemůžeme se divit - Hornoslezská průmyslová aglomerace (Górnośląski Okręg Przemysłowy) s počtem obyvatel 2,5 milionu je opravdu osídlena hodně hustě. A pořád prší...

 

Vůbec to neodsejpá, ale naštěstí se u města Czerwionka-Leszczyny vracíme na dálnici. Z Katovic toho tím pádem moc nezahlédneme, ale jsme rádi, že se zde neplatí mýtné a tachometr se pěkně točí. Střídáme se s Honzou za volantem vždy po cca 200 km - krajina kolem nás je jen mírně zvlněná a něco takového nás bude provázet celé dva týdny.

 

Hledání keše jsme si jako odpočinek řidičů naordinovali znovu. V automapě to vypadalo snadno, v praxi to znamenalo prodrat se neskutečnou džunglí kopřiv, rákosí a bahnem po kotníky a navíc se začalo rychle stmívat. Nebýt GPSky, asi bychom se z těch míst ani nevymotali zpátky a voda v kanystru v kufru byla poprvé užitečná - naštěstí je léto a sandály snad zase rychle uschnou... Tak po tomto zážitku nás už asi nic na téhle cestě nepřekvapí...

 

Konečně jsme snad ujeli dešti, obloha se začíná modrat a před námi je první z hlavních měst - hlavní město Polska Varšava (polsky Warszawa). Nemáme v plánu ji blíže poznat, chceme jen co nejrychleji projet, ale ač je už hodně pozdě večer a tma, kolony automobilů se do města šinou jen krokem. Sledovat semafory a brzdící auta před sebou a správné řazení do pruhů a navigaci v GPSce mne plně zaměstnává a koukat kolem sebe moc čas nemám - zbytek posádky odpadl a spí :-)

 

Hurá, velkoměsto je za námi a dálnice na Białystok před námi. Tlumím podsvícení GPSky a pobrukávám si se skupinou Olympic, abych zahnala chuť spát.

 

Spoléhat se plně na GPSku a nepřemýšlet se občas nevyplatí - těsně před Białystokem zjišťuji, že naše automapa Evropy si samozřejmě myslí, že nejkratší a nejrychlejší cesta do Vilniusu je přes město Hrodna v Bělorusku. Běloruské vízum však nemáme a nemíníme opustit území Evropské unie, kde je cestování přes hranice mezi státy radostí. Střídám se s Honzou a točíme více na sever k polsko-litevské hranici. Vesnice s minimálním veřejným osvětlením, silnice úzká, ale zkrátili jsme si to o pár kilometrů a průjezd Białystokem. Je po půlnoci, tedy už pondělí, jsme zpátky na hlavním tahu a najednou jsou silnice plné TIRáků. I únava je znát, máme za sebou 800 km a tak na prvním vhodném odpočívadle stavíme - nebudeme riskovat, pár hodin se raději prospíme. Mladí staví stan, mně stačí natáhnout igelit vedle auta a vytáhnout spacák. Je nádherně teplo a svítí miliony hvězd.

 

Ale až taková pohoda to není - kamióny projíždějící po silnici dělají naprosto úděsný kravál :-( Příště budeme rozhodně chytřejší a stočíme to nejdřív kousek bokem po vedlejší silnici.

 

 

Pondělí 16.8.2010
Augustow - Lazdijai - Veisiejai - Merkine -Jašiunai - Medininkai - Vilnius
tento den - 328 km, celkem - 1128 km

 

Ráno si konečně můžeme prohlédnout také krajinu kolem sebe - placatá :-) Jen ty příšerné kamióny... V městečku Augustow se na kruhových objezdech samozřejmě tvoří dlouhé kolony. Raději odbočujeme na bývalý hraniční přechod Ogrodniky(PL)/Lazdijai(LT) než pokračovat dále na Suwalki. A konečně prázdná silnice. K hranici mezi Polskem a Litvou to máme cca 50 km.

 

Krátce zastavujeme u památníku v Giby, památníku největšího zločinu prováděného Sověty na polských občanech po druhé světové válce. Právě odsud, z okolí, bylo zatčeno jednotkami Rudé armády a NKVD cca 2000 lidí v létě roku 1945 kvůli spolupráci s polským podzemním hnutím. 600 z nich bylo odvezeno neznámo kam a jejich osud stále není znám.

Giby, památník

Polsko - Giby, památník

Na hranicích to vypadá obdobně jako na těch našich, opuštěné budovy, prázdná parkoviště a směnárna v boudičce. Měníme eura za litevské litasy (LTL) - Polskem jsme projeli bez złotého s útratou pouze za benzín a tedy placenou bez problémů kartou.

Litva - sochy poblíž Veisiejai

Příjemná je zastávka mezi dřevěnými sochami u rybníčka, ale vůbec nejpříjemnější je zastávka u jezera Aviris. Nádherné koupání - písčité borovicemi porostlé břehy a průzračná prohřátá voda.

Litva, jezero Aviris Litva, jezero Aviris

Litva, jezero Aviris

Přejíždíme přes řeku s názvem Nemunas v městečku Merkine, v městečku ležícím na starobylé stezce z Varšavy do Vilniusu. Právě zde, na kopci nad řekou byl kdysi postaven hrad - do dnešní doby zůstal jen ten kopec, na který vede schodiště a nabízí krásný výhled do údolí řeky a okolní rozlehlé lesy.

Litva, Merkine Litva, Merkine

Litva, městečko Merkine

Projíždíme kolem dalšího smutného památníku - 3. června 1944 zde nacisté upálili téměř všechny obyvatele vesničky Pirčiupiai za pomoc partyzánům - zemřelo jich zde 119 a pouze 13 se podařilo uniknout. Událost připomíná socha zvaná Matka Pirčiupiai.

Matka Pirčiupiai

Litva - Matka Pirčiupiai

Nemíříme totiž přímo do hlavního města Litvy, Vilniusu, ale nejprve míníme "zdolat" nejvyšší vrchol Litvy. A nebudeme troškařit, zdoláme rovnou oba nejvyšší vrcholy - Aukštojas s výškou 293,84 m a Juozapines s výškou 292,7 m, protože jsou od sebe vzdáleny pouhých 500 metrů. Jako první je pokořen Juozapines, auto se nám daří zaparkovat asi deset metrů od vrcholu a metr pod ním, takže to vlastně až taková námaha nebyla :-)

Juozapines

Litva - Juozapines 292,7 m

Zdolat Aukštojas je mnohem, mnohem těžší. Blízkou usedlost hlídá pes a stádu ovcí jsme se taky nelíbili :-( Pes na nás štěkal jako divý a ovce to vzaly naším směrem poklusem...

Aukštojas

Litva - Aukštojas 293,8 m

Aukštojas

Litva - výhled z Aukštojasu na Juozapines - ta jasná tečka je naše auto :-)

A zbývá jen dojet do hlavního města Litvy, do Vilniusu, což je jen nějakých 25 km. Doufejme, že kemp bude přesně na těch souřadnicích, jaké byly uvedeny na Internetu...

 

Byl!! Ale je to takové docela zvláštní místo. Kus obrovského oploceného asfaltového parkoviště pro karavany či auta a kousek bokem plácek určený ke stanování. Ze všeho nejvíc mně to tady připomíná parkoviště před brněnským výstavištěm. Místo ticha vzdálený hluk dopravy, sociálky v přenosných stavebních buňkách, ale voda je horká a všude je čisto. Jen cena je trochu moc vysoká pro naši kapsu - za osoby platíme 3x16 Lt, za auto 10 Lt a jeden stan 12 Lt tj. 70 Lt což je po přepočtu 513Kč. Za tohoto počasí se přece v pohodě vyspím zase jen na kusu igelitu na zemi... Respektive v plánu jsem to měla, ale armády mravenců mne nakonec donutily postavit si plátěný domeček.

 

Na večerní poznávání města moc času ani energie nezbývá. Přes řeku Neris zde žádný most nevede, takže pěšky se dá vyrazit pouze k televizní věži.

Vilnius, Neris

Litva - Vilnius, řeka Neris

Věž je se svými 326,5 metry nejvyšší stavbou v Litvě a zde se odehrály jedny z nejdůležitějších událostí při obnovení nezávislosti Litvy v lednu 1991. Právě tady tehdy zahynulo 13 obránců a přes 500 lidí bylo zraněno při útoku zvláštních jednotek ruské armády během obsazování televize a rozhlasu. Dnes tady na památku obětí demonstrací sovětského režimu stojí vyřezávané dřevěné kříže.

Vilnius, televizní věž

Litva - Vilnius, televizní věž

 

Úterý 17.8.2010 -
Vilnius - Moletai - Kaltanenai - Palušé
tento den - 131 km, celkem - 1259 km

 

Dnešní den věnujeme litevské metropoli ležící na soutoku řek Neris a Vilnia - Vilnius má dlouhou a bohatou historii a Staré město, historické centrum, je zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Vilnius se dříve česky nazýval Vilno, Poláci jej nazývají Wilno a litevsky se prostě jmenuje Vilnius.

 

Centrum se rozkládá na jižním břehu řeky Neris, takže zaparkovat se nám snad podaří zadarmo někde na břehu severním a vyrazíme pěšky - trošku máme obavu, ve městě žije asi půl miliónu obyvatel a doprava svou hustotou připomíná Brno. Ale nebyl to nakonec žádný problém - sice na hlíně, ale zadarmo :-)

 

Přes řeku přecházíme po Zeleném mostě, sousoší dělníků a kolchozníků nás praští do očí. Co vlastně můžeme očekávat?

 

V 16. století byl Vilnius jedním z největších měst východní Evropy a polština a Poláci k tomuto městu patří i dnes. Jeho srdcem je Katedrální náměstí s klasicistní katedrálou sv. Stanislava a sv. Vladislava (tři bronzové sochy na štítu představují sv.Kazimíra, sv.Stanislava a sv.Helenu jako symbol Litvy, Polska a Ruska), 57 metrů vysokou zvonicí, která je pozůstatkem původních hradeb a Gediminasovu sochu.

Vilnius, katedrála sv. Stanislava a sv. Vladislava

Litva - Vilnius, Katedrální náměstí

Úzké a klikaté uličky Starého města ukrývají malá nádvoří a staré kostely připomínající atmosféru let dávno minulých. Vilnius bývá často nazýván městem kostelů, na jeho území se jich totiž nachází více než 50 - klasické římskokatolické kostely, pravoslavné kostely i původní židovské synagogy. Převažuje barokní styl - nejstarším je kostel sv. Kazimíra z let 1604 – 1615. Potupy se mu však dostalo roku 1963, kdy byl využíván jako muzeum ateismu - Lenin byl umístěn v místě hlavního oltáře. To se nejspíš svatý Kazimír, který byl v roce 1636 prohlášen za nebeského patrona Litvy, v hrobě obracel. Kostel byl vrácen věřícím až v roce 1988.

Vilnius, kostel sv. Kazimíra

Litva - Vilnius, kostel sv. Kazimíra

Klenotem litevské gotické architektury a jednou z nejkrásnějších staveb ve městě je červený cihlový kostel sv. Anny. Pochází z 16. století a je postaven z 33 druhů červených cihel.

Vilnius, kostel sv. Anny

Litva - Vilnius, kostel sv. Anny

Centrem vilniuského života bylo po dlouhou dobu Radniční náměstí, kde stojí klasicistní Stará radnice z počátku 16. století.

Vilnius, Radniční náměstí

Litva - Vilnius, Radniční náměstí

Procházíme se i kolem Muzea KGB, které je jakýmsi památníkem obětí ruských okupantů v minulém století.

Vilnius, Neris

Litva - památník obětem teroru KGB ve Vilniusu

Na pravém břehu řeky s názvem Vilnia se nachází hora a to ne ledajaká. Na vrcholu stojí pomník - tři bílé kříže. Podle legendy zde bylo zabito sedm mnichů františkánů a na jejich památku zde byly postaveny tři dřevěné kříže - hodně dávno, kolem roku 1620. V roce 1916 zde pak postavili kříže betonové - ty zde stály do roku 1950, kdy je v dobách sovětské vlády vyhodili do vzduchu. Nové kříže, z roku 1989 jsou o kousíček vyšší a v základech jsou zazděny zbytky těch původních. Za námahu s výstupem na horu Tří křížů (litevsky Triju Kryžiu paminklas), jeden ze symbolů litevské metropole, budete odměněni překrásným výhledem na Staré město. Pokud se zrovna nebude schylovat k dešti, jako se zadařilo mně :-(

Vilnius, hora Tří křížů

Litva - Vilnius, hora Tří křížů

Při toulkách městem jsem navštívila spoustu dalších kostelů - i pravoslavných, protože právě ty jsou pro našince hodně exotické. Nemělo význam se snažit nějak je rozlišovat. Je jich zde prostě moc...

 

Prohlídku města budu muset brzy ukončit - čas společného srazu se blíží, ale ještě doufám stihnu jeden horolezecký výstup. Dominantou města je vrch Gediminas, pojmenovaný po národním hrdinovi, na němž se nachází poslední pozůstatek Gediminasova hradu - věž z červených cihel, která byla vystavěna ve 13. století. Z jejího vršku (za vstup platím 5 Lt) je nádherná vyhlídka na celý Vilnius.

Vilnius, Gediminasův hrad

Litva - Vilnius, Gediminasův hrad

Vilnius, Gediminasův hrad

Litva - Vilnius, Gediminasův hrad, pohled na Staré město

Vilnius, Gediminasův hrad

Litva - Vilnius, Gediminasův hrad, pohled na moderní centrum a řeku

 

V podvečer opouštíme litevskou metropoli. Cílem je místo označované jako jeden ze středů Evropy. Jen na území naší země najdeme minimálně čtyři středy Evropy a o stejnou poctu usilují i další země v okolí. Ono je totiž otázkou, jak vlastně střed Evropy definovat, ale tento střed, definovaný jako geografický rozhodně nevynecháme, protože je vzdálen od Vilniusu pouhých cca 25 km a je uváděn v Guinessově knize rekordů.

Geografický střed Evropy poblíž Vilniusu

Litva, geografický střed Evropy poblíž Vilniusu

Nejvyšší čas zamířit směrem národní park Aukštaitijos - u jezera poblíž městečka Palúšé by mělo fungovat veřejné tábořiště, resp. přímo v městečku autokemp.

Tábořiště v Palušé

Litva, tábořiště v Palušé

Samozřejmě funguje a zásluhou značení není problém toto místo nalézt. Mezi stromy stojí několik laviček, dva kryté přístřešky a kousek bokem kadibudky. Není problém vyhlédnout si dokonalé místo pro postavení stanu, jsme zde s výjimkou ještě jednoho stanu sami. Problém je postavit stan a nepromoknout do poslední nitky, protože počasí se zase jednou předvádí...

Národní park Aukštaitijos, Palušé

Litva, národní park Aukštaitijos, Palušé

 

Středa 18.8.2010
Palušé - Ignalina - Ginučiai - Zarasai - Daugavrils - Jékabpils - Vestiena
tento den - 293 km, celkem - 1552 km

 

Ráno nevypadá obloha o moc líp. Nad jezerem se válí mlha , všude je děsně mokro a teplo taky vypadá jinak. Rozhodně se nenecháme zlákat k pořádné ranní koupeli, vyčištění zubů stačí až až. Být krásně, asi bychom si půjčili loďku nebo kola a toulali se aspoň jeden den mezi jezery vzájemně propojenými potoky a říčkami. Ale protože krásně není, zůstáváme věrni autu. Jen po botanické stezce se samozřejmě vydáváme pěšky :-) A naštěstí se během dne vyčasilo!

Národní park Aukštaitijos, Palušé

Litva, národní park Aukštaitijos, Palušé

Přímo v Palúšé stojí krásný dřevěný kostelík. A před ním samozřejmě vysoký vyřezávaný dřevěný kříž a socha sedícího smutného Krista ("smutkelis" či v angličtině "sorrowful Christ"). Už začínáme tušit, že nás bude toto lidové umění provázet v Litvě všude.

Litva, dřevěný kostelík v Palušé Litva, dřevěný kostelík v Palušé

Litva, dřevěný kostelík v Palušé

Občas je to jako bychom projížděli skanzenem, ale v domcích žijí lidé a v každém městečku je supermarket, ve kterém bez problémů platíme kartou. Pouze dřevěný mlýn v městečku Ginučiai funguje jako muzeum.

 

Trainiškis je pro změnu známý především zásluhou dubu starého cca 1000 let s obvodem kmene více než 6 metrů a výškou cca 23 metrů.

Národní park Aukštaitijos, Trainiškis

Litva, národní park Aukštaitijos, Trainiškis

Vyšplháme i na obě kovové rozhledny - ta první stála kousek od městečka Ignalina na kopečku v lyžařském areálu a byla vysoká 26 metrů. A výhled? Lesy, lesy a zase lesy.

Národní park Aukštaitijos, Ignalina Národní park Aukštaitijos, Ignalina

Litva, národní park Aukštaitijos, Ignalina

Ta druhá stojí v Šiliniškes a za 2+2x1Lt si můžeme prohlédnout tuto jezerní krajinu z výšky 30 metrů. A výhled? Jezera, lesy a zase jezera.

Národní park Aukštaitijos, Šiliniškes Národní park Aukštaitijos, Šiliniškes

Litva, národní park Aukštaitijos, Šiliniškes

Třetím vyhlídkovým bodem je vrch Ladakalnis, ale ten jsme zásluhou nedokonalé teoretické přípravy vynechali :-(

 

V národním parku Aukštaitijos se nám moc líbilo, ale nezbývá, než zamířit zas dál - dále na sever :-)

Litva, národní park Aukštaitijos, Ginučiai

Litva, národní park Aukštaitijos, Ginučiai

Na pohodlné cestování po prázdných širokých a rovných silnicích jsme si rychle zvykli :-) Míjíme město Zarasai a po pár kilometrech se ocitáme v Lotyšsku a vlastně jsme si ani nevšimli, kde jsme přejeli hranici. Prostě tu mic nebylo - ani polorozpadlé celnice, ani trávou zarůstající parkoviště, ani cedule. Což by tak nevadilo, ale tím pádem ani žádná směnárna - no uvidíme, jak pořídíme bez místní měny.

 

U města Daugavpils přejíždíme přes řeku jménem Daugava, která je lotyšskou "matkou řek". Západní Dvina, jak se jí také říká, pramení v Rusku, protéká Běloruskem a ústí do Rižského zálivu v Baltském moři. Společnost nám bude dělat spoustu kilometrů, opustíme ji až za městem Jekabpils, ale při zpáteční cestě se s ní zase setkáme v Rize.

 

Silnice je kvalitní, cestuje se pohodlně, ale je potřeba opět zaplnit benzínovou nádrž. Hmm, nemáme ani jeden lotyšský lat. Ale máme € a platební kartu - zkusíme to a v nejhorším začneme s hledáním směnárny či bankomatu.

 

Tak tohle jsme si měli natočit na video... Zajíždíme ke stojanu tak, jak jsme zvyklí od nás - zleva je plno, tož z druhé strany než je otvor - jenže místní hadice není tak dlouhá... Nezbývá než popojet, ale ani to nestačí. Ten zleva už mezitím odjel, takže popojíždíme podruhé - na jeho místo. Konečně lze strčit hadici do otvoru - ale další potíž - prostě to neteče... Naštěstí zatímco my s Honzou řešili délku hadice, Helenka zaregistrovala, že všichni jdou nejprve zaplatit a teprve poté si naplní nádrž. No nazdar - normálně bychom vzali plnou, ale pokud máme zaplatit předem, kolik toho benzínu nám tam vlastně vleze? Já se svou již dávno zapomenutou znalostí ruštiny beru Honzu dovnitř pro jistotu sebou. Co kdyby obsluha znala anglicky... Neznala, ale je praktická, takže nám podává papír a tužku a my na něj píšeme počet litrů, druh paliva a číslo stojanu. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Ještěže číslovky a metrická soustava jsou zde stejné jako u nás... A zázrak, benzín po zaplacení teče!! To nejlepší však zůstalo nakonec - místní nám předvedli, jak se to řeší - proč přemýšlet nad krátkou hadicí, když můžete prostě najet autem obráceně :-))

 

Silnice rozhodně nejsou přecpané a jezdit po něčem takovém pouhou devadesátkou je rozhodně škoda, protože vedou převážně jen rovně. Ale ono je to střídavé - kdybychom měli dodržovat 70tku všude tam, kde je značka hrboly a nerovnosti, asi bychom až na sever nedojeli.

 

Jen města se nám moc nelíbí. Všudypřítomná kombinace paneláků s původními domky nepůsobí nikterak úpravně.

Lotyšsko, Jekabpils

Lotyšsko, Jekabpils

Nejvyšší kopec Lotyšska se nazývá Gaizinkalns, měří 312 metrů a nachází se v blízkosti města Madona. Vybrali jsme si jej za náš dnešní poslední cíl.

 

Tentokrát však doplácíme na to, že věříme GPSce a elektronické automapě Evropy. Namísto abychom dojeli do lyžařského střediska pod touto horou a poté vyšli nahoru pár set metrů pěšky, naviguje nás Oregon z opačné strany po zpevněné lesní cestě. Jenže ta ve skutečnosti končí u poslední samoty a naše Fabka má do džípu s pohonem na všechny čtyři hodně daleko. Říkáme si, že nemá smysl se vracet na asfalt a objíždět to - odložíme auto u té samoty a zbytek přece dojdeme pěšky. Vždyť ten kopec má jen 312 metrů a vzdálený je vzdušnou čarou jen něco přes kilometr a půl. No nebyl to dobrý nápad. Cesta samozřejmě vedla naším směrem jen kousek a zkratka přes louku a lesem "za šipkou" byla jako zlý sen. Pod našima botama zahynuly stovky šneků, les zde byl v podstatě neprůchozí a porost přesliček tak nějak dosahoval místy i mé výšky. Brrr. Na vrcholu nás čekala nedokončená rozpadající se rozhledna a celkově nijak udržované okolí. Měla to být rozhledna tak vysoká, aby přesáhla nejvyšší horu Pobaltí, ale nějak se nepovedla. Vstup nahoru je zakázán, ale ani přibližovat k ní se nemusí vyplatit - ve větru tu nejspíš kromě cihel lítají i okna. Po nejvyšší hoře Litvy jsme zde pořádně zklamáni.

Lotyšsko, Gaizinkalns

Lotyšsko, nejvyšší hora Gaizinkalns

Vracíme se k autu a vyvstává otázka - je sedm večer, kde budeme dnes spát??

 

U jezera Kalezers stojí na udržovaném travnatém plácku několik stanů - vypadá to jako kemp, pokusíme se zde ubytovat ač nemáme jediný lotyšský lat :-)

 

Chvíli okouníme a hned nám míří nějaká paní. Moje ruština je úděsná, její angličtina podobná. Nepokecáme... Paní přivolává dceru angličtiny znalou. Přiznávám, i moje angličtina za moc nestojí, ale Honza s Helenkou s tím problém nemají. Vypadalo to asi tak: já se zeptám česky, Honza to přeloží do angličtiny, děvče to mamince přeloží do lotyštiny, paní se zamyslí, lotyšsky odpoví, děvče to přeloží, Honza to přeloží... A tímto způsobem jsme si dohodli nocleh na jednu noc suma sumárum za 5€ :-) No vlastně chtěli původně 7€, ale my měli jen pěti a desetieurovku a ony neměly žádnou. Ale co - však namísto splachovacího záchodu je zde jen kadibudka (ale naštěstí s elektrickým osvětlením a toaletním papírem a především evropského typu) a namísto sprchy s horkou vodou jezero. "Bathroom", povídalo děvče a doširoka rozložilo směrem k jezeru ruce a tohle mi děcka ani nemusela překládat...

 

Stavíme oba stany a k večeři kuchtíme něco k jídlu z železné zásoby konzerv z domova - veselá parta poblíž chystá grilovačku a vypadá to na celonoční virvál u ohně. No nazdar. Ale ještě před setměním přichází déšť. A leje a leje a leje... Usínám za šumu padajících kapek a v hlavě se mi honí jedna myšlenka - nepsali náhodou na internetu, že v Pobaltí koncem srpna hodně prší a já tuhle informaci v podstatě nevzala pořádně na vědomí?!! Jenže něco na tom asi bude!! Příště pojedeme na jih...

 

 

Čtvrtek 19.8.2010
Vestiena - Taurene - Smiltene - Valka/Valga - Rongu - Elva - Tartu - Mustvee - Raadna
tento den - 319 km, celkem - 1871 km

A lije a lije, čaj vařím za pomoci deštníku a děcka prozrazují, že se byli po ránu vykoupat v bathroomu. Tak mne by do vody nikdo nedostal... Déšť na chvíli polevuje - rychle zbalit stany, nedá se nic dělat, povezou se mokré. Zásluhou té nepovedené navigace k nejvyššímu vrcholu jsme tak nějak ztraceni ve vnitrozemí téhle země a nezbývá než opět věřit GPSce. Potíž je v tom, že jen ty opravdu hlavní silnice jsou asfaltové a zbytek bývá šotolinový. Automapa Evropy od Garminu ale povrch nerozlišuje a ačkoli mám zapnutý zákaz navigace po nezpevněných cestách, vede mne na šotolinu. Samozřejmě leje a šotolinové bláto klouže jako bychom jeli po sněhové břečce. Honza radí se vrátit, ale za volantem sedím já - přeřazuji na trojku a jede se dál. Kde nic, tu nic, občas samota, ale častěji opuštěná než obydlená. Moc příjemný pocit to není. Celých 27 km zdoláváme čtyřicítkou a aspoň teď víme, jak vypadá lotyšský venkov :-) Ono je to problém - chceme projet takhle napříč celou zemí a v tomto směru žádná hlavní silnice prostě nevede.

Lotyšsko, šotolinové cesty na venkově

Lotyšsko, šotolinové cesty na venkově

Konečně se napojujeme na mezinárodní silnici spojující Rigu s městem Pskov v Rusku, ale užijeme si ji jen kousek. Nepotřebujeme do Ruska, ale na sever :-( Pořád leje a Lotyšsko navíc působí tak nějak opuštěně a zanedbaně. Nebo je to tím počasím a tím, že projíždíme liduprázdnou krajinou?

 

Projížíme městem na estonsko-lotyšské hranici zvaným Valga - opět nepoznáváme, kdeže byla ta hranice.

 

Estonsko působí úpravněji. dřevěné domky v severském stylu se nám moc líbí.

 

Tartu je druhým největším městem tohoto státu a je považováno za centrum celého jihovýchodního Estonska. Město je především domovem významné univerzity, založené švédským králem Gustafem II. Adolfem roku 1632. Městu dominuje vrch Toomemägi, jež kromě několika univerzitních budov zdobí polorozpadlý gotický kostel z 13. století. Centrem samotného Tartu je náměstí s radnicí - krásná je kašna zpodobňující mladý líbající se pár - samozřejmě pod deštníkem, ale pršet konečně přestává :-)

Estonsko, Tartu, vrch Toomemägi

Estonsko - Tartu, vrch Toomemägi

Jeden z domů je pomalu stejně šikmý jako známá věž v Pisse. V bance se mi daří bez problémů vyměnit eura za estonské koruny - skvělé, mohu se v obchůdku blýsknout svou znalostí ruštiny a koupit ???? ???? :-)

Estonsko, Tartu, náměstí Estonsko, Tartu, náměstí

Estonsko - Tartu, náměstí

Ještě kostel sv. Jana, ve kterém je výstava a můžeme vyrazit zas dál. Ale nakonec ještě zajíždíme k supermarketu. Těžko se vybírá, když člověk jedinému slovu nerozumí a to, co zná z domova koupit nechce. Přece si v Tartu nekoupíme Rosické těstovinové kolínka...

Estonsko, Tartu, kostel sv. Jana

Estonsko - Tartu, kostel sv. Jana

Dnešním cílem je Čudské jezero a doufám, že u něj objevíme i nějaké tábořiště k přespání. Estonsky jej nazývají Peipsi järv, ale kdoví, jak se to vlastně správně vyslovuje? Stojíme v údivu - jezero vypadá jako moře, včetně vln, příboje a písčité pláže. Středem jezera od severu k jihu vede estonsko-ruská hranice, ale na druhý břeh nelze dohlédnout.

 

Čtvrté největší jezero Evropy (po Ladožském, Oněžském a jezeře Vänern ve Švédsku) je dlouhé 72 km a maximální šířka dosahuje 50 km a nadmořská výška hladiny je pouhopouhých 30 metrů.

Estonsko, Mustvee, Čudské jezero

Estonsko - Mustvee, Čudské jezero

Po staletí tvořilo Čudské jezero hranici mezi katolickou a pravoslavnou Evropou. Jeho břehy jsou nízké, písčité a porostlé rákosím. Projíždíme městečkem Mustvee a v místě zvaném Raadna registrujeme tábořiště. Skvělé, ještě svítí sluníčko, je načase vysušit stany.

Estonsko, Čudské jezero

Estonsko - tábořiště v místě zvaném Raadna, Čudské jezero

Dokonalé, takovou pohodu v lese u jezera jsem ještě nezažila... Brno je vzdáleno vzdušnou čarou 1284 km, po silnicích 1591 km a naše počitadlo kilometrů ukazuje, že jsme ujeli celkem 1872 km.

Estonsko, Čudské jezero

Estonsko - Čudské jezero

 

Pátek 20.8.2010
Raadna - Johvi - Toila - Kunda - Loksa - Kolga - Tsitre
tento den - 259 km, celkem - 2130 km

Celí zmrzlí vylézáme ráno ze stanů. Tedy já vlastně už podruhé, protože budík jsem měla nastavený na 5:20 na východ slunce.

Estonsko, Čudské jezero

Estonsko - Čudské jezero

Mezi Kauksi a Vasknarvou tvoří pobřežní písek duny, porůstající borovými lesy a třicetikilometrová pláž je nejdelší v Estonsku. Nádherně modrá obloha, sluníčko a hejno bílých ptáků už jen dokresluje tu liduprázdnou nádheru.

Estonsko, Čudské jezero

Estonsko - Čudské jezero

A konečně moře u městečka Toila. Hurá, jsme na břehu Finského zálivu!!! Scházíme na kamenitou pláž poblíž vojenského německého hřbitova a olizujeme prst namočený do slané vody. Hm, moc slané není - vždyť obsahuje pouhých cca 4g soli v jednom litru, zatímco ve Středozemním moři je podíl soli téměř desetkrát vyšší (38 g/l)

Estonsko, Finský záliv, Toila Estonsko, Finský záliv, Toila

Estonsko - Finský záliv, Toila

Pak jenom kvůli pikantnímu názvu jsme navštívili město zvané Kunda. Malé přístavní město s největší estonskou cementárnou je dost ošklivé, ale zásluhou svého názvu patří mezi Čechy k nejnavštěvovanějším místům v Estonsku. I my se samozřejmě zapsali do Kundího deníku :-)

Estonsko, Kunda

Estonsko - Kunda

Je nejvyšší čas k obědu, ale objevit restauraci je vždycky tak trochu problém. Ale podařilo se - objevili jsme Gril. Jednotlivé položky jídelníčku nabízeli s pomocí fotografií, takže výběr šašliků dlouho netrval a překvapení na stole se nekonalo.

 

NP Lahemaa je jedním z největších a nejznámějších estonských národních parků. Lahemaa znamená česky „země zálivů " a zálivů je zde mnoho - ty největší mezi čtyřmi hlavními poloostrovy. Poloostrovy, ostrovy, lesy, močály, jezera, vodopády, stará rybářská obydlí, ale především bludné balvany. Na břehu, ale především v moři. Ten největší se nachází poblíž města Loksa, dosahuje výšky 7 metrů a je jedním z největších bludných balvanů v Estonsku. Jmenuje se Majakivi a na jeho vrchol vede žebřík, ale protože je obklopen stromy, rozhled moc nenabízí.

Estonsko, NP LAhemaa

Estonsko - NP Lahemaa, jeden z bludných balvanů na souši

Estonsko, NP LAhemaa

Estonsko - NP Lahemaa, jeden z bludných balvanů na moři

Další zastávka - vesnička Viinistu je zajímavá svou galerií výtvarného umění umístěnou z části rovnou na břehu moře (dílo 100 kufrů se skládá opravdu ze stovky betonových kufrů) a z části v budově na molu.

Estonsko, NP LAhemaa

Estonsko - NP Lahemaa, Viinistu

Snažíme se najít nějaký kemp, ale zdá se, že budeme muset opět využít nějaké tábořiště. Horká sprcha by nebyla špatná... Ale nedaří se - nakonec jsme rádi za nabídku privátního kempu. Majitel nám sice anglicko/rusky vysvětluje, že sprcha zde není, ale nabízí saunu. Studená voda teče z kohoutku, záchod je samozřejmě suchý, ale pán je zábavný. A protože právě dnes, 20. srpna, se slaví v Estonsku státní svátek na počest vyhlášení nezávislosti Estonska na Sovětském svazu v roce 1991, zúčastníme se slavnostního ceremoniálu. Dokonce aktivně - chlapi (je tu s námi ještě pár německých cykloturistů) stahují vlajku, majitel kempu hraje na trubku (asi hymnu) a pes pojmenovaný Tuuba do toho příšerně vyje.

Estonsko, NP LAhemaa Estonsko, NP LAhemaa

Estonsko - NP Lahemaa

Děcka nakonec využívají nabídku sauny, já dávám přednost západu slunce. Voda je klidná jako zrcadlo, balvany jsou malebné, ale těch různých zelených řas je zde až moc. Ze sauny se chodí chladit samozřejmě do moře a já si nakonec vlasy taky umývám v moři a oplachuji vodou z PET láhve - voda je ledová, ale šampón pění, takže pohoda :-) Nocleh zde nás vyšel na 80estonských korun tj. 130Kč

Estonsko, NP LAhemaa Estonsko, NP LAhemaa

Estonsko - NP Lahemaa

 

Sobota 21.8.2010
Tsitre - Tallinn
tento den - 57 km, celkem - 2187 km

Stanujeme asi 5 metrů od moře a ráno je všechno vlhké ač v noci nepršelo. Přesto balíme. A směr? Tallinn, hlavní město Estonska. Začínáme hledáním kempu - máme k dispozici mapu ještě ze sovětské éry a zdá se to jako zázrak - opravdu v těch místech i dnes funguje něco jako kemp. Podobá se to parkovišti ve Vilniusu - velký asfaltový plac pro karavany, malý travnatý plácek pro stany. A samozřejmě je zde draho - za jeden stan platíme 185EEK, za osoby 3x46EEK a za auto 92EEK. S poplatkem 37EEK to dělá neuvěřitelných 450EEK tj. 738Kč.

 

Kemp je situován asi 4 km od historického centra, takže do města vyrážíme raději autem.

 

Poškození města a jeho památek během druhé světové války naštěstí není tak rozsáhlé jako v případě některých jiných pobaltských měst, takže nás čeká do značné míry zachovalé středověké hanzovní město. Staré město s hradním vrchem Toompea je hlavním turistickým cílem. Dvě třetiny budov si zachovaly svůj vzhled, městské opevnění, věže a brány byly vytvořeny ve 13. - 17. století. Spleť úzkých uliček, hradby, kostely různých vyznání, vyhlídkové věže či vyhlídkové terasy...

 

Kostel sv. Olafa (Oleviste kirik) - vznikl již ve 13. století, avšak koncem 15. století byl zcela přestavěn. Původní gotická věž o výšce 159 m patřila ve své době mezi nejvyšší stavby světa, avšak kvůli několika požárům se postupně snížila na nynější výšku 123 m. Za 30EEK si vychutnávám nádherný kruhový výhled.

Estonsko, Oleviste kirik Estonsko, Oleviste kirik

Estonsko - Tallinn, výhled z věže kostela sv. Olafa

Ty ostatní kostely mi už splývají - Kostel sv. Mikuláše těsně pod Hradním vrchem, Kostel sv. Ducha, Kostel sv. Michala....

Estonsko - Tallinn, jeden z kostelů

Estonsko - Tallinn, jeden z kostelů

Snad jen pravoslavný chrám Alexandra Něvského na Hradním vrchu, postavený na přelomu 19. a 20. století jako symbol ruské moci, vybočuje z řady štíhlých věží. Žebrající babky před vchodem odhání hlídač...

Estonsko - Tallinn, pravoslavný chrám

Estonsko - Tallinn, pravoslavný chrám

Na Hradních vrchu je několik vyhlídkových míst - a každá z vyhlídek nabízí hezký pohled na město.

Estonsko - Tallinn, pohled z Hradního vrchu

Estonsko - Tallinn, pohled z Hradního vrchu

Věž středověké městské radnice (14.-15. století)se pyšní přídomkem nejstarší v severní Evropě.

Estonsko - Tallinn, náměstí a radnice Estonsko - Tallinn, náměstí a radnice

Estonsko - Tallinn, náměstí a radnice

Na podvečerním srazu jsme se v pořádku všichni našli a vracíme se autem do kempu. Dnes střídavě svítilo sluníčko, střídavě pršelo, horká sprcha je po tolika dnech zázrak - sprchy jsou součástí šaten a celé to vypadá jako zázemí sportovní haly, ale je zde čisto a teplo. Však taky za ty peníze...

 

Navečer ještě vyrážím na procházku po nábřeží. Lidé zde sportují - na kole, poklusem či na kolečkových bruslích. Panorama města je parádní, ale moře i pobřeží je plné zapáchajících hromad řas a chaluh :-(

Estonsko - Tallinn, panorama

Estonsko - Tallinn

Dojdu až k válečnému památníku v Maarjamäe, v tallinnské městské části Pirita. Na tom místě původně byli pohřbeni zejména němečtí a estonští vojáci, kteří padli v obraně proti sovětské ofenzívě v roce 1944. Protože za sovětské okupace byla snaha tyto padlé zamlčet, byl na místě vybudován nejprve monumentální pomník sovětským vojákům, padlým při sovětské invazi do Estonska v letech 1918-1919 ("v hrdinném boji proti buržoazní diktatuře", jak to nazývalo sovětské dějepisectví), který byl posléze přebudován v ještě monumentálnější pomník sovětským vojákům, kteří padli při "osvobozování Estonska" v roce 1944. Po skončení sovětské okupace pak Estonci místo doplnili o pamětní tabule německých a estonských padlých, a na místě původního hřbitova (v zadní části památníku) vztyčili několik křížů na připomínku tohoto místa. V současné době je z toho tedy památník všech padlých ve 2. světové válce se zvláštním důrazem na padlé v bojích o Estonsko. Ale na něco podobného mé znalosti angličtiny rozhodně nestačí - s historií tohoto místa jsem se seznámila až pomocí Internetu na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa.

Estonsko - Tallinn, válečný památník v Maarjamäe Estonsko - Tallinn, válečný památník v Maarjamäe

Estonsko - Tallinn, Tallinn, válečný památník v Maarjamäe

Den pomalu končí - k pomníku "Rusalka" na břehu zálivu se dostávám již za tmy a zase začíná poprchávat. Pomník připomíná 177 ruských námořníků, kteří utonuli v roce 1893 spolu se svou válečnou lodí "Rusalka" - okřídlený anděl stojí zahleděný na mořský obzor a je takhle večer nádherně osvětlen.

Estonsko - Tallinn, Rusalka

Estonsko - Tallinn, Rusalka

 

Neděle 22.8.2010 -
Tallinn - Virtsu - Kuivastu - Leisi - Angla - Kuressaare - Sääre - Tehumardi
tento den - 352 km, celkem - 2539 km

Vyrážíme z Tallinnu hned ráno směrem největší ostrov Estonska. Cestou krátce zastavujeme u další zříceniny starobylého kostela v Uue Virtsu - už třetího na naší cestě.

Estonsko - Uue Virtsu Estonsko - Uue Virtsu

Estonsko - Uue Virtsu

 

K trajektu z místa zvaného Virstu do Kuivastu se nám podařilo dorazit 10:58 a zdá se, že se jezdí každou celou. Platíme kartou a loď na nás čeká, takže je to fofr. Chudák Honza, poprvé v životě najíždí autem dovnitř lodi :-) Za auto jsme zaplatili 100EEK, za osoby 3x35EEK, což je dohromady 205 EEK (tj. 336Kč).

Estonsko - trajekt z Virstu do Kuivastu Estonsko - trajekt z Virstu do Kuivastu

Estonsko - trajekt z Virstu do Kuivastu

Chvíli trvá, než najdeme cestu na palubu, ale moc si jí při délce trajektu něco přes 6 km neužijeme a brzy vyjíždíme z lodi na třetí největší estonský ostrov zvaný Muhu. Muhu má asi 20 km od východu k západu a 17 km od severu k jihu. V městečku Liiva zastavujeme doplnit zásoby potravin v místním supermarketu, v restauraci si objednáváme oběd a vyrážíme na Saaremu. Tentokrát nás nečeká trajekt - Muhu je s ostrovem Saaremaa, největším ostrovem Estonska s rozlohou 2714 km2 (a tím pádem mu náleží příčka čtvrtého největšího v Baltském moři) spojen čtyřkilometrovou silniční hrází.

Estonsko - hráz mezi ostrovy Muhu a Saaremaa

Estonsko - hráz mezi ostrovy Muhu a Saaremaa

Saaremma je poměrně plochý ostrov téměř celý pokryty lesy, nejvyšší bod má nadmořskou výšku 54 metrů. Ostrov má přibližně 33 tisíc obyvatel, z nichž necelá polovina žije ve městě Kuressaare na jižním pobřeží ostrova. Žijí zde tuleni, ale takové štěstí rozhodně nemáme, abychom nějakého zahlédli :-(

Estonsko - Saaremaa Estonsko - Saaremaa

Estonsko - Saaremaa

Pro začátek obdivujeme s baterkami středověký kamenný sklep v interiéru pevnosti Maasi a hezký výhled směrem přes úžinu Väike väin na ostrov Muhu. Moře kolem nás se vlastně jmenuje Muhuský průliv (estonsky Väinameri), což je souhrnný název pro úžiny mezi pevninskou částí Estonska a některými ostrovy Západoestonského souostroví spojující Rižský záliv s hlavní plochou Baltského moře.

Estonsko - Saaremaa, pevnost Maasi

Estonsko - Saaremaa, pevnost Maasi

Pokračujeme dále na severní pobřeží. Liduprázdno a pohoda - jen kdyby tolik nefoukalo...

Estonsko - Saaremaa, severní pobřeží

Estonsko - Saaremaa, severní pobřeží

V Angle je několik větrných mlýnů. V některých se platí, v některých ne, ale všechny jsou hezky udržované a každý z nich je jiný.

Estonsko - Saaremaa, Angle Estonsko - Saaremaa, Angle

Estonsko - Saaremaa, Angle

v Kaali se nachází chráněný přírodní výtvor, 9 kráterů vzniklých po dopadu meteoritu. Zelené jezírko ve středu největšího kráteru (měří 110 metrů v průměru) je naprosto kruhové a stěny kolem něj jsou celkem strmé v porovnání s placatostí místní krajiny. Meteor sem dopadl přibližně 600 - 700 let př.n.l.

Estonsko - Saaremaa, meteoritický kráter v Kaali

Estonsko - Saaremaa, meteoritický kráter v Kaali

Kuressaare je vyhledávaným lázeňským městem s velmi příjemnou atmosférou. Nejvýznamnější památkou je biskupský hrad původně ze 13. století, později několikrát přestavovaný. Je obklopen rozsáhlým vodním příkopem a poměrně zachovalým opevněním. Půdorys hradu má tvar čtverce, ve kterém je ještě jeden soustředný čtverec, tvořící nádvoří. Uvnitř hradu je spousta místností, hal, schodišť, chodeb, pasáží. Připadáme si jak v bludišti a občas se vracíme do místností, z kterých už jsme vyšli jinými dveřmi. Vstup na věž se nám najít prostě nepodařilo :-(

Estonsko - Saaremaa, hrad v Kuressaare Estonsko - Saaremaa, hrad v Kuressaare

Estonsko - Saaremaa, hrad v Kuressaare

Míříme až na místo, které se honosí tím, že se jedná o nejjižnější místo Estonska a nejjižnější cíp ostrova. Okolí Sääre je plné bunkrů a betonových zbytků po jedné ze základen Rudé armády, ale tím nejkrásnějším je zde maják. První opravdický maják, který vidím na vlastní oči...

Estonsko - Saaremaa, maják v Sääre

Estonsko - Saaremaa, maják v Sääre

Na noc jsme chtěli zůstat na jižním pobřeží, ale vítr nám to nedovolí. Nakonec končíme v kempu Tehumardi a jsme příjemně překvapeni. Platí se zde v případě noclehu ve stanu pouze podle počtu osob, takže platíme 3x60EEK (295Kč) a k dispozici je kuchyňka s vařičem i nádobím a sprcha s horkou vodou. Jsme zde téměř sami - tak nevím, na konci srpna je zde už "po sezóně"?? A jak to tady tedy vlastně vypadá v červenci?

Estonsko - Saaremaa, kemp v Tehumardi

Estonsko - Saaremaa, kemp v Tehumardi

Navečer se ještě projdu k moři. Dlouhé opuštěné zanedbané pláže s kobercem mořských řas a chaluh mají pro mne, vnitrozemce, zvláštní kouzlo. Ale ke koupání to rozhodně neláká. Tuhle letní dovolenou celou prožijeme v dlouhých kalhotách a svetru a slaným větrem zacuchané vlasy už asi nikdy nerozčešu ;-) Plavky zůstanou v kufru jediným nepoužitým kusem oblečení.

 

Míjím pomník sovětsko-německé bitvy o Sorve, zřízený roku 1967 v Tehumardi, ale již se stmívá - je na čase zalézt do stanu a pořádně si odpočinout.

Estonsko - Saaremaa, Tehumardi Estonsko - Saaremaa, Tehumardi

Estonsko - Saaremaa, Tehumardi

Všechny tři velké ostrovy v této oblasti (Saaremaa, Muhu, Hiiumaa) byly po dlouhá léta téměř úplně uzavřeny - bývaly to předsunuté raketové hlídky SSSR, a tak se zde po válce v podstatě zastavil vývoj. Možná právě proto se o Saaremě říká, že je estonštější než samotné Estonsko.

 

 

Pondělí 23.8.2010
Tehumardi - Kuressaare - Kuvaistu - Virtsu - Pärnu - Gaujmala
tento den - 384 km, celkem - 2923 km

Budíme se do chladného, ale krásného jasného rána. Chceme stihnout trajekt v 10:00, takže máme co dělat - opět najíždíme jako poslední :-) a tentokrát si to zkouším za volantem já.

Estonsko - trajekt z Kuivastu do Virstu Estonsko - trajekt z Kuivastu do Virstu

Estonsko - trajekt z Kuivastu do Virstu

Maják u Virstu není tak vysoký jako byl ten u Sääre, ale taky byl moc hezký. Ale pořád jsem si nezvykla na to, že zde v podstatě neexistují strmé břehy a všechno je v rovině.

Estonsko - maják ve Virstu

Estonsko - maják ve Virstu

Do města Pärnu si ještě užíváme prázdných silnic, ale poté se napojujeme na hlavní tah spojující Helsinky, Tallinn, Rigu, Kaunas s Varšavou, Wroclaví a Prahou. Takže opět spousta kamiónů :-( Předjedete první, pátý, desátý, třicátý... Nemá to začátku či konce...

Estonsko - Rižský záliv

Estonsko - Rižský záliv

Opouštíme Estonsko a vracíme se opětdo Lotyšska. Trochu smutně, v Estonsku se nám moc líbilo.

 

Trošku máme problém s hledáním místa k přenocování. Platit se nám za kemp nechce, u silnice plné kamiónů rozhodně nemíníme zůstat a tabořiště zakreslená na místní ceduli s mapou oblasti tak nějak neexistují. To první je dnes v zakázané oblasti - jezero dnes patří především ptákům. To druhé je uprostřed chatové osady - a všude kolem samá cedulka "privat area". Nakonec jsme jedno jezero s možností vjezdu autem až těsně k vodě objevili. Honza si vyzkoušel vodu - a my holky, co jsme ji chtěly vyzkoušet až ráno, jsme ostrouhaly - podvečer byl kouzelný, ale v noci se opět dalo do deště. Už ani nepočítám pokolikáté...

Lotyšsko - jezero Kadakas Lotyšsko - jezero Kadakas

Lotyšsko - jezero Kadakas

 

Úterý 24.8.2010 -
Gaujmala - Riga - Jelgava - Šiauliai - Klaipeda
tento den - 354 km, celkem - 3277 km

Vyrážíme do Rigy. Nemáme to daleko, ale je hnusně šedivo, mrholí a město se nám tím pádem jeví tak nějak nevlídně. Parkujeme za řekou na levé straně Daugavy - už máme výborné zkušenosti s tím, že takhle se vyhneme placeným parkovištím, když nemáme mince do automatu. A stává se zázrak - počasí se začíná zlepšovat.

Riga je hlavním městem Lotyšska, ale také největším městem celého Pobaltí. Žije zde více než 700 tis. obyvatel a díky své poloze u ústí řeky Daugavy do Rižského zálivu (lotyšsky Rigas juras licis) byla už od pravěku osídleným místem, obchodní a dopravní křižovatkou cest mezi východem a západem, jihem a severem. Znovu se tedy setkáváme s Daugavou čili Západní Dvinou.

Lotyšsko - Riga

Lotyšsko - Riga

Melngavlju nams (Švábský dům) je tou první památkou, na kterou v centru narazíme.

Lotyšsko - Riga, Melngavlju nams

Lotyšsko - Riga, Melngavlju nams

V infocentru, které v domě sídlí, dostávám zdarma velký plán Rigy, takže se rozhodně neztratím a nic turisticky zajímavého nevynechám. Riga je plná zeleně, secese a Staré město je perlou městské architektury. Katedrála je největším kosteleml v pobaltských státech, Rižský hrad je sídlem prezidenta, kostel sv. Petra je nejvyšší středověkou budovou v Rize. "Prašná věž" (Pulvertornis) je poslední zachovalou částí bývalých městských hradeb.

Lotyšsko - Riga

Lotyšsko - Riga

V místní směnárně se mi daří zbavit se posledních estonských drobných výměnou za lotyšské laty a ty rychle utrácím za suvenýr - aspoň kousek zlatavě-žlutého jantaru, fosilizované pryskyřice některých stromů starou 25 až 40 miliónů let. Největší naleziště v Evropě a na světě vůbec je právě na jižním pobřeží Baltského moře. Najít jej na pobřeží není jednoduché, ale místní stánky jsou v každém z pobaltských států plné jantarových šperků a suvenýrů.

jantar :-)

A samozřejmě - nesmím zapomenout pohladit čumák oslíka, abych se sem zase někdy vrátila :-)

Lotyšsko - Riga

Lotyšsko - Riga

Mimo staré centrum stojí památník svobody se sochou Matky Lotyšska, jež představuje svobodu.

Lotyšsko - Riga, památník svobody se sochou Matky Lotyšska

Lotyšsko - Riga, památník svobody se sochou Matky Lotyšska

Mým původním přáním bylo pokračování cesty kolem pobřeží na mys Kolka. Jenže to bude znamenat další den... Ale protože rozhodně nemíníme vynechat Horu křížů poblíž Šiauliai, zamíříme tím pádem raději rovnou na jih.

Litva - Šiauliai, Hora křížů

Litva - Šiauliai, Hora křížů

Hora křížů je křesťanským poutním místem kousek od města Šiauliai na severu Litvy. Jeho historie je propletená legendami a mýty. Kříže se poprvé objevily ve 14. století. Mnoho jich vzniklo po krvavém proticarském povstání a staly se symbolem utrpení a naděje. Náboženské poutě byly přerušeny v sovětském období, kdy komunistický režim dokonce toto místo nechal několikrát zničit. V sovětských časech bylo stavění křížů trestným činem, ale Litevci vždycky kříže obnovili během pár dnů a přicházeli uctívat tisíce zabitých a deportovaných. Vrch byl pustošen buldozery, cesty vedoucí k hoře byly zataraseny a na úpatí byly vykopány příkopy... Ale v roce 1990 už tvořilo Křížový vrch 40 000 křížů. Od té doby vzrůstá jejich počet každým okamžikem - lze je i zakoupit u stánku na parkovišti a na výběr je opravdu široký - různé velikosti, různé materiály, s místem pro jméno.

Litva - Šiauliai, Hora křížů Litva - Šiauliai, Hora křížů Litva - Šiauliai, Hora křížů Litva - Šiauliai, Hora křížů

Litva - Šiauliai, Hora křížů

Z vnitrozemí opět míříme zpátky na pobřeží Baltského moře. Klajpeda (litevsky Klaipeda) je jediným litevským námořním přístavem v Baltském moři a se svými 200 tis. obyvateli je jedná o třetí největší město Litvy. Zčásti leží na pobřeží Baltského moře, zčásti na pobřeží Kuršského zálivu. A právě Kuršská kosa je tím největším lákadlem oblasti. K přespání volíme kemp na severu Klajpedy a platíme 70 Lt (513 Kč) - ten na kose je pravděpodobně ještě dražší.

 

Počasí se ukazuje z té hezčí stránky - podvečerní procházka po pobřeží je přímo pohádková...

Litva - Klaipeda Litva - Klaipeda Litva - Klaipeda Litva - Klaipeda Litva - Klaipeda

Litva - Klaipeda

Litva - Klaipeda

Litva - Klaipeda, kemp

 

Středa 25.8.2010
Klaipeda - Nida - Klaipeda - Kaunas - Augustow - Warsawa - Częstochowa - Bielsko-Biala
tento den - 1044 km, celkem - 4321 km

Kuršská kosa je písečný poloostrov napůl patřící Litvě a napůl Kaliningradské oblasti Ruska. Ta litevská část je ta nespojená s pevninou, takže se řadíme do fronty na trajekt. Prší, prší a prší. Pršelo skoro celou noc, přeháňky se přehánějí celé dopoledne... Za trajekt platíme 46Lt (330Kč) a je to zpáteční lístek. Poté zaplatíme ještě za vjezd do národního parku 20Lt (147Kč) u závory s automatem. Šedé mraky se honí po obloze, přeháňka stíhá přeháňku. Nedá se nic dělat - Čarodějnický vrch poblíž vesnice s dřevěnými vyřezávanými čarodějnicemi si necháváme na naši příští návštěvu tohoto nádherného výtvoru přírody.

Litva - Klaipeda, Kuršská kosa Litva - Klaipeda, Kuršská kosa

Litva - Klaipeda, trajekt na Kuršskou kosu

Celá kosa je tvořena neustále pohybujícím se pískem. Duny jsou průměrně vysoké 30 až 40 metrů (ty nejvyšší dosahují 70 metrů) a celý poloostrov je dlouhý téměř 100 km a široký 400 m až 3,8km. Hlavní obživou a zároveň největším problémem je turistika. Tak v tomhle máme dneska štěstí - je po sezóně a prší, takže turistů potkáváme minimum.

Litva - Klaipeda, Kuršská kosa Litva - Klaipeda, Kuršská kosa

Litva - Klaipeda, Kuršská kosa

Kilometry prázdných pláží na které se sestupuje z dun stojí za to vidět. Jenže ze strany Kuršské laguny to dnes ještě jde, ale ze strany Baltského moře fouká tak, že pobyt na pobřeží není v podstatě možný...

Litva - Klaipeda, Kuršská kosa

Litva - Klaipeda, Kuršská kosa

Je načase zamířit domů. Rozloučit se s mořem dříve, než se přižene další šedočerné mračno a znovu začne pršet :-(

Objektiv fotoaparátu se snažím krýt deštníkem, ale vítr mně jej převrací naruby a navíc všude lítá písek :-(

Přesto vše je tohle pobřeží nádherné - nebo právě proto??

Litva - Klaipeda, Kuršská kosa

Litva - Klaipeda, Kuršská kosa

Trajekt nás převáží zpět do Klajpédy.

Litva - Klaipeda, Kuršská kosa

Litva - Klaipeda, Kuršská kosa

Ještě oběd v litevském motorestu kousíček za Klajpedou a na dálnici do Kaunasu se loučíme s Pobaltím - k litevsko-polské hranici to není daleko a Litva se s námi loučí nádhernou duhou.

Litva

Litva

V Polsku se cítím skoro jako doma, protože konečně rozumím reklamám kolem cest a na benzínových pumpách si dokážu jednoduše říci o obloženou bagetu :-)

 

Varšavou opět projíždíme v noci. Je těsně před půlnocí, silnice je téměř prázdná a tim pádem mám více příležitostí koukat kolem sebe - na nádherné osvětlené panorama města.

 

Kousek od Bielska-Biale se rozhodujeme pár hodin prospat. Máme za sebou cca 1000 kilometrů a do Brna to máme už jen něco přes tři hodiny cesty :-)

 

Čtvrtek 26.8.2010
Bielsko-Biala - Český Těšín - Frýdek-Místek - Olomouc - Brno
tento den - 266 km, celkem - 4587 km

A jsme zase doma. Bohatší o spousty fotografií a spousty zážitků (a 76 keší).

 

Ujeli jsme Fabií 4 587 km a za 299 litrů Naturalu zaplatili 8685Kč při průměrné spotřebě 6,5/100km.

Za ubytování jsme celkově vydali 2315Kč, což za 11 nocí dělá průměrně 210Kč/noc.

Za potraviny v restauracích, supermarketech, benzínkách a železnou zásobu konzerv z domova jsme vydali cca 5000Kč

Za vstupy, trajekty, parkovné a suvenýry jsme vydali cca 2 500Kč.

Za pojistné jsme zaplatili 1500Kč

 

Tj. celkově jsme za dvanáctidenní pobyt ve třech zaplatili cca 20 000 Kč

 

Nekonečné roviny, silnice jak podle pravítka, tak nějak by se dala stručně a výstižně popsat pobaltská krajina. Žádné kopečky, jen zvlněný reliéf ledovcového původu, ale přesto nádherná příroda. I mraky se v téhle placaté krajině pohybují tak nějak zvláštně nízko a vítr jako by je honil z jedné strany oblohy na druhou těsně nad našimi hlavami. Města mají vysokou úroveň. Úpravou a kvalitou služeb jsou srovnatelná s našimi. Vesnice jsou chudé - připomínají mi dětství u babičky s vodou jen ve studni a kadibudkou. Ale všude jsou skvěle zásobené obchody, ve kterých není problém platit kartou a kartou jsme platili i v restauracích. Cenová úroveň potravin nám připadala na stejné úrovni jako u nás a výběr v supermarketech mnohdy mnohem větší.

Zemi ohřívá teplý mořský vzduch, takže navzdory téměř severské poloze jsou zde zimy poměrně mírné a léta překvapivě horká. Není to Rusko, nepoužívá se zde azbuka, ale lidé jsou přátelští, milí a přívětiví a jazyková bariéra není problémem.

 

Chtěla jsem vědět, jak to v Pobaltí vypadá - teď už to vím - jako u nás :-)

 

 

AKTUALIZACE 24.11.2010: Přidávám odkaz na pořad České televize Na cestě - na díl, který se věnuje právě Litvě, Lotyšsku, resp. Estonsku