Posázaví II. 11.-12.9.2010

... Na břehu řeky Sázavy je tichý klidný kraj, na břehu řeky modravý, tam osadu prej maj'...

Řeka Sázava je jednou z nekrásnějších a nejnavštěvovanějších řek u nás. Je spojená s písněmi trempů, romantickými večerními ohníčky, rozsáhlými lesy, meandry, peřejemi a veselými vodáky. Převážně v době mezi válkami vznikalo na strmých stráních kolem řeky množství chatových osad a trampské písničky se nesly od jara do podzimu nad hladinou řeky dlouho do noci. Sázava pramení v rybníku Velké Dářko, teče jihovýchodním směrem, protéká nádrží Pilská a u Žďáru nad Sázavou se obrací na západní stranu. Desítky kilometrů klidné vody, kdy řeka připomíná mírnou Lužnici, střídají peřeje u Stvořidel či Pikovic, které nemají na nejčastěji sjížděných řekách u nás obdoby. Sázava ústí do Vltavy 12 km od vesnice Davle. Celková délka toku je 224,6km, pro lodě je sjízdná téměř celá řeka - celých 208 km.

Již nějakou dobu plánujeme, že tuto řeku poznáme celou a opravdu z blízka - sice ne z lodi, protože k vodáctví máme docela daleko, ale na kole stylem od pramene k soutoku. Ale nějak to ne a ne vyjít...

Dnešní putování začínáme na soutoku Sázavy a Želivky poté, co jsme v ranní mlze prozkoumali staré dálniční mosty.

Na soutoku Sázavy a Želivky (září 2010)

Zruč nad Sázavou MAPY.CZ

Naše první zastávka je ve Zruči nad Sázavou. Obdivujeme krásně rekonstruovaný zámek, ale hlavně hledáme nějakou restauraci, protože nás trápí hlad. Všude jsou naštěstí cedulky se směrem k restauraci Na Ostrově - ostrov jsme sice žádný nezahlídli, ale jídlo bylo vynikající.

Zruč nad Sázavou - zámek (září 2010)

Chabeřické skály jsou díky své jižní orientaci plné teplomilné a suchomilné květeny a zvířeny a meandr Sázavy, koleje Posázavského pacifiku a město Zruč před námi leží jako na dlani.

Zruč nad Sázavou - zámek (září 2010)

Chřenovický hrad MAPY.CZ

Přesouváme se dál - uzoučká lesní silnička mezi Jedlou a Chřenovicemi klesá do údolí k Sázavě. Pořád čekáme, že se objeví značka zákazu vjezdu, ale neobjevila se - po silničce se lze dostat až k chatám a vlakové zastávce Chřenovice -Podhradí.

Chřenovický hrad stával na skalnatém ostrohu nad přítokem potoka Jestřebnice do Sázavy nedaleko městečka Ledeč nad Sázavou. Již v první polovině 16. století hrad zpustl. Dnes se zachovala především cca 20 metrů vysoká válcová věž s 2,5 m silnými zdmi a dále zbytky opevnění v listnatém lese nad tratí posázavské dráhy.Kdysi lidé prolomili do věže otvor s tím, že v ní naleznou poklad - dnes si jejich zásluhou můžete vyzkoušet, jaký by to byl pocit, koukat z hluboké studny.

zřícenina hradu Chřenovice (září 2010)

Ledeč nad Sázavou MAPY.CZ

Nejvýraznější dominantou městečka Ledeč nad Sázavou je samozřejmě ledečský hrad. Hrad i městečko už trochu známe z našeho pobytu na podzim roku 2005, takže dnes míříme rovnou do lesoparku Šeptouchov - z vápencových skal se otevírá pěkný pohled přes sázavské údolí.

Ledeč nad Sázavou z Šeptouchova (září 2010)

Stvořidla MAPY.CZ

A konečně legendární Stvořidla – ráj trampů i vodáků. Ubytování máme domluvené v penzionu Stvořidla - stojí nás to 2x250Kč za jednu noc a vše je v pohodě - až na neskutečnou zimu v noci, protože se zde ještě netopí. V létě je zde určitě rušno, ale takhle na podzim je zde báječný klid.

Chci udělat ještě pár podvečerních fotek, ale v hlubokém údolí nemám šanci. Takový kontrast světel a stínů oku sice nevadí, ale digitální foťák tohle neumí, takže se spíše jen kochám. Pro vodáky je zde ráj – náročný sjezd v korytě s velkými žulovými balvany a skalními prahy. Rychlý proud se řítí skrz peřeje a ohromné balvany - jeden z nejkrásnějších kaňonů Českomoravské vrchoviny svou obtížností náleží k hranici sjízdnosti pro otevřené lodě. Proslavené peřeje, které se však kvůli nedostatku vody většinou musí v létě přetahovat, mezi Smrčnou a osadou Stvořidla mají délku cca 4,5 km. A ani pěší nepřijdou zkrátka - červená turistická značka vede těsně kolem řeky.

Na dolním okraji Stvořidel se svým oddílem pravidelně tábořil Jaroslav Foglar. Názvy některých míst, jako třeba Rodrigova skála, mají své kořeny právě v jeho díle, ale musím přiznat, že s výjimkou Rychlých šípů mne foglarovky vlastně nějak minuly. V dobách mého dospívání nebyly zrovna tou podporovanou četbou :-(

Stvořidla (září 2010)

Druhý den ráno procházíme pěšky celou trasu - ze Stvořidel až do Smrčné. Spočítali jsme si to tak, abychom se mohli vrátit tu jednu zastávku vlakem a povedlo se. Jen škoda, že vodáky jsme zahlédli jen ve Smrčné z mostu a ne přímo mezi peřejemi :-( A neodmyslitelný doplněk romantiky této krajiny, kterému se od nepaměti přezdívá Posázavský pacifik, dnes už nemá podobu dřevěných vagonů tažených parní lokomotivou, ale červenožlutého vláčku...

Lipnice nad Sázavou MAPY.CZ

Přesunujeme se autem směrem k Lipnici nad Sázavou. Jakmile opustíme sázavské údolí, spatříme výraznou siluetu lipnického hradu. Lipnice nad Sázavou vznikla jako podhradí mohutného gotického Lipnice, který byl založen roku 1310. Jeden z nejmohutnějších českých šlechtických hradů se tyčí na skalnaté vyvýšenině nad stejnojmenným městem v okrese Havlíčkův Brod v kraji Vysočina. Naším hlavním cílem však není tentokrát hrad, ale žulové výtvory sochaře Radomíra Dvořáka.

Lipnice nad Sázavou, hrad Lipnice (září 2010)

Parkujeme přímo na náměstí - a kousek pod ním objevujeme první výtvor, kamennou jednohubku. Kamenný pomník o výšce 5 m a hmotnosti asi 4 tuny, jednohubka a la Jurajda, se skládá z několika různobarevných žulových kvádrů navzájem spojených akátovým párátkem.

Lipnice nad Sázavou, Jednohubka a la Jurajda (září 2010)

Vodní hladina zatopených lomů, ve kterých se odráží skály, nebe i podzimně zbarvené stromy ... Triptych žulových reliéfů dokončil sochař Radomír Dvořák v září 2007. Jsou vytesány do skal v lomech nedaleko Lipnice a Ucho, Ústa i Oči symbolizují tři způsoby totalitních praktik – odposlouchávání, udávání a sledování a celá série se nazývá Národní památník odposlechu. Cesty k nim jsou naštěstí již vyznačeny - bloudění jako v říjnu 2005 se snad nebude opakovat :-)

Začínáme tam, kde jsme již byli v říjnu 2005. V lomu s obřím uchem. Třímetrový ušní boltec "Bretschneiderovo ucho" je nazván podle tajného policisty z Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka a odhalen byl v červnu 2005.

Lipnice nad Sázavou, Bretschneiderovo ucho (září 2010)

Další opuštěný lom – o pár set metrů výše, skrývá Ústa pravdy. Ta byla odhalena v září 2006. Na fotografiích z roku 2006 jsou nádherně bílá, ale dnes již získaly patinu zásluhou mechu a vody. Škoda. Ústa pravdy jsou volně inspirovaná názvem i tématem reliéfu Bocca della Verita v předsíni římského kostela Santa Maria in Cosmedin. Dle pověsti sem podezřelí z krádeže museli vsunout ruku až po loket, - pokud jim ji kat skrytý na druhé straně usekl, byli uznáni vinnými.

Lipnice nad Sázavou, Ústa pravdy (září 2010)

Zlaté oči byly odhaleny v září 2007 v zatopeném lomu Střelnice. Plastika je vytesána těsně nad vodní hladinou a je přístupná jen po ledě či za pomoci lana. Je inspirována tradičním symbolem božího oka – otevřené oči s kořenem nosu jsou umístěné v průzoru rámovaném náznakem trojúhelníka přes pět metrů širokého. Jedna duhovka je pevná, druhá pohyblivá - žulová koule obdobně jako šém v koutku Úst pravdy s počítačovými nápisy.

Lipnice nad Sázavou, Zlaté oči (září 2010)

Vracíme se na náměstí po hrázi rybníka Váha - ještě pohled na hrad a poté se ocitáme v malém houbařském ráji - tolik suchohřibů jsme už dlouho neviděli...

Lipnice nad Sázavou, smírčí kámen poblíž silnice na Dolní Město (září 2010)

Lipnice nad Sázavou je neoddělitelně spojena se jménem spisovatele Jaroslava Haška, autora světoznámého díla Osudy dobrého vojáka Švejka.V Lipnici prožil J.Hašek poslední léta svého života - zemřel ve svém domku 3.ledna 1923 a na místním starém hřbitově je pochován. V jeho domku je zřízen památník s expozicí vztahující se ke spisovatelově životu a dílu. Pokud se někdy půjdete podívat na jeho hrob, nezapomeňte se otočit - je od něj asi nejhezčí výhled na hrad Lipnici.

Lipnice nad Sázavou, Haškův pomník (září 2010)

A co je v okolí ještě k vidění, ale co jsme tentokrát nestihli?

V okolí Lipnice stojí tři nádherné gotické kostely. Všechny byly vybudovány v první polovině 14. století, ve všech byly během 40. let minulého století odkryty původní malby ze století 14., všechny byly ve velmi neutěšeném stavu, o všechny se začali zajímat od roku 2001 členové sdružení Přátelé podlipnických kostelů a všechny se začaly v roce 2006 opravovat. Kostel v Dolním Městě je zasvěcen sv. Martinovi. Po silničce směrem k Melechovu, dojedete do místa, kde stávala obec Loukov - tento kostel je zasvěcený sv. Markétě. Třetí, kostel sv. Jiří stojí v Řečici.

Chtěli jsme se vrátit do Brna přes Humpolec, ale zásluhou objížďky jsme nakonec skončili v Havlíčkově Brodě. Takže pamětní deska na počest Hliníka, nejslavnějšího přistěhovalce nám také zůstává pro příště. "Hliník se odstěhoval do Humpolce“ – kultovní věta z geniálního úsměvného filmu Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka "Marečku, podejte mi pero!“ se stala záminkou k dokonale provedené recesi - v Humpolci mu byla odkryta pamětní deska a posléze i otevřeno recesistické muzeum.