Budapešť - 28.10.2010

... aneb za poznáním evropských velkoměst III ...

Začíná to být už pomalu tradice - 28. říjen roku 2008 jsem věnovala Paříži, 28. říjen 2009 Římu, ten letošní věnuji dalšímu evropskému velkoměstu - Budapešti.

Trošku se stydím, z Brna je to do Budapešti, hlavního města Maďarské republiky pouhých 330 km a já toto město navštívila naposledy před cca 30 lety - projížděli jsme tímto pro nás tehdy ohromným velkoměstem s bratrem jako děti spolu s rodiči při cestě autem na černomořské pobřeží Bulharska a už je to tak dávno, že mi z toho utkvělo v paměti jen jediné - název mostu "Margit hit" jako jediná možnost orientace ve městě s naprosto nesrozumitelnými cedulemi. Je nejvyšší čas toto napravit :-) Maďarština je sice stále stejně nesrozumitelná, ale angličtina samozřejmě dnes již vládne celým turistickým světem.

Budapešť vznikla zásluhou spojení tří původních osad - hornatého Budína a Starého Budína na levém břehu Dunaje a rovinaté Pešti na břehu pravém. Pešť dnes tvoří dvě třetiny města a Buda jednu třetinu. Ve městě žijí dva miliony obyvatel na rozloze 525 kilometrů čtverečních, tj. cca 25-30 km z jedné strany na druhou. Budínské vrchy (Budai-hegység) dosahují na území města výšky v průměru 500 m (hladina Dunaje odpovídá nadmořské výšce 98 m). Z devíti mostů přes Dunaj slouží dva železniční dopravě. Dunaj ve městě vytváří několik ostrovů, nejvýznamnější je Markétin (Margit-sziget) a Csepelský (Czepel-sziget). Budapešť je městem léčebných lázní. Našly se zde zbytky římských lázní z II. století, ale opravdová lázeňská kultura se začala rozvíjet za turecké poroby v 16.-17. století a dodnes je z nich několik v provozu.

Měnou je forint (zkratka Ft resp. HUF) a 28.října 2010 platí naprosto přesně 100Kč = 1000Ft

Budapešť (říjen 2010)

Autobus cestovní kanceláře Čebus odjíždí v 5:15 přes Břeclav, Bratislavu a bývalý hraniční přechod Rusovce/Rajka k našim bývalým jižním sousedům - do Maďarska. Vyjíždíme za tmy, takže začátek samozřejmě prospím a probírám se až u města Tatabánya, když nás průvodkyně upozorňuje na vyvýšeninu nad městem s obrovskou bronzovou plastikou bájného ptáka Turula, který dle báje dovedl Maďary do Panonie. Turul je maďarský mytologický tvor a zároveň státní symbol. Podobá se dravému ptáku - přirovnávají jej k orlu, sokolu či jestřábu a uvidíme jej dnes ještě několikrát, ale ten v Tatabányi je rozhodně největším, s rozpětím křídel 15 metrů prý snad dokonce největším bronzovým ptákem v Evropě.

Po placaté maďarské krajině se válí mlha, ale brzy je zřejmé, že máme štěstí - čeká nás krásný podzimní sluníčkový den.

O půl desáté jsme na místě, čeká nás první procházka, nákupní třída Váci Utca, výstavní skříň Budapešti, táhnoucí se centrem města rovnoběžně s řekou. Takže samozřejmě šperky, parfumerie, značkové oděvy, porcelán, výběrová vína... Ale je třeba dívat se také nahoru - většina domů v centru města pochází z konce 19. století a mnohá mají mimořádně krásná průčelí.

Váci Utca (říjen 2010)

Po pěší zóně dorazíme až k Budapešťské tržnici (Budapesti Nagyvásárcsarnok). Ve více než 100 let staré budově v obchůdcích a stáncích nabízejí téměř vše - ovoce, zeleninu, růžence červených sušených paprik, klobásy, víno, vyšívané ubrusy...

Budapešťská tržnice / Budapesti Nagyvásárcsarnok(říjen 2010)

Most svobody (Szabadság hid) se původně jmenoval most Františka Josefa. Byl postavený v roce 1899 a při zničení budapeštských mostů v roce 1945 utrpěl nejmenší škody a v roce 1946 byl obnoven a jako první dán do provozu. Je ozdoben sochami mýtického turula (nejsou to habsburské orlice!!) a královským erbem.

Most svobody / Szabadság hid (říjen 2010)

Na jižní straně Gellértova vrchu, oproti Alžbětinu mostu se tyčí socha biskupa Gellérta, který zemřel mučednickou smrtí v XI. století. Podle legendy pohané biskupa hlásajícího křesťanství zabednili do sudu vybitého hřeby a údajně z tohoto místa ho svrhli do Dunaje. Krásu pomníku doplňuje v jeho pozadí půlkruh sloupoví a ze skály vyvěrající pramen, který se pod sochou mění ve vodopád.

Socha biskupa Gellérta (říjen 2010)

Alžbětin most (Erzsébet hid) byl v době svého dokončení, v roce 1903, považován za nejdelší most zavěšený na lanech na světě a tento rekord si držel až do roku 1926. Jméno dostal po choti císaře Františka Josefa, mezi Maďary tolik populární královny Alžběty. V roce 1945 Němci most vyhodili do povětří a tak jeho dnešní podoba je až z roku 1964.

Alžbětin most / Erzsébet hid (říjen 2010)

Autobusem přejíždíme na druhý břeh přes Řetězový most (Széchenyi lánchid), nejznámější a nejvýstavnější z dunajských mostů. V parčíku na západním předpolí Řetězového mostu (na náměstí Clark Adám tér) stojí kuriózní pomník - symbolický „nultý“ kilometr maďarské silniční sítě a naší druhou zastávkou bude Hradní vrch.

Budínský královský palác shlíží na město z jižní části Hradního vrchu. Trošku jakoby se to podobalo panoramatu Hradčan v Praze :-) Hradní čtvrť je celkem kilometr a půl dlouhá. Jeden ze symbolů státu byl od 13. do 20. století častým terčem obléhání, válek a uchvatitelských výbojů. Obývali ho Turci, Habsburkové, třikrát byl zpustošen a znovu vybudován, vždy ve stavebním stylu odpovídajícímu dané epoše. Dnešní konečnou, klasicistní podobu, získal po II. světové válce. Bývalé maďarské královské sídlo působí v hlavním městě jako symbol moci a je považováno za jednu z nejkrásnějších královských rezidencí na světě.

Budínský hrad / Budai Vár (říjen 2010)

Nejnavštěvovanějším místem Hradního vrchu je náměstí Szentháromság tér, na kterém stojí více než sedm set roků starý Matyášův chrám, který své jméno dostal po králi Matyášovi Korvínovi. Nejkrásnější a nejznámější katolický chrám v Budapešti díky své vynikající poloze dominuje i pohledu na Hradní čtvrť z peštské strany. Byl po řadu staletí korunovačním chrámem uherských králů. Od roku 1541 sloužil jako mešita a po vyhnání Turků byl znovu vysvěcen. Uvnitř chrámu odpočívají v ozdobném sarkofágu ostatky krále Bély III. a jeho manželky. Za vstup dovnitř se platí a neobvykle barevný interiér působí dost netradičně.

Matyášův chrám / Mátyás-templom (říjen 2010)

V blízkosti chrámu stojí jezdecká socha svatého Štěpána (Szt. István)

Socha svatého Štěpána (říjen 2010)

Rybářská bašta (Halászbástya) postavená v novorománském stylu stojí od roku 1895 v místě středověkého trhu s rybami a ochraného valu rybářského cechu (odtud pramení její název) a návštěvníkům skýtá pohled na nádherné panoráma. Měla sloužit jako opevnění, ale nikdy svému účelu nedostála a přijala úlohu vyhlídkové terasy nad městem.

Rybářská bašta / Halászbástya (říjen 2010)

Pohled na Parlament z Rybářské bašty (říjen 2010)

Hradní čtvrť a dunajské nábřeží patří mezi památky UNESCO. A patří k nim také Andrássyho třída spolu s jejím historickým okolím.

Popojíždíme autobusem - třetí zastávkou je Kossuthovo náměstí s budovou Parlamentu (Országház), nejkrásnější stavbou na Dunaji i v Budapešti a dalším symbolem maďarské státnosti. Parlament je největší a nejrozsáhlejší budovou v zemi. Vypíná se nad dunajským nábřežím, ale jeho vstupní brána je obrácená na Kossuthovo náměstí. Monumentální stavba má 691 místností, je 268 m dlouhá, výška kupole měří symbolických 96 m (připomíná datum příchodu Maďarů do vlasti v roce 896). Škoda, na jeho prohlídku při jednodenním výletu prostě nezbývá dost času... A jen v rychlosti míjíme místa spjatá s Maďarským povstáním, celonárodním povstáním proti stalinistické diktatuře a sovětské okupaci Maďarské lidové republiky od 23. října do 10. listopadu 1956 plná svíček, protože právě 23. říjen - je počátkem povstání a boje za svobodu v roce 1956, ale také dnem vyhlášení Maďarské republiky v roce 1989 a státním svátkem.

Parlament - Országház (říjen 2010)

Opět popojíždíme autobusem - čtvrtou zastávkou je bazilika svatého Štěpána, hlavní městský kostel, zasvěcený prvnímu křesťanskému maďarskému králi Štěpánovi. S 96 metrů vysokou kopulí se jedná o největší chrám v Budapešti. Se stavbou chrámu v klasicistním slohu se začalo v roce 1851 a dokončena byla v roce 1905 a střeží nejcennější relikvii Maďarů: munifikovanou pravici uherského krále sv. Štěpána. Kopuli chrámu lze obcházet po ochozu, z něhož se naskýtá krásný pohled na město, ale na toto nám nezbývá čas, škoda ...

Bazilika sv. Štěpána (říjen 2010)

Po Andrássyho třídě nás autobus převáží na Náměstí hrdinů, páté dnešní zastavení - na nejimpozantnější náměstí hlavního města. Příchozího již z Andrássyho třídy zdaleka upoutá pomník Millénia - 36 metrů vysoký sloup, na vrcholu se sochou archanděla Gabriela, který v jedné ruce nese svatoštěpánskou královskou korunu a v druhé třímá apoštolský dvojitý kříž. Na podstavci při sloupu jsou sochy sedmi vůdců, kteří přivedli své kmeny do dnešní vlasti. Sloup z pravé i z levé strany svírá čtvrtkruh kolonády a mezi sloupy stojí sochy velikánů maďarské historie - sochy význačných králů, vojevůdců a předních historických osobností. Rohové pilíře zdobí symbolická sousoší (práce, blahobytu, vědy, slávy a míru). Před pomníkem je hrob Neznámého vojína, kterému jemožno vzdát svůj hold.

Náměstí hrdinů (říjen 2010)

Za Náměstím hrdinů začínají Městské sady (Városliget). V jezírku se v létě jezdí na lodičkách, v zimě bruslí, ale k zábavě je toho zde mnohem více - hrad Vajdahunyad, zoologická zahrada, lunapark (Vidámpark), stálý cirkus či Széchényiho léčebné lázně. Ty patří k největším lázeňským komplexům v Evropě!

Vrch Gellért je naší šestou a poslední zastávkou. Stojí zde 220 metrů dlouhá vojenská pevnost Citadela, kterou chrání čtyři metry široké kammenné zdi, ale my míříme k soše svobody. Ta je vysoká 14 metrů (s podstavcem má 40 metrů) a byla odhalena v roce 1947 na počet výročí osvobození sovětskou armádou. Po změně politického režimu socha nebyla rozebrána, protože splynula s panoramatem města - jen původní nápis byl změněn a ten dnešní zní:

Na památku všech, kteří obětovali život pro nezávilost, svobodu a štěstí Maďarska.

U nohou ženské postavy, vysoko držcí palmovou ratolest jsou dvě další sochy: první symbolizuje alegorii pokroku, druhá boj se zlem.

Vrch Gellért, socha svobody (říjen 2010)

Vrch Gellért patří k oblíbeným výletním místům jak Budapešťanů, tak i turistů především pro krásné panoráma, které se otevírá z vyhlídkové terasy. A právě zde naše putování po krásách Budapešti končí - chvíli po setmění, abychom se mohli pokochat večerně osvětleným městem.

Vrch Gellért, panorama (říjen 2010)

Do Brna se vracíme před jedenáctou - tenhle jednodenní výlet prodává cestovka za 795 Kč a připlácela jsem ze svého pouze za vstup do Matyášova chrámu. Paní průvodkyně byla znalá, ale občas byl problém se jí držet - hodně fotím a pak byl problém naši skupinku zase najít, protože takhle v říjnu mají prostě všichni na sobě stejně fádní tmavohnědošedočerné kombinace... Jeden den je na poznání tohoto města ale strašně málo. Navíc se musí počítat při pohybu autobusem samozřejmě se zácpami jako v každém velkém městě - mnohem příjemnější by bylo prochodit vše pěšky :-)

AKTUALIZACE 24.11.2010: Přidávám odkaz na pořad České televize Na cestě - na díl, který se věnuje právě Budapešti