Neziderské jezero 2.-5.6.2011

... na kole pohodově kolem dokola ...

Červen začíná opravdu letním počasím - možná bych pro změnu mohla někam vyrazit na bicyklu. Někam ke Žďáru nad Sázavou? K rybníku Velké Dářko? Se stanem natěžko? Nebylo by lepší vymyslet něco víc po rovině, než se vláčet do kopců... Koukám do mapy a už to vidím. Geniální - objedu na kole Neziderské jezero :-)

Neziderské jezero (německy Neusiedler See, maďarsky Fertö-tó) leží v rakouské spolkové zemi Burgenland a v západním Maďarsku v župě Györ - Mošoň - Šoproň jen cca 30 km jižně od Bratislavy. Z 315 km2 celkové rozlohy včetně plochy porostlé rákosím leží 240 v Rakousku a 75 v Maďarsku - šířka se pohybuje mezi 6 až 12 km, severojižní délka je 36 km a zásluhou zemského zakřivení není vidět z jednoho konce na druhý :-)

Jezero je téměř celé obklopené rákosovým pásem - na východním břehu díky převládajícím severozápadním větrům o něco méně než na západním. Pás je místy široký až 8 kilometrů a pokrývá cca čtyři pětiny jezera a je samozřejmě místem hnízdění vodního ptactva - jedinečná fauna a flóra je chráněna dvěma národními parky Neusiedler See-Seewinkel a Fertö-Hanság a zapsáním na Seznam světového dědictví UNESCO. Zároveň rákosí svou obrovskou spotřebou živin chrání jezero před přehnojením - jediný pás bez rákosí v délce cca 2 km je u Podersdorfu.

Přítok zajišťují podzemní prameny a malá řeka Wulka a voda je mírně slaná. Hladina jezera leží v nadmořské výšce 115 m a v průměru hladina kolísá mezi 0,6 až 0,8 m. Maximální hloubka činí pouhých 1,8 m a v létě je jezero samozřejmě nádherně teplé.

Nejprve je však třeba vyřešit praktickou otázku. Jak se tam dostat, kde spát, co jíst a jak se neztratit?

Po chvíli surfování objevuji téměř dokonalou stránku krnovských cyklistů a většina otázek je zodpovězena. Nejsnazší bude vyrazit autem a auto poté zanechat na parkovišti u vlakového nádraží Neusiedler See. Přespat je možné v některém ze čtyř kempů a trasa vede spoustou vesniček, kde nebude problém něco k jídlu koupit. Cyklostezka s nepatrným převýšením ve výškové úrovni 120 až 152 metrů je označena B10 a celková délka činí cca 138 km (z toho 38 km po území Maďarska). Sice lze jezero objet i za jediný den, ale víkend bude pro pohodové cykloputování tak akorát.

Ale marně lákám některého ze svých chlapů na víkendový výlet - naprosto vypočítavě, sama nemám šanci umístit kolo do nosiče kol na střeše naší fabky :-( Nikomu se však nechce, takže co se dá dělat - jsem se natěšila a tak kolo převezu na zadním sedadle - po sundání předního i zadního kola se tam ten rám tak akorát s trochou snahy a špinavýma rukama vejde :-)

Den první

Z Brna vyjíždím ve čtvrtek po 15 hodině - k slovensko/českým hranicím po dálnici, poté GPSku budu muset přepnout na vyhýbání se placeným silnicím a zpomalit. Ale ona nakonec ani ta cesta po dálnici nepatřila k nejrychlejším - na 27 km se kamión převážející pivo převrátil přes svodidla a dlouhé kolony zablokovaly i dopravu po staré silnici přes Hustopeče. V místě samém se všude povalují plechovky piva a všude je plno střepů a jede se samozřejmě na první převodový stupeň stylem popojet, zastavit, popojet, zastavit...

Z dálnice sjíždím v Kútech a vracím se na ni až na průjezd Bratislavy a přejezd Dunaje - tahle část by placená být neměla. Ani se nestačím pořádně rozhlédnout a jsem v Rakousku a místní silničky jsou prázdné a pro našince nezvykle kvalitní. Před šestou začínám vytahovat z auta a skládat jednotlivé díly kola včetně brašen, spacáku a stanu. Paráda.

Nejmladší, nejrovinatější a nejníže položená část Rakouska. Rovina kam až oko dohlédne. Vyrážím z nádraží Neusiedler See, kde na mne auto 3 noci počká a vybírám si směr proti směru hodinových ručiček. Míjím první městečko, Jois, a zírám, k jaké dokonalosti lze dovést cykloznačení a orientační mapu městečka. Tak tady se rozhodně neztratím a GPSka bude potřebná jen na dohledávání kešulí.

Točím na první odbočce k jezeru - cesta mne sice dovede jen doprostřed rákosí, k přístavišti jachet a lodiček, ale pro první seznámení s jezerem to stačí. Poprvé slyším klinkání anemometrů na stěžních a poprvé vidím uměle vytvořenou vodní cestu rákosím, aby se lodi mohly dostat na volnou hladinu.

Neziderské jezero, Jois (červen 2011)

Cyklostezku lemují velice moderně pojatá odpočívadla, ale nejlepší je to, že každou chvíli je někde pro žíznivé cyklisty k dispozici kohoutek s pitnou vodou.

Neziderské jezero, Winden (červen 2011)

I na další odbočce v Breitenbrunnu točím k jezeru - tentokráte však silnice vede opravdu až k volné hladině a já se ocitám na pláži. Půlka je určena ke koupání, druhá půlka pro surfaře, ale takhle v podvečer se koupou jedině kachny a racci.

Neziderské jezero, Breitenbrunn (červen 2011)

Jezdí odsud přívoz a celý výběžek končí majákem :-)

Neziderské jezero, Breitenbrunn (červen 2011)

Ale nejlepší je, že je zde i kemp, s kterým jsem sice nepočítala, protože na stránkách kempů nebyl uveden, ale rozhodně zde dneska přespím.

Neziderské jezero, Breitenbrunn (červen 2011)

Slunce mizí za obzor, škoda, že jsem na západním břehu a ráno určitě s východem slunce nevstanu. A navíc, jakmile slunce mizí, objevují se pisklavé krvežíznivé příšery - nejlepší bude zalézt hodně rychle do stanu. Mám za sebou 18 km :-)

Neziderské jezero, Breitenbrunn (červen 2011)

Den druhý

V noci mne uspávalo šumění deště, ale ráno vylézám ze stanu opět do krásného dne a stezkou v rákosí s krátkou pauzou na jedné z vyhlídkových posedů se vracím zpět na stezku B10. Vítr výrazně utváří charakter jezera a pro surfaře a jachtaře se stává neodolatelnou výzvou, ale já bych přivítala vítr nejradši jen směrem do zad - fouká docela silně od západu, takže s výjimkou odboček k jezeru fouká z boku a rákosí krásně šustí.

Neziderské jezero, Breitenbrunn (červen 2011)

Rákosí střídají vinice - západní břeh je východním výběžkem Alp a téměř všechny svahy jsou osázeny vinicemi. V Purbachu hledám místní zajímavost, Purbašského Turka - kamennou sochu vousatého Turka s turbanem na hlavě, ale ten sedí na komíně hóódně vysoko a hóódně daleko od silnice. Prý mu víno tak zachutnalo, že dezertoval a usadil se tady.

Neziderské jezero, Purbach (červen 2011)

Opět zajíždím k vodě - tentokrát vede jen šotolinová cesta až k volné hladině a auta sem vůbec nesmí.

Neziderské jezero, Purbach (červen 2011)

Času mám spoustu - přece nevynechám desetitisícové hlavní město Burgelandu, Eisenstadt. Opouštím na chvíli stezku B10 a po stezce označené jako B50 došlapu podél hlavní silnice alejí již červených třešní po cyklostezce až do historického centra.

Neziderské jezero, v okolí Seehofu (červen 2011)

S krátkou fotopauzou - přímo na cyklostezce jsem málem přejela kobylku zavalitou a protože tahle kobylka moc ráda pózuje, končím v leže na zemi před ní :-)

Neziderské jezero, kobylka zavalitá (červen 2011)

Ale před kulturními zážitky se nejdříve posilním - kupuji si kebab, protože tenhle pokrm zvládám zakoupit i se svou nulovou znalostí němčiny (jednoduché - stačí ukázat na příslušný obrázek a kebab se německy řekne kebab) a zadávám do navigace poutní kostel s hrobkou Josepha Haydna. Projíždím náměstím, míjím zámek rodiny Esterházy a židovskou čtvrť a jsem na místě.

Neziderské jezero, Eisenstadt (červen 2011)

Chvíli váhám, zda-li opustit naložené kolo a jít dovnitř, ale nakonec to riskuji. Kolo zamykám k lavičce, peníze, doklady a foťák beru sebou. Po zaplacení vstupného (3€) a krátkém proslovu průvodkyně, ze kterého pochopím jen to, že největší hudební skladatelé jsou tři - Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven a Joseph Haydn a s mou znalostí světových jazyků s ní rozhodně nemohu polemizovat, tak jen inteligentně přitakávám, si mohu prohlédnout hrobku a poté vystoupat po hodně zvláštní křížové cestě postupně až k věžičce na samém vrcholu kostela s nádherným výhledem do okolí.

Neziderské jezero, Eisenstadt (červen 2011)

Vracím se zpátky na B10 k Seehofu stejnou trasou. Jde to rychleji - je to z kopce.

Neziderské jezero, netradiční rákosové kupky v Oggau (červen 2011)

Neziderské jezero, mezi Oggau a Rustem (červen 2011)

Projíždím Oggau a ocitám se v městečku zvaném Rust. Zde budu pravděpodobně spát, ale nejprve si prohlížím historické centrum - je zde docela plno, však je taky pátek :-( Středověké městečko čápů a vína je známé i svým rybářským kostelem. K jezeru, ke kempu a k přístavišti vede samozřejmě opět cesta rákosím - asfaltka pro auta středem a z každé strany asfaltový pruh pro cyklisty.

Neziderské jezero, Rust (červen 2011)

Celý den bylo krásně, ale momentálně se na západě stahují černočerná mračna, zvedá se vítr a občas je možné zahlédnout v dáli blesk. Nezbývá než postavit stan a zalézt do spacáku - opět mne uspává šumění dešťových kapek, ale pláštěnku jsem zatím nepotřebovala.

Neziderské jezero, Rust (červen 2011)

Den třetí

Ráno vstávám brzy, ale místní obchůdek má naštěstí otevřeno již v sedm ráno. Ke snídani volím kakao v krabici a housky - nějaký ten sýr a rajče vyhrabu v cyklobrašně. Je třeba se pořádně posilnit - dneska mne čeká nejdelší etapa - v Maďarsku nechci vyměňovat forinty ani hledat kemp, což znamená, že musím dojet až do Podersdorfu. A samozřejmě nemíním vynechat Šoproň, historické městečko se spoustou památek.

Neziderské jezero, Mörbisch (červen 2011)

Po průjezdu městečkem Mörbisch ( i zde je na zpevněném výběžku maják) přejíždím rakousko-maďarskou hranici a změna je okamžitě znát. Dokonalé značení je fuč a jak tak šlapu po lesní cestě, několikrát se jistím, že se stále ještě držím cyklotrasy do Šoproně. Kdeže jsou ty parádní obrovské šipky namalované na asfaltu na každé křižovatce...

Neziderské jezero, rakousko-maďarská hranice za vesnicí Mörbisch (červen 2011)

V Šoproni je to pak podobné jako u nás - značená cyklotrasa neznamená pro cyklisty žádnou výhodu - vede po silnicích a o cyklostezce jen pro cyklisty a pěší si mohou návštěvníci tohoto městečka nechat jen zdát :-(

Neziderské jezero, Šoproň (červen 2011)

Sopron (česky Šoproň a německy Ödenburg) je prý nejromantičtějším městem Maďarska - vyhnula se mu turecká vojska táhnoucí na Vídeň a osmanská nadvláda vůbec. Jako jediné maďarské město se tedy může Šoproň pyšnit kompletně zachovalým středověkým jádrem - hradbami, gotickými domy, kostely a kláštery, které mnohdy stojí na románských či dokonce keltských a římských základech. O nadvládu nad městem sváděli dlouhá léta boj Maďaři a Rakušané - nakonec po 1. světové válce zůstalo Maďarsku, ale větší část Burgenlandska připadla po rozpadu Rakouska-Uherska Rakousku.

Neziderské jezero, Šoproň (červen 2011)

Symbolem a nejznámější památkou ve městě je renesanční a barokní Požární věž (Füztorony). Z 61 m vysoké věže se otevírá kruhové panorama, ale momentálně zde probíhá rekonstrukce. Hned za věží se rozprostírá Hlavní náměstí (Fö tér) s barokním sloupem nejsvětější trojice a románskogotickým kostelem lidově nazývaným Kecske templom (Kozí kostel) - klenby má gotické a vnitřní vybavení barokní a býval svědkem korunovace králů i důležitých shromáždění. Ticho a klid starého města je neuvěřitelné vůči ruchu, který panoval na hlaví třídě. Nejsou tu v podstatě obchody ani hospůdky a působí to zde trošku opuštěně. Kdyby to tu trošku žilo, líbilo by se mi zde mnohem více.

Neziderské jezero, Šoproň (červen 2011)

Když se snažím zamířit ze Šoproně směrem k Balfu, trošku bloudím - silnice je vylepšena dopravní značkou zákaz vjezdu cyklistů a tak to nakonec zvládám po lesní asfaltce podle GPSky skrz nízký hřebínek oddělující Šoproň od Neziderského jezera a ocitám se pravděpodobně v nejvyšším místě celého mého putování - cca 250 m n.m.

Neziderské jezero, nad Balfem (červen 2011)

V Balfu se osvěžuji minerálkou volně tekoucí v altánku a šlapu.

Neziderské jezero, Balf (červen 2011)

Projíždím Fertöboz, Hidegség, Fertöhomok i Hegykö s termálními lázněmi, na které rozhodně dnes nevybude čas.

Neziderské jezero, krajinou kolem vesničky Hegykö (červen 2011)

Následuje Fertöszéplak a konečně Fertöd, s jedním z nejkrásnějších a největších zámků Maďarska. Zámecký komplex, maďarské Versaille, tvoří palác se 126 místnostmi a rozlehlá zahrada - v době svého vzniku největší a nejlépe vybavený palác ve střední Evropě. Miklós Esterházy jej nechal zbudovat v polovině 18. století, po smrti hraběte Esterházy zůstal na téměř 100 let pustý a poškozen byl i za druhé světové války, kdy sloužil jako lazaret.

Neziderské jezero, Fertöd (červen 2011)

Východní břeh pokrývají západní výběžky Panonské nížiny. V tom největším odpoledním vedru šlapu otevřenou krajinou, rovnou, kam až oko dohlédne, k maďarsko-rakouské hranici. Kousek odtud sehrál most u vesničky Andau důležitou roli v historii 20. století. Právě tudy utíkali Maďaři po krvavě potlačeném protikomunistickém povstání v Budapešti. Zde, u mostu přes kanál, který odvádí vodu z Neziderského jezera do Dunaje, přišly o život desítky lidí - dnes je zde k vidění strážní věž, kousek zátarasů a rybáři či cyklisté - doby, kdy u Andau umírali lidé, jsou naštěstí už dávno za námi.

Neziderské jezero, před maďarsko-rakouskou hranicí u Pamhagenu (červen 2011)

Neziderské jezero, Apetlon (červen 2011)

U Apetlonu míjím místo uváděné jako nejníže položené místo Rakouska a za obcí Illmitz vjíždím do přírodní rezervace National Park Neusiedler See - Seewinkel. Vyhlídkové věže s dalekohledy a fotografové s teleobjektivy jsou nedílnou součástí této krajiny. V letních měsících se mnohé z menších stepních jezer, kterých je zde několik, zásluhou obrovského množství soli stávají slanými škraloupy, ale jejich břehy a specifické podmínky jsou ideálním domovem pro svět ptáků. Hejna ptáků, ostrůvky rákosu, volně pasoucí se koně, tradiční stepní studna s vahadlem čnícím k nebi - vydržela bych pozorovat ptáky hodně dlouho, ale v horkém odpoledni bude lepší se pro změnu ochladit v jezeře - ještě jsem se v jezeře nekoupala.

Neziderské jezero, Illmitz (červen 2011)

Voda je skvělá - sice taková zvláště kalná, ale příjemně teplá. Podle info cedule má 22,5°C, ale přicházející bouřka hatí mé plány na povalování se na sluníčku - rychle najít nějakou střechu, než se to vyprší. A pod střechou plážového obchůdku jsem se neschovávala sama - nalítalo sem i několik vážek, takže mi čekání s fotoaparátem v ruce rychleji ubíhalo.

Neziderské jezero, na pláži poblíž vesničky Illmitz (červen 2011)

Je načase vyrazit - pokud ještě cestou polezu na nějaké ty vyhlídkové věže či se budu snažit vyfotit nějaké ty vážky, nestihnu to do Podersdorfu am See do tmy. A jak se znám, rozhodně vlezu všude :-)

Neziderské jezero, u vesničky Illmitz (červen 2011)

Ale nakonec mně to vyšlo tak akorát i s fotografováním masivu Schneebergu, který se nad západním břehem objevil po vyčištění atmosféry bouřkou a osvětlený maják na molu byl opravdu parádní tečkou dnešního dne.

Neziderské jezero, Podersdorf am See (červen 2011)

Kemp Strand Camping Podersdorf je sice hned u jezera, ale je příšerně velký a patří k těm dražším. Naštěstí čím větší kemp, tím spíše se tam osamělý cyklista s prťavým stanem na jednu noc ztratí :-)

Den čtvrtý

Ráno vstávám opět brzy - dříve než se probudí služba v recepci a hlavně chci jet fotit ptáky, vážky či šidélka, protože dnes už nemusím honit kilometry - k autu to mám jen 15 kilometrů.

Neziderské jezero, Podersdorf am See (červen 2011)

Rákosí je plné ranní rosy a u jezera Oberer či Unterer Stinkersee by se dala strávit pozorováním ptactva spousta času, ale sluníčko po obloze rychle stoupá a stoupá i teplota.

Neziderské jezero, Podersdorf am See (červen 2011)

Ale naneštěstí cestou přes Podersdorf am See, Weiden am See a Neusiedl am See nenacházím volně přístupnou pláž a ponechat kolo někde před turniketem prostě nemůžu ani v případě, že bych byla ochotná za vstup ty 4€ zaplatit.

Neziderské jezero, mezi Podersdorfem a Weidenem (červen 2011)

Ale restaurace na konci mola v Neusiedl am See za prohlídku a poslední pohled na jezero stojí i v případě, že si nechcete nic dát a jenom koukat.

Neziderské jezero, Neusiedl am See (červen 2011)

Zážitkem určitě pro vaše děti bude jízda lodí i s koly napříč přes jezero za cca 3eura - s kartou Neusiedler See, kterou získáte po ubytování v oblasti, dokonce za polovic a s touto kartou jsou i vstupy na koupaliště zadarmo. Kolik noclehů, tolik dní výhod :-)

A jak to celé dopadlo? Najezdila jsem na kole 245 km (v jednotlivých dnech 17km, 89km, 97km, 42km) a 2x185 km autem mezi Brnem a městečkem Neusiedler am See. Za kemp jsem platila jenom jednou - v Rustu (6,5€ za osobu, 4,5€ za stan), v těch ostatních byla recepce v pozdních hodinách již zavřená. Vstupné k Haydnově hrobce mne stálo 3€ a nějaké to euro jsem utratila za jídlo v marketech:-)

zvětšit na celou obrazovku

Ta první špička je Eisenstadt - GPSku jsem měla v kapse i na vyhlídce na kostele a ty další špičky odpovídají Šoproni - kdo se drží jen B10, žádné takové "děsivé" převýšení ho nečeká

A pár odkazů:

panoramatická mapa jezera

mapy Burgenlandu

historické centrum Šoproně

historické centrum Eisenstadtu

prospekt ve slovenštině včetně map cyklostezek

počasí a webkamera v Podersdorfu

hromady informací ná stránkách sdružení Cyklistika pro všechny, Krnov