Starohorské vrchy 21.8.2011
a pro změnu trocha historie
Po několikadenním náročném putování po hřebeni Nízkých Tater je načase vymyslet něco méně namáhavého - poslední den dovolené se budu toulat Starohorskými vrchy, vyrazím z Donoval na Kaliště :-)
Sevřeny horskými masivy Velké Fatry, Kremnických vrchů a Nízkých Tater a donedávna chápány jako součást Nízkých Tater, nepatří Starohorské vrchy k nejznámějším horských celkům na Slovensku. Nevynikají rozlohou ani nadmořskou výškou, přesto dokáží nabídnout mnoho krás. Bukové a smrkové lesy střídají lesní mýtiny a louky plné horského kvítí. Nejvyšším vrcholem je Kozí chrbát vysoký 1330 m a druhým nejvýznamnějším vrcholem je Kečka s výškou 1225 m. K nejvýznamnějším turistickým střediskům patří Donovaly, Špania dolina, Staré hory či Korytnica-kúpele.
Kozí chrbát z Kečky, v pozadí Prašivá
Kečku a Kozí chrbát jsem zdolala v rámci přechodu západní části Nízkých Tater v předcházejících 5 dnech, dneska žádné vrcholy zdolávat nemíním. Batoh se spacákem zůstane v autě a naštěstí je v neděli dopoledne na Donovalech otevřený obchůdek s potravinami, takže si mohu zakoupit čerstvé pečivo a vyrazit nalehko.
Mým cílem je zaniklá horehronská ves Kalište, ves s velmi smutnou historií - od kříže skrytého pod mohutnými stromy nad Donovaly, v místě zvaném Baník, dnes sleduji pro změnu žlutou turistickou značku.
pod vrcholem Baník
Procházím osadou Bully a cesta pokračuje chvíli lesem, křižuje louku zvanou Hrivková a opět se vrací do lesa. Sluníčko má sílu a chůze v lesním chládku je mnohem příjemnější než pobyt na přímém slunci.
Starohorské vrchy, po cestě z Donoval na Kaliště
Mám to pěšky cca 4-5km, ale samozřejmě se ke Kališti dá dostat i autem - z Moštenice by to bylo po úzké asfaltové silničce něco přes 7 kilometrů. Ale do Moštěnice je to z Donoval 41 km, což je obrovská zajížďka přes Banskou Bystrici.
Starohorské vrchy, Kalište
Kalište je jedna z mnoha obcí a osad, které byly vypáleny během 2. světové války, ale jako v jediné se do ní život nevrátil. Dva zrekonstruované domečky, malá zvonička a základy obytných domů v mírně se svažujícím údolí v nadmořské výšce 924 metrů připomínají tragédii, která se zde odehrála 18. března 1945.
Starohorské vrchy, Kalište
Život v málo úrodné a těžce přístupné oblasti nebyl lehký, ale rozmach hornictví a hutnictví s velkou spotřebou dřevěného uhlí byl důvodem k zakládání uhlířských osad hluboko v lesích již v první polovině 16. století.
Starohorské vrchy, Kalište
V roce 1940 zde žilo 209 obyvatel a v obci bylo 42 domů. V souvislosti s vypuknutím SNP se Kalište stalo jedním z partyzánských center. Přímo v osadě působily štáby dvou partyzánských oddílů a v nedalekých Balážích působily další. Kontrolovali rozsáhlé území - tzv. partyzánskou republiku, oblast části Nízkých Tater a Velké Fatry severovýchodně od Banské Bystrice, která vznikla po potlačení Slovenského národního povstání. Pomoc obyvatelů Kaliště umožnila partyzánům přežít tuhou zimu i za cenu obětí zásluhou epidemie tyfu. V první polovině března se partyzánské skupiny přesunuly na východ a spojily s osvobozovacími jednotkami Rudé armády. Nacisti se za pomoc partyzánům 18.3.1945 pomstili - rabováním, vražděním a vypálením obce.
Starohorské vrchy, Kalište
Vypáleno bylo 36 domů, ve kterých uhořelo 9 starých a nemocných obyvatel, 5 dalších bylo zastřeleno. Upáleno bylo i 12 partyzánů, neschopných pohybu, v partyzánské nemocnici.
Starohorské vrchy, Kalište
V celé Evropě se nacházejí místa, která byla v průběhu 2. světové války postižená podobným osudem. Pro našince jsou nejznámější místa jako Lidice, Ležáky, Javoříčko, Ploština či Prlov, ale na Slovensku je takovýchto obcí 102 a k těm nejznámějším patří Tokajík, Ostrý Grúň, Kľak a Skýcov. V Itálii jsou to obce Marzabotto či San Pancrazio, Oradour sur Glane ve Francii, Kalavrita v Řecku, Chatyň v Bělorusku či Televag v Norsku.
Koncem března oblast osvobodila Rudá armáda, ale původní obyvatelé se do těchto míst už znovu nevrátili - byly pro ně postaveny nové domy v Banské Bystrici, Moštenici, Podbrezové a Slovenské Ľupči.
V lese zůstal opuštěný hřbitůvek s jednoduchými hroby. Zde jsou pohřbeni ti, co osudnou noc z 17. na 18. březen nepřežili.
Kalište, hřbitov
17 informačních cedulí je rozmístěno po celém areálu a při pročítání některých z nich se člověku i slzy tlačí do očí.
Vracím se zpátky po stejné trase. Pěšinkou přes louku vyznačenou jako cyklotrasa... Neuvěřitelné... Že by reakce na zákon zakazující vjezd cyklistům do lesa mimo značené cyklotrasy?!
po cestě z Donoval na Kaliště
Osada Bully bývala uhlířskou osadou a svůj charakteristický ráz s původními prvky lidové architektury si tato dnes převážně chalupářská osada zachovala do dnes. Příjemná změna oproti Donovalům s jeho úděsnými apartmánovými domy...
Donovaly, osada Bully
Ale i osada Bully má svou smutnou historii v souvislosti s 2. světovou válkou. I zde je hromadný hrob z 16. ledna 1945 s 14 jmény. A zbytky domu, ve kterém vojáci zavraždili 18 lidí.
Donovaly, osada Bully
Louku spásávají ovečky, ale fialovým ocúnům se vyhýbají. Už je to tady, jedovaté bledé a křehké ocúny opět připomínají neúprosně přibližující se podzim...
Starohorské vrchy
Vyhřívám se na sluníčku po těch několika dnech na hřebeni Nízkých Tater v silném větru a ještě netuším, že do střední Evropy přicházejí na celý následující týden tropy - maxima teplot budou dosahovat úrovně 30-35°C.
I kobylkám dnešní teplota vyhovuje :-) Chvilka nepozornosti a už slyším, jak mi okusují batoh. Ale nejvíc se jim líbí na mém triku :-)
Starohorské vrchy
Poslední pohled z Baníku na lyžařské středisko s vrcholem zvaným Zvolen (1403 m) v pozadí - je načase vyrazit zpátky do Brna. Jsou čtyři hodiny odpoledne a já se chtěla ještě cestou zpátky zastavit v Harmanci prohlédnout si vodní žlab!!
Donovaly
Poslední funkční vodní žlab ve střední Evropě zrekonstruovali v dolině Rakytovo mezi Dolním a Horním Harmancem. Žlab je dlouhý 2450 m a lze se kolem něj vydat vzhůru dolinou. Špatné je, že světla k fotografování už zde moc není, ale na druhou stranu, když se mi podaří fotoaparát stabilizovat na kameni, je z toho úžasný obrázek :-)
vodní žlab Rakytovo
Žlab je postavený bez použití železného spojovacího materiálu - po délce rozřezaný kmen vydlabaný do tvaru korýtka, boční stěny s tenkých kmenů a celé je to spojené smrkovými větvemi přes vyvrtané otvory a utěsněné mechem a drny.
Kaskády jsou kryté hustou vegetací, takže od studánky se vracím k autu. Čas neúprosně kvapí. Hodinky ukazují 18:00 a já jsem 250 km a 4 hodiny nepřetržité jízdy od domova a zítra ráno musím do práce :-(
vodní žlab Rakytovo
Hodinky ukazují 20:40, když přejíždím kolem motorestu Rasová za Starým Hrozenkovem. Neuvěřitelné, za 20 minut zavírají, ale ještě mi stihnou usmažit a naservírovat řízek. Když platím a odcházím, je 20:59.