logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...


 

 

Jeseníky 22.-23.10.2011

... útěk před dušičkovým počasím...

A opět je tady to pravé podzimní počasí: mlhy, mrholení a větrno. Chmurnému počasí s inverzním charakterem zkusím na dva dny utéci na hory, ale váhám, jestli zvolit Javorníky nebo Jeseníky. Vzdálenostně to vyjde v podstatě stejně... Takže Jeseníky :-)

 

Lesnaté hory se zaoblenými hřbety, prameny živé vody stékající hlubokými údolími, staleté pralesy přecházející v horskou tundru, kamenná moře, ledovcové kary s padajícími lavinami, nespoutané horské bystřiny se stříbřitě bílými vodopády a průzračnými mechovými tůněmi, tajemná rašeliniště opředená pověstmi o skřítcích, květnaté podhorské louky a do údolí zasazené dlouhé horské vesnice se starými chalupami, harmonická krajina krásná v každém ročním období...

 

Praděd a Petrovy kameny z Vysoké hole
Jeseníky (říjen 2011)

 

Sobota

Vstávám v sobotu v 5:00 a před půl šestou opouštím liduprázdné Brno za totální tmy. Východní obzor začíná růžovět u Olomouce a GPSka se překlápí do denního režimu před Šumperkem. Ještě pro jistotu nakoupit něco k jídlu a jsem na Červenohorském sedle. Hodinky ukazují 8:00.

 

Plán mám jednoduchý - chci dojít po červené značce přes Švýcárnu na Praděd a pak se uvidí: když bude dost času, vrátím se přes údolí Divoké Desné, když nebude, vrátím se zpátky k autu po hřebenu. Když bude počasí vypadat dobře, přespím v chatě na Červenohorském sedle a v neděli si vyšlápnu na druhou stranu, na Vřesovou studánku a pokud ne, pojedu večer do Brna.

 

Červenohorské sedlo
Červenohorské sedlo (říjen 2011)

 

S termoskou s horkým čajem a svačinou, s čepicí a rukavicemi a nezbytným fotoaparátem vyrážím po červené napříč několika sjezdovkami.

 

Červenohorské sedlo
Červenohorské sedlo (říjen 2011)

 

První výhledové místo na hřebeni se jmenuje Klínovec, ale vlastní vrchol je více vpravo a končí na něm lyžařské sjezdovky. Dalo by se zde posedět, stojí zde turistický přístřešek, ale jen se krátce pokochám výhledem směrem na Dlouhé Stráně a šlapu dál.

 

Klínovec
Klínovec (říjen 2011)

 

Tak tohle už není jinovatka, tohle je můj první letošní sníh :-)

 

mezi Klínovcem a Malým Jezerníkem
mezi Klínovcem a Malým Jezerníkem (říjen 2011)

 

Cestou na Malý Jezerník míjím výhledové skalisko. Je sice zima, těsně nad nulou, ale jinak je nádherně.

 

mezi Klínovcem a Malým Jezerníkem
mezi Klínovcem a Malým Jezerníkem
mezi Klínovcem a Malým Jezerníkem (říjen 2011)

 

mezi Klínovcem a Malým Jezerníkem
mezi Klínovcem a Malým Jezerníkem
mezi Klínovcem a Malým Jezerníkem
mezi Klínovcem a Malým Jezerníkem (říjen 2011)

 

Malý Jezerník (1208 m) je vedlejším vrcholem Malého Děda, plochým pokračováním hřebene Velkého Jezerníku. Značená cesta vede po povalovém chodníku a je nutno dávat pozor, abych po namrzlém dřevě neuklouzla - rašelinová jezírka jsou pokryta ledem, ale vrstva to není nikterak silná a rozhodně by mne neunesla.

 

mezi Malým a Velkým Jezerníkem
mezi Malým a Velkým Jezerníkem
mezi Malým a Velkým Jezerníkem (říjen 2011)

 

Ještě stoupání na Velký Jezerník (1309 m) a už je přede mnou turistická chata Švýcárna na úbočí Malého Děda v nadmořské výšce 1304 m.

 

Velký Jezerník
Velký Jezerník (říjen 2011)

 

Švýcárna
Švýcárna (říjen 2011)

 

Nezaškodí posedět chvilku v teple, objednávám si talíř zelňačky s rohlíkem, čaj a koukám na výdejní pult. Takhle to kdysi fungovalo v nádražních bufetech a tady to trochu kazí styl klasické horské chaty, ale asi je takhle obsluha rychlejší :-(

 

Švýcárna
Švýcárna (říjen 2011)

 

Turistická chata Švýcárna je ukázkovým příkladem přeměny pastevecké salaše na klasickou horskou chatu. Její historie sahá někam k roku 1829 a chovu skotu v těchto místech a již v té době sloužila turistům jako útočiště před nepohodou a stala se tak první turistickou chatou na území Jeseníků.

 

Švýcárna
Švýcárna (říjen 2011)

 

Zvonička před chatou je zároveň památníkem obětem hor a slavnostně otevřena a vysvěcena byla v roce 2006. Zvon byl odlit na Velehradě a zazvonit si prý může každý, ale já to zapomněla vyzkoušet, takže nevím, jestli je to pravda.

 

Švýcárna
Švýcárna (říjen 2011)

 

Tak kam dál? Má smysl odbočit k Vysokému vodopádu? Vodopád na Studeném potoce býval se svou výškou 45 metrů nejvyšším vodopádem Jeseníků, ale po povodních v roce 1880 se skalní stěna tvořící jeho podklad rozrušila, došlo k sesuvu půdy a vodopád byl rozdělen na několik kaskád. Když jsem u něj byla v roce 2007, až tak moc mne nezaujal a pamatuji si především tu ztrátu výšky - vodopád se nachází v nadmořské výšce 1018 až 990 m. Je rozhodnuto, tentokrát jej vynechám :-(

 

Ze Švýcárny na rozcestí pod Pradědem to není daleko a mně se v hlavě líhne geniální nápad - teď si zkusím zajistit ubytování v chatě Barborka a pokud budu úspěšná, vyrazím prozkoumat nejprve vodopády Bílé Opavy a poté v pozdním odpoledni vylezu nahoru na Praděd. A zítra tím pádem zvládnu návrat zpět na Červenohorské sedlo k autu přes horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Ale proč mne tento geniální nápad nenapadl už u auta na Červenohorském sedle? Mohla jsem mít sebou v batohu ručník a kartáček na zuby :-(

 

rozcestí pod Pradědem
rozcestí pod Pradědem (říjen 2011)

 

Na Barborce jsem se svým požadavkem na ubytování úspěšná - za 220 Kč získávám klíče od jednolůžkového pokoje v prvním patře a radu, ať si nezapomenu pustit topení. Fajn, je poledne, sice je na pokoji opravdu příšerná zima, ale elektrické topení to do večera určitě vyhřeje :-)

 

Bílá Opava pramení na jižních svazích Pradědu nad chatou Barborka v nadmořské výšce 1360 m. Na horním toku nad Karlovou Studánkou má pouze několik drobných přítoků, Pradědský, Ovčárenský a několik bezejmenných potoků. V tomto úseku se také nacházejí vodopády, kaskády a peřeje. Po 13 km u Vrbna pod Pradědem ve výšce 544 m ústí řeka do Střední Opavy, která po soutoku s Černou Opavou pokračuje dále jako Opava a po 112 km se v Ostravě (207 m) vlévá do Odry a jako Odra pokračuje do Baltského moře.

 

Kaskády a vodopády Bílé Opavy
Kaskády a vodopády Bílé Opavy (říjen 2011)

 

Kaskády a vodopády Bílé Opavy jsou přístupné po modré a následně žluté turistické značce přímo od chaty Barborka. Zpočátku vede cesta sice podél řeky, ale docela vysoko nad ní a vše je v pohodě. Ale jakmile se dostávám k řece, není to jednoduché a při teplotě kolem bodu mrazu jsou mnohá místa špatně schůdná, protože namrzají.

 

Kaskády a vodopády Bílé Opavy
Kaskády a vodopády Bílé Opavy
Kaskády a vodopády Bílé Opavy (říjen 2011)

 

Snažím se neutopit ani sebe, ani fotoaparát, ani stativ a tak nezbývá, než se některých snímků vzdát - pohyb po mokrých namrzlých balvanech je životu a fotoaparátům nebezpečný :-(

 

Kaskády a vodopády Bílé Opavy
Kaskády a vodopády Bílé Opavy (říjen 2011)

 

Mapy uvádějí v údolí Bílé Opavy čtyři vodopády, ale ve skutečnosti jsou vodopády jen dva, zbytek jsou spíše kaskády či peřeje.

 

Kaskády a vodopády Bílé Opavy
Kaskády a vodopády Bílé Opavy
Kaskády a vodopády Bílé Opavy
Kaskády a vodopády Bílé Opavy (říjen 2011)

 

Vracím se zpátky k Barborce a po asfaltu mířím nahoru k věži.

 

pod Pradědem
pod Pradědem (říjen 2011)

 

Cestou k vrcholu míjím trojmezní hraniční kámen z r. 1721 se znaky vratislavského biskupství (mitra), řádu německých rytířů (řádový kříž) a velkolosinského panstva (žerotínský lev).

 

trojmezní hraniční kámen pod Pradědem
trojmezní hraniční kámen pod Pradědem (říjen 2011)

 

Praděd (1492 m) je nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, Moravy, českého Slezska a Horního Slezska vůbec a pátá nejvyšší hora České republiky (za Sněžkou, Luční horou, Studniční horou a Vysokým Kolem). Původně zde stála od roku 1912 kamenná rozhledna tvaru hradní věže vysoká 32 metrů (Altvaterturm), ale ta po 2. světové válce chátrala, v roce 1957 musela být uzavřena a v roce 1959 se zřítila. Špatný stavební materiál neměl šanci vydržet drsné horské povětrnostní podmínky. A přestože tato nádherná romantická stavba zmizela už před půlstoletím, stále žije v myslích pamětníků. Sudetští Němci po ní ve své nové vlasti tesknili tak dlouho, až se rozhodli v roce 2003 postavit podle původních plánů přesnou kopii na vrcholu Wetzsteinu (792 m.n.m) u městečka Lehesten v Duryňsku.

 

Praděd
Praděd (říjen 2011)

 

Vysílač z betonu zde začali stavět v roce 1968 a kompletně dokončen byl roku 1983. Televizní vysílač s rozhlednou je vysoký 162 metrů a tím pádem je jeho horní plošina nejvyšším (byť umělým) bodem v České republice.

 

Praděd
Praděd (říjen 2011)

 

Samotnou věž podpírají tři nohy. První slouží jako energetický uzel, druhá slouží pro potřeby radiokomunikací a ve třetí je umístěna restaurace s hotelem. Mám vyjet výtahem za 60Kč nahoru na vyhlídkovou plošinu do výšky 73 m? Určitě ano, ale nejprve dám něco k jídlu v restauraci. Loni v říjnu jsme zde přespávali, ale ubytování pro turisty bylo ukryto v temném suterénu a něco takového si nemám chuť znovu zopakovat a proto jsem zvolila pro dnešní nocleh raději Barborku :-(

 

Než jsem dojedla a dopila, obrátilo se počasí o 100%. Všechno mizí v šedobílé tmě, takže na věž tentokráte výtahem nepojedu. Co se dá dělat, západ slunce nebude, jde se dolů na Barborku.

 

Praděd
Praděd (říjen 2011)

 

Praděd
Praděd (říjen 2011)

 

Ale nakonec se na mne štěstí aspoň trošku usměje a těsně před západem se sluníčko ještě na chvíli ukáže.

 

Praděd
Praděd (říjen 2011)

 

Praděd
Praděd (říjen 2011)

 

A teď už je opravdu nejvyšší čas sejít dolů, ale po asfaltu se naštěstí nedá zabloudit ani po tmě.

 

Praděd
Praděd (říjen 2011)

 

Teplota prudce klesá - ten pod vysílačem ukazoval -7°C a už se těším na vyhřátý pokojík a horkou sprchu.

 

Praděd
Praděd (říjen 2011)

 

Ale ouha, na pokoji zrovna teplo není. Jediný způsob, jak se ohřát, je sednout si přímo k panelu na stěně a opřít si o něj záda :-( Ale panel samozřejmě netopí v jednom kuse, ale v nějakých mně neznámých cyklech. Kéž bych tu sebou měla svůj teploučký spacák... Nezbývá než zalézt do postele kompletně oblečená a nakonec přes peřinu přehazuji i bundu s flísovou vložkou a váhám nad čepicí :-( Neměla jsem k dispozici žádný teploměr, ale odhaduji, že tahle noc bude mým teplotním rekordem :-)

 

Neděle

Venku je další nádherné ráno, ale v pokoji je stále neskutečná zima. Elektrická vyhřívací poduška by byla úžasná... Spacák taky... A co teprve horký čaj... Tak jo, venku se zahřeju pohybem... a ani čaj nebude, takhle brzy se restaurace neotevírá a ponorný vařič je v autě...

 

Petrovy kameny (1438 m) dominují hlavnímu hřebenu a tvoří vedlejší vrchol Vysoké hole. Tři mohutná skaliska jsou vysoká 7 metrů a je s nimi spjato několik pověstí, ale především bylo toto místo označováno jako dějiště čarodějnických sletů. Z důvodu ochrany vegetace vrcholové skály zde platí v létě přísný zákaz vstupu, ale v zimě se zde lyžuje. Zrezivělé stožáry starých lyžařských vleků působí značně odpudivým dojmem - mohli by je už konečně zlikvidovat.

 

Petrovy kameny
Petrovy kameny (říjen 2011)

 

Šlapu podél tyčového značení po hlavním evropském rozvodí mezi Baltským a Černým mořem. Divoká Desná odvádí své vody do Moravy a Dunaje, Opava do Odry. Člověk si ani neuvědomuje, že se nachází v nadmořské výšce nad 1400 metrů - hrany náhorní plošiny jsou tak vzdálené, že do hlubokých údolí není odsud vůbec vidět.

 

Vysoká hole
Vysoká hole (říjen 2011)

 

Vysoká hole, obrovská travnatá pláň, po které se prohání vítr, je vlastně se svou nadmořskou výškou 1463 m druhou nejvyšší horou Moravy. Jihozápadní svahy spadají do ledovcem vytvořeného Velkého Kotle, pramenné oblasti řeky Moravice a botanicky nejcennější části CHKO Jeseníky. Sníh se zde drží nejdéle na Moravě - průměrně do června. Na vrcholové plošině stojí dřevěná bouda a raně barokní hraniční kámen z roku 1681 z pískovce určující hranici tří dřívějších jesenických panství - Bruntálské, Loučné a Janovické.

 

Vysoká hole
Vysoká hole (říjen 2011)

 

A kousek dál stojí podivné betonové torzo ve tvaru seříznutého jehlanu - pozůstatek radaru systému Würzburg Riese a polního letiště pro potřeby Luftwaffe, které zde vybudovali nacisté koncem druhé světové války. Ale výhledu vévodí především seříznutý vrchol Dlouhých Strání.

 

Vysoká hole
Vysoká hole (říjen 2011)

 

Schovávám se do závětří za dřevenou boudu a vytahuji část zásob k snídani. Ale proč míří na východ od chajdy vyšlapaná stezka, když přece tímto směrem žádná cesta nevede?

 

Vyrážím na průzkum a hned je mi to jasné - je odsud krásný pohled přes Velký kotel do údolí řeky Moravice. Dneska je ovšem skryté pod nízkou inverzní oblačností :-(

 

Velký kotel
Velký kotel
Velký kotel (říjen 2011)

 

A co je tamhle to? Stádo... Určitě kamzíci, ale příliš daleko...

 

Šlapu po hřebeni přes Kamzičník (1419 m) k Velkému Máji (1386 m). Výhledů si mohu užít jen na jedinou stranu, na západ, protože vše na jihovýchodě je skryto pod inverzní vrstvou.

 

Kamzičník
Kamzičník (říjen 2011)

 

Další stádo kamzíků potkávám přímo na hřebeni. Jsou však mnohem plašší než byli kamzíci v Nízkých Tatrách a bez teleobjektivu není šance získat pěkný snímek. Ale pozorovat kamzíky na Kamzičníku, to sedí :-)

 

Kamzičník
Kamzičník (říjen 2011)

 

A jsem na rozcestí Nad Malým Kotlem a odbočuji směrem k Františkově myslivně.

 

úbočím Velkého Máje
úbočím Velkého Máje
úbočím Velkého Máje (říjen 2011)

 

Kousek pod sedlem, na nevelkém skalisku byla v roce 1937 umístěna bronzová plaketa s vyobrazením barona Kleina - Františka III. Klein von Wiesenberk (1851-1931), vnuka Franze Kleina a syna Františka II. Kleina a textem "1851 - Franz Klein - 1931 S.G.V.T. 1937 HVST und M. Schönberg, Vires Unitae AC. Unt-Zum Gedenken". Současná plaketa není z bronzu, ale z kamene a nikde se nám nepodařilo najít zmínku ohledně jejího obnovení.

 

úbočím Velkého Máje
úbočím Velkého Máje (říjen 2011)

 

Koukám do údolí Merty - když jsme tu byli téměř přesně před rokem, bylo údolí mnohem barevnější.

 

úbočím Velkého Máje
úbočím Velkého Máje - údolí Merty (říjen 2011)

 

Františkova myslivna byla zbudována v nadmořské výšce 1183 m již v roce 1865 jako lovecká chata rodinou Kleinů, majiteli železáren v Sobotíně. Chata byla postupně rozšiřována a zásluhou své odlehlosti a štěstí na dobrou údržbu si zachovala svůj původní vzhled z počátku 20.století. Kousek nad myslivnou je nově zbudovaná modlitebna s klekátkem, ale docela chátrá, ale myslivna je čerstvě obložená dřevem a přibyly zde garáže.

 

Františkova myslivna
Františkova myslivna
Františkova myslivna (říjen 2011)

 

Držím se stejné cesty jako při výletě v srpnu 2008. Povalový chodník za tři roky o něco více ztrouchnivěl, ale kolem nejhorších míst začíná být vyšlapaná stezka bokem.

 

Františkova myslivna
z Františkovy myslivny na vrchol Dlouhých Strání (říjen 2011)

 

Zdá se, že se prudce mění počasí. Snad udělám aspoň pár fotografií ještě se sluníčkem, takže raději přidávám do kroku, což ale není až tak úplně nejlepší nápad. Zpocená záda při téhle teplotě a větru nejsou nic příjemného. Hrana oblačnosti napříč oblohou působí úžasně, ale volila bych raději ještě pro pár hodin sluníčko.

 

Dlouhé Stráně
Dlouhé Stráně (říjen 2011)

 

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně v Hrubém Jeseníku je opravdu unikátním dílem. Hora s s neobvykle rovným vrcholem v sobě skrývá energetické dílo a největším lákadlem je právě horní nádrž ve výšce 1350 m. Pokud sem vyrazíte pěšky, je to po asfaltové cestě z Koutů nad Desnou pořádný kus a celkem nuda, protože turistické značky a pěšiny napříč kopcem nahoru nevedou. Mnohem častěji se nahoru jezdí na kole nebo lanovkou ze Ski areálu Kouty - podrobnosti jsou uvedeny na stránkách informačního centra

 

přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně - horní nádrž
přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně - horní nádrž
přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně - horní nádrž (říjen 2011)

 

Od jihovýchodu se nasouvá hradba oblačnosti, ale směrem k severozápadu jsou naštěstí ještě výhledy úžasné. Jen kdyby tak nefoukalo...

 

přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně - horní nádrž
přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně - horní nádrž
přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně - horní nádrž (říjen 2011)

 

Šlapání dolů po asfaltové cestě je příšerná nuda, takže si cestu zkracuji jak to jen jde. Ale moc to nejde, svahy jsou zde hodně prudké, porostlé hustníky a občas vylepšené nějakým tím skaliskem.

 

Konečně se dostávám k údolí Jezerného potoka. V mapě byla sice zaznačena stezka, ale ze silničky se mi nedaří ji nalézt. V pravoúhlé zatáčce nad dolní nádrží je nutno se rozmyslet: buď to vezmu terénem přímo nebo budu pokračovat dál po silnici. Po silnici je to 4 km, terénem necelý jeden... Chci se cestou dolů podívat k vodopádu ma Jezerném potoce, ale nejsem si zrovna jistá jeho umístěním. Na webu www.vodopady.info se tvrdí, že je přístupný od spodní nádrže elektrárny, ale zakreslený je přitom vysoko ve svahu. Pokud půjdu po silnici a poté zespoda, budu muset tenhle svah zase znovu vyšlapat?? Tak to rozhodně ne, volím sešup lesem a celkem pohodlně mířím k potoku za největším hlukem padající vody.

 

vodopády na Jezerném potoce
vodopády na Jezerném potoce
vodopády na Jezerném potoce (říjen 2011)

 

Moc hezké místo, ale jak dál? Pokouším se postupovat po proudu kolem potoka, ale kombinace vodou nasáklého mechu, mokrého listí a popadaných, napůl ztrouchnivělých stromů je úděsná a samozřejmě netrvá dlouho, než mi podjede noha a skončím zapatlaná od bláta. Nedá se nic dělat, musím kousek nahoru - při sestupu jsem zkřížila něco jako starý lovecký chodník a ač z něj dnes zůstaly už jen nepatrné stopy, asi to bude jediné aspoň trošku schůdné místo :-(

 

vodopády na Jezerném potoce
vodopády na Jezerném potoce
vodopády na Jezerném potoce (říjen 2011)

 

Konečně se ocitám dole a nezbývá než konstatovat, že ke spodnímu vodopádu se lze opravdu pohodlně dostat od hráze spodní nádrže :-) Čistím bundu i kalhoty od bláta, abych mohla mezi lidi a po hrázi se dostávám k turistickému rozcestníku a k cedulce o zákazu vstupu za zábradlí a závoru. Tak nevím - pravdou však je, že jsem přišla po hrázi, která je za závorou :-(( a závoru musela podlézt, abych se dostala na modrou.

 

přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně - spodní nádrž
přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně - spodní nádrž (říjen 2011)

 

Cesta po asfaltu údolím Divoké Desné je pro pěšáky nekonečná a nic obzvlášť zajímavého cestou k vidění není. S výjimkou vodopádů na Borovém potoce, ukrytém v zakrouceném údolním zářezu na jižních svazích masivu Dlouhých Strání. Vede k němu slepá, asi 1,5 km dlouhá odbočka z modré značky vedoucí údolím Divoké Desné, ale mně už na tuhle odbočku nějak dneska nezbývá energie - ještě se musím dostat k autu na Červenohorské sedlo a poté do Brna :-(

 

údolím Divoké Desné
údolím Divoké Desné (říjen 2011)

 

údolím Divoké Desné
údolím Divoké Desné (říjen 2011)

 

copyright Alena