Okolí Vyškova II. - 1.10.2011

... hledání rozhledny ...

Když jsme se vlakem vraceli 17.září z Vyškova, kde jsme si byli prohlédnout Muzeum letecké a pozemní techniky, koukali jsme z okna na výběžky Drahanské vrchoviny a na krátký okamžik zahlédli na jednom z výběžků rozhlednu. Kovovou a pořádně vysokou, nezastíněnou stromy. Co je zač? A co je to vlastně za vesnici? Olšany?? A sebekriticky přiznávám, že tenhle naprosto chybný odhad mám na svědomí já :-((

rozhledna na Chocholíku - Drnovice (říjen 2011)

na kole Brno-Líšeň - Mariánské údolí - údolí Říčky - Kalečník - U Tří javorů - Olšany - Luleč - Drnovice - Vyškov
cca 58 km a zpět do Brna vlakem

Před námi je jeden z posledních opravdu teplých podzimních dnů. V Olšanech na farmě Bolka Polívky už jsme na kole několikrát byli, takže plánování je to tentokráte velice jednoduché - za pomoci šaliny č.8 zdoláme kopec do Líšně a poté již budeme pokračovat vlastními silami. Zajedem si do Olšan na farmu Bolka Polívky a okouknem novou rozhlednu :-)

Obloha je jako šmolka, ale ve stinných částech Mariánského údolí je takhle zrána ještě docela chladno a mikyna s větrovkou přijde vhod. Jak to ti rybáři dělají, že dokážou sedět u vody dlouhé hodiny?

Mariánské údolí (říjen 2011)

V bufetě pod Hádkem si objednáváme jen gulášovou polévku - na oběd se chceme zastavit v Olšanech.

údolí Říčky, Hádek (říjen 2011)

Údolím Říčky pokračuje po lesní asfaltce proti proudu Říčky až k soutoku Říčky a Malé Říčky. Odsud nás čeká trošku náročnější část - vystoupat až na rozcestí zvané Kalečník, ale není až takový problém - pořád po asfaltu.

údolí Říčky (říjen 2011)

Ke Třem javorům je cesta vedena jako podle pravítka, ale od tohoto rozcestí nás čeká moc příjemný sjezd dolů do Olšan.

údolí Říčky, rozcestí Kalečník(říjen 2011)

Zajíždíme k Penziónu u Kalábů, posledně jsme si zde opravdu pochutnali, ale dnes jsme nepříjemně překvapeni množstvím lidí. A je to tak - obsluha nás předem varuje, že budeme na jídlo dlouho čekat, takže oběd tady vzdáváme.

K farmě Bolka Polívky už je to jen kousek. Nelze zabloudit, jsou tu všude cedulky. Nádhera, od naší poslední návštěvy zde pár atrakcí zase přibylo. Staví tu sice nové křídlo, s kompletním wellness provozem, ale nás mnohem více zajímají všechny ty recesistické blbinky, kterých je zde dost a dost.

Olšany, farma Bolka Polívky (říjen 2011)

Třeba obří Věstonická Venuše - socha z topolového dřeva vysoká 170 cm a vážící kolem 140 kilogramů.

Olšany, farma Bolka Polívky (říjen 2011)

Nebo tahle opodál :-)

Olšany, farma Bolka Polívky (říjen 2011)

Kolem cirkusového stanu, ve kterém se netradičně natáčela Grand Manéž Bolka Polívky, přejíždíme na opačný konec farmy.

Olšany, farma Bolka Polívky (říjen 2011)

K vidění je zde socha jednoho z nejznámějších hrdinů světové literatury, dona Quijota de la Mancha, hrdiny nejslavnějšího španělského románu, který v roce 1605 napsal Miquel de Cervantes y Saavedra. Sedmimetrová socha z kovu a pryskyřice je dílem sochaře Václava Česáka.

Olšany, farma Bolka Polívky (říjen 2011)

Ale kde je rozhledna? Výhled směrem na Litenčickou pahorkatinu je sice úžasný i bez rozhledny, ale my sem jeli za rozhlednou... Nezbývá než se začít vyptávat místních :-(

Mladík na koni místním sice nebyl, ale byl docela v obraze a směřuje nás do Drnovic. Moc se nám to nezdá, ale moc možností stejně nemáme - buď doleva k Lulči či doprava na Habrovany. Namířili jsme si to tedy rovnou z kopce po polní cestě k místu zvanému Čloubky u silnice spojující Habrovany a Nemojany - za neustálého rozhlížení se, zda-li někde nevyjukne věž :-) a poté zatočili doleva.

Výraznou dominantou Lulče je kopec s kostelem svatého Martina. Stojí na zbytcích středověkého hradu a bývalého kostelíka a z altánku je nádherný pohled do mírně zvlněné krajiny na rozhraní Drahanské vysočiny, Hané, Litenčické pahorkatiny a Brněnské nížiny.

Luleč, kostel sv. Martina (říjen 2011)

Dříve než rozhlednu objevíme směrovky k ní. V Drnovicích v centru města, poblíž fotbalového stadionu bývalého prvoligového klubu FC Drnovice stojí drnovický zámek. Ale hlavně je zde mapa okolí se zakreslenou přístupovou trasou k rozhledně - máme to z Drnovic cca jeden a půl kilometru.

Drnovice, rozhledna na Chocholíku (říjen 2011)

Rozhledna na Chocholíku je vysoká 26 metrů a jedná se o ocelovou konstrukci s točitým schodištěm - zpřístupněna byla v květnu 2011 a za vstup se neplatí - rozhledna je volně přístupná. Byla postavena v nadmořské výšce 366 m a na vyhlídkovou plošinu to je 144 schodů - vyhlídková plošina je ve výšce 23 metrů.

Drnovice, rozhledna na Chocholíku (říjen 2011)

Podle kalendáře je sice podzim, ale podle teploty spíše léto a okolí mizí v oparu. Drahanská vrchovina, Ždánický les, Litenčická pohorkatina a Hostýnské vrchy. Za ideálních podmínek je možné zahlédnout i Beskydy a prý i Alpy, ale o tom silně pochybuji. Po polích se prohánějí děti s draky a po silničce od hřbitova sem míří hromada dalších rozhleduchtivých výletníků. Ale pravdou je, že téměř stejnými pohledy se lze kochat i bez výstupu na rozhlednu - přímo z vrcholu Chocholíku :-)

rozhledna na Chocholíku - Drnovice, Vyškov (říjen 2011)

rozhledna na Chocholíku - Drahanská vrchovina (říjen 2011)

rozhledna na Chocholíku - Dědice (říjen 2011)

A nezbývá než zamířit k Vyškovu - v restauraci hotelu Dukla dáváme pozdní oběd a poté se přesouváme na nádraží - zpátky do Brna se svezeme vlakem.