Moravská Sahara, NPP Váté písky 7.9.2014

výprava za kudlankou nábožnou

 

Už nějakou dobu mám v seznamu tipů "kam bychom se chtěli podívat" lokality kudlanky nábožné - NPP Váté písky nebo Pouzdřanskou step, ale stále to z různých důvodů nevycházelo a několikeré hledání kudlanek na Medláneckých kopcích, což je pro mne lokalita dostupná pěšky, skončilo neúspěchem.

 

Ale zpráva o nalezení kudlanek od Víti Hotárka v návštěvní knize mi prostě nedá. V neděli sice počasí nebude zrovna ideální, ale pršet nebude a bez ostrého slunce se bude dobře fotit... Z těch dvou lokalit volím NPP Váté písky, protože tam to vlastně vůbec neznám. Ale možná pojedu takový kus zbytečně, možná už je takhle v září pozdě a možná je prostě ani nebudu umět najít...

 

Ale naštěstí byly mé obavy zbytečné :-)

Váté písky, území chráněné jako národní přírodní památka, se nachází z obou stran železniční tratě Přerov-Břeclav v pruhu širokém až 60 m a dlouhém 5,5 km mezi železničními stanicemi Rohatec a Bzenec-Přívoz v oblasti Bzenecké doubravy, což je název z dnešního pohledu podivný. Duby tu totiž nejsou - celá oblast je osázená borovicovými lesy.

 

Ale kdysi dávno tady býval hustý dubový porost. Jenže v 18. století došlo vlivem člověka k výraznému odlesnění oblasti intenzívní pastvou, mýcením i neřízenou těžbou. Zdejší písky pocházejí ze sedimentů řeky Moravy a místy dosahují mocnosti až 30 m a na otevřených plochách se začaly vytvářet písečné duny a písek se dostával větrem až do polí. Tehdy vzniklo pojmenování Moravská Sahara a započaly snahy o zvládnutí téhle ekologické katastrofy - o opětovné zalesnění.

 

Dlouho se nedařilo, ale na počátku 19. století bylo území úspěšně osázeno borovicemi pod vedením Jana Bedřicha Bechtela (1800-1868).

Díky výstavbě železnice z Vídně do Krakova, tzv. Severní dráhy císaře Ferdinanda kolem roku 1840, zde ale vznikl bezlesý protipožární pás, který byl do konce provozu parních lokomotiv (kolem roku 1970) pečlivě udržován. A právě tento pás je dnes chráněn jako NPP Váté písky.

Vegetace je, vzhledem k extrémním podmínkám (velká propustnost a extrémní teploty půdního povrchu), řídká a nízká. Typický je bohatý výskyt lišejníků a trav a také fauna vázaná na písčitá stanoviště - teplomilní či světlomilní brouci, sarančata, kobylky, motýli, pavouci či ještěrky (ty byly tentokrát neuvěřitelně plaché).

A taky kudlanky, respektive jediný český zástupce řádu kudlanek, kudlanka nábožná (Mantis religiosa)

Díky jejich zelenému (samičky) či hnědému (samečci) zbarvení je lze v přírodě snadno přehlédnout. Jsou to dravci, kteří dokáží s velmi dobrým maskováním dlouho číhat na svou kořist, drobný hmyz. Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist, ukousnou jí hlavu a sežerou. A občas dokonce samička po páření sežere samečka. Nohy působí jako střenka zavíracího nože a kořist je bleskovým sklapnutím přivřena mezi ozubenou holeň a chodidlo.

Jsou úžasné, jak dokáží otáčet hlavu o 360° a vnímat jako jeden z mála druhů hmyzu člověka. Samečků (liší se počtem článků - samička 6, sameček 8) je v přírodě podstatně méně než samiček. Mně se podařilo objevit za ten půlden strávený v písku tři samičky, ale samečka žádného. A všechny byly úžasně fotogenické - pokud je neohrožujete přímo, zůstanou nehnutě viset na větvičce, ač s ní kroutíte podle potřeby :-) Naprosto dokonalý objekt pro fotografy.

Ale jinak klasika - je sem zákaz vjezdu, ale aut kolem mne projelo několik.

Na závěr se ještě vydávám k Žilkovu dubu uprostřed borového lesa a téměř by se dalo říct jedinému dubu široko daleko. Ale tři sta let starý památný strom, jeden z mála pozůstatků původního dubového porostu už má svá nejlepší léta dávno za sebou a zbývá z něj jen stojící torzo bez listí, protože během zimy 2012-13 uschl.

Ke stromu se vztahuje legenda o loupežníkovi, který se svou tlupou řádil v jeho okolí za časů velké bídy v druhé polovině 18. století. Údajně se jmenoval Vincenc Žilka a pocházel ze Skalice. Dlouho se nedal chytit, až vrchnost vypsala odměnu pro toho, kdo k němu ukáže cestu, a skutečně se našel pytlák, který Žilku zradil. Do nitra lesa se vypravilo vojsko, jenže lapka bystře vyšplhal do větví stromu a útokům odtud zdatně odolával. Bitka to byla nekonečná, jednomu z vojáků nakonec došly patrony, tak si utrhl knoflík, nabil a loupežníka sestřelil.

 

Pokud do Bzenecké doubravy vyrazíte na kole, držte se co nejvíce účelové asfaltové silničky, protože po písku se nejen špatně chodí, ale taky špatně jezdí :-( Taky zabloudit je docela snadné, protože všechny ty cesty do čtvercové sítě vypadají naprosto shodně a oblast je to rozlehlá (17 km na délku a 12 km na šířku). A můžete si vzít i kolečkové brusle, ta asfaltka je přímo bruslařský ráj.