Svratka - 17.1.2015

mezi Tišnovem a Veverskou Bítýškou

 

Počasí bez výraznějších projevů zimy na jihu Moravy pokračuje den za dnem. Občas se některý den objeví sluníčko, ale víkend má být opět zatažený, mlhavý :-(

 

Vyrážím z Řečkovic vlakem do Tišnova. Projdu si pěšky trasu podél Svratky do Veverské Bítýšky - půvab tohoto údolí si v uplynulých padesáti letech uvědomovali lidí ze širokého okolí, kteří svými chatkami učinili z romantického prolomu Svratky mezi Herolticemi a Veverskou Bítýškou mimořádně intenzivně rekreačně využívanou oblast ve stínu strmých skal a přírodně cenných lesnatých svahů.

 

Ale všechny, kdo se těší na pěkné fotky, musím zklamat - ty nejbarevnější dnes vznikly v podchodu řečkovického nádraží.

Tišnov leží zhruba uprostřed toku Svratky, která pramení na úbočí Křivého javoru a Žákovy hory ve Žďárských vrších. Červená turistická značka mne z nádraží vede kolem koupaliště za město. Při pohledu zpátky za sebou zanechávám Květnici i Klucaninu s rozhlednou - dnešní počasí výhledům nepřeje a mám před sebou dlouhou cestu.

 

Řeku lemují louky a vzrostlé stromy. Kaluže jsou pokryty slabou vrstvičkou ledu a zrána ztuhlé bláto postupně měkne.

U splavu v Březině v létě funguje hospůdka i bufet, ale dnes je tu liduprázdno.

Potok Lubě, pramenící daleko odsud v jihozápadním cípu přírodního parku Lysicko u Rašova, se do Svratky vlévá na 83 kilometru. Řeka zde začíná ztrácet charakter nížinného toku a noří se do hlubokého údolí - na západě jej ohraničují svahy kopce Bačkovce (419 m) a z východu vrch Sokolí (398 m). Kdysi sem vyráželi brněnští trampi, ale jejich prosté sruby už dávno nahradily kolonie honosných chat. V létě zřejmě rušné, ale dneska naštěstí tiché a opuštěné - jen občas se z některého komínu kouří.

 

Strmé skalnaté svahy jsou porostlé zbytky starých listnatých lesů a za areálem Brněnky se dosud široká polní cesta mění v rozblácenou kamenitou stezku s kořeny těsně u řeky. Při vyšším stavu vody nebo s bicyklem to může být docela problém :-)

Přírodní pasáž ale opět střídají chaty, chatičky a cedule o soukromých pozemcích.

Rekreačnímu středisku Šárka vévodí mohutná rekreační stavba a areál je plný chatiček, ale působí zanedbaně a zřejmě brzy úspěšně zaroste divokou vegetací. Do Svratky se zde vlévá Pejškovský potok a škoda, že Saloon má samozřejmě zavřeno :-(

Přes chatrný mostek se lze dostat na asi 200 m dlouhý ostrov. Zašlé cedulky připomínají dobu dávno minulou. Člověk začne mít pocit že stárne, když začnou odcházet jeho blízcí, když se poprvé setká se smrtí kamarádů.

 

Jak mohou být skutečně mrtví, když stále kráčejí v srdci mém, zní text na jedné z nich.

Kdysi stávaly kolem levého říčního ramene hamry, ale do dnešních dob z nich vůbec nic nezůstalo. Úzká pěšina strmě stoupá do svahu a tak se ocitám poměrně vysoko nad řekou na stezce zařezané do strmého srázu. Ale když se zatočím kolem ostrohu, opět klesám na širokou cestu používanou chataři. Na druhé straně řeky ční do výšky impozantní Výří skály, ale chatová zástavba brání volnému přístupu k vodě.

Další jez dělí řeku v náhon a vlastní koryto a ostrov je samozřejmě hustě obestavěný chatkami. Opravdu každý ten mrňavý čtvereček na mapě podél řeky od Tišnova zastupuje jednu chatu :-(

Kolem areálu firmy Rico se dostávám do Veverské Bítýšky. Dominantou městyse na soutoku Svratky a Bílého potoka je náměstí Na Městečku s radnicí, školou a farním kostelem svatého Jakuba. Zde se najde i otevřená hospůdka a lze odsud do Brna pokračovat autobusem nebo v létě lodí. Zde totiž začíná vzdutí Brněnské přehrady.

Ale já budu dále pokračovat po svých - loučím se s řekou Svratkou, která přes Brněnskou přehradu, Brno a polní krajinu se zbytky lužních lesů míří k Pálavě a po zelené stoupám k prameni a ke křížové cestě nad Chudčicemi.

Kdysi tu bývaly dřevěné schodišťožebříky, po kterých jsem mívala docela problém přemístit bicykl, ale dneska jsou tu pohodlné schůdky. V oboře, oficiálně pojmenované Přehrada, je množství volně pobíhající lesní zvěře, v noci je do ní vstup zakázán a pohybovat se v ní smí jen po zpevněných nebo turisticky značených cestách. Ale marně se rozhlížím, zvíře jsem nezahlédla ani jedno :-(

Na poutním místě U Tří křížů nad Chudčicemi jsou ve skutečnosti kříže čtyři. Tři kamenné a jeden dřevěný.

Přes další schůdky opouštím oboru a odpočinou si mohu na odpočívadle pod Trnůvkou. Je zde i upravený pramen vody, ale horký čaj z termosky je mnohem lepší. Začíná totiž jemňoulince mrholit.

Jak se začnou v lese objevovat chaty, je jasné, že do Rozdrojovic už je to jen kousek. Ale po pohledu na jízdní řád mám do úsměvu daleko. Jezdí to odsud jen jedenkrát za hodinu a do dalšího odjezdu je to 50 minut. Náladu mi zvedá netradiční dopravní značka a první letošní sněženky, už se mi moc šlapat nechce, ale co se dá dělat - je to po asfaltu, ale v podstatě z kopce. Z Tišnova až do Medlánek to bylo 24 kilometrů...