přírodní park Svratecká hornatina, Horní les - 20.2.2021

a je tady jaro

 

Brno a okolí halí vrstva nízké oblačnosti a dle předpovědi počasí se během dne nerozpustí. Satelitní snímek to potvrzuje. Vyrazím autem směrem na sever a pojedu tak daleko, až z té mlhy vyjedu :-) Webkamera v Olešnici i na Skalce ukazuje modrou oblohu, takže dříve či později zůstane mlha za mnou :-)

 

Lipůvka mlha, Černá hora mlha, pokračovat nalevo k Olešnici nebo napravo nad Boskovice? Volím Olešnici a pokračuju mlhou přes Lysice a Kunštát. A je to jako zázrak, kousek za Kunštátem jsem z toho deprimujícího pošmourna venku :-)

 

Variantu zaparkování ve skiareálu v Olešnici rychle zavrhuju. Ani tam nemusím zajíždět, z hlavní je vidět, že je tam plno, ačkoli vleky jsou ve skiareálech dle nařízení vlády mimo provoz. Popojedu raději až do Rovečného a projdu se k rozhledně na Horní les.

 

Rovečné - Horní les - Javorův kopec - Dudkovice a zpět, cca 7 km

 

Sníh taje přímo před očima :-)

z okraje lesa se ozývá charakteristické "bubnování" do kůry stromů. Strakapoud velký je u nás zdaleka nejběžnějším zástupcem řady šplhavců. Ne datel s červenou čepičkou, ale strakapoud s červenými spodními ocasními krovkami. Ale než ho najdu a než vyměním objektiv a než najdu vhodnější pozici, aby ho neskrývaly větve, samozřejmě si to rozmyslí a odletí o pořádný kus dál :-( A samozřejmě směrem, ze kterého jsem přišla a vracet se nebudu :-(

Na chvilku se zastavím u studánky Kroupnice s lavičkou, hrníčkem a obrázkem sv. Ludmily. Jméno prý dostala dle pověsti, podle které zde byl při velké bouřce s kroupami zabit člověk. Ale lepší bude horký čaj z termosky než ledová voda. Ale až nahoře, snad se mi podaří najít nějaké místo kryté před studeným větrem na okraji lesa s pěkným výhledem a otevřené ke slunci, ať nachytám nějaký ten vitamín D.

A pořád nahoru, Horní les s nadmořskou výškou 774 m je nejvyšším bodem přírodního parku Svratecká hornatina.

Směrem na jih lze dobře rozeznat hranici oblasti s nízkou oblačností, která se již dneska zřejmě nerozpustí.

Ocelový stožár, vysílač mobilního operátora, je lokalizován přibližně 60 m jv. od kóty Horní les (774 m), v nadmořské výšce 765 m. Oficiální materiály tvrdí, že rozhledna je veřejně přístupná od poloviny dubna do půli října bez vstupného, ale už jsem zde byla několikrát mimo tento interval a vždy byla rozhleduchtivým k dispozici díra v plotě :-) I dnešek není výjimkou :-)

Věž je vysoká 59 m a vyhlídkový ochoz je vybudován ve výšce 38 metrů. Rozhled je dokonale kruhový - můžete spatřit Svitavy, Kojál, Praděd, Kralický Sněžník, hřeben Orlických hor, Krkonoše nebo třeba i komíny jaderné elektrárny Dukovany. Nebo aspoň hluboké údolí Svratky a Vírskou přehradu, Rovečné, Nyklovice či zříceninu hradu Zubštejn.

 

Jen škoda, že počasí dalekým výhledům nepřeje a vítr snižuje pocitovou teplotu o pěkným pár stupňů. Pár snímků a rychle dolů...

Pokračuju lesem či spíše nelesem směrem na vyhlídkový Javorův kopec. Jak vtipně poznamenal pán, kterého jsem střetla na křižovatce na Dudkovice: "Jako by tudy prošla fronta". Ani jsem si ten smutný pohled nevyfotila.

Javorův kopec (683 m) slouží jako startoviště pro paragliding a několik nedočkavců dneska trénovalo. Nahoře musela být pořádná zima, ale šlapáním zpátky na kopec se zahřáli.

Částečně zalesněný vrch poskytuje krásný výhled jižním směrem do údolí Svratky a k Vírské přehradě. Vlhkomilné louky pod vrcholem jsou pod názvem PP Javorův kopec chráněny jako přírodní památka.

Vracím se zpátky, protože v Rovečném mám auto, ale mohu doporučit pokračování po modré až do Víru.