na kole údolím říčky Bobravy 24.4.2021

první jarní cyklovýlet

 

První jarní výlet na kole mám v plánu si užít naprosto v pohodě. Proto začíná v Ostopovicích vyklopením kola z kufru auta :-) Na kole bych sem z Medlánek šlapala minimálně hodinu, autem to bylo 20 minut :-)

 

Ostopovice - Nebovidy - údolí Bobravy - Radostice - Střelice - Nebovidy - Ostopovice, cca 37 km

 

Prvních pár kilometrů budu kopírovat trasu Hitlerovy dálnice, takže to dneska bude včetně prohlídky čtyř nedokončených mostů.

 

Kdyby Hitler prohrál u Stalingradu až o několik let později, svištěly by dnes napříč Moravou od jihu na sever kolony aut. S výstavbou exteritoriální (tzv. Hitlerovy) dálnice se začalo už v roce 1939, historie však rozhodla jinak a z dálnice napříč Moravou zbyla jen zarůstající torza mostů a mohutných náspů vedoucí odnikud nikam.

 

Německá průchozí dálnice měla propojit dvě největší města na východě, rakouskou Vídeň a dolnoslezské město Breslau (dnešní polská Wrocław) v celkové délce 320 km a měla nás přetnout napříč jako jizva. Měla patřit Německu a na všech sjezdech na našem území byly plánovány celnice - v době plánování měla velký strategický význam jako spojení německy mluvících oblastí v jeden celek a Hitler si ji vynutil již jako součást mnichovské dohody v září 1938. A po vzniku Protektorátu, když se naše země staly součástí německé Říše už nepotřeboval ani celnice - stavbě již nestálo nic v cestě.

O 600 m dál stojí torzo rozestavěného mostu s průjezdy tunelového typu - s klenbou, která měla být zasypána zeminou. Němečtí projektanti vycházeli z názoru, že dopravní stavba má krášlit krajinu. Lícová strana mostů byla obkládána pískovcovými kvádry a výsledkem byl přírodní vzhled betonových mostů - na první pohled působily dojmem mostů kamenných. Od stožáru vysokého vedení je dobře patrné vedení trasy dálnice směrem na severozápad, ale zároveň je odsud krásně vidět na Brno.

Mezi Ostopovicemi a Nebovidy bylo nutno vyhloubit zářez ve východním svahu Urbanova kopce. Proto jsou zde dobře znatelné terasy jednotlivých pater vzniklé postupným odtěžováním kopce a rozsáhlé prostranství, které bylo odtěžováno pro dálniční odpočívku směrem do Wroclavi.

Severně od Urbanova kopce stála pro změnu v cestě hluboká rokle. Ale namísto mostu zde byl vybudován násep několik desítek metrů vysoký - zřejmě byl zavážen obrovským množstvím zeminy z hloubeného zářezu skrz Urbanův kopec a s výškou 32 m se jedná o nejvyšší dálniční násyp v ČR. Mohutný násep vytvořil něco jako přehradní hráz a pro odvodnění horní části rokle byl zbudován propustek. Je dlouhý cca 100 metrů, vybetonovaný a vede podzemím mírně do oblouku, takže vidět z jednoho konce na druhý není. Zvláštní je i to, že výstup propustku není umístěn u paty náspu, ale téměř uprostřed výšky svahu. Když jsem tu byla naposledy, prošla jsem si ho, ale s kolem se dolů tahat dneska nebudu. Namísto pavouků, můr a netopýrů si raději užiju jarních květů.

A skvělých výhledů k Brnu.

U Nebovid stojí další nedokončené mosty - skrz první vede silnice spojující Moravany a Nebovidy.

Ten druhý úspěšně zarůstá v polích jihovýchodně od Nebovid.

Pokračuju z kopce neznačenou polní cestou směrem k Bobravě.

Nebyla to špatná varianta, kolo jsem vedla jen kousek, z větší části je cesta v pohodě sjízdná - právě tudy měla vést dálnice, která měla údolí říčky Bobravy překonat viaduktem o devíti obloucích. Někde v lese jsou k nalezení betonové základy pro nedokončený kabelový jeřáb. Ale nevím, jestli na této straně údolí nebo na straně protější, a s kolem nic takového hledat nebudu. Pokračovat budu proti proudu říčky Bobravy směrem do Radostic.

Nový mlýn patří do katastru Moravan a je nejmladším z mlýnů na Bobravě.

Pokračuju údolím. Pohodička pohoda :-)

Nejfotografovanějším objektem je zřejmě starý kamenný mostek u samoty Spálený mlýn, ale trochu nám to nějaká dobrá duše zkomplikovala - cedule o přechodu na vlastní nebezpečí zrovna fotogenická není :-(

Pokračuju údolím do Radostic.

Na místě dnešní budovy Radostického mlýna stával mlýn už před rokem 1349. Mlýn dvakrát v posledních 150 letech vyhořel - v roce 1890 a 1936. Proto je tahle budova vystavěna ve stylu průmyslové architektury 30. let minulého století. Ale německá okupace ani zásah "socialistické" moci mlynářské živnosti nepřály - výroba byla utlumena a posléze zastavena, jez byl zničen a přítok vody k Francisovým turbínám zastaven. Z mlýna se stal sklad :-(

 

Mokřad pod železnicí ze Střelic do Radostic je chráněn jako PP Střelická bažinka. Přes údolí tu byl na trati Střelice - Radostice zbudován železniční viadukt. Provoz zde byl zahájen v roce 1870 a trať byla součástí budované rakousko-uherské železniční dráhy spojující Brno a Vídeň - proto byl most plánován jako dvoukolejný (i celá trasa včetně tunelů), ale nakonec byla položena kolej jenom jedna.

Ve Střelicích se na železniční trati pilně pracuje. Až bude hotovo, nebude to tady k poznání. Bývala tu lávka...

A tady by mohl dnešní výlet v podstatě skončit. Do Ostopovic je to podél železniční trati cca 4 km v podstatě po rovině. Ale to by nebyl ten správný závěr dne. V lesích mezi Bobravou a Střelicemi se skrývá zvonička a mou poslední dnešní výzvou je její nalezení :-)

K místu se váže tragická událost popsaná v kronice brněnského Kartouzského kláštera. 16. srpna 1619 přitáhlo do Střelic vojsko. Střeličtí utekli a skryli se v lesní úžlabině, ale prozradilo je bučení dobytka. Komu se nepodařilo utéct, toho vojáci zabili. Jako vzpomínku událostí a k 400. výročí nechala obec Střelice v roce 2019 zhotovit tuto krásnou zvoničku. Je dílem uměleckého řezbáře Jaroslava Pecháčka z Hanušovic.

 

Za námahu s vytlačením kola na kopec si zasloužím odměnu. Restaurace jsou vládním nařízením kvůli koronaviru stále ještě zavřené, na výdajové okénko jsem nenarazila, ale ve Střelicích měli otevřenou cukrárnu :-) Už jste někdy jedli pozlacenou špičku? Já poprvé :-) A zahánění hladu v lese chlebíčkem je taky moje poprvé :-)

Zásluhou hledání přístupové cesty se tady trošku točím a vrací mne to zpátky do Střelic. Takže boží muka nad Střelicemi jsou takovým dnešním neplánovaným bonusem :-)